Games

Recenze Sherlock Holmes The Awakened » Vortex

Detektivní adventurní série Sherlock Holmes od ukrajinského studia Frogwares patří k mým oblíbeným, přestože nemusí atakovat ty nejvyšší známky. Proto mi ani trochu nevadí, že od vydání preqelu s podtitulem Chapter One ještě neuplynuly ani dva roky. Novinka vznikla rychleji, protože je to remake. Pro pochopení celého kontextu se ale nelze spokojit jen s tímto prostým konstatováním. Vývojáři původně plánovali vytvořit jinou hru, ale open world projekt se kvůli válce ukázal být nad jejich síly. A tak jeho přípravu autoři pozastavili a za pouhý rok dali dohromady novou verzi adventury z roku 2007. Byla to bezpečnější volba, kterou šlo lépe realizovat. Když však mluví o remaku, jsou možná až příliš skromní. V obtížných podmínkách a překvapivě krátkém čase dali dohromady spíš reimaginaci. Po stránce formy i obsahu v podstatě novou hru, která se jen inspirovala původním příběhem, postavami, lokacemi a atmosférou. Zajímat se tak o ni mohou pamětníci originálu i nováčci.

Sherlock Holmes The Awakened se inspiruje nejen příběhy Arthura Conana Doylea, ale také mýtem Cthulhu spisovatele H. P. Lovecrafta. Jedná se o temnou mysteriózní detektivku s prvky hororu, která v sobě spojuje klasické atributy Holmesových příběhů i her a nadpřirozené prvky, které jsou vlastní i mnoha klasickým povídkám. Vývojáři nás vezmou do roku 1882 a kromě deštivého Londýna se podíváme také do švýcarských Alp nebo ulic amerického New Orleans. Tady všude budeme řešit záhadná zmizení v rámci jednoho dlouhého postupně se rozvíjejícího případu. Kromě něj si ale můžete putování zpestřit také několika nepovinnými menšími zakázkami. Na rozdíl od původní hry z roku 2007 je tady Sherlock opět mladík, což je jen jedna z mnoha novinek. Modernizovaná verze totiž chronologicky přímo navazuje na příběh prequelu Chapter One, z nějž pochopitelně vychází i po stránce technologie. Holmese a Watsona čeká jejich první společný velký případ, který navždy utuží jejich vztah. Opakovaně se ale glosují právě i události z předchozí hry, díky čemuž fanoušci mají možnost zaplnit další prázdná místa na mytologické mapě.

Pokud jde o srovnání s originálem, výčet novinek by byl opravdu dlouhý. Hra samozřejmě běží na novém enginu, konkrétně Unreal Enginu, ale kromě toho láká na přepracované úkoly, hratelnost, level design, dabing, hudbu nebo zakončení. Zatímco prequel Chapter One byl ve vývoji přes tři roky, remake The Awakened vznikl jen za rok i díky tomu, že jde namísto open worldu o semi open world, který nabízí několik otevřenějších lokací, které jsou ale jinak zcela samostatné a vychází i z toho, jaká místa navštívíme. Vývojáři se podle mě dobře rozhodli, když volili, k jakému námětu se mají vrátit. Mýtus Cthulhu je stále populární a lehce strašidelný příběh se znepokojivými momenty na hranici příčetnosti má dle mého soudu potenciál i dnes oslovit nejen skalní fanoušky Sherlocka. Ostatně atmosféru mají autoři znamenitě zvládnutou. Od prvních momentů na Baker Street 221B poznáte, že máte co do činění se specialisty, kteří s Holmesem pracují už přes 20 let. I když jsem si naposledy užil prosluněný středomořský ostrov Cordona, s chutí jsem se vrátil do domovské viktoriánské Anglie. Ale skvělou atmosféru a poutavá prostředí nabízejí i další země.

Od vydání Crimes & Punishments z roku 2014 činí série drobné evoluční krůčky, ale opírá se stále o stejné základy.

Hned na začátku mě v pozitivním slova smyslu praštil do očí skvělý český překlad Petra Ticháčka, který měl na starost už lokalizaci původní hry. Sluší se proto ocenit jeho přínos nikoli až v závěru recenze, jak tomu často bývá, protože jsem si od první chvíle užíval jeho cit pro jazyk, žargon, dobové fráze a nejrůznější archaismy, kterými ozdobil tuto výpravu do minulosti, která působí o to autentičtěji. Začátek se obecně nese v pozitivním duchu. Rozehřejete se u tematicky odlehčeného tutoriálového případu, oceníte první dobře napsané postavy a rozkoukáte se ve světě, který je vám povědomý, i kdybyste originál nehráli. Jak už bylo řečeno, novinka totiž stojí na technologii a z velké části i principech nejen předchozí hry. Během vyšetřování tak uplatňujete známé postupy. Hledáte důkazy, vyslýcháte svědky, prozkoumáváte místa činu, sestavujete teorie, vyptáváte se kolemjdoucích na nejasnosti, pátráte v archivech, uplatňujete šestý smysl a v neposlední řadě doslove převlékáte kabát. A to hned v několika smyslech této fráze. Sherlocka můžete upravit k obrazu svému, i když tentokrát to nehraje při vyšetřování takovou roli jako u Chapter One, kde se s vámi bez patřičného převleku někdo ani nebavil. Ale obrazně řečeno převléknete kabát i v situaci, kdy se změní váš hrdina. V některých momentech totiž hrajete za Watsona namísto Holmese. Vybrat si nemůžete, postavy se střídají automaticky podle situace. V principu až na nějaké to lékařské ohledání ale hra funguje v obou případech podobně.

Novinkou jsou v tomto příběhu výlety do jiných dimenzí s lovecraftovskými prvky, které trochu osvěží hratelnost o méně tradiční hádanky. Ale mohlo by jich být klidně víc. Stejně jako by autoři mohli hráče víc postrašit. Na druhé straně tým neprezentuje hru jako horor, takže jim to nemohu vyčítat. Užil jsem si i strukturu s jedním dlouhým případem a několika menšími nepovinnými. Když ale byla řeč o stejné technologii a hratelnosti, měli byste mít na paměti, že z toho neplynou jen výhody. Když začneme u toho, jak titulu funguje, je třeba připomenout, že ani Chapter One nebyl žádnou revolucí. Od vydání Crimes & Punishments z roku 2014 činí série drobné evoluční krůčky, ale opírá se stále o stejné základy. Ačkoli je mám rád a Frogwares tyto mechanismy stále pilují, není od věci zmínit, že dílčí principy už studio recykluje bezmála 10 let. Neplatí to samozřejmě pro všechny části. Tentokrát třeba nerozhodujete o vině pachatelů ani vaše vyšetřování nekončí neúspěchem. Z hlediska technického zpracování to s Holmesem také není jednoduché. Autoři se stále zlepšují, ale v posledních letech mi přijde, že se jim konkurence místy zase trochu vzdaluje. Zatímco prostředí a jeho architektura vypadá pěkně, byť místy trochu strnule, postavy už by zasloužily více péče. Animace pohybu nevypadají moc pěkně a běžně se stává, že postava někam spadne, dostane se na místo, kam nemá, nebo se propadne. Mimika a lip sync také nepatří ke špičce. Jinak ale grafika určitě není na překážku. Neurazí ani nenadchne. Ostatně na PS5 nenabízí ani žádné obvyklé režimy výkonu a kvality. Možná už ale nadešel čas udělat na poli technologie i hratelnosti další výraznější změnu.

Pro sérii Sherlock Holmes je také bohužel typické, že se její vývojáři často snaží přijít s nějakou akční vložkou nebo minihrou a rutinu nějak osvěžit. Naneštěstí to mnohdy nedopadne podle představ hráčů. Už jsme tu měli quick-time eventy i střelbu. Ani tentokrát se Frogwares nedokázali tomuto pokušení ubránit. A tak hráče znovu párkrát nutí vzít do ruky zbraň, i když to herně za moc nestojí, veslovat v bažinách nebo v samém závěru pak opatrně našlapovat v davu lidí. Nebudu zabíhat do podrobností. Ostatně konec jako takový mi přinesl drobné zklamání. Příběh i atmosféra pěkně gradují, ale úplné finále se herně příliš nevyvedlo a po sérii pěkných hádanek přijde na řadu nepříliš šťastná minihra prokládaná dialogem, v němž špatná odpověď znamená, že musíte sekvenci znovu opakovat. To není příliš zábavné.

Vývojáři odhadují dobu dohrání na 12 až 15 hodin. Sám jsem dospěl na konec přibližně za jedenáct hodin i přes pár krátkých záseků. Ale znáte to, u adventury je to hodně individuální. Obecně ale platí, že hádanky a průběh vyšetřování se mi líbil. Když jsem sledoval závěrečné titulky, převažoval ve mě pocit dobře odvedené práce a pěkný zážitek. Ačkoli jsem si místy stěžoval na prvky, které by už podle mě stálo za to oprášit, a nedočkal jsem se grandiózního finále, ve které jsem doufal, The Awakened rozhodně nedělá sérii ostudu. A něco mi i podle nejrůznějších náznaků říká, že ten příští případ už bude opravdu nový.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *