Xiaomi 13T (Pro) recenze: noví vládci dostupných vlajek
Společnost Xiaomi si představením novinek v podobě smartphonů Xiaomi 13T a Xiaomi 13T Pro řekla o pořádnou dávku pozornosti. Oba představené telefony totiž nabídnou opravdu hodně muziky za poměrně zajímavou cenu. Kompromisy navíc dělají na místech, kde by to většinu uživatelů nemuselo až tolik bolet. Jak novinky obstojí v našem testu?
Contents
Obsah recenze Xiaomi 13T a Xiaomi 13T Pro
Balení tradičně nikde nešetří
Xiaomi se (zatím?) naštěstí neshlédlo v trendu balení osekaných až na kost a tak spolu se smartphonem obdržíte krabičku nacpanou až po víko. V první řadě zde máme napájecí adaptér – v případě Xiaomi 13T 67W a u vybavenějšího 13T Pro rovnou 120W. Následuje pochopitelně také USB kabel s USB A na jednom konci a USB-C na druhém. Nechybí ani povinné čtení, které stejně nikdo nečte, nástroj pro vytažení šuplíčku na SIM a jako malý, ale příjemný bonus také TPU obal. Potěší také, že telefon má rovnou z balení na displeji nalepenou ochrannou fólii.
Plast, sklo a umělá kůže
V úvodu zmíněné menší kompromisy ve výbavě se týkají zejména konstrukce. Stejně jako u předchozích modelů, i zde byste hledali kov jen marně. Rám telefonu je plastový a ani se nesnaží to nijak maskovat. Zvlášť v černé variantě má povrch, který použitý materiál prozradí na první dobrou, ale ani v modré verzi nikoho příliš nezmate. Na vybrané barevné variantě pak závisí také povrch zad Xiaomi 13T (Pro). Pokud zvolíte černou nebo mentolově zelenou, připravte se na záda krytá sklem s lesklou povrchovou úpravou. Je trochu škoda, že Xiaomi neoprášilo matné sklo z předešlé generace, které bylo mnohem praktičtější. Mnohem zajímavější je však rozhodně modrá verze.
V jejím případě je totiž povrch zad tvořen umělou kůží. Tu výrobce označuje jako “Xiaomi BioComfort” a měla by být především příjemná na dotek a odolná vůči chladu i mechanickému opotřebení. V praxi je pak tento povrch nepopiratelně praktičtější než sklo. Nejen, že nechytá otisky prstů, ale také poskytuje větší jistotu úchopu či potenciální odolnost při pádu. Přesto, že osobně bych tuto variantu preferoval nejen z praktických důvodů, ale i protože se mi jednoduše zvolený modrý odstín líbí, bych k ní měl menší výhradu. Zmíněná umělá kůže je zde totiž jednoduše řečeno až příliš umělá a na omak působí jako kus vcelku obyčejné gumy s texturovaným povrchem. Například záda Vivo X90 Pro mi mnohem víc připomínala kůži a ve výsledku mi byla i o kousek příjemnější na dotek.
Bez ohledu na zvolenou barevnou variantu se pak dočkáte fotomodulu v černém barevném provedení s lesklým povrchem. Ten poměrně výrazně vystupuje nad povrch zad a je obdélníkového tvaru s výrazně sraženými hranami. Ocenit pak musím poměrně výrazné zaoblení bočních hran, díky kterému telefon působí výrazně štíhlejším dojmem a lépe padne do rukou. A to nejde o žádného prcka, varianta se skleněnými zády má rozměry 162,2 x 75,7 x 8,49 mm a hmotnost 206 gramů, zatímco verze s umělou kůží je o 6 gramů lehčí a má celkovou tloušťku 8,62 mm. V pravé ztenčené hraně je pak usazena kolébka hlasitosti a tlačítko napájení. Oba tyto prvky vystupují tak akorát nad povrch bočního rámečku a příjemně se tisknou.
Skvělý AMOLED displej
Přední straně pochopitelně dominuje displej. Ten je zde zcela plochý bez dnes tolik populárních zahnutých okrajů. Rámeček okolo něj sice není tenký jako například u Xiaomi 13, stejně jako v případě menšího příbuzného má však téměř dokonale symetrickou šířku okolo celé přední strany smartphonu a nesetkáte se zde s žádnou výraznější bradou. V neposlední řadě pak musím zmínit také průstřel na selfie kamerku, který je až nezvykle malý. Tím však chvála spojená s displejem teprve začíná.
Xiaomi 13T (Pro) totiž spoléhá na 6,67″ AMOLED panel, který se pyšní 144Hz obnovovací frekvencí a hlavně svítivostí až 2 600 nitů. Díky takto vysoké svítivosti je displej skvěle čitelný i za slunečného dne. Navíc se jedná o 12bit panel schopný zobrazit 68 miliard barev a disponuje rozlišením 2 712 x 1 220 pixelů, což mu zajišťuje velmi dobrou jemnost obrazu 446 pixelů na palec. Ze zajímavých parametrů spojených s použitým panelem nesmím opomenout ani 2 880Hz PWM stmívání, které předchází blikání displeje a šetří vaše oči. No a aby toho nebylo málo, displej podporuje i formáty Dolby Vision a HDR10+.
A výsledný dojem? Xiaomi 13T (Pro) se může pochlubit displejem, který se jednoznačně řadí mezi to nejlepší na současném trhu. Skvělý celkový dojem zde pomáhá dotvářet i poměrně detailní nastavení barevné reprodukce. Na výběr máte barevný prostor DCI-P3 a sRGB s možností upravovat barvy automaticky dle okolního světla a ruční úpravy barevné teploty. Co se nastavení obnovovací frekvence týče, tu můžete nastavit manuálně na 60 nebo až 144 Hz, či si ji dokáže telefon řídit sám. Jelikož se nejedná o LTPO panel, musíte se spokojit s regulací v několika stupních – 30, 60, 120 a 144Hz. Nejnižší stupeň je přitom určen pro Allways on Display, při 60Hz vykresluje telefon obraz v některých aplikacích jako například YouTube a v případě statického obrazu. V případě dalších aplikací a především prostředí systému sáhne telefon po 120Hz frekvenci obnovení obrazu a nejvyššího, 144Hz stupně lze dosáhnout v některých hrách.
Optická čtečka otisků
S displejem tak trochu souvisí i čtečka otisků, která se právě pod něj ukryla. V případě Xiaomi 13T (Pro) se přitom jedná o optickou čtečku a byť nepatří na absolutní vrchol, určitě vás nezklame. Přesnost čtečky je na velmi dobré úrovni a vlastně si ani nevybavuju, že bych na ni byl nucen prst přikládat opakovaně. Co se rychlosti týče, ta je o něco nižší než třeba u zmiňovaného Vivo X90 Pro či třeba Xiaomi 13 – oba přitom rovněž spoléhají na optické čtečky. Víc mi však vadila pozice čtečky blízko spodního kraje a také fakt, že ani při zapnuté funkci Allways on Display se nezobrazuje piktogram určující pozici čtečky.
Reproduktory zapadnou do průměru
Co se kvality hlasitých reproduktorů týče, tu lze nejlépe popsat jako průměrnou. Máme zde sice dva hlasité reproduktory, nicméně druhý kanál zde zastává telefonní reproduktor a na celkové kvalitě je to znát víc, než je zdrávo. Zvuk celkově působí značně nevyváženě a i když výrobce telefon opatřil druhým výstupem od sluchátkového reproduktoru na horní hraně telefonu, ten jednoduše nedokáže vytvořit dobrý stereo efekt. Jinak však reproduktory nabídnou čisté výšky, náznak basů a trochu nevýrazné středy s plechovým efektem při vyšších hlasitostech.
Hardware postavený na MediaTeku
Dostáváme se k největšímu rozdílu mezi Xiaomi 13T a Xiaomi 13T Pro a sice použitému hardwaru. Levnější Xiaomi 13T staví na čipsetu MediaTek Dimensity 8200 Ultra. Ten disponuje procesorem o osmi jádrech přičemž to nejvýkonnější typu Cortex-A78 pracuje na frekvenci 3,1 GHz a následují ho tři jádra stejného typu taktovaná na rovné 3GHz. Pro méně náročné činnosti jsou zde pak i úsporná jádra Cortex-A55. O grafiku se zde pak stará čip Mali-G610 v šestijádrové variantě. Čipsetu pak sekunduje 8 GB RAM a 256GB UFS 3.1 úložiště.
V případě vybavenějšího Xiaomi 13T Pro pak máme tu čest s tím nejlepším, co aktuálně MediaTek nabízí. Řeč je pochopitelně o čipsetu Dimensity 9200+ disponujícím procesorem s jedním velmi výkonným jádrem Cortex-X3 o taktu 3,35 GHz. To doplňují tři jádra Cortex-A715 a čtyři úsporná jádra Cortex-A510. Čipsety v obou telefonech jsou vyráběny 4nm technologií TSMC. Naopak liší se paměťová vybavenost obou modelů neboť “Pročko” disponuje 12GB operační pamětí a opravdu štědrým, 512GB úložištěm. To je navíc typu UFS 4.0 a je tak rychlejší než v případě úložiště Xiaomi 13T.
Benchmarky Xiaomi 13T vs. Xiaomi 13T Pro
A jak si tyto sestavy vedou ve výkonnostních testech? O tom se můžete přesvědčit níže. Já jen doplním, že výkon Mediateku 8200 Ultra v Xiaomi 13T dostál očekáváním a umístil se někde mezi starší vlajkové Snapdragony 888 a 8 Gen 1 což je v případě telefonu v této cenové kategorii naprosto skvělý výsledek. Na druhou stranu, od Xiaomi 13T Pro jsem čekal asi o maličko víc. Nechápejte mě zle, v testech dosáhl skvělých výsledků a nikdo si u něj na nedostatek výkonu stěžovat opravdu nemůže a patrně nějakou dobu ani moci stěžovat nebude. Zatímco by ale měl použitý čipset Dimensity 9200+ ve většině ohledů překonávat i Snapdragon 8 Gen 2, dle mnou provedených testů je opak pravdou.
Pro srovnání jsem měl k dispozici Xiaomi 13, disponující právě vlajkovým čipsetem od Qualcommu a “pouze” 8 GB RAM. A světe div se, Xiaomi 13 vyhrálo na Xiaomi 13T Pro v oblasti výkonu CPU i GPU více než přesvědčivým výkonem. Co je však ještě zajímavější je fakt, že u smartphonu Vivo X90 Pro s Mediatekem 9200 pracujícím na nižších taktech jsem dosáhl na vyšší skóre jak v oblasti CPU, tak i GPU. To si ostatně můžete ověřit v recenzi, v rámci které jsem telefon testům podrobil. Nižší výsledek Viva v AnTuTu je pak dán použitím starší verze 9, kdežto Xiaomi 13T Pro jsem již testoval s AnTuTu v10.
Xiaomi 13T | Xiaomi 13T Pro | Xiaomi 13 | Vivo X90 Pro | |
AnTuTu Benchmark | 903 518 bodů | 1 491 556 bodů | 1 563 523 bodů | N/A |
Geekbench 6 Single-core | 1 237 bodů | 1 596 bodů | 1 988 bodů | 1 787 bodů |
Geekbench 6 Multi-core | 3 943 bodů | 4 385 bodů | 5 493 bodů | 4 491 bodů |
3DMark Wild Life Extreme | 1 731 bodů | 3 196 bodů | 3 725 bodů | 3 738 bodů |
3DMark Solar Bay | Nepodporuje RT | 4 891 bodů | 5 380 bodů | N/A |
AnTuTu Storage test čtení | 1 942 MB/s | 3 964 MB/s | 3 468 MB/s | N/A |
AnTuTu Storage test zápis | 1 875 MB/s | 3 157 MB/s | 3 009 MB/s | N/A |
Hráči zklamaní nebudou
Je tedy otázkou, zda výrobce výkon Xiaomi 13T Pro uměle přiškrtil (třeba kvůli zahřívání nebo vyšší spotřebě baterie?) nebo se zde jednoduše “jen” něco nepovedlo při optimalizaci a některou z budoucích aktualizací se to napraví. Každopádně, faktem zůstává, že Xiaomi 13T Pro nabídne i tak dostatek výkonu na cokoli, co vás napadne a ani s 13T nebude strádat. I s těmi nejnáročnějšími hrami pro Android, jako například Gensin Impact, Diablo Immortal či Wreckfest si Xiaomi 13T poradilo hladce. Jen v některých případech ne na to úplně nejvyšší nastavení, případně ne na 60 a víc FPS. V případě výkonnějšího sourozence jsem pak již nenarazil na prakticky žádná omezení.
Náročnější hráče pak jistě potěší také fakt, že se v rozumných mezích drží i zahřívání. Ve stress testu 3DMark Wild Life Extreme dosáhlo Xiaomi 13T vynikajícího hodnocení stability 89,2% a k jedinému výraznějšímu propadu výkonu došlo mezi 2. a 4. opakování, přičemž následně se výkon držel stabilně až po konec testu. To Xiaomi 13T Pro dosáhlo na hodnocení stability 75,2% a výkon klesal pomalu a plynule až po 16. opakování, kdy poprvé došlo k jeho trochu výraznějšímu propadu.
Konektivita
Rozdílné čipsety sebou nesou i drobné rozdíly v oblasti konektivity. Tím patrně nejpodstatnějším je podpora Wi-Fi 6e a Wi-Fi 7, kterou nabídne pouze vybavenější ze sourozenecké dvojice. Zejména v případě Wi-Fi 7 však jde především o jistou “investici do budoucna”. Pokud tedy plánujete mít telefon delší dobu (a využít tak přislíbenou dlouhou podporu), můžete tuto součást výbavy v budoucnu ocenit. Jinak je však soupis výbavy v tomto ohledu totožný u obou modelů a zahrnuje například Bluetooth 5.4, NFC nebo všemožné geolokační služby včetně duální GPS L1 + L5, Glonass, Galileo, BDS, QZSS i NavIC.
V oblasti konektivity bych měl vlastně jen dvě stížnosti. První směřuje k použití pomalého USB 2.0 řadiče a druhý se týká funkce Android Auto. V mém případě mi totiž tato funkce ve voze Opel Insignia B z roku 2018 v případě 13T Pro nefungovala. Pokaždé po připojení telefonu do USB a přepnutí do prostředí Android Auto jsem se dočkal buď černé obrazovky nebo zamrzlého obrazu. Nepomohlo ani zkoušení různých verzí Android Auto. Je zde stále možnost, že problém nějak souvisí přímo s autem, bohužel ale nemám možnost vyzkoušet tuto funkci někde jinde a navíc jsem zde měl připojenu už celou řadu telefonů a běžně vše fungovalo jak mělo.
Výdrž baterie
Telefony spoléhají na baterii o kapacitě 5 000 mAh a v praxi jak Xiaomi 13T, tak i 13T Pro představuje jednodenní smartphone. Když jsem měl méně náročný den, připojoval jsem večer telefon na nabíječku s přibližně 25-30 % energie v baterii. Při náročnějším pracovním použití kombinovaném s testováním výkonu několika minutami hraní náročných her jsem ale již musel vyhledat nabíječku v průběhu dne. Během průměrného pracovního dne doplněného streamováním hudby jsem se pohyboval okolo 5,5 hodin aktivního používání v případě Xiaomi 13T Pro a v průměru o půl hodiny déle u Xiaomi 13T.
Xiaomi 13T (Pro) tedy sice není dvoudenní smartphone, co však ztrácí na výdrži, dohání rychlostí nabíjení. Základní model nabídne podporu 67W nabíjení, díky čemuž je schopen doplnit energii z 15 na 100 % za přibližně 35 minut, nabití zcela vybitého smartphonu pak zabere okolo 49 minut. V případě Xiaomi 13T Pro pak jste schopni doplnit energii 120W nabíjením z 15 na 100 % za 16 min a zcela vybitý telefon nabijete za pouhých 21 minut – obojí však platí za předpokladu, že si v nastavení aktivujete plnou rychlost nabíjení, v opačném případě je výkon omezen na přibližně 80W a plné nabití pak zabere necelých 40 minut. Mile mě pak překvapilo, že ani při plném nabíjecím výkonu nedochází k nijak zásadnímu zahřívání telefonu. Například po půl hodině hraní Diablo Immortal byl telefon citelně víc zahřátý než po plném nabití 120W výkonem.
MIUI 14 se vším všudy
Velkou vlnu zájmu vzbudily smartphony Xiaomi 13T a 13T Pro ještě před svou oficiální premiérou a to prohlášením výrobce, že nabídnou nadstandardní délku softwarové podpory. Konkrétně je zde řeč o 4 velkých aktualizacích operačního systému a 5 letech bezpečnostních záplat. Na trh pak novinky pochopitelně vstoupily ještě s Androidem 13 a prostředím MIUI 14. V době testu pak telefony spoléhaly na zářijovou bezpečnostní aktualizaci.
Co se samotné nadstavby týče, kdo někdy v posledních letech používal smartphone s MIUI, bude zde jako doma. Ne, že by se tato, mnohými milovaná, jinými proklínaná, nadstavba za tu dobu nikam neposunula, pevně se však drží své filozofie. Byť se tedy změnil design ovládacích prvků a tvůrci se snaží o vizuální odlehčení, na první pohled poznáte, že máte tu čest s MIUI. Možná i to je důvod, proč se čím dál častěji ozývají hlasy, které volají po nějaké výraznější změně, která je patrně již na cestě v podobě nadstavby HyperOS.
Aktuálně zde ale máme MIUI 14 se vším všudy a to se vyznačuje značně upraveným vzhledem v porovnání s čistým Adroidem i řadou doplňkových funkcí jako je například druhý prostor pro klonování aplikací, který vám usnadní používání jedné aplikace se dvěma rozdílnými účty. Samozřejmostí je přítomnost herního režimu či podpora multitaskingu prostřednictvím plovoucích oken nebo rozdělené obrazovky. A bohužel jsou zde stále ty otravné funkce optimalizace a zabezpečení, kdy telefon například velmi agresivně ukončuje aplikace, které by měly běžet na pozadí nebo příliš omezuje jejich práva a pokud MIUI neznáte, může vám dát i takové povolení vyskakovacích notifikací zabrat.