Recenze FIFA 23 » Vortex

Pokud křečovitě lpíte na tradicích, čeká vás příští rok jedna velká nepříjemnost. Slavná série FIFA od vývojářů z Electronic Arts se přejmenuje na EA Sports FC a dá sbohem oficiální a velmi nákladné podpoře ze strany Mezinárodní federace fotbalových asociací, též pojmenované FIFA. Pokud však čekáte potoky slz, protesty nebo dokonce bojkot prodejů, nevíte nic o herním odvětví a síle, se kterou EA marketingově válcuje kohokoliv, kdo se jen přiblíží k zelenému pažitu. Přesto je potřeba říct pomyslné sbohem, a jak jinak než prostřednictvím nejnovějšího ročníku, který zřejmě bude na dlouhé roky posledním zástupcem té skutečné série FIFA, jak si ji budou hráči pamatovat. Je lepší než ten předchozí? Horší? Stejný? To jsou otázky, na které nervózně hledám odpověď pokaždé, kdy se do tohohle každoročního martyria pouštím a musím uznat, že loni jsem byl výsledkem zasažen o trochu více.

PC verze je next-gen, ale…

Hned na začátku je důležité vymezit, že jsem se stejně jako loni věnoval hraní na PC i PlayStationu 5. S tou první jsem, pravda, nestrávil tolik času, ale podobně jako mnoho z vás i mě zajímalo, jak na počítači vypadá ta nejlepší možná verze hry. Ano, na rozdíl od předchozího ročníku se next-gen skupina konečně rozšiřuje a nutno přiznat, že na první pohled jsou obě verze shodné. Velké rozdíly ale dělá SSD, které je na PS5 automatickou součástí, ovšem na PC být nemusí. Varuji vás v tomto ohledu především kvůli jedné z novinek – speciálním momentům v režimu FUT – které se bez rychlého disku stávají tyčí strčenou za jízdy do vlastního bicyklu. Mnohem závažnější problém je ale značná náladovost hry na počítači v kombinaci s poměrně neakčním přístupem vývojářů. Když jsem tedy přiznával, že jsem s PC verzí nestrávil tolik času, kolik bych možná i chtěl, je to dáno zejména masivní porcí technických nedostatků, ke kterým bohužel stále ještě patří nepředvídatelné chování hry při jejím spuštění. Tolik restartů můj stárnoucí počítač nezažil už hodně dlouho, takže pokud můžete, prozatím se PC verzi vyhněte, nebo alespoň zkoušejte jen v rámci předplatného za pár korun, ať předejdete zklamání. Věřím, že EA tyto problémy odstraní, aktuální stav hry mi ji ale nedovoluje s klidným srdcem doporučit.

I z pohledu profíků a na ně nabalené komunity je nicméně jasné, že to nejdůležitější se opět odehrává na konzolích, kde jsem na problémy se spuštěním nenarazil. Hraní bylo až na několik pádů krátce po vydání zcela komfortní a o všem rozhodoval obsah a jeho zpracování. Vývojáři z EA se nás přitom docela snažili přesvědčit, že i když s licencí FIFA končí, nechtějí odstavit hru na druhou kolej a čekat až na příští rok, kdy si budou moci se svým fotbalem dělat, co se jim zlíbí. Byl jsem proto překvapen, že i přes loňskou chválu pohybu dokázali s animací hráčů a hráček udělat výrazný krok kupředu a na hru se dívá ještě o chloupek lépe nežli minule. Nejde o mohutný skok kupředu a nemám důvod mluvit o tom, jak je druhá generace technologie Hypermotion přelomová, přesto se mi opravdu líbí přirozené změny směru, skluzy nebo pohyby, které by skutečný fotbalista udělal v nouzi nebo ve snaze dohrát slibnou šanci. Může jít o nečekané poskočení, maximální natáhnutí nohy, aby hráč ještě zasáhl balon, nebo třeba z pohledu brankářů o zákrok, během kterého mu míč sice nafackuje, ale neskončí v brance. Těžko se popisují momenty, z nichž je složen celý zápas, ale pokud vám jde o pohyb a grafiku obecně, přijdete si na své.

Módy na druhé koleji

Není to ale samozřejmě bez kompromisů. Pokud bychom do systému animace měli zahrnovat i to, jak se hýbou například vracející se obránci, opět na ně budete přepínat, když zrovna stojí a koukají kolem sebe. A jak sami dobře tušíte, zastavit běžícího hráče, když s tím svým teprve startujete, není jednoduše možné. Vlastně nerozumím, že se na něco takového vývojáři nezaměřili už dříve a jednou provždy nevylepšili tenhle palčivý problém vlastních obranných řad. Tak snad třeba za rok. Na druhou stranu to ale funguje i opačně, což se ale po několika hodinách projevilo jako součást mnohem většího problému. Pokud totiž hrajete offline módy proti umělé inteligenci, pravděpodobně narazíte na mnohem nižší úroveň obtížnosti, než jste byli doposud zvyklí. Tam, kde jsem měl osobně plné ruce práce na obtížnost profesionál, dokážu vysoko vítězit na obtížnost světová třída, a nedá se zrovna mluvit o tom, že bych celý uplynulý rok mohutně trénoval a chtěl to novému ročníku natřít.

Tím pádem se ale třeba z hraní kariéry stává cirkus, ve kterém sice není nouze o vypjaté momenty, ale i během velmi krátké hrací doby může padnout deset dvanáct gólů, ani nevíte jak. A to má k realitě či nějakému smysluplnému zážitku hodně daleko. Navíc režim kariéry neřeší kupu nedostatků z minulých ročníků, což se týká například zcela bezpohlavního vyjednávání o přestupech nebo problémech spojených s mladými hráči, kteří přichází s podivnými jmény a hlavně rozházenými atributy. Co se mi naopak líbilo, jsou způsoby hraní jednotlivých zápasů, kde vývojáři sáhli ke kompromisu mezi plnou délkou a automatické simulace. Možnost zahrát si jen důležité momenty je jakousi velmi zkondenzovanou formou zápasu, kdy se vám za sebe poskládají převážně útočné, ale přirozeně i obranné situace, v nichž máte jeden pokus „něco“ udělat. Je to rychlé, svižné, nemáte pocit, že necháváte všechno náhodě a nestrávíte při hraní hodiny času, jako kdybyste měli zápasy, byť třeba na nejkratší herní dobu, odehrávat manuálně.

Nastolit matriarchát

Další velkou novinkou, se kterou FIFA 23 přichází, je ještě hlubší integrace ženského fotbalu. Na první pohled by se tak mohlo zdát, že vývojáři z Electronic Arts učinili důležitý krok, když se od hrstky reprezentačních výběrů přesunuli až k dvěma ligovým soutěžím – anglické a francouzské. Ovšem zdání klame, protože ačkoliv si můžete zahrát domácí poháry, do kariéry se s ženami nepustíte, natož aby byly součástí FIFA Ultimate Team. Zároveň nelze postavit ženský tým proti mužskému, když je jedinou přípustnou variantou smíšený tým v režimech Volta a Profi kluby. S nimi se rovněž pojí novinka v podobě sdíleného progresu, ale na nějakou velkou ženskou revoluci to zatím nevypadá. Navíc jednotlivé ženské hráčky mají hodnocení odpovídající ženskému fotbalu, ovšem v sérii FIFA jde o globální hodnocení porovnávané s muži, aby s nimi mohli hrát. Jde o úlitbu systému a odklon od realismu, o který se FIFA tak moc snaží, ale jinak to nejde, protože autentické zapojení žen do týmů, kde jsou i muži, by z mnoha ohledů jednoduše nedávalo smysl. Pokud bych měl hodnotit čistě ženské podání fotbalu, není na něm ani nic skvělého, ani nic hrozného v porovnání se zápasy mužů. Naopak si myslím, že by hře žen prospěla nižší rychlost, vlastní sady animací pohybu, nikolivy ty mužské a hlavně další motivace, proč s nimi dlouhodobě hrát a nepovažovat jejich zahrnutí stále jen za okrajovou drobnost.

Ultimate Team všem vládne

A tím se opět dostáváme k tomu, proč FIFA poslední roky existuje. Mnohými milovaný, mnohými proklínaný režim Ultimate Team je opět dějištěm těch nejpřekotnějších změn a snaží se zaháčkovat hráče neutuchajícím přísunem odměn a dobrůtek, které dostane i když se mu vůbec nedaří. Tou nejvýraznější změnou je kompletně přepracovaná chemie týmu, která už není tak striktní jako v předchozích ročnících. Zapojení do týmu nyní neovlivňuje postavení nejbližších hráčů na různě barevných spojnicích, ale prostě jen fakt, zda jsou někteří hráči na různých postech stejné národnosti, pochází ze stejné ligy nebo dokonce týmu. Najít tak vhodnou kombinaci hráčů je nyní mnohem snazší, což podporuje pestrost týmů a hledání způsobů, jak na chemii co nejlépe vyzrát. Ačkoliv se určitě ustaví neoblomná meta, alespoň ze začátku je hraní přepracovaného režimu FUT zábavné a už se nestává, že proti vám nastupují hráči, kteří jdou jen po tom nejefektivnějším složení týmu. Hraní je navíc v porovnání s umělou inteligencí mnohem zábavnější, čemuž prospívá konečně fungující matchmaking a také cross-play mezi konzolemi i PC.

Jak už jsem ale varoval v úvodu, pokud jste se těšili na režim speciálních momentů, za jejichž plnění můžete získávat další speciální měnu – hvězdy – pak vás musím zklamat. Ačkoliv se zdá lákavé projít si nejdůležitějšími momenty třeba v kariéře Kyliana Mbappého, výsledek je uživatelsky nepřívětivý a náležitě zvláštní. Z menu si vyberete některý ze slavných momentů, vyberete svůj tým z módu FUT, který musí obsahovat právě Mbappého, potvrdíte sestavu, počkáte na načtení zápasu a následně vás čeká několikasekundový moment, který s větší či menší úspěšností splníte. Pak následuje cesta zpět do rozhraní FUT a celou věc můžete do zemdlení opakovat. Ačkoliv jsou některé momenty navázané na celé zápasy, pořád se nemohu zbavit pocitu, že by mohly chodit za sebou podobně jako hratelné highlighty v kariéře, abyste nemuseli pořad skákat sem a tam, a týká se to samozřejmě i dalších výzev, nichž už Mbappé nefiguruje. Pokud ale chcete hrát FUT tak, jako doposud, meze se vám nekladou a je rozhodně vidět, do čeho EA investuje zdaleka nejvíce.

Velká FIFA, ještě větší EA Sports FC

Je možná podivné, že jsem zatím jen minimum prostoru věnoval rozboru toho, jak se FIFA vlastně hraje, končím ale u konstatování, že velmi podobně jako loni. Pokud jste předchozí ročník nehráli, budu vás muset pouze uspokojit tím, že po odklonu konkurenčního eFootballu zůstává FIFA tou nejobsáhlejší a nejlépe zpracovanou fotbalovou hrou, kterou tu máme a která takřka neustále přichází s mnoha klady a zápory. O obraně jsem mluvil, přidat ale mohu souhru s ostatními spoluhráči obecně, která ne vždy dopadne podle představ. Mnohdy je to ale prostě jen o vlastních rukách a nutnosti trénovat některé momenty. K těm letos patří také přepracované standardky, které vrací do hry ukazatel falše míče a přesnější signalizaci toho, kam míč poletí. Moc se mi líbí a konečně z nich padají pěkné branky. Nová je i speciální střela při podržení L1 a R1 tlačítka, která zazoomuje pohled na hráče a výměnou za trochu delší přípravu vyšle na brankáře nechytatelnou bombu. Aktivovat se dá přitom skoro pokaždé a stává se možná až příliš silným způsobem, jak vstřelit gól.

Líbí se mi detailnější fanoušci, i když by nemuseli mávat vlajkami ve 20 fps a zlepšilo se i celkové nasvícení či prezentace před zápasy.

Pokud se vám to ale povede, dočkáte se báječných animací brankové sítě, která má vlastn fyzikální model a z výšky opravdu vypadá jako skutečná. To se už ale bohužel nedá říct o přepracovaném způsobu vyrývání děr a drnů na hřišti. Po 90 minutách na San Siru vypadá trávník jako oraniště pro okresní přebor a vývojáři by měli na efektu trochu ubrat. Podivná je i televizní kamera, ale to se dá naštěstí změnit prostřednictvím standardní volby, s níž FIFA přichází už mnoho let. Líbí se mi nicméně detailnější fanoušci, i když by nemuseli mávat vlajkami ve 20 fps a zlepšilo se i celkové nasvícení či prezentace před zápasy. Nové filmečky představují příjezd hráčů na hřiště a přináší i sestřih z odehraných zápasů, hrajete-li třeba probíranou kariéru. Rychle se ale okoukají, takže po několika hodinách už spěcháte do zápasů, jako kdyby neměl přijít zítřek. Ten ale dorazí, takže se nechme překvapit, co nového EA Sports FC přinese v porovnání s posledním dílem série FIFA.

Budeš mi chybět. A vlastně vůbec.