Ghosts of New Eden » Vortex

Gamescom je v plném proudu, a tak jsme měli spoustu příležitostí okusit nadcházející hry a podělit se o své dojmy. Ač to v mém případě nebylo přímo na výstavišti, dostala jsem i já tu možnost a vyzkoušela jsem si akční RPG Banishers: Ghosts of New Eden od Don’t Nod. Tvorbu tohoto studia mám v oblibě, především pak první Life is Strange a Vampyr, tudíž jsem jejich nový počin vyhlížela už od oznámení a opatrně se těšila. K dispozici mi byla poměrně rozsáhlá kapitola, jež mi zabrala necelé dvě hodiny, a po jejím odehrání soudím, že by se mohlo jednat o jedno z podzimních překvapení.

Hra je zasazena do roku 1695 a představuje příběh Antey a Reda, milenců a lovců duchů. Ti se vydají do fiktivního New Edenu kdesi v Massachusetts, aby tamní komunitu zbavili duchů. Antea je ovšem smrtelně zraněna, a tak se nakonec sama stává tím, co společně pronásledují a loví. Red se proto vydává na dlouhou cestu za jejím vysvobozením, zatímco mu je Antea stále nablízku. Bude to však něco stát.

Preview verze mě uvrhla už o kus dál v příběhu, kdy už byla Antea duchem, ale dle zpřístupněných schopností a vylepšení zároveň ne až příliš daleko. Hlavní příběhový úkol nazvaný „The Beast“ mě společně s Redem a Anteou vyslal po stopách podivné stvůry, ale také mě seznámil s několika postavami, přičemž o dvou z nich – Thickskin a její sestra Kate – jsem se v průběhu dozvídala nové informace. Ačkoli jsem nebyla svědkem začátku samotného příběhu a nedokázala jsem si dát do souvislostí vše, o čem se na lovu Red s Anteou bavili, už nyní tuším, že zde scenáristé rozehráli něco opravdu poutavého za doprovodu tísnivé atmosféry a zábavné akce.

Banishers jsou sice akčním RPG, ale Don’t Nod vnímám primárně jako skvělé vypravěče. Umí vystavět příběh, zaplnit ho uvěřitelnými postavami s vlastními osudy, názory a pohnutky a obratně pracovat s dialogy. S radostí jsme shledala, že stejný dojem mám i nyní. Už v úvodu jsem zmínila Vampyra a ještě se k němu několikrát vrátím, má to svůj důvod.  Mnohdy hra působí spíše jako adventura doplněná o boj a průzkum, což mně osobně velice vyhovuje. Podobně jsem to cítila i u Vampyra, kde mi ovšem zážitek kazily právě repetitivní či občas nevyvážené souboje. Právě toho jsem se obávala i u Banishers, ale minimálně v tuto chvíli se mé obavy ukázaly jako liché a budu jedině doufat, že tomu tak je v celé hře.

Mezi Redem a Anteou je možné většinu času libovolně přepínat a vzájemně se v soubojích podporují. Red je typický bojovník, k tomu se navíc ohání i ohněm, ale také dalšími schopnostmi. Antea je díky svému osudu v nadpřirozenu ještě zběhlejší a i mimo boj se hodí, že vidí to, co běžní smrtelníci nemohou. Zatím jsem se setkala s několika nehmotnými i hmotnými nepřáteli, jelikož mohou duchové využít mrtvých těl coby schránky, a na závěr i se samotnou bestií. Vyzkoušela jsem si i vylepšování výbavy a letmo prohlédla schopnosti, ale jejich efekt zatím nejsem schopna posoudit. Chvíli mi trvalo si osvojit boj na blízko i schopnosti a celkový pohyb a rytmus, ale nakonec mi sedl a jednotlivé střety mě bavily. Přesto si myslím, že ani zde nebude „akční RPG“ tím hlavním, i když se v tuto chvíli jeví dobře zvládnuté.

Vampyr měl ten nepříjemný dar, že mě dokázal každou chvíli něčím nemile překvapit. Na druhou stranu měl výbornou atmosféru a příběh mi nabídl zážitek, který ve mně rezonuje i po letech. Bylo to především díky rozhodování, přičemž některé volby mě zpětně trápí ještě dnes, což platí i v případě Life is Strange. A něco podobného očekávám i od Banishers a zdá se, že k tomu mají slušně nakročeno. Postavy působí jako skuteční lidé, vztah Reda a Antey je uvěřitelný a v jejich promluvách a rozhovorech lze cítit trýzeň z jejich spojení a zároveň odloučení. I zde došlo na významné rozhodnutí, které v rámci preview jen naznačilo dopad v celém příběhu. Jsem si téměř jista, že o výčitky nebude nouze, a nabyla jsem dojmu, že by hra mohla nabídnout ještě větší morální dilema než u Vampyra.

A jak to vypadá?

Po stránce audiovizuální jde o působivou podívanou, jak v gameplayi, tak v cutscénách. Zatím jsem se podívala jen do ne tak úplně pustého lesa a opuštěných dolů, kde si slunečním světlem pohrávaly koruny stromů či mlha a se tmou pro změnu zapálené ohně, což společně s přesnými ruchy navozuje skvělou atmosféru. Moc se mi líbí i zpracování duchů a samotného přepínání postav. Potěšily mě animace postav a především obličejů, které výborně vyjadřují emoce a hrdiny příběhu ještě více oživují. Samozřejmě nelze opomenout sympatické herecké výkony. Když se ovšem vrátím ke grafice, zde je vidět, že je potřeba ještě trochu péče a ne vždy je úplně začištěná. Setkala jsem se s doskakujícími stíny a rozmazanými texturami, kus práce pak zaslouží i optimalizace, ale na to určitě ještě dojde.

Celkově jsou však mé dojmy z toho, co jsem měla možnost hrát, více než pozitivní a titul za mě působí velice slibně. Pokud se bude i zbytek hry nést v podobném duchu, neztratí dech ani rytmus a opraví se různé neduhy, má dobře nakročeno k tomu, aby zaujal hráče i mimo řady fanoušků studia. A samozřejmě pokud se z rozhodování nestane jen ozdoba příběhu bez jakýchkoli důsledků, to za mě bude asi ta nejdůležitější otázka. Po vyzkoušení pro mě jde každopádně o jeden z nejočekávanějších titulů do konce letošního roku.

Banishers: Ghosts of New Eden vychází na PC, PlayStation 5 a Xbox Series 7. listopadu 2023.