Recenze Splatoon 3 » Vortex

Tři rušné minuty. Běháte po mapě a stříkáte kolem sebe modrý inkoust. Kdekoliv to jde, všude tam, kam dosáhnete. Nejen poblíž „základny“, kde vám nic moc nehrozí, ale především v rušném středu. A když najdete odvahu, tak klidně i v nepřátelské části. Po třech minutách inkoustové války se kolo uzavře a ukáže se mapa, na které vidíte dvě barvy. Občas se zadaří a ta vaše jasně dominuje. Ale většinou dělí vítěze od poražených jenom pár stříkanců, pár mrzkých procent nebo třeba jen několik desetin procenta. Jsou to nervy, často větší, než když jde o život. Protože o ten tu fakt nejde. Počet killů a respawnů čtyř členů každého týmu nehraje sebemenší roli, vlastně ho ani neznáte. Rozhoduje barva.

V Nintendu si na násilí nepotrpí a vydání kompetitivní střílečky bylo v roce 2015 na Wii U přijato s neskrývaným údivem. Fázi překvapení už jsme ale všichni dávno překonali a svérázný Splatoon není třeba představovat žádnému pravověrnému fanouškovi Nintenda. Úspěch nové frančízy byl úctyhodný a zájem nepolevuje ani u třetího dílu. Naopak. Nejlépe to šílenství ilustruje 3,45 milionů prodaných kusů v Japonsku ZA TŘI DNY od premiéry. To je více, než se tam během stejné doby prodalo jakékoliv jiné hry na Switch, včetně Zeldy, Maria nebo Pokémonů. 

V čem tkví úspěch Splatoonu? Především v jinakosti. Splatoon nabízí stejně intenzivní zážitek kompetitivního klání jako konvenční střílečky, ale v úplně odlišném aranžmá souboje o teritorium. Na jednu stranu je hra přímočará a svižná, jedno kolo v ní odehrajete za pouhé tři minuty. Na stranu druhou tu ale máte komplexní design díky širokému arzenálu a alternativním režimům. Velký game changer představuje například i možnost změnit se v oliheň a proplavat inkoustem podstatně rychleji. Nintendo samozřejmě dotáhlo vedle mechanik i prezentaci a v mnoha ohledech se nebálo jít proti jiným střílečkám, které se ze zažitého schématu odvažují odklonit jen minimálně. Splatoon je zkrátka svěží zážitek. Platí to ale i napotřetí?

VÍCE INKOUSTU

V rámci produkce Nintenda je tohle pokračování nezvykle přímočaré. Obvykle totiž Nintendo nové díly svých her staví na nějaké hlavní nosné myšlence, chcete-li inovaci. Místo toho v případě Splatoonu 3 prostě všechny jednotlivé aspekty drobně vylepšilo a doladilo. Některé méně, některé více, většinou svým typickým hravým způsobem, často nečekaně, vždy ale poctivě a systematicky. To je třeba nová lobby v podobě skutečné haly, kde můžete trávit čas u jednotlivých stanovišť. A také to je výrazně rozšířená možnost kosmetických úprav postavy, která vás motivuje ke grindování zdejší měny. Máte tu vlastní skříňku a doslova moře variant individuální customizace. Je zábavné sledovat, jak si Nintendo přizpůsobilo tradiční žánrové zvyklosti k obrazu svému a jak svérázně realizovalo svojí formu battle passu pomocí katalogu.

Některé inovace a nový obsah je také ukryt hluboko pod povrchem a odhalíte je až po hodinách hraní. Splatoon 3 ani náhodou není jen o tom základním „arkádovém“ režimu Turf War, který jsem popsal v prvním odstavci. Stejně jako díl předchozí vedle klasického módu Regular Battle nabízí také takzvaný Ranked Battle, zde přejmenovaný jako Anarchy Battle. Do toho se ovšem můžete pustit až po dosažení levelu 10, což je trochu frustrující omezení, protože zdaleka ne každý (a už vůbec ne líný recenzent) chce trávit deset hodin v základním módu s vědomím, že teprve pak bude moci takříkajíc rozbalit ostatní dárky. Rozumím motivaci Nintenda, které chtělo, aby si hráč nejprve osvojil základy, než ho zahltí množstvím dalšího obsahu, ale tahle zeď je zkrátka zbytečně vysoká. (Pravdou také je, že pokud máte na Switchi uloženou pozici z druhého dílu, přístup získáte mnohem dříve.)

V Anarchy Battle vás čeká přesně to, co bylo už v předchozích dílech, tedy režimy Splat Zones, Tower Control, Rainmaker a Clam Blitz. Ve Splat Zones bojujete po vzoru King of the Hill o části mapy, v Tower Control jde o centrální věž, kterou se snažíte posunout hluboko na nepřátelské území, Rainmaker lze s trochou představivosti přirovnat k režimu Capture the Flag a v Clam Blitz pro změnu sbíráte mušle a střílíte je do soupeřovy branky. Část map budete znát z předchozích dílů (některé se také vrátily z prvního dílu, aniž by byly ve dvojce), několik jich bylo nějak upraveno (třeba hotelový resort s velkým bazénem), nechybí ale ani pět zbrusu nových.

Vrátil se také Salmon Run, nyní s podtitulem Next Wave. Tahle zábavná horda se ve dvojce stala velmi oblíbenou, mimo jiné i pro nutnost spolupráce. Drahocenná vajíčka vypadávající z bossů totiž do koše uprostřed mapy dopravíte nejlépe vytvořením jakési týmové štafety. Salmon Run baví svým bláznivým pojetím a také ve třetím dílu dojde na nové formy šílených bossů, o přidaných mapách nemluvě. Nejlepší zprávou je ale fakt, že už nemusíte čekat na konkrétní časový interval a Salmon Run si konečně zahrajete kdykoliv chcete. Někdy stačí málo.

Toliko drobné či větší inovace. Vlastně ještě něco – ještě je tu nový režim Tricolor Turf War, který je součástí pravidelných Splatfestů. Jde o hodně originální „remix“ klasického Turf Waru (to je ten základní režim popsaný v prvním odstavci), kde čtyřčlenný tým hájí jistý speciální předmět. Ten se mu snaží čmajznout ne jeden, nýbrž dva dvoučlenné týmy. Na počet hráčů je to tedy vyrovnané, takticky jde ale o velmi specifickou bitvu – vedle zmíněného předmětu se totiž stále snažíte označit barvou co největší část území. No a protože tu jsou barvy tři, je to ještě větší chaos než obvykle.

Důležitou součástí DNA Splatoonu je arzenál. Splatoon není Counter-Strike nebo Valorant, kde se počítá každá milisekunda reakčního času. Zbraně ve Splatoonu nejsou dokonale precizní, při hraní nemáte pocit absolutní kontroly a velkou roli tu hraje i prvek štěstí. Tohle ale není výtka, přesně takto to totiž designéři zamýšleli. Akcentovali spíše odlišnost zážitku s různými zbraněmi (v šíři jejich záběru Splatoon podle mého názoru nemá konkurenci) a také rozmanité možnosti díky alternativním zbraním a speciálním útokům, které můžete jednorázově použít ve chvíli, kdy kolem vystříkáte dostatek inkoustu. Vývojáři se ve své představivosti nijak neomezovali, a tak na sebe dočasně vezmete podobu tanku nebo můžete chvíli létat s jetpackem. Pro pořádek, ve Splatoonu 3 najdete drtivou většinu arzenálu z druhého dílu a navíc i dvě nové třídy zbraní.

JE TO KAMPAŇ!

A tím se malou oklikou dostávám k možná největší inovaci Splatoonu 3, totiž k obsahu pro jednoho hráče. Ten byl už v předchozích dílech, ovšem ve velmi omezeném rozsahu, kdy fungoval jako specifický tutorial a očividný přívěšek k mutliplayeru. Ke dvojce ale vyšlo větší placené rozšíření Octo Expansion, a teď tu máme konečně skutečně plnohodnotnou část hry, která vám vystačí na nějakých sedm hodin. 

Forma je stále stejná, jde vlastně o sekvenci misí, které mají podobu jakýchsi překážkových drah. Je jich zhruba 70 a obvykle vám jejich dokončení zabere asi pět minut. Typicky v nich dostanete do rukou nějakou konkrétní zbraň a máte za úkol se s ní dostat do cíle. Prostředky se ale liší, je tu spousta šílených konceptů a nápaditých mechanik, kdy vedle typického „zlikviduj všechno“ hrajete chvílemi i stealth akci nebo logickou adventuru. Skvěle jsou tu využity zbraně z multiplayeru a to do té míry, že hra v kampani kompetitivní část dokonce i předčí. Zatímco totiž v online půtkách máte možnost použít speciální útok jen výjimečně a na pár vteřin, tady s tím výše zmíněným tankem nebo jetpackem hrajete najednou celou jednu misi. A do další dostanete do rukou zase něco úplně jiného, třeba grapling hook nebo jízdu na kolejích.

Ne všechno je trefa do černého, jsou tu i frustrující momenty a slabší chvilky, ale pro mě jako pro hráče, který na hrách cení rozmanitost mechanik a svěží herní koncepty, byla kampaň opravdovým zážitkem. Konkrétně musím pochválit vynikající bossy a dvojnásob pak finální boss fight, který i v rámci Nintendo her určitě patří mezi špičku.

Zprvu jsem bojoval s neustálým zahlcením informacemi, ale to už berte opravdu jako ryze subjektivní povzdechnutí – vůbec nepochybuju, že tradiční mladší publikum Nintenda audiovizuální prezentaci ocení, a to i včetně osobitého soundtracku a zmatečného UI.

Příběh Splatoonu je dost ujetý a sebekriticky musím uznat, že už mi tady zjevně ujíždí vlak. S dětskými plošinovkami si obvykle tykám, ale prezentace Splatoonu je evidentně cílena na teenagery. Město chaosu Splatsville uprostřed pouště obývají mj. Inklingové, zvláštní humanoidi, kteří se sice oblékají do trička a kraťasů, ale současně se umí proměnit v oliheň. Bojují proti zlým Octariánům vedeným zlým DJ Octaviem… ale víc do toho raději zabrušovat nebudu. Stejně jako předchozí díly, i Splatoon 3 září barvičkami a Nintendo hře vdechlo specifický styl. Zprvu jsem bojoval s neustálým zahlcením informacemi, ale to už berte opravdu jako ryze subjektivní povzdechnutí – vůbec nepochybuju, že tradiční mladší publikum Nintenda audiovizuální prezentaci ocení, a to i včetně osobitého soundtracku a zmatečného UI. I já si ostatně nakonec zvykl. A jak jsem psal, závěr příběhu stál za všechno příkoří, kterého se na mě Splatoon 3 jako na dříve narozeném hráči dopustil.

I když tato recenze nemůže být úplným výčtem veškerého obsahu hry, rozhodně musím alespoň krátce zmínit karetní minihru Table Turf Battle. Pokud vám zrovna online hra padá (bohužel i měsíc po vydání stále běžná věc), nebo už máte intenzivních bitev po krk, můžete se odreagovat u jednoduché karetní hry. Tady karty umisťujete na herní pole a snažíte se získat co největší část plochy na úkor soupeře. Je tu ale spousta drobných taktických aspektů a řada cest k vítězství, zejména když začnete vylepšovat svůj balíček (celkem je karet přes 150). Zatím to není o moc víc než zajímavý spin-off, ten ale časem může rozkvést do něčeho mnohem zajímavějšího, ať už ve Splatoonu nebo i jako zcela nová hra.

Rozkvete jistě i Splatoon 3. Už před vydáním byl oznámen další bezplatný obsah do multiplayeru počínaje X Battles a League Battles a konče novými mapami, zbraněmi a katalogem pro kustomizaci postavy. Všechno by mělo přibývat ve čtvrtletních intervalech a v plánu jsou i velká placená DLC. Vzhledem k evidentnímu úspěchu třetího dílu lze očekávat velkorysou kontinuální podporu v rámci několika let.

STŘÍLEČKA OD NINTENDA

Splatoon 3 je střílečka od Nintenda. Je to střílečka hravá a neškodná, bez skutečných zbraní a nepříjemných násilností. Přirovnal bych to k vodním pistolkám. Ty nestřílí skutečné kulky a zásah z nich nebolí ani jako výstřel z nějaké airsoftové pistole. Ale je to o to hravější a dost možná si s tím užijete víc zábavy. 

V podání Nintenda je navíc hratelnost nesmírně komplexní. Rychlé plavání po mapě je takticky důležitý prvek a rozmanitost zbraní zase nabízí zcela odlišné přístupy. Zatímco já jsem, částečně ze zvyku, agresivně útočil, můj syn si vzal velký váleček a neúnavně barvil zem. Oba jsme byli pro své týmy přínosem a oba jsme se skvěle bavili. Základní interakce je snadno pochopitelná, je tu ale i dostatek skrytých věcí hluboko pod povrchem, které budete objevovat dlouho a rádi. Navíc je to úplně jiné než 99 % ostatních online stříleček. Což mimochodem znamená také fakt, že určitá část bezvěrců tenhle koncept nepřijme. A to je v pořádku, nelze se zavděčit všem.