Zahráli jsme si v předstihu české Matcho » Vortex

České studio FiolaSoft představilo minulý týden svou očekávanou hru Matcho. Po plošinovce Blackhole jde o další zajímavý projekt, demonstrující vývoj a posun celého týmu, který za sebou nechává Game Maker i bezpečné mantinely zmiňovaného žánru. Matcho je first person akcí, která běží na Unreal Enginu a v níž navíc dochází ke skloubení střelby s konceptem spoj-tři, což je netypické, originální a docela odvážné. Nad rámec toho slibuje Matcho propracovaný příběh, v traileru se hra pochlubila také celou řadou postav i pěkných cutscén a chybět nemají i prostorové hádanky pro rozředění celkového zážitku. Jenže než plná hra dorazí, uběhne ještě několik měsíců, takže jsem rozhodně na nic neváhal a kývnul na možnost zahrát si jednu z úrovní předčasně, abychom se s vámi mohli podělit o bezprostřední dojmy a odhalili roušku mnohých tajemství, které s sebou Matcho přináší.

Mix příběhu, logiky a akce

Pokud jste sledovali úvodní trailer, případně četli náš článek s prvními detaily, víte už něco málo o Maxovi. Hlavní hrdina hry je zasažen nemocí, která se může projevovat nebezpečným výbuchem neznámé energie, takže jedním z úkolů nepochybně bude přijít celé záhadě na kloub. To samozřejmě zahrnuje nejrůznější konspirace, podivné náhody a nečekané situace, kterým bude vtipálek Max čelit a řešit je s vaší pomocí. V případě hratelné ukázky jsem toho ale z příběhu nemohl vyčíst mnoho, když se Max – očividně teprve na začátku své cesty – zapojuje do akce, jejímž cílem má být záchrana uneseného generála Case. Už v alfaverzi působí filmečky poměrně začištěným dojmem a pěkně si pohrávají se střihy i úhly záběrů, v nichž budete sledovat hned několik postav s kvalitním dabingem. To je ostatně část, na kterou jsou vývojáři z FiolaSoftu náležitě hrdí a už dopředu slíbili, že vedle anglické verze nabídnou i kompletní českou lokalizaci, byť stále ještě nevíme, s jakými herci. Dialog se dvěma vojáky, kteří příliš nevěří Maxovým schopnostem – snad i proto, že v danou chvíli nedůvěřuje sám sobě ani Max – nicméně rychle uteče a hráč se tak může vydat na průzkum první velké lokace.

Přelet nad ní v samotném úvodu naznačil, že vývojáři rozhodně nešetří místem a džungle, v níž jsem se pohyboval před tím, než cesta zavedla Maxe do útrob starobylého chrámu, je dostatečně hustá i detailní. Grafické zpracování nevsadilo na realismus – alespoň, co se prostředí a postav týče – což ale není na škodu a grafici FiolaSoftu se díky tomu nemusí držet příliš při zemi. Přesto dochází, a podle producenta a zakladatele studia Filipa Krauchera záměrně, na podivné kontrasty, kdy jsou některé z objektů obaleny realistickými texturami, což v této fázi vývoje nepůsobí zcela sourodým dojmem. Řeč je především o malých kulatých robotech a jejich silnějších odvozeninách, s nimiž se utkáte v akčních pasážích. Pokud ale má jít o náznak, že roboti například pochází z jiného světa a právě to je důvod jejich odlišného grafického zpracování, pak zřejmě nic namítnout nelze.

Spoj tři a více robotů

Co se týče akce, hlavními Maxovými zbraněmi jsou jeho ruce. Vystřeluje z nich energii, která roboty přímo neničí, ale spojuje je v minimálním počtu tří a poté je nechává zmizet neznámo kde. Tedy, alespoň předpokládám, že mizí, když s náležitými efekty implodují a nic po nich v aréně nezbyde. Ať už to ale vývojáři zamýšlí jakkoliv, podstatné je, že se musíte robotů zbavit, což se může zdát jako triviální záležitost, ale nezapomínejte na mechanismus shodných barviček. Právě proto nelze akci označit za frenetickou nebo přehnaně dynamickou, protože je nutné hledat třetího robota, aby došlo k popisované implozi a mohl jsem se věnovat dalším. Na druhou stranu dává hra designérsky skvěle vyvedeným zaměřovačem velmi srozumitelně najevo, kolik jste už označili robotů, jaké barvy a kolik času vám zbývá, abyste stihli trefit dalšího. Hratelnosti rovněž pomáhá i poloautomatické zaměřování robotů, kolem nichž se objevuje bílá linka a vy tak máte jasno, ke kterému Max pošle svůj energetický projektil. Velmi často se totiž stává, že se roboti nejrůzněji překrývají nebo mění směr, takže pokud se netrefíte a barevnou sekvenci přerušíte, hlavní hrdina na krátkou chvíli nemůže své ruce-zbraně používat a následně musí začít spojovat od znovu.

Na jednom místě hratelného dema se navíc v aréně objeví další typ robota, jehož zlikvidování už vyžaduje trochu více přemýšlení, a pokud jde o náznak budoucí variability, rozhodně bych se nezlobil. Nechápejte mě špatně, koncept je zajímavý, ale pocitově mu na základě ukázky chybí hloubka, kterou by však mohlo přinést právě začlenění dalších robotů s jinak definovaným fungováním. V tomto konkrétním případě je nutné sledovat, jaká barva většímu pavoukovitému robotovi ublíží a takové roboty v aréně hledat. S přihlédnutím k tomu, že se mise jmenuje První kontakt, však předpokládám, že rozšířené mechanismy teprve vyplují na povrch i v kombinaci s tím, co si už vývojáři za dlouhé roky vývoje Matcha vyzkoušeli a otestovali.

Rukám klid

Poslední část dema se odehrává ve zmiňovaném chrámu, ke kterému vás mise navede přes několik akrobatických pasáží. Max umí skákat a běhat po zdech, což bez ohledu na trochu nezačištěnou animaci ruky funguje stejně dobře jako v jakýchkoliv jiných hrách. Matcho samozřejmě kombinuje možnost přeskakovat z jedné stěny na druhou, ovšem musíte stále dávat pozor, abyste nepřišli o momentum a před nevyhnutelným pádem se stihli znovu odrazit. V samotném chrámu tento mechanismus rovněž využijete, nachází se tady ale důležitější část, na kterou bude Matcho patrně spoléhat. Je jí tichá pasáž, v níž se musíte prosmýknout mezi pátracími světly létajících robotů malou arénou až k cíli – generálovi uzamčeném za energetickou stěnou. Roboti se pohybují po stále stejných cestách, abyste si mohli svůj postup naplánovat, a kdybyste náhodou neuspěli, hra vás jednoduše vrátí před hádanku a bez penalizace vám dá další pokus. Uvidíme ale, jak budou podobné lokace zpracovány v pozdějších fázích hry a zda dostaneme volnost vytáhnout ruce a pátrací roboty postřílet, na tomto místě to zatím nešlo.

Aby demo posloužilo svému účelu naplno, představují vývojáři z FiolaSoftu v samém závěru ještě lokaci, kde musíte hýbat s obligátními plošinkami a místo, v němž musíte na čas stihnout aktivovat tři terminály. Opět, zpracování se shoduje s většinou akčních adventur, byť na hru stále nahlížíte pohledem první osoby a v jedné z prvních úrovní ještě nepředstavuje velkou výzvu. Jako náznak věcí budoucích nebo, lépe řečeno, motivaci zjistit o Matchu víc, ale ukázka zafungovala na výbornou a budu upřímně zvědavý na slibované ukázky z pokročilejších fází. Pokud platí slova Filipa Krauchera, se kterým jsme v tomto týdnu natáčeli rozhovor do dalšího vidcastu, mělo by v nadcházejících týdnech dojít na zveřejnění dalších videí a ukázek nových mechanismů. Pevně také doufám, že budou doplněny dalšími skladbami soundtracku, protože i ten se tváří velmi slibně a podtrhuje celkový styl FiolaSoftu.