Recenze Super Mario Bros. ve filmu » Vortex

Před třiceti lety se původní hraný snímek Super Mario Bros stal vůbec první filmovou adaptací videohry. Byl to kasovní propadák, který by fanoušci Super Maria a především Nintendo samotné nejradši vymazali ze světa. Jistě, jako každý film, který se často objevuje na seznamech nejhorších filmů všech dob, i tenhle má v určitých kruzích statut kultu. Ale především je to symbol komplikovaného vztahu Hollywoodu se světem videoher. Ten složitý vztah trvá s drobnými výjimkami dodnes a na jeho cestě je vzájemné neporozumění, ignorance či dokonce pohrdání. Analyzovat důvody historického neúspěchu filmů podle her, třeba i ve světle popularity komiksových adaptací, se teď nechystám. Je to stokrát omleté téma, které se vášnivě řeší s každým novým zfušovaným (nebo alespoň nemastným a neslaným) pokusem. Spíše si pojďme ukázat možné řešení.

„Super Mario Bros. ve filmu“, jak zní celý oficiální distribuční název, je společný projekt Nintenda a filmové produkční společnosti Illumination Entertainment. Jejich úzká spolupráce byla pro pozitivní výsledek zjevně naprosto klíčová, protože zatímco před třiceti lety Nintendo se slepou důvěrou poskytlo filmová práva na svou nejslavnější herní sérii hollywoodskému studiu, načež z povzdálí zděšeně sledovalo, jak neuctivě je s ní nakládáno, teď si vše pohlídalo prostřednictvím Šigeru Mijamota v roli producenta i rozsáhlého týmu dalších spolupracovníků, kteří filmařům asistovali na všech úrovních. Na straně Illumination jsou zase obrovské zkušenosti a track record, když jejich úspěšné série Já, padouch a Mimoni patří mezi největší hity v kategorii animáků. Obě strany jsou si také evidentně vědomé odlišností a specifik obou médií. Výsledkem je tak opravdu zdařilý animovaný film, který svou předlohu respektuje. A co víc, dokonce jí oslavuje a uctívá!

FILMOVÁ SPECIFIKA

Film sice herní předlohu respektuje, to ale neznamená, že tu nedošlo k žádným změnám. Super Mario je možná nejpopulárnější herní postavou vůbec, ale příběh je ve většině jeho her velmi fádní. Bowser obvykle se svou armádou nohsledů přiletí do Houbového království, kde unese princeznu Peach. Tu se pak vydá zachránit spolu s celým pohádkovým světem Mario. Priceznu najde v zámku, vysvobodí jí, Bowsera zničí… a o rok později se totéž stane v dalším dílu znovu. A pak zas, s minimálními obměnami. Tahle jednoduchá pohádková šablona hráčům bohatě stačí, prostě proto, že jde o hry. Skvěle navržené a zatraceně zábavné hry. Na film by to ale bylo málo.

A tak tu je úvodní seznámení s Mariem a Luigim, kteří se právě pouští do samostatného podnikání a nadšeně vyráží na první instalatérský kšeft. Krátká patálie s havárií vody a s naštvaným psem tu působí až trochu nepatřičně, jakoby vypadla z nějakého generického animáku. Ale právě i její kontrast s následujícím „videoherním“ dobrodružstvím má svou důležitou logiku.

Seznámíte se také s velkou italskou rodinkou Maria a Luigim, potkáte jejich sourozence a rodiče. Upřímně přiznávám, že jsem při pohledu na Mariova tatínka a maminku podvědomě zavíral oči. Takový nezvyk! Ve filmu ale bylo potřeba uvést postavy do příběhu a dát jim nějaký lidský prvek, třeba ve formě složitého vztahu s otcem nebo v určité nešikovnosti doháněné obrovským srdcem. Zobrazení Maria jako „člověka“ je v dobrém slova smyslu úsměvné, film s tím ale pracuje i dál. Když se pak dostane do herního světa, jeho obyvatelé o něm skutečně hovoří jako o lidské návštěvě z reality.

POSTAVY

Zmínit bych chtěl ještě viditelné úpravy některých dalších postav. Sám Mijamoto dopředu opatrně připravoval fanoušky na to, že se poprvé od Donkey Kong Country z roku 1994 rozhodli ke změně. Nejen, že je teď agilní opičák o poznání vtipnější, především ho ale přiblížili zpátky k původnímu charakteru na automatu, kde byl Mariovi soupeřem. Moc se mi líbil, stejně jako celá pasáž filmu s nerovnou bitkou, ve které Mario definitivně vyroste v hrdinu.

A pak je tu Peach, ve filmu velmi aktivní, emancipovaná a mnohem výraznější hrdinka. Tohle bude asi pro některé diváky trochu kontroverzní, ale já i tuhle změnu vítám. Sám mám dva syny, ale považuju za důležité, že se i dívky a ženy budou mít v kině s kým identifikovat. Zatímco ve hrách je Peach zcela plochá postava, která je v příbězích her pouhou rekvizitou, tady je angažovanou hybatelkou děje, přičemž ale nezastiňuje Maria. Právě naopak, pomáhá mu vyniknout a jsou především skvělí parťáci. Jejich přátelský vztah nejlépe ilustruje klasická „výcviková“ scéna.

Romance je během filmu zcela přenechána nešťastně zamilovanému Bowserovi, což je naprosto úžasný motiv, v němž si hlavní boss místy krade film pro sebe, do jisté míry i včetně sympatií diváků. Moc rád bych vám teď napsal víc, včetně popisu scén a konkrétních vtipných hlášek, ale myslím, že ty detaily o úvodních minutách filmu už stačily a zbytek už vám nechám užít si naplno. Napíšu k tomu už jen jedno – jestli film uvidí Elton John, tak zčervená závistí! Nebo se alespoň bude za břicho popadat.

PŘEDEVŠÍM PRO HRÁČE

Zmíněné scény s Bowserem určitě patří mezi nejvtipnější v celém filmu, do 92 minut se toho ale podařilo vměstnat mnohem víc. Je tu samozřejmě bojácný Luigi, roztomilý Toad nebo nihilistická Lumalee. A taky je tu pár úplně nových postav.

Zbytek filmu, tedy celá část odehrávající se v Houbovém království, už vlastně kopíruje v úvodu zmíněnou standardní zápletku a cynik by mohl říct, že jde vlastně o trochu hezčí cutscény z různých dílů her. Jenže to celé má tah na branku, je tu spousta akce a navíc je to zpracované v naprosto špičkové animaci. Scéna z městečka plného Toadů, která byla ostatně i v traileru, je v kině velkolepá, ale totéž se dá říct i o mnoha dalších strhujících okamžicích. Je to zkrátka ultimátní fan service, kouzelná filmová exkurze do úžasného herního světa snažící se ukázat z něj maximum i za cenu strohého převzatého děje.

Také je ale pravdou, že je film určen hlavně pro hráče. Rodiče dostanou své popové a rockové hymny od A-ha přes Bonnie Tyler až po AC/DC (celá Mario Kart pasáž v čele s jejím úvodem je mimochodem další skvělý moment… už mlčím!), neznalé děti se určitě taky nudit nebudou, nicméně asi to pro obě tyto skupiny bude jen další z mnoha animovaných filmů, které uvidí a na které si druhý den dost možná ani nevzpomenou. Ale hráči? Ti budou u vytržení! Dostanou také bezednou studnici odkazů, referencí a pomrknutí, od těch zjevných až po ukryté a obskurní, přičemž není uchráněna žádná hra ze skoro čtyřicetileté historie série. Mějte oči (a uši!) otevřené, i jejich odhalování je velkou zábavou.

Předchozí odstavec byl klíčový a důležitý je i s ohledem na číslo pod recenzí. Super Mario Bros. ve filmu je videoherní film se vším všudy a v tom nejlepším slova smyslu. Rozšiřuje lore série, činí tak ale citlivě, s respektem a způsobem, který fanoušci nepochybně přijmou. Právě pro ně je také primárně určen a je to jen logické – pro koho jiného by měl být? Z podstaty věci to ale také znamená, že tu máme dva odlišné pohledy a dva různé druhy diváků. Naše číslo pod recenzí reflektuje pocit diváka, který je odkojen plošinovkami s Mariem a který už princeznu Peach ze spárů hrozivého Bowsera zachránil minimálně desetkrát. Tenhle divák bude z kina odcházet téměř bez výhrad a na pomyslném stožáru se dotkne až vlajky na samotném vrcholu.