Games

Advance Wars 1+2: Re-Boot Camp

Přestože série změnila název, odkaz k domovské konzoli zůstal. Advance Wars si tehdejší hráči mohli zahrát pouze na handheldu Game Boy Advance, což platilo i o pokračování Advance Wars 2: Black Hole Rising.

Želbohu se k těmto hráčům neřadím, jelikož můj zájem o konzole od Nintenda začal klíčit až v dobách Wii, aby naplno propukl s příchodem Switche. Ale netřeba smutnit, protože právě Switch se ukázal jako skvělá platforma přibližující dávné kvalitní kousky současnému, mnohem lidnatějšímu publiku. A sázka na remake dvojice Advance Wars se teda pořádně vyplatila.

Změň jen to, co změnu potřebuje

Přestože jsem se tehdy před lety s původními Advance Wars nesetkal, díky síle internetu není obtížné dovzdělat se a zjistit, jak před těmi dvěma dekádami hry vypadaly a fungovaly. Jak už to tak u některých remaků bývá, nejpatrnější a v tomto případě skutečně největší změnou je grafika.

Zatímco na začátku tisíciletí se hráči koukali na malé mapky vyvedené kompletně ve 2D grafice s dobře rozeznatelnými pixely, tak ve 20. letech 21. století si díky remaku můžeme užívat plnohodnotné 3D hrající barvami.

Musím uznat, že si mě grafická stylizace remaku Advance Wars 1+2: Re-Boot okamžitě získala. Je hravá, roztomilá, tanky i vrtulníky jsou hezky buclaté a zcela disproporční, obzvlášť v kombinaci s pěšáky. Přesně takhle jsem si představoval válku od Nintenda, které zkrátka umí maskovat násilí takovým způsobem, že vás při hraní ani nenapadne, že vlastně nemilosrdně vraždíte své nepřátele.

Ostatně i těch pár postav, které se tu a tam o něčem dohadují a odhalují střípky příběhu, bere celou situaci s nepřátelskou hrozbou na poměrně lehkou váhu. Ale člověk jim to nemůže mít za zlé, když jsou to zkušení stratégové, kteří se hrozby nezaleknou a sami se pro nepřítele stanou hrozbou.

Audiovizuální stránka se za mě zkrátka povedla na výbornou. Díky barevné paletě si nikdy nespletete své jednotky se soupeřovými, ba ani své vlastní jednotky jednu s druhou. Tvůrci remaku se rozhodli umocnit „deskovkovký feel“ celé hry tím, že každou mapu umístili na jakési dioráma. Osobně se mi původní styl map končících na kraji obrazovky líbí o něco víc, ale ten nový mě ani náhodou neuráží.

Palec nahoru si zaslouží i zvuk a hudba. Fanoušci původních her okamžitě rozpoznají původní melodie, které ale znějí v moderním stylu, bez „bitů“. To samé platí o ostatních zvucích, ať už je řeč o neodmyslitelném zabírání měst, kdy je postavičky humorně zadupávají do země, nebo o salvě z dělostřelectva dopadající na blížící se tank střední třídy.

Když málo je opravdu hodně

Vedle audiovizuální prezentace se toho příliš mnoho nezměnilo, což znamená, že tu máme po stránce hratelnosti prakticky 22 let starou hru. Může vůbec obstát v dnešní konkurenci? Navíc na trhu, kde o tahové strategie není nouze? No jéje!

Přiznám se, že jsem byl zprvu skeptický, kolik parády je možné vykouzlit s pár jednotkami na velmi malých mapkách. Jenže Advance Wars během pár minut zvládnou dokázat, že síla netkví v množství, ale v kvalitě. Nebudu vás dále napínat, Advance Wars 1+2: Re-Boot je na dnešní poměry fantastickou tahovkou.

Má pouze pár pravidel a zákonitostí, takže se s nepovinným tutoriálem zdržíte jen pár minut, aby se před vámi otevřela hra, která má možností na rozdávání. V rámci příběhové kampaně na vás vyprávění sype jednu misi za druhou a každou úplně jinou.

Zpočátku vám hra dá do rukou již existující armádu a pověří vás úkolem buď zničit všechny jednotky soupeře, nebo obsadit jeho základnu. Ale už jen to stačí k načrtnutí několika cest k vítězství. Hrubá síla může v prvních misích fungovat, ale osobně mi dělalo větší radost odlákávat soupeřovu pozornost téměř vším, co jsem měl k dispozici, zatímco jedna nenápadná jednotka s lehkým doprovodem doputovala do nehlídané základny a bitvu bleskově ukončila.

Časem se ovšem začnou přidávat další prvky. K pěšákům a tankům se připojí dělostřelectvo, transportéry schopné převážet pěšáky na větší vzdálenosti, křehká, ale svižná průzkumná vozidla, aby vás v další misi překvapily útočné i transportní vrtulníky, stíhačky a bombardéry, bitevní křižníky, lodní transportéry či ponorky. Souboje pak fungují zjednodušeně jako kámen-nůžky-papír, kdy se každá jednotka hodí proti jiné jednotce a další je její slabinou.

Sem tam mapu zahalí obávaná „fog of war“, kdy jsou průzkumná vozidla nejcennější, hory, které běžně dávají vaším jednotkám výhodu, blokují váš výhled, ale poskytují i větší rozhled. Lesy zase odhalí v sobě skryté jednotky až ve chvíli, kdy přímo u nich ukončíte pohyb nebo se do nich pokusíte vjet. Do té doby vás nepřítel bombarduje a vy nemáte tušení, ve kterém z četných remízků se skrývá jeho artilerie.

A aby toho nebylo málo, přijde ke slovu i vlastní výroba nových jednotek za body, které vám každé kolo přinášejí vámi ovládaná města, o něž se se soupeřem perete. Jak už jsem řekl, spousta, ale velká spousta možností s jednoduchými pravidly.

Pravidla jsou zhruba taková, že se většina jednotek může pohnout o daný počet bodů (zohledňující terén) a pak zaútočit, přičemž dělostřelectvo smí buď jedno, nebo druhé. Vše má 10 životů/síly, takže čím zraněnější je jednotka, tím je logicky i slabší. Stačí ji ale pár kol nechat ve vámi ovládaném městě a brzy bude zase v plné síle.

Do toho vám ale budou dělat starosti ještě takové věci jako palivo a střelivo, takže při mohutnějších bitvách se neobejdete bez vysílání zásobovacích vozidel k vašim nejcennějším tankům na frontě. A aby toho stále nebylo málo, vždy hrajete za některou z postav s unikátními schopnostmi, které bitvy krásně ozvláštňují. Komplexita tedy hře Advance Wars 1+2: Re-Boot opravdu nechybí.

Dvakrát tolik (válečné) radosti

Říkám hře, ale samozřejmě se tu celou dobu bavíme o dvou hrách. Remake je sice jedním produktem a po všech stránkách tak i působí, ale ve skutečnosti obsahuje jak Advance Wars, tak Advance Wars 2: Black Hole Rising. Ve hře samotné to poznáte ale jen tak, že si v menu vyberete položku kampaně a vyskočí na vás dvě možnosti.

Vzhledem k tomu, že dvojka příběhově přímo navazuje na jedničku a hned první řádky jejího příběhu obsahují obrovské spoilery, vás hra automaticky uvrtá do první dílu a kdybyste náhodou klikli na zašedlou dvojku, dostane se vám varování.

Ale nikdo vám vyloženě nebrání pustit se rovnou do druhého dílu, třebaže pokud se s Advance Wars setkáváte poprvé, osobně bych doporučil vzít to od jedničky nejen kvůli příběhu, ale i vývoji v hratelnosti, kdy je jednička přece jen o něco přístupnější. Hra každopádně nabízí dvě obtížnosti.

Za sebe musím vyzdvihnout fakt, že se jedná skutečně o jeden vyladěný produkt obsahující dvě příběhové kampaně. Graficky se od sebe obě hry nijak neliší, díky čemuž nemáte pocit, že byste hráli slepenec dvou různých titulů. Jeden produkt je tak díky přítomnosti dvou her i mnohem plnější, kdy jen samotné kampaně vám vydrží na desítky hodin.

Jen houšť (plná nepřátel)

Jenže u kampaní to ani zdaleka, ale vážně ani náhodou nekončí. Dále tu totiž máte takzvanou War Room, kde můžete bojovat proti AIčku na samostatných mapách. Nechybí tu možnost lokálního hraní až ve čtyřech hráčích na jednom zařízení, případně na čtyřech vzájemně propojených Switchích, přičemž pro lokální hru je tu další sada map. A samozřejmě tu nechybí ani onlinová klání.

Nadto tu je ještě velmi intuitivní editor map, který vám umožní vytvořit vysněné situace, přičemž mapy si můžete uložit, sdílet s ostatními a hrát je v multiplayeru s dalšími hráči. A takovou malou tečkou za tím vším je obchůdek.

Nebojte, reálné peníze z vás tahat nebude, tady mikrotransakce nenajdete. Za peníze vydělané v obou kampaních si můžete akorát kupovat desítky dodatečných map (pro War Room a lokální multiplayer), další postavy a novou hudbu.

Zkrátka a dobře Advance Wars 1+2: Re-Boot je naditým balíčkem k prasknutí, který udělá radost každému milovníkovi kvalitních strategií. Kdybych vás měl nalákat přes nějakou jinou, možná i známější hru podobného ražení, fanoušci Into the Breach si tu rozhodně přijdou na své.

K remaku mám ve výsledku jenom pár výhrad. Předně mi v něm opravdu chybí dotykové ovládání, které se vyloženě nabízí – malé mapky, vše je prakticky na jediné obrazovce a na dosah prstu. Jenže jste odkázaní na páčku a šipky, které si prostě se sítí čtverečků, po nichž se pohybujete, tolik nerozumí.

Buď při výběru cílovou jednotku přejedete, nebo k ní kurzorem ani nedojedete, případně si ji naklikáte na šipkách, což ale poměrně trvá. Ale když se při pohybu ukliknete, můžete svůj omyl ještě před potvrzením zvrátit. A když se vám něco vyloženě nepovede, můžete zcela beztrestně restartovat celý tah. Což partii ale jenom zbytečně prodlužuje.

Tempo je ostatně moje druhá výtka. Zpočátku je sice fajn sledovat nedílné „filmečky“ každého boje a vyvolání každé speciální schopnosti vaší a soupeřovy postavy, ale vůbec bych se nezlobil za možnost je později prostě přeskočit.

Hra dokonce nemá ani přepínač rychlosti. Jediné, co vám autoři dopřejí, je možnost aktivně držet ZR pro zrychlení animací. A držet ho pořád, protože z pomalých animací později už nemáte žádnou radost, není zrovna pohodlné…

Jinak se ale remaky povedly, třebaže toho tolik neupravily. Je to ale proto, že design her ani po 20 letech nijak nezestárl a s novou grafikou a původními systémy mají hodně co nabídnout současnému publiku. Kdybych předem nevěděl, že jde o remaky, ani bych se nad tím nepozastavil a bral Advance Wars 1+2: Re-Boot jako zbrusu novou indie hru, která se znamenitě povedla.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *