Games

Recenze Marvel’s Spider-Man 2 » Vortex

Vím přesně, na co teď minimálně někteří z vás myslí. Tak tuhle hru jsme určitě brutálně nadhodnotili. Protože ji přeci už znáte. Hráli jste předchozí díly a viděli jste videa. Je to možná slušná a technicky poctivá hra, ale určitě nenabízí nic moc nového. Snad jen pár schopností navíc a bůhví, jestli jsou vlastně tak dobré. Je to prostě jen další lehce nadprůměrné pokračování. Jenže ono není. Samotného mě to překvapilo. Insomniac Games si totiž většinu tajemství nechali pro sebe, a mě tak nezbývá než vás zkusit přesvědčit, že Spider-Mani ještě mají hezkých pár trumfů ve svém pavoučím rukávu. Zda se mi to podaří, si vlastně nejsem tak docela jistý. Už proto, že leccos říct nebo ukázat nemohu a vlastně ani nechci. Zkazil bych vám překvapení. Možná tak někteří hráči docení novinku až ve chvíli, kdy si ji sami vyzkouší. Ale mohu se minimálně pokusit tlumočit vám, jak jsem já sám zjistil, že se mi Spider-Man 2 líbí víc, než jsem očekával.

Mám rád, když mě hry překvapí. O to víc, když to nečekám. Cenou za to v případě Spider-Mana 2 bylo, že autoři museli řadu zajímavých momentů před hráči utajit. Jakmile ale příběh odstartuje, nic už tým neodkládá a od první chvíle vás nechce nechat na pochybách, že tohle bude velká epická jízda. Poté, co absolvujete krátkou rekapitulaci předchozích událostí, která má usnadnit vstup do hry i úplným nováčkům, už vás čeká první ohromující mise se Sandmanem, který decimuje město. V New Yorku nechá gigantický protivník evokující bossy z God of War písečnou spoušť, jejíž následky navíc hned tak nezmizí. A není to naposledy, kdy se otevřený svět okolo vás zajímavým způsobem promění. Jak nepochybně dobře víte, mapa se výrazně rozšířila, přičemž nové čtvrti mají odlišných charakter i atmosféru. Poznáte tak i trochu jiný New York, než je centrum s lesknoucími se mrakodrapy. Ruku v ruce s větší rozlohou jde rychlost. Snad aby takové město hráči zvládli, mají teď od počátku na výběr hned dva hlavní hrdiny – Petera i Milese. A v sandboxu mezi nimi můžete bleskurychle přepínat. Každý má své vlastní mise, ale řadu vedlejších aktivit lze plnit s libovolným Spider-Manem. Častokrát přitom narazíte na svého parťáka. Někdy se totiž postavy hráči střídají pod rukama volbou autorů i v hlavních misích a jindy se třeba vy můžete připojit k nějaké menší misi a pomoci Spider-Manovi, který bojuje se zločinem. Případně nečekaně podá pomocnou ruku on vám.

O rychlosti už byla řeč, ale nejde jen o přepínání mezi postavami. S ohledem na větší svět se zrychlil i samotný pohyb městem. Cestování New Yorkem je neuvěřitelně rychlé a web wings představují mnohem zajímavější novinku, než si možná myslíte. Oba Spider-Mani umí nově plachtit a tuto dovednost lze skvěle kombinovat s tradičním houpáním. K ještě rychlejším přesunům na větší vzdálenosti vám pak pomohou třeba vzdušné proudy. Skákání a létání je neuvěřitelně efektní i efektivní. Je to elegantní a návyková činnost, kterou jsem si užíval po celou hru. Novinkou je také možnost natáhnout si mezi dvěma místy pavučinu, po které lze chodit a spustit se z ní na nic netušící nepřátele. Jinými slovy, v kombinaci s Milesovým maskování se opět výrazně rozšířily možnosti stealthu a při troše šikovnosti se na některých místech můžete vyhnout otevřené konfrontaci. Dva hrdinové znamenají také ještě víc skillů, upgradů, schopností a kostýmů. Čeká vás pestrý výběr speciálních útoků, vylepšení a vychytávek, přičemž nakonec jich bude tolik, že si budete muset vybrat, které vlastně budete mít v boji k dispozici. Souboje sice stojí na osvědčeném principu předchozích her, ale díky novým dovednostem nebo nutnosti některým útokům se vyhýbat a jiné odrazit, je akce v praxi ještě pestřejší. Na některých místech jsem přitom mohl ocenit i poměrně pěknou destrukci prostředí.

Královskou disciplínou jsou pak souboje s bossy. Čeká vás řada zásadních potyček, ve kterých občas uplatníte i trochu důvtipu, ale kromě klasického boje autoři hodně sází i na cutscény s propracovanou choreografií a quick-time eventy. Nicméně pokud vás tyto sekvence nebaví, nemusíte se bát. Jsou tu spíš pro zpestření. Hodně soubojů s bossy ale značí také skutečnost, že vás tu čeká opravdu hodně slavných padouchů. O Sandmanovi už byla řeč. Autoři otevřeně mluvili také o Lizardovi. Hlavní hvězdou je samozřejmě obávaný Venom. Ale pozor, Kraven tu rozhodně není jen dopočtu. Není to žádný béčkový záporák, na kterém se jen máte rozehřát. Naopak je to charismatický nepřítel, který vás trýzní velkou část hry. Autoři přišli s velmi zajímavou verzí Kravena a je to právě on, kdo rozhýbe zásadní události a přiláká na scénu celou řadu dalších bossů. V tomto smyslu narazíte na víc známých postav, než si možná myslíte.

Tohle není hra, která se jen snaží působit filmově. Její cutscény snesou srovnání s absolutní špičkou.

Překvapení ale nekončí u hrdinů a padouchů, kteří se zjeví na obrazovce. Insomniac umí překvapit i různými minihrami a izolovanými nápady. Zavzpomínáte si tak na příklad na Peterova studentská léta a vyzkoušíte nějaké hratelné flashbacky. V jedné z hlavních misí se projedete na kole. Další vás pak zavede například na Coney Island, kde si můžete vyzkoušet různé interaktivní atrakce na místní pouti. Narazíte rovněž na hudební minihru, která připomene rytmické tituly jako Guitar Hero. Ale ještě víc mě potěšilo, když se na scéně objevila portálová technologie jako z Ratchet & Clank: Rift Apart a vy cestujete trhlinami v prostoru ještě bláznivější rychlostí než obvykle. A v některých momentech si zahrajete i za další postavy. Nejen za MJ, která tu dostala velmi slušný prostor pro své stealth mise. Tím se postupně dostáváme k tomu, jak vlastně Spider-Man 2 vypadá, ale já bych rád začal spíš tím, jak působí než výčtem technických podrobností. Titul se pyšní krásnými filmečky, které se svým střihem a kompozicí mohou měřit s hollywoodskou produkcí. Tohle není hra, která se jen snaží působit filmově. Její cutscény snesou srovnání s absolutní špičkou. A nejde přitom jen o dramatické akční momenty. Jinde jsou filmečky hravé, nebo emotivní, anebo třeba i docela komorní. Zvlášť v klidnějších pasážích skvěle vyniknou detailní obličeje a přirozená mimika, díky níž se ve tvářích postav zračí uvěřitelné emoce.

Právě na city vám dokáží autoři několikrát zahrát. Příběh vypráví i jinak než doslovně. Není žádným tajemstvím, že Peter bude mít k dispozici nově symbionta, zvláštní oblek a jeho unikátní schopnosti. Neprozradím, za jakých okolností se k němu dostane, ale líbí se mi, jak studio pojalo tenhle motiv. Ze hry se postupně začne vytrácet její typický nadhled, humor a uvolněný charakter. Příběh potemní, stejně jako svět a postavy v něm. Symbiont začne Petera postupně ovlivňovat a pomalu měnit. Vývojáři to ale dělají chytře. Nejdřív jen v náznacích. Do vyprávění vstupuje i nádherný soundtrack, denní doba nebo počasí. Zdánlivě idylické prosluněné ráno se tak se zlověstnými tóny začne proměňovat v krvavý úsvit. V těchto chvílích se mi úplně vybavila hudba z filmu Základní instinkt od skladatele Jerryho Goldsmithe. To vše podporuje monolog Petera, který věří tomu, že jedná správně jako vždy. Humor ve hře samozřejmě nechybí, ale je to mnohem větší drama. Chci ale zdůraznit, že titul má skvělý příběh. Díky výborné hudbě a dabingu je to jedna z nejlepších věcí na celé hře. A to mě opravdu překvapilo, protože jsem nemyslel, že scénář bude tak zajímavý. A také proto, že jsem k moderním komiksovým adaptacím dost kritický. Jen hlavní linka vás přitom zabaví na 15 až 20 hodin a vedle primárních úkolů pak na vás čeká obrovské množství dalších aktivit.

Pokud jde o technické zpracování, Spider-Man 2 nabízí režim kvality i výkonu. Ten první slibuje 30 fps, vyšší rozlišení, víc detailů, všechny funkce ray tracingu, lepší vlasy i maximální hustotu chodců a dopravy. Ten druhý láká na 60 fps výměnou za nižší rozlišení, omezený ray tracing, jednodušší vlasy a menší hustotu chodců a dopravy. Navíc je k dispozici na podporovaných zařízeních režim VRR a 120Hz režim. Nehledě na další možnosti nastavení efektů nebo třeba zrnitosti obrazu. Díky tomu máte podle mě možnost slušně si upravit zážitek podle svých subjektivních preferencí. Ačkoli už dávám skoro vždy přednost vyššímu frameratu, chvíli jsem u Spider-Mana 2 váhal, protože ani v režimu kvality se nehýbe špatně. Není to takový ten pocit z líných a omezujících 30 fps. Nakonec jsem ale stejně skočil u 60 fps. Daní za to je, že obraz není vždy tak ostrý nebo super detailní. Na některých místech jsem si pak přímo ve hře říkal, že bych chtěl ještě o trochu hezčí podívanou. Ale možná je to spíš tím, že novinka neučinila ve srovnání s předchozími hrami úplně skokový pokrok, jak by si asi řada fanoušků přála. Když už jsem u drobných výtek, postěžoval bych si také na to, že tu a tam narazíte na nějaký bug. Spider-Man se někde zasekne. Vaši protivníci se občas někde zapomenou. Je to zjevně cena za velký a komplexní svět. A i když se mi líbily propracované souboje s bossy, párkrát jsem měl pocit, že je možná těch fází přeci jen zbytečně moc.

Závěrem musím pochválit také haptickou zpětnou vazbu a adaptivní triggery. Jde o jednu z intenzivnějších her pro DualSense a některé aktivity jsou přímo navázané na to, že tisknete triggery určitou silou a spouště vám kladou příjemný odpor. Zapadnout by neměla ani skutečnost, že je hra opět opatřena českými titulky, díky nimž si mnou chválený příběh může vychutnat úplně každý. Z toho, co jsem o něm napsal, asi chápete, jak důležitý podle mě je pro celkové hodnocení hry.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *