Oppo Find N recenze: nejlepší ohebný smartphone současnosti?

Společnost Oppo měla za sebou celou řadu experimentů, než se odhodlala vypustit na trh svoji prvotinu v podobě smartphonu Oppo Find N. Stály však roky pokusů za to a povedlo se čínskému výrobci překonat průkopníka ohebných telefonů v podobě Samsungu? Máme čeho litovat, že se telefon nedováží i k nám? Do redakce se nám dostala čínská varianta Oppo Find N a společně se tak můžeme pokusit najít odpovědi nejen na tyto otázky.

Obsah recenze

Obsah balení

Na tomto místě musím ještě jednou zopakovat, že Oppo Find N je zatím určenou pouze pro pár vybraných trhů a na recenzi se nám tak dostal smartphone určený pro čínské zákazníky. To se projevilo nejen v softwaru zařízení, podporovaných GSM pásmech ale zajisté i u obsahu balení. Ovšem nepředpokládám, že by se v tomto ohledu případná evropská varianta nějak zásadně lišila od námi testované verze.

V první řadě musím uznat, že se prezentace balení Oppu povedla na jedničku. Po otevření tenké černé kazety se její obsah mírně nakloní a vám se tak naskytne pohled na to nejdůležitější, co se uvnitř ukrývá – Oppo Find N. Podobná balení jsem za ty roky recenzování nejrůznější elektroniky viděl již mnohokrát, stále mě však nepřestávají bavit. Pod horní vrstvou se samotným telefonem se pak dostanete k příslušenství v podobě 33W adaptéru, USB-C kabelu a sponce pro vytažení šuplíčku na SIM.

Konstrukce je to, oč tu běží

Chtě-nechtě se v dnešní recenzi nevyhneme srovnání testovaného Oppo Find N se smartphony Galaxy Z Fold od Samsungu. A možná se to na první pohled nebude každému zdát, nicméně zrovna konstrukční pojetí představuje poměrně zásadní rozdíl mezi ohebnou prvotinou od společnosti Oppo a v pořadí již třetí generací průkopnického Samsungu Galaxy Z Fold. Byť oba smartphony využívají vnější menší displeje a “tabletový” displeje uvnitř. Přesto je Oppo z mého pohledu o něco přístupnější uživatelům, kteří žádný ohebný telefon tohoto ražení ještě neměli. Oproti Samsungu totiž nedostanete v zavřeném stavu dlouhou nudli, ale překvapivě kompaktní zařízení.

Aby ne, vždyť vnější displej zde má úhlopříčku necelých 5,5″ a poměr stran 18:9 a ze tří stran velmi tenký rámeček. I přes široký okraj u kterého se nalézá pant tak má Oppo Find N v zavřeném stavu půdorys 132,6 x 73 mm. Těmito rozměry se blíží například iPhonu SE 2. a 3. generace, který má rozměry 138,4 x 67,3 mm. Kde se oba telefony vzdalují je ale pochopitelně tloušťka, která je u Oppa více než dvojnásobná a činí 15,9 mm. Ale třeba takovou Nokii 5110 také řada z nás nosila v kapse a to měla tloušťku dnes již téměř nepředstavitelných 31 mm. Byť je pravda, že Nokia byla citelně užší a o více než 100 gramů lehčí než 275 gramů vážící Oppo Find N, musím uznat, že jsem si na tuto skládačku zvykl poměrně rychle a nepřišlo mi nijak nepatřičné telefon nosit v kapse.

Úplně bez zajímavostí nechtělo Oppo nechat ani záda své novinky. Ta se tak mohou pochlubit použitím keramiky – ovšem ne v takové podobě, jak byste možná čekali. Keramický je totiž jen ostrůvek fotomodulu, zatímco zbytek zad kryje Corning Gorilla Glass Victus, tedy stejně sklo, které chrání i vnější displej. Modul s fotoaparáty pak vystupuje nad povrch zad jen přibližně o 1 mm. To nejzajímavější se však ukrývá uvnitř. Nejedná se pochopitelně o nic jiného, než o 7,1″ ohebný displej. Vrchní vrstvu displeje tvoří ultratenká vrstva skla, která je však příliš náchylná na poškození a tak je na ni z výroby aplikována krycí fólie. Telefon vás již při prvním spuštění upozorní, abyste tuto fólii neodstraňovali a v případě nutnosti ji vyměnit navštívili autorizovaný servis. To však není nic neobvyklého a setkáváme se s tím u všech současných ohebných telefonů.

Konstrukce pantu jako hlavní zbraň proti konkurenci?

Určitě se však nemusíte bát, že by se jednalo o obyčejnou fólii za pár korun. Ochrana displeje Oppo Find N působí jako hydrogelová fólie. Stopy na ní dokáží zanechat nehty nebo malé smítko, které se zůstane mezi půlkami zavřeného displeje. Nicméně tyto drobné otisky zde obvykle nezůstávají déle než desítky minut. I tak je ale potřeba mít na paměti, že si Oppo Find N zaslouží přece jen obezřetnější zacházení než běžný smartphone. Oproti svému jihokorejskému konkurentu pak telefon nenabídne ani voděodolnost, kterou Samsung stvrzuje certifikací IPX8 – prachuvzdornost tedy chybí i zde.

Kde má ale z mého pohledu Oppo Find N navrch je konstrukce pantu. Díky ní nenaleznete u Oppa v zavřeném stavu žádnou mezeru – na rozdíl od zmíněného Samsungu. Zrovna tak je zde i citelně méně patrný ohyb v oblasti pantu.   Za obojí přitom Find N vděčí konstrukci umožňující mírné vtáhnutí displeje směrem k pantu a vytvoření ohybu o tvaru kapky vody s větším rádiusem. Pant působí velmi robustním dojmem a jeho chod je krásně plynulý. Přibližně od 45° úhlu otevření pak pant drží v poloze, ve které jej necháte. Výrobce toho využívá pro takzvaný “laptop mode”. Jak název tohoto režimu napovídá, práce v něm spočívá v tom, že na spodní polovině ohebného displeje budete mít zobrazenou klávesnici a v druhé polovině můžete pracovat s aplikacemi. Toto však funguje jen s originální klávesnicí předinstalovanou výrobcem.

Čtečka otisků nezklame

Plastové okraje vystupují přibližně o půl milimetru nad vnitřní displej a chrání jej tak nejen při položení telefonu vnitřním displejem dolů, ale také proti poškození při přivření nežádoucích částeček – třeba zrnka písku. Na tento plastový rámeček pak navazuje kovový rámeček s lesklým stříbrným povrchem. Do něj je pak vsazena čtečka otisků prstů s integrovaným tlačítkem napájení. Čtečka se nachází v mírném, avšak snadno nahmatatelném výkroji na pravém boku telefonu. Kolébka hlasitosti je pak v otevřeném stavu na protějším boku.

Po zavření telefonu se pak oba ovládací prvky nachází ve stejné pozici, jen kolébka hlasitosti je u vnějšího displeje – blíže uživateli, zatímco na čtečku otisků navazují záda telefonu. To mělo za následek, že jsem z počátku měl problém telefon pohodlně odemknout čtečkou a nejednou jsem raději probouzel displej poklepáním a zadával pin ručně. Samotná čtečka ovšem funguje výborně. Je dostatečně rychlá a přesná, díky čemuž se mi nestávalo, že bych na ni musel prst přikládat opakovaně. Pro odemknutí telefonu s vypnutým displejem navíc není třeba tlačítko tisknout a stačí na něj jen přiložit prst. K fungování čtečky v “tabletovém” režimu telefonu tak nemám nejmenších výhrad.

Dva displeje i reproduktory

Oppo Find N se nemá za co stydět v oblasti obrazu ani zvuku. Snad je jen trochu škoda pouze 60Hz vnějšího displeje, kdy vás pokaždé praští do očí rozdíl v plynulosti animací oproti displeji vnitřnímu. Tady mohlo Oppo trochu přitlačit a angažovat alespoň 90Hz panel, kde by již nebyl rozdíl tolik propastný. Takto jsem měl pokaždé při práci se vnějším displejem dojem, jakoby se telefon najednou celý zpomalil a začal se nepatrně sekat – byť tomu tak pochopitelně nebylo. Jinak se však jedná o kvalitní AMOLED panel o úhlopříčce 5,49″ a rozlišení 1972 x 988 pixelů. Displej také podporuje HDR10+ a díky vysokému maximálnímu jasu nabídne velmi solidní čitelnost na slunci. Za zmínku stojí i jeho mírné zaoblení na pravé straně, díky čemuž plynule navazuje na rám telefonu.

Pojďme se však věnovat o poznání zajímavějšímu vnitřnímu panelu. Ohebný AMOLED nabídne rozlišení 1920 x 1792 pixelů a tím pádem i téměř čtvercový poměr stran 16:14,9. Úhlopříčka činí 7,1″ a displej tím pádem nabídne obraz o zcela přiměřené jemnosti 370 ppi. Ve výčtu specifikací pak nesmí chybět již výše nakousnutá 120Hz obnovovací frekvence. Navíc se jedná o LTPO panel s proměnlivou obnovovací frekvencí od 1Hz. Stejně jako v případě vnějšího displeje je pak přítomna podpora HDR10+ a výrobce nezapomněl ani na podporu barevných režimů pokrývajících barevné spektrum DCI-P3 nebo sRGB. Vyberou si tak příznivci živějších i přirozenějších barev.

A jak je na tom nechvalně známý ohyb displeje? Pokud se na něj zaměříte, na dotek jej zaznamenáte, při pohledu proti světlu jej i uvidíte. Přesto Oppo Find N nabídne suverénně nejméně deformovaný displej v místě ohybu mezi současnými skládacími telefony. Vlastně jsem od samotného začátku ohyb při používání nijak nevnímal a upřímně doufám, že alespoň takovýto bude již brzy standard u všech ohebných smartphonů. Pochválit rozhodně musím také práci se dvěma displeji. Přepínání mezi nimi probíhá rychle a bez jakýchkoli viditelných komplikací. Přechod se zapnutého vnějšího displeje na vnitřní je okamžitý. Pro přepnutí v opačném směru pak máte na výběr opět z okamžitého přepnutí a pokračování v rozdělané práci, nebo nutnost během přibližně 5 sekund potáhnutím prstem displej odemknout.

Mnoho kritiky nenacházím ani na adresu dvojice hlasitých reproduktorů. Přítomna je podpora Dolby Atmos, tu však využijete jen ve spojení se sluchátky. Stejně jako u jiných smartphonů zde pak máte na výběr z několika zvukových profilů – ty však již ovlivňují i hlasité reproduktory. Oppo jde však o kousek dál a vedle vcelku standardních profilů založených na přehrávaném obsahu zde máte také čtveřici profilů uzpůsobených různým prostředím. Osobně jsem však zůstal u klasiky v podobě hudebního profilu s vlastním ekvalizérem. Zpět ale k reproduktorům. Ty umí hrát skutečně nahlas a ani v konkurenci ostatních TOP modelů se v tomto ohledu neztratí. Ve skládačce se pro ně navíc našlo o trochu více místa a tak Oppo Find N nabídne překvapivě prokreslený zvuk s nadstandardními hloubkami. Pro někoho jen může být škoda umístění reproduktorů, které jsou v zavřeném stavu vedle sebe a po otevření jsou stále na (nepatrně) kratší straně.

Hardware loňského TOP modelu

Oppo Find N to na trh stihlo ještě v roce 2021 a tomu odpovídá i jeho hardware. Nemusíte však smutnit, Qualcomm Snapdragon 888 5G nabídne dostatečnou výkonnostní rezervu ještě na hodně dlouho. Smartphone se pak prodává ve dvou paměťových variantách a sice 8 / 256 GB a 12 / 512 GB. V obou případech přitom využívá rychlé UFS 3.1 úložiště. To můžete využít třeba i k rozšíření RAM o dalších až 7 GB, ale na rovinu, tato funkce dokáže být užitečná u smartphonů se 4 GB – možná 6 GB – samostatné RAM. V jejich případě pak možná oceníte dodatečný prostor kam si systém může odložit spuštěné aplikace. V případě telefonu s 8 a víc GB RAM a dobrou správou paměti je však tato funkce nanejvýš marketingovou vábničkou.

Oppo Find N benchmarky:

• GeekBench 5 Single core test – 967 bodů
• GeekBench 5 Multi core test – 3 377 bodů
• 3DMark Wild Life – 5 952 bodů
• 3DMark Wild Life Extreme – 1 565 bodů

Ani v oblasti konektivity Oppo Find N nijak neztrácí za současnou špičkou. Tedy ano, u testovaného kusu byla problematická (ne)podpora sítí páté generace, to je však snadno omluvitelné faktem, že se nejedná o kus určený pro náš trh. Trochu překvapivě je však alespoň podpora “našich” LTE pásem solidní. Z geolokačních služeb pak zde máme zastoupeny všechny světové systémy a určování polohy probíhá velmi rychle a přesně a to i v husté městské zástavbě. Wi-Fi podporuje standard 802.11ax a Bluetooth je přítomno ve verzi 5.2 s podporou AptX HD a nezapomnělo se ani na NFC. Pro kabelové připojení a nabíjení pochopitelně slouží USB-C konektor, bohužel spřažený pouze s USB 2.0 řadičem. Reálně to může představovat problém spíše pro minoritu uživatelů, avšak u podobného zařízení bych očekával použití USB 3.2 řadiče automaticky.

Baterie je jednodenní záležitost

Skrze zmíněné USB-C pak můžete integrovanou 4 500 mAh baterii nabíjet výkonem až 33W, zatímco bezdrátové nabíjení pobere až 15W výkon. Nadstandardní je pak 10W reverzní bezdrátové nabíjení. Pomocí klasického drátového nabíjení pak telefonu doplníte energii z 15 na 100 % v průměru za 1 hodinu. Já jsem pak musel telefon nabíjet každý den v průměru po 5 hodinách aktivního používání. Ty se skládaly z řady mailů, komunikace přes instant messengery, pár hodin poslechu hudby s vypnutým displejem, testování fotoaparátu a trochy telefonování i sledování YouTube videí. Nejedná se sice o nijak oslnivý výsledek, vzhledem k angažmá dvou displejů a výkonnému hardwaru to je však stále poměrně slušný výsledek.

ColorOS 12 má své kvality

K čemu by byl sebelepší hardware, pokud by jej nedoplňoval neméně kvalitní software? Naštěstí Oppo patří k výrobcům, kteří si tohoto jednoduchého pravidla jsou velmi dobře vědomi a na jeho nadstavbě ColorOS 12 je to znát. Prostředí bych se v tomto případě nebál připodobnit k velmi povedenému OneUI od Samsungu. Také zde se jedná o poměrně výrazně předělané prostředí zpoza kterého vykukují jen jednotlivé prvky čistého Androidu. Oproti svým starším verzím, či třeba populárnímu MIUI od Xiaomi, však ColorOS 12 nepůsobí zdaleka tak těžkopádně. V tomto ohledu se možná pozitivně projevilo postupné přibližování nadstaveb ColorOS a OxygenOS. Tu nalezneme, kde jinde než, v koncernových kolezích od OnePlus. Jen škoda, že telefon stále ještě běží na Androidu 11. Jen doufám, že si výrobce spolu s Androidem 12 telefonu poskytne i řadu novinek a vylepšení, kterými by takto dlouhé čekání na aktuální verzi OS alespoň částečně ospravedlnil.

Tedy ne, že by nejnovější verze nadstavby ColorOS nenabízela celou řadu bonusových funkcí. Osobně jsem si ve spolejí s Oppo Find N přímo zamiloval jednoduché gesto pro vyvolání multitaskingu. Stačí přejet dvěma prsty svisle středem displeje a vyvoláte práci s dvěma aplikacemi na rozdělené obrazovce. Na jedné polovině přitom zůstane aktuální aplikace a na druhé se zobrazí plocha a se systémem tak můžete pracovat zcela běžně případně pro běh v okně zvolit jakoukoli aplikaci. Dokonce takto můžete otevřít jednu aplikaci dvakrát. Přítomna je dokonce funkce “drag&drop” díky které můžete přesouvat soubory či sdílet fotografie pouhým chycením ikony a přetažením mezi aplikacemi. Zcela korektně však tato funkce pracovala pouze s originálními aplikacemi. Výrobce pak pochopitelně nezapomněl ani na podporu práce s aplikacemi v oknech, vzhledem k velikosti a formátu vnitřního displeje jsem však preferoval spíše rozdělenou obrazovku.

Práce s vnitřním displejem

Vzhledem k tomu, že jsem měl k dispozici čínskou verzi Oppo Find N asi nikoho nepřekvapí, že telefon neobsahoval Google Služby. To zde však nepředstavovalo žádný problém, jelikož v tomto případě aplikace v systému jen chybí a není zde žádná forma jejich aktivní blokace. Prostřednictvím alternativního marketu s aplikacemi Aptoide jsem zcela bez potíží stáhl jak samotné GMS a Obchod Play. Pak už jsem mohl snadno instalovat vše, co se v Google Play nachází. Nenarazil jsem ani na žádný problém s během těchto aplikací, vše fungovalo korektně, včetně notifikací. Na tomto místě pak ještě musím pochválit zejména aplikace od Googlu, které si více než dobře poradí s “mobilním” zobrazením na vnitřním a “tabletovém” na vnitřním displeji. Ať už se jednalo o Gmail, Google Fotky, Kalendář, nebo třeba YouTube Music, vše fungovalo přesně tak, jak má.