Recenze Dead Space » Vortex

Dead Space zraje jako víno. Myslím tím ten původní z roku 2008, který odstartoval jednu z mých oblíbených sérií. Nemluví ze mě jen nostalgie, před pár měsíci jsem si originál připomněl, abych se trochu nachystal na remake a také si zkrátil čekání. Překvapilo mě přitom, jak dobře jednička odolala ve zkoušce časem a jak se i po necelých 15 letech skvěle hraje. Dokazuje to, jak povedený start nové značky to byl a že z hlediska hratelnosti nebo atmosféry ani příliš nezestárl. Dokonce zůstal strašidelný, a to není po takové době u hororů s ohledem na vyvíjející se technologii ani zdaleka samozřejmé. Ostatně, je paradoxní, že dnes originál bývá nazýván klasickým sci-fi survival hororem, zatímco ve své době jej puristé označovali spíš za akci ve strašidelných kulisách. Ironií osudu remake od studia Motive dorazil na trh jen krátce po titulu The Callisto Protocol, který je duchovním nástupcem ságy Dead Space. Tak jak se povedla vylepšená verze moderní klasiky od Glena Schofielda bez Glena Schofielda?

Minimálně z pohledu průměrného skóre je verdikt poměrně jasný a neúprosná matematika říká, že z duelu Dead Space versus The Callisto Protocol odchází vítězně právě remake od EA.

Jelikož jsme vlivem okolností obdrželi recenzí kopií až po pádu embarga a ve stejný den, kdy se do hry pustili samotní hráči, nemá už smysl hrát si na schovávanou. Nepochybně jste zaznamenali zahraniční recenze, možná už jste se začetli do ohlasů fanoušků anebo jste se do remaku pustili rovnou sami. Novinka sbírá výborné známky, možná ještě vyšší, než doufali i ti největší optimisté. Minimálně z pohledu průměrného skóre je verdikt poměrně jasný a neúprosná matematika říká, že z duelu Dead Space versus The Callisto Protocol odchází vítězně právě remake od EA. Spokojit se s takovým konstatováním by ale byla nuda. I když už možná pár dní po vydání nepřijdu s žádným objevným zjištěním, podělím se s vámi o své vlastní postřehy a zážitky. A pokud snad přeci jen stále váháte, zda se na Ishimuru vrátit, nebo se sem dokonce teprve chystáte vypravit vůbec poprvé, pomohu vám udělat si představu, co vás na její palubě čeká.

Na začátku si zrekapitulujeme jen to úplně nejzákladnější, protože snad není hráč, který by o Dead Space alespoň nečetl. Vyprávíme se do temné budoucnosti 26. století, která je směsí hned několika různých sci-fi klasik. Nejčastěji se zmiňuje Vetřelec, Horizont událostí nebo Věc. Příběh ale může připomenout i Solaris nebo Sunshine. Isaac Clarke se spolu se svými kolegy vydává k těžební lodi USG Ishimura, která se nachází na oběžné dráze planety Aegis VII, aby tu vydrancovala její přírodní bohatství. Možná ale nakonec chamtivá posádka našla víc, než hledala. Něco se zvrtlo a na vás je zjistit, co se s lodí stalo. A ano, na téhle misi máte i osobní zájem, protože současně pátráte po své přítelkyni Nicole. Právě její přítomnost pohání protagonistu a nutí ho pokračovat navzdory šílenství, které jej obklopí. Aby ale nezůstalo jen u strohého popisu, hned na tomhle místě musím zdůraznit, že Dead Space je stále aktuální. Příběh je podle mě stále hybnou silou hry a zčásti se na tom podepisují i změny a rozšíření, díky nimž je o něco bohatší a zajímavý také pro pamětníky.

Než však přistoupím k výčtu úprav a novinek, alespoň pro formu připomenu, že vás čeká výprava na nejméně 10 hodin v závislosti na tom, jak moc se necháte strhnout prozkoumáváním a plněním vedlejších aktivit. A také bude záležet na vaší šikovnosti. Pokud se pokusíte obsah pořádně vytěžit, i první zahrání vám zabere klidně o 5 hodin déle. Akci sledujete z pohledu třetí osoby, drtivou většinu času jste izolování od svých kolegů a při soubojích se musíte spolehnout jen sami na sebe. Poznávacím znamením série jsou například její typické zbraně připomínající v některých případech různé nástroje. Dále pak nepřátelé v podobě zmutovaných nekromorfů, na které platí nějaké finty, přičemž často jde o chirurgicky přesné ustřelování různých končetin a chapadel. Sérii proslavila i stáze a kinetická energie, kterou využíváme nejen v boji, ale také při řešeních logických hádanek. Dokonce je lze různě efektivně kombinovat, ale rovněž spojit se zmíněným trháním nohou i rukou. V praxi tak za pomoci energetické řezačky a stáze můžete například nejprve zpomalit nepřítele, posléze ho zbavit nějakého pahýlu a ještě jím po něm mrštit, případně ho dorazit dupnutím na hlavu. Měli byste pečlivě prozkoumávat prostředí, vylepšovat oblek i vybavení a prodávat to, co vám žádný užitek nepřináší.

To všechno ale nejspíš stejně víte. Já se proto i přes snahu vyvážit recenzi musím smířit se skutečností, že tenhle článek nemůže tak docela suplovat rozbor původní hry. Namísto toho je třeba zaměřit se na to, co pravděpodobně očekává většina z vás – tedy zhodnocení samotného remaku hry, která snad bližší představení už díky svému věhlasu nepotřebuje. Musím ale hned zkraje této kapitoly zdůraznit, že skutečně poctivý a důkladný přehled všech změn a novinek je spíš na analýzu než klasickou recenzi. Takové už na internetu najdete a mají spoustu stran, případně desítky minut. Faktem totiž je, že Dead Space prošel opravdu důkladnou omlazovací kůrou. Paradoxně to nemusí být na první pohled patrné, protože autoři do hry sahali se zručností hodináře a poctivostí restaurátora, který odchází od svého díla, aniž by často byl poznán, ale za ním zůstává pocit, že přesně takhle by to mělo být.

Zmínka, která dřív byla utopená třeba někde v deníčku a přitom hraje důležitou roli, je dnes součástí rozhovoru, aby ji hráč nepropásl.

Jasně, že vám nemůžu slíbit, že se každému z vás trefí do vkusu všechny změny a novinky. Na to jich je v součtu opravdu hodně, i když jednotlivě mohou působit někdy marginálně. Autoři místy výrazně rozšířili příběh a lore hry. A to nejen za pomoci textových či audio deníčků, ale také nových dialogů a animací. Samotný dříve mlčenlivý hlavní hrdina teď mluví, což často ovlivnilo vyznění určitých situací. Hlas mu propůjčil dabér z dvojky a trojky a Isaac má také novou tvář. Ostatně novým dabingem i obličeji se pyšní také další postavy. Ačkoli měl „němý“ protagonista ukrytý soustavně pod maskou něco do sebe, musím ocenit, že nejde o samoúčelnou změnu, ale smysluplně rozšířila a obohatila celé vyprávění. To platí také pro vedlejší úkoly, které rovněž přinášejí další informace o pozadí zdejších událostí a motivaci jednotlivých postav. K jejich obsahu se ale ještě vrátím. Vývojáři také rozšířili důležité informační minimum, které hráči nesmějí minout. Zmínka, která dřív byla utopená třeba někde v deníčku a přitom hraje důležitou roli, je dnes součástí rozhovoru, aby ji hráč nepropásl. Typickým příkladem je třeba to, co se stalo s Isaacovou rodinou a jaký je jeho vztah ke zdejší církvi.

Když jsem nakousl vedlejší mise, musím hned zkraje zdůraznit, že je lze hodnotit dvojí perspektivou. Z hlediska hratelnosti to není nic moc objevného nebo podnětného. Obvykle jde o sérii vzájemně propojených mini questů, jejichž cílem je něco najít, někam dojít, něco sebrat, případně aktivovat. To samo o sobě by vás asi moc neuspokojilo a nemotivovalo je plnit. Odměnou je totiž právě rozšířený příběh. A musím říct, že docela lákavou. To přímo souvisí s tím, jak se ve srovnání s originálem loď Ishimura otevřela. Tedy přesněji řečeno, ona se otvírá postupně, ale jakmile začnete jednotlivé sekce odemykat, zkoumat a propojovat, nehoní vás hra stále dál vstříc další kapitole, ale můžete se obvykle na dříve navštívená místa vrátit. Nenarazíte tu na nahrávací obrazovky, jsou maximálně šikovně schované. Celá loď je jedna velká mapa, můžete po ní cestovat tam i zpět. Nejen tradičním vláčkem, ale i po svých díky novým propojkám, chodbám a místnostem, které tu dříve nebyly, nebo se jejich dveře nikdy neotevřely. Zní to možná neuctivě k původní hře, ale protože to autoři dělají citlivě, působí to zcela přirozeně a vlastně byste si ani nemusel všimnout, co vše se změnilo.

Navštívíte tak některé nové lokace, ale nezavedou vás sem jen vedlejší úkoly. Postupně si zvyšujete vaši úroveň zabezpečení a dostanete se i tam, kam jste zprvu nemohli. Takže se vrátíte do nějaké starší lokace ochotně, i když to po vás příběh nežádá. Odměnou vám bude nejen něco do inventáře, ale třeba i leknutí nebo nečekaná porce strachu. Takzvaný Intensity Director se totiž stará o to, abyste narazili na nějaké překvapení i tam, kde už jste byli. Tenhle dynamický systém má hráče vystrašit různými efekty a šoky. I když nedokážu přesně odhadnout, co je skript a co náhodný efekt, docela to na mě fungovalo a u hry jsem se lekl častěji než u jiných hororů z poslední doby. Hra sice nepatří mezi ty úplně nejstrašidelnější, ale místy umí být pořádně napínavá. To může někdy souviset i s další novinkou, kterou jsou přepracované hádanky a logické úkoly. Na mnoha místech narazíte na dříve chybějící energetické přepínače. Abyste něco zapnuli, nestačí jen vložit baterii, často je třeba i něco vypnout. A pak jsou tu situace, kdy si dokonce můžete, respektive musíte vybrat. Dáte přednost cestě po tmě, ale s kyslíkem, anebo zvolíte světlo, ale bez vzduchu? Takové změny se povedly.

Vývojáři přepracovali také pohyb v nulové gravitaci, což se možná na papíře nemusí zamlouvat všem, ale v praxi je to určitě změna k lepšímu. Na novinky můžete narazit i v soubojích. U řadových nepřátel může překvapit komplexnější stavba těla při pižlání končetin, ale změn se dočkaly i boss fighty, které díky tomu i po letech hodnotím jako velmi povedené a zábavné. A když je řeč o boji, nemůžeme opomenout další novinku. Na nové zbraně teď narazíte přímo v prostředí u padlých nešťastníků. Některé mají zčásti předělané fungování a vylepšování a i to mi přišlo jako vítaná změna. A konečně bez dalších podrobností, nemělo by zůstat opomenuto, že hra nabízí po dohrání režim New Game+, který kromě obvyklého přichází také s jedním překvapením.

Dead Space nevypadá vůbec špatně, ale vypadá hůř, než jsem doufal. Alespoň v tomto ohledu The Callisto Protocol jednoznačně vítězí, snad mi odpustíte ten příměr, když se přímo nabízí.

Recenze remaku se samozřejmě nemůže obejít bez hodnocení technické stránky. Hra dostala novou grafiku a vylepšilo se také ozvučení. O dabingu už byla řeč, za pozornost ale stojí i zvukové efekty nebo drobnosti jako tlukot srdce, když hrdina spatří něco znepokojivého. Větší pozornost ale budete nepochybně věnovat vizuální stránce. Začnu tím povedeným. Autoři nabízejí trochu lepší destrukci i fyziku. Ani v jednom případě ale nejde o vysloveně převratné změny. Nicméně potěší. Díky novým detailům a modelům působí hra místy ještě násilněji. Už tradičně na konzoli servíruje různé grafické režimy. Tady jsou dva – výkon a kvalita. Framerate už skoro vždy upřednostňuji a Dead Space nebyl výjimkou. Ale degradace obrazu si hned všimnete. Ještě víc mě ale překvapilo, že jsem na PS5 narazil na dost vizuálních chyb. Během vývoje jsem o lecčems pochyboval, ale grafika to nebyla. Je ironií, že právě ta pro mě zůstala za očekáváním. Nenechte se otrávit mými výtkami, Dead Space nevypadá vůbec špatně, ale vypadá hůř, než jsem doufal. Alespoň v tomto ohledu The Callisto Protocol jednoznačně vítězí, snad mi odpustíte ten příměr, když se přímo nabízí. Remake je samozřejmě mnohem hezčí než původní hra. Při přímém srovnání se člověk musí obdivovat všem těm maličkostem, nasvícení, kouři a dalším efektům. Ale při bližším pohledu mám pocit, že grafika nepatří ke špičce. Což by přitom člověk u remaku předpokládal. Je to spíš takový standard, který předpokládáte u velké firmy jako EA. I u ní mě ale překvapuje místy zubatý obraz nebo různé fragmenty a artefakty třeba ve tvářích postav. Titul jinak podporuje specifické funkce ovladače DualSense. Jeho využití není špatné, ale asi jsem vzhledem ke slibům čekal přeci jen víc.

A jsme na konci. Jak už bylo řečeno, ne všechny novinky se vám mohou zamlouvat. Jako například absence oficiální lokalizace, kterou měl originál. Každý jsme jiný, ale troufnu si říct, že většina změn by se fanouškům měla líbit a fungují univerzálně. A o základech pod povrchem remaku pochybovat nemusíte, Dead Space zůstal skvělou hrou. To nejlepší na novince je totiž pořád obsah z roku 2008. Na vylepšené verze starších je holt třeba mít trochu přísnější metr. Není to úplně nový titul, ale poctivý upgrade ano.