Foundation – -apkrig

Nehledě na to, kdy se psala (a básnila, skládala a malovala), měla vždy stejný koncept – v reakci na únavu zpovykaného měšťanstva úpadkem a dekadencí oslavovala venkov, jednoduchý, (většinou zcela záměrně) naivně idealizovaný venkovský šťastný život a spojení s přírodou.

Herní idyla není zcela neznámý útvar, do mysli se dere třeba Stardew Valley či My Time at Portia. A bylo by samozřejmě na pováženou, kdybych podobně široký úvod psal ke hře, která se k tomuto žánru neřadí také – Foundation je totiž čistá budovatelská idyla a je potřeba k ní podle toho přistoupit.

To znamená, že pokud nacházíte zalíbení v neustálém utrpení svých svěřenců, kteří, když zrovna neumírají hlady, nečelí morové ráně nebo nepadají vysílením, jsou trháni na kusy vlky či mrznou k smrti, sáhněte raději třeba po Banished. Zde totiž na vaše vesničany žádné hrůzy nečekají. Nemoci nejsou. Nájezdy drancířů nejsou. Zima není. A když se někdo náhodou bude mít opravdu špatně, ani drze neumře, jen si sbalí své saky paky a vyrazí hledat štěstí jinam.

Volnost

Foundation místo překážek a strastí sází na stavitelskou, jiskrnou tvůrčí radost – podobně jako třeba Planet Coaster. A nemůžu tvrdit, že by to nefungovalo. Pozorovat rostoucí vesnici, plnící se sýpky, hemžení vesničanů a poprašek roztomilých chatiček, co vyráží na úpatích smaragdově zelených kopců jak houby po dešti, když do vašeho venkovského Edenu přicházejí noví a noví osadníci, umí skvěle zahřát u srdce.

Hlavní trumf hry je její organičnost. Nad přesným umístěním domů totiž nemáte plnou kontrolu a neexistuje ani žádná stavitelská mřížka. Jen zcela svobodně obarvíte území, kde si přejete, aby se vesničané zabydleli, oni už se postarají o zbytek a domy si postaví tam, kde to přijde ideální jim. Stejně tak nestavíte cesty – vznikají samy od sebe tím, že obyvatelé zkrátka ušlapou trávu tam, kam často potřebují chodit.

Má to obrovské kouzlo. Vesnice působí přirozeně, žije vlastním životem, obyvatelé se sami stěhují tak, aby to měli co nejblíž do práce, nové pěšinky se samovolně klikatí, když někdo musí často do lesa či k nové pekárně nebo skladu. Na druhou stranu je ale pochopitelně potřeba dodat, že pokud patříte k těm, kdo jsou bytostně závislí na pravých úhlech a báze ve Factoriu si nejdřív musíte narýsovat v nějakém profi softwaru, protože porušení symetrie je hrdelní zločin, Foundation vám způsobí střevní koliku.

Osobně jsem netrpěl, jelikož si organický chaos užívám, ale ani já jsem se párkrát neubránil zvolání typu „Můžete mi prosím vás nehamtat po tý zahradě?“, když si nevycválaní burani opakovaně krátili cestu klášterním dvorem a vyšlapali mi nevzhledné lysiny v pečlivě piplaném obrazci z květů. Katastrofa se nicméně nekonala – dá se tomu předejít vytyčením zakázané zóny, kam vám nikdo nepoleze, a jednou prošlapané pěšiny po chvíli zase zarostou, když je nikdo nepoužívá.

Skoro jako v Egyptě

Herně máme tu čest s něčím, co by se dalo prohlásit za daleko svobodnější a o poznání jednodušší Pharaoh. Zpracování logistiky je s touto starou peckou prakticky identické, obchod jakbysmet. Nasbírané materiály se koncentrují do skladišť, odkud si je přebírají další články v produkčním řetězci pomocí dedikovaných nosičů. Dílčí polotovary potřebují zase jiné místo ve skladu, aby si je mohl převzít další řemeslník a tak dále.

Plnění potřeb se ovšem váže na vesničany, nikoliv na jejich obydlí, což znamená, že si pro zboží a do kostela každý dojde sám místo toho, aby jejich domy obcházeli nohsledi. Ale princip je pořád víceméně totožný. A není si nač stěžovat, však Pharaoh je i po letech stále jedna z nejlepších budovatelských strategií, nevidím tudíž problém ve vkusné inspiraci.

Jen té poddanské svobody bylo na můj vkus občas možná až příliš. Uvítal bych trochu víc nástrojů k tomu, aby člověk mohl přesněji určit, kam které zboží v jakém množství uložit a kdo přesně bude komu co dodávat. Podobně jako mají svou hlavu v případě osídlení, tak i dodavatelské řetězce si vesničané formují sami z dílčích produktů a stanovišť, které jim předložíte. A ačkoliv to většinou zvládnou logicky, rád bych jim to prostě… rozkázal.

Taktéž bych uvítal víc nástrojů k analýze. Když se snažím nakrmit vesnici, chci vidět, kolik které potraviny se spotřebuje za určitý čas, kolik železné rudy musím přikázat nakopat, aby to uživilo všechny kovárny i dílny a podobně. Hra vám žádná celková čísla výroby a spotřeby neukáže, a musí se to tudíž řešit odhadem.

Také by se hodilo trochu víc náhodných událostí k ozvláštnění stavitelského rytmu, protože momentálně může leda tak přijít špatné počasí, jež zhorší úrodu, a… To je zhruba tak všechno. Ale pořád se bavíme o titulu v předběžném přístupu, takže není třeba lomit rukama – co zatím chybí, mohou tvůrci přidat.

Na druhou stranu je potřeba pochválit přehledné a účelné uživatelské rozhraní. A když už jsme u chvály, byla by škoda nezmínit povedený soundtrack, který se svými švitořivými flétnami a příjemnými melodiemi výborně sedí k celkovému stylu díla.

Věže až k nebesům

Budovatelský klimax? Monumenty! A, pánové a dámy, nemyslím, že stavění divů zpracovala nějaká hra lépe. I zde se totiž klade enormní důraz na svobodu a tvůrčí volnost.

V praxi to vypadá tak, že vyberete vhodnou louku, kde se bude vyjímat třeba opulentní taverna či majestátní klášter. Coby předzvěst slavných věcí budoucích do země zarazíte kolík. Pak už máte volné ruce – hra se vytasí s širokou nabídkou různých částí, věží a věžiček, ochozů, zdí, budov i ozdob. A stejně jako v již zmiňovaném Planet Coasteru, co a jak z nich poskládáte, už je výhradně a čistě na vás a vaší architektonické fantazii.

Kolize prakticky neexistují, kusy staveb tudíž můžete i zapouštět do sebe, prolínat je, a vytvářet tak nečekané výsledky. Nakonec může samozřejmě padnout středověká atmosféra na ústa, když postavíte třeba opatství ve tvaru pyje, ale také to můžete vzít vážně, neskutečně si vyhrát a vybudovat klášterní komplex, až budou oči přecházet.

Ale musíte samozřejmě počítat s tím, že pokud se při plánování obzvlášť rozvášníte, samotná konstrukce pak klidně zabere i několik hodin reálného času. Což je ovšem dobře, člověk má alespoň pocit, že vážně staví katedrálu, a ne kartonovou krabici. Hře oba palce nahoru za to, že tohle umožňuje.

Hra pro zlepšení nálady

Ještě jednou: Ve Foundation se stanete v první řadě tvůrci idyly, jakous takous výzvu lze zpozorovat leda zpočátku, a jakmile zprovozníte pár výrobních řetězců, žádný nedostatek či strádání už prostě hrozit nebude. Pokud vám podobně nastavená hratelnost nevyhovuje, poohlédněte se raději jinde.

Ostatním budovatelským stratégům by však Foundation měla stát za zvážení. V momentálním stavu má obsah na zhruba dvacet hodin, které můžete ještě znásobit, pokud se rozhodnete zastavět všechny dostupné mapy či vyzkoušet mody. Hra má potenciál svým svobodným přístupem potěšit každého stavitelského hračičku. A navíc už nyní funguje bez technických zádrhelů, což u titulů v předběžném přístupu také nebývá úplně pravidlem.