Lords of the Fallen – -apkrig

Za léta ježdění na Gamescom jsem si osvojil jedno pravidlo – před cestou do Německa je třeba nasmlouvat na pevno co nejvíce schůzek, protože právě ty jsou svaté. Co nemáte potvrzené, to totiž s největší pravděpodobností neuvidíte, protože novinář s pevně daným itinerářem má jen stěží čas čekat několik hodin ve frontách veřejné části výstavy. A v té byznysové se, zejména v případě velkých a žádaných titulů, jede podle přesně daného harmonogramu vypočítaného většinou na půlhodiny, ve kterém jsou časové sloty v době konání výstavy už zpravidla beznadějně rozebrané. 

I proto považuji tenhle text za jeden z největších výstavových zázraků, které mě za ty roky potkaly. Šel jsem totiž na schůzku, které jsem nepřikládal přílišnou důležitost, měl jsem se podívat na nové modely ovladačů od výrobce PDP. Náhoda tomu chtěla, že v tom samém velkém stánku, kde své koutky zabírala třeba i Nvidia nebo Nacon, jsem v jednom rohu zahlédl několik místností vyzdobených grafikou Lords of the Fallen.

Šance jsem si dával nulové, přeci jen jsem totiž už měl dřívější informace, že novinářům z naší oblasti nebyly sloty na tuto hru vůbec nabídnuty, ale pokrčil jsem rameny a pamětliv starého pořekadla o líné hubě oslovil velmi zaneprázdněného čahouna stojícího u vchodu. Vyklubal se z něj šéf komunikace a eventů CI Games Jon Wilcox, který pro mě s absolutní profesionalitou a zároveň neokázalou laskavostí okamžitě našel časovou skulinu na druhý den s tím, že náš web samozřejmě zná a nic nebude problém. Při letmém pohledu do hustě popsané tabulky v jeho rukou mi bylo jasné, jaké štěstí mě v ten moment potkalo.

No ale teď už k hraní

Definitivně mi ale míra štěstí došla až druhý den, kdy jsem konečně seděl u samotné hry s velkorysým hodinový slotem. Lords of the Fallen totiž mají se svým skoro deset let starým jmenovcem společný skutečně jen název a temné zasazení. To tam je neohrabané ovládání, ty tam jsou nesmělé a laciné první krůčky jednoho z raných pokusů napodobit dílo slovutných FromSoftware. Novinka působí na první pohled nesmírně sebevědomě, ale pod krví zbroceným kyrysem toho skrývá ještě mnohem víc.

Pokud jste v moderních akčních RPG Souls střihu strávili nějaký čas, budete tady jako doma, základní herní mechanismy fungují velmi podobně, definujícím prvkem je ale dualita světa, rozděleného do říše živých Axiom a ponurých šerých zákoutí mrtvého Umbralu. Nevím, zda bude podobnou funkcí vybavena i plná hra, prezentované demo mi nabídlo poměrně širokou škálu předpřipravených postav s tím, že zhruba polovina byla určena pro zkušenější hráče kvůli vyšším nárokům na zvládnutí jejich soubojových dovedností. Každý z hrdinů má ovšem k dispozici speciální svítilnu, se kterou může v reálném čase nahlížet do Umbralu.

Pohled do jiného světa

Funguje to fantasticky (a také to má asi dost zásadní vliv na výkon), se svítilnou skutečně můžete kdykoli nahlédnout za oponu okolního světa a zjistit, jak to vypadá na druhé, o poznání více skličující straně. Tento nápad mi připomněl dva roky staré The Medium, které si ovšem s duálními světy poradilo rozdělením obrazovky. I zde ovšem budou přechody mezi světy (na konkrétních místech, nelze tak činit kdykoli) sloužit z velké části k řešení logických hádanek a hledání postupu dál. Často se vám totiž stane, že ve světě živých vám v průchdu brání nepřekonatelná překážka, ale stačí si posvítit a hned zjistíte, že v Umbralu cesta vede dál, i když vás na ní patrně čeká nějaké hnusné překvapení.

S potěšením mohu konstatovat, že vývojářské studio Hexworks naprosto skvěle trefilo samotný pocit z boje, útoky mají váhu, zásahy jsou „citelné“, a i když se s některými nuancemi ovládání budete muset chvíli seznamovat, hra se vám odmění možností řetězit komba. Během hraní si ke mně chvílemi přisedal jeden z hlavních designérů, který mě třeba obeznámil s tím, že pro žánr typický mechanismus parírování ve skutečnosti dle průzkumů používá jen zlomek hráčů, a tak se jej autoři pokusili zapojit o něco přístupněji, aby v soubojích dával větší smysl. Tím ale rozhodně neříkám, že jsou Lords of the Fallen smířlívou hrou, ba právě naopak. Umírat se tu zase bude jako na běžícím páse.

Draze vykoupená krása

Druhou velkou devízou nových Lords of the Fallen je grafická prezentace a celkový důraz na pompézní výjevy. Měl jsem možnost změřit síly s dvojicí bossů, a zatímco obrněný rytíř se svými dobře čitelnými útoky působil jako prostý tutorialový souboj, následující půtka s divokou a rychle útočící stvůrou už byla o poznání tvrdší. Lords of the Fallen jsou další z rostoucí řady nových her, které se spolehnou na Unreal Engine 5, díky čemuž mohou na obrazovce kouzlit skutečně nádherné výjevy. Na druhou stranu je třeba připravit se na to, že určitě nepůjde o hardwarově nenáročný titul, ostatně už nyní víme, že Performance režim na nových konzolích dovolí běh jen v 1080p, přičemž Quality režim si užijete ve 1440p při 30 FPS. Je evidentní, že se dostáváme do klasického generačního zlomu, kdy PC opět začne konzolím utíkat. 

Hodinka hraní utekla jako pár minut a z návštěvy jsem odcházel velmi pozitivně naladěn. Hexworks ke své hře přistupují s velkou sebedůvěrou a ukazují, že loňský fantastický Elden Ring nemusí nutně znamenat automatický příklon žánru k otevřeným světům. Stačí jen dobrý nápad a kvalitně odvedená práce. Pokud se autorům povede projekt dotáhnout do zdárného konce, troufnu si tvrdit, že v říjnu dostaneme nejkompetentnějšího vyzyvatele Souls, jaký tu kdy byl.