Recenze Payday 3 » Vortex
Detailně zpracovaný plán často bývá předpokladem k úspěchu. Své o tom ví Dannyho parťáci i ikonická čtveřice bankovních lupičů v sérii Payday. Otázkou ale je, jak precizně plánovali vývojáři ze švédského studia Starbreeze vydání třetího dílu, vzhledem k patáliím, které jej provázely. Vlastně, proč minulý čas, když nepříjemnosti se stále dějí, ačkoliv nejspíš ty nejhorší, jako špatně funkční zakládání her či připojení k serverům, se již podařilo vyřešit. Nicméně stále se lze ptát, proč se z kdysi povedeného kooperativního titulu stal pouze mizející stín svých slavnějších předchůdců. Ti sice většinou nezískali nejvyšší možná hodnocení u hráčů ani kritiků, a měli své mouchy, ale přesto si u milionů uživatelů po celém světě dokázali vydobýt popularitu. Lidi se nejspíš rádi vžijí do rolí klaďáckých antagonistů páchajících zločiny – ale neubližují u toho nevinným – obzvlášť, když se jich mohou dopouštět s přáteli. Možná i proto příznivci multiplayeru vyhlíželi letošní pokračování s nadějí. Zatímco jedna skupina doufala, že nadále bude vykrádat banky snad v lepším provedení, než tomu je u stále aktivní dvojky, ta druhá se chtěla nostalgicky vrátit o dekádu svého života nazpátek do téměř bezstarostného období, kdy po škole hodila batoh do kouta a setkala se s vrstevníky na TeamSpeaku, aby naplánovala další loupežné mise. Škoda, že nejspíš ani jedna ze skupin už nezažije ten stejný pocit, jaký měla právě před několika lety.
Loupež na švédský styl
Vývojáři v rozhovoru pro magazín VGC tvrdili, že třetí díl má být evolucí série Payday, tudíž se nesnaží o kompletní přetvoření herních mechanismů, ale naopak ponechají to, co dřív fungovalo, a přidají něco navíc. Jejich slova nyní můžu potvrdit, protože po celou dobu jsem si říkal, že hraju dvojku v lepším grafickém provedení. Je to špatně, nebo dobře? Pouze v tomto ohledu bych se nebál tvrdit, že autoři udělali správné rozhodnutí, jelikož stálí nebo dřívější hráči uvítají, že se nemusí učit takřka nic nového a pokračují v tom, na co jsou zvyklí. Vyberou si jednu z hlavních postav, nakoupí nebo upraví zbraně, a tím jejich statistiky, dovednosti, masky a oblečení dle svých preferencí, poté si zvolí misi, a ještě před jejím začátkem si nastaví bonusy v podobě tašek s municí, léčivy či kevlarem navíc. Následně při samotné akci se spolu s kolegy rozhodnou, jestli loupež provedou násilně, nebo chytře a potichu. Kdyby vše šlapalo jako na drátkách, tak bychom se nyní bavili o skutečně vydařeném vývoji značky, protože i u Payday 3 zažíváte s přáteli jedinečný pocit, že jste mozky i svaly nelegálních operací plných adrenalinu, při kterých se z minuty na minutu může cokoliv pokazit. Jenže bohužel se zde vyskytuje tolik problémů a nedokonalých mechanismů, které zážitek výrazně degradují.
Asi největším problémem je umělá inteligence. Hlídači, policisté či civilisté jsou zkrátka jen oblečení neandrtálci. Pokud vás nachytají při plížení, chvíli jim trvá, než si uvědomí, že skrčená osoba v masce nemá uvnitř uzavřené galerie nic dělat. Vám to však dává čas se rychle schovat za roh, a tím zabránit spuštění alarmu – a není nutné se pak strachovat, že by přerušili svou nastavenou trasu a podívali se i jinam. Ačkoliv je nově součástí hry i pátrací mód, aktivuje se pouze, když strážníci zmerčí něco podezřelého, například poškozenou kameru či odhozenou tašku s penězi. Vtipné však je, že i tato novinka má své mouchy, které můžete využít ve svůj prospěch, protože hlídači se zpravidla seskupují po dvou, začnou chodit pravidelnou trasu po mnohem větší oblasti, a tím vám vlastně umožní téměř klidný pohyb po rozsáhlejší ploše. Nedokonalé přemýšlení počítačem ovládaných policejních složek se pak projevuje i při přestřelkách. Namísto krytí nebo snaze vás obklíčit se všichni seskupí do řad a tlačí se před hlaveň vaší zbraně, případně někdy kolem vás proběhnou, jako by se nic nedělo.
Potíže s umělou inteligencí ale mají i vaši tři kumpáni během sólo hraní. Ti jsou zcela k ničemu a pouze stojí opodál, dokud se situace nezvrtne a je nutné tasit zbraně. Až v tu dobu se z nich stávají poměrně účinné živé štíty, je však škoda, že při plíživé akci je nelze využít alespoň pro některé základní pokyny, jako například hackování vámi nalezeného telefonu, abyste mezitím mohli pátrat po něčem dalším. Na druhou stranu, tohle vás alespoň motivuje hrát minimálně s jedním dalším člověkem. S ním se však ideálně musíte znát a mluvit spolu například přes Discord, protože zde překvapivě není možnost hovořit se spoluhráči přímo ve hře, což u kooperativního titulu není zrovna rozumné rozhodnutí. I následkem toho se při hraní s náhodnými hráči rovnou rozlučte s nadějí, že úspěšně zvládnete tichý postup.
Jelikož vás hra nutí do neustálého opakování osmi unikátních misí s různými cíli – což znamená, že nebudete vykrádat jen banky, ale například i uměleckou galerii se vzácnými kusy nebo noční klub s přístupem ke kryptoměnám – celkem rychle mohou omrzet jejich náplně. Jenže nemáte na výběr, protože musíte vydělat peníze nutné pro lepší vybavení, které je bohužel efektivnější až na vyšších úrovních, stejně jako odemykatelné body dovedností usnadňující hraní, což až příliš okatě vyvíjí nátlak na váš volný čas a nutnost jej trávit ve hře. Zároveň plněním misí postupně odhalíte příběhovou linku, která ale není nijak podstatná a pouze dokresluje pozadí vašich činností. Stereotypu nezabrání ani náhodné umístění požadovaných předmětů pro splnění operací, případně těch dobrovolných, které vám zvýší odměnu. Nemluvě o tom, že po více odehraných hodinách již víte, kde se mohou nacházet, a většinou je tam i najdete.
Rovněž střelba nemusí každému vyhovovat. Arkádovější styl je v pořádku, ale že jste houbami vcucávajícími desítky až stovky projektilů, působí prostě zvláštně. Podobně na tom jsou i policisté, ale jejich odolnost se liší podle typu výbavy – například narazíte na zcela opancéřované jedince. Míra výdrže se pak liší i dle zvolené obtížnosti misí, kdy pro vás vyšší úrovně znamenají spíš nevýhodu, ačkoliv můžete získat větší obnos peněz. Těžší volby si ale vyberou pouze skupiny uživatelů, které pravidelně hrají spolu, protože s náhodnými jedinci byste leda rychleji zešedivěli.
Díry v plánu
Pozitivem pro majitele starších počítačových sestav může být grafická nenáročnost titulu. Na konzolích pak je poměrně bohaté nastavení a nechybí ani volba mezi režimy výkonu a grafiky, ale ať už si zvolíte cokoliv, vaše zařízení se nezadýchá. Osobně doporučuju zvolit výkon, protože u těchto her se stejně příliš nekocháte okolím a spíš uvítáte víc snímků za sekundu. Jenže nižší grafickou náročnost lze považovat i za mínus, protože ve srovnání s předchozím dílem se nejedná o tak výrazný skok. Možná je škoda, že se tvůrci nerozhodli z Unreal Enginu 4 vyždímat víc. Plánuje se ale přechod na pátou generaci, tudíž v budoucnu se uvidí, zda Payday 3 vykvete do krásy. Momentálně modely postav, prostředí i předmětů působí zastarale, zejména pak kosmetické úpravy zbraní jsou kýčovité, řekl bych až ošklivé. Také u designu některých misí si lze všimnout, že se autoři až příliš inspirovali předchozími díly, a například aktuální operace na Brooklynském mostě připomíná obdobu v jedničce.
Vyskytují se zde i různé grafické glitche, které naštěstí příliš nezasahují do herního zážitku. Výtku ale mám k naprosté fyzikální ignoraci dalších osob v prostoru, kterými lze v Payday 3 přímo procházet, což je opravdu divné. Verze pro PlayStation 5 pak stále nemá dabing v statických příběhových cutscénách, což se mělo opravit po oficiálním vydání, jenže se tak nestalo. Ve finále to ale ničemu nevadí, protože děj zkrátka není důležitý. Zamrzí i nulová podpora funkcí ovladače DualSense – to je však u menších produkcí už taková klasika, nad kterou si postesknu snad v každé recenzi.
Ačkoliv jsem zaznamenal zprávy o špatném připojování do her, osobně jsem se s žádným problémem nesetkal. Naopak mi kvalita online funkcí připadá velmi dobrá a tvorba misí je rychlá, čemuž pomáhá i aktivovaná funkce cross-play, kterou je ale možné vypnout. Některým uživatelům může vadit nutnost neustálého připojení k internetu, což se ale u titulu, jehož základ tvoří právě kooperativní online hraní, dalo čekat. Pro nováčky možná bude zpočátku složitější se zorientovat v tom, co po nich hra chce, jelikož tutoriál naučí pouze základní ovládání, a stejně neukáže vše, čili je nutné zkontrolovat nastavení ovladače. Naštěstí s mechanismy se zvládnete seznámit rychle, obzvlášť pokud hrajete se zkušenými kamarády.
Payday 3 se stal realitou, která si ale vaši pozornost ani peníze v plném rozsahu zatím spíše nezaslouží
Jenže otázkou je, zda to celé vlastně budete chtít absolvovat? Kdyby se nezměnila číslovka za názvem, v duchu si zřejmě jen řeknete, že se druhý díl Payday za ty roky graficky zlepšil a přidal pár novinek a úprav. Ano, vývojáři na to sice upozorňovali, ale to prostě není důvod, proč nad všemi nedostatky mávnout rukou a koupit si znovu něco, co už dávno v trochu starší ale obsahově bohatší podobě vlastníte. Raději bychom se měli ptát, proč vznikla další průměrná hra, která nenabízí nic originálního, ale lidi za ni musí opět zaplatit nemalou částku? Nebylo by lepší provést modernizaci staršího dílu, která by možná vývojáře stála i míň peněz, a náklady by bylo možné pokrýt nově příchozími hráči, které naláká zpětná vazba na kvalitní zpracování od stávajících uživatelů? Pomoci by mohly i mikrotransakce za kosmetické předměty, které fanoušci ochotně kupují, byť tomu osobně nefandím, ale je potřeba se na problematiku dívat z více úhlů.
Na tyto otázky si už můžeme odpovědět pouze nad sklenkou dobrého nápoje, jelikož Payday 3 se stal realitou, která si ale vaši pozornost ani peníze v plném rozsahu zatím spíše nezaslouží, zvlášť, pokud vlastníte druhý díl. A to vlastně platí i pro nováčky, protože přátele potřebné k hraní najdete pravděpodobněji u staršího dílu. Kdyby se vývojáři snažili o víc inovací, hra by si nepochybně zasloužila pozitivnější hodnocení, jelikož se v rámci svého žánru stále jedná o jednu z lépe propracovaných záležitostí. Ale pod pojmem evoluce si představuji přeci jen větší skok dopředu – vhodnou ukázkou správného vývoje byla například série Left 4 Dead.
