Recenze Two Point Campus » Vortex

Vydání Theme Hospital jsem nezažila, ale přesto jsem v něm kdysi dávno nechala spoustu hodin. O to více jsem byla před pár lety nadšená, když vyšel jeho duchovní nástupce Two Point Hospital. A proto jsem nyní ráda, že se vývojáři rozhodli po nemocnici pustit i do budování školních kampusů.

Campus se od svého nemocničního předchůdce skutečně příliš nevzdaluje. Vypadá podobně, hraje se podobně a vlastně ani samotný dobrý pocit z hraní nemizí. Jediným skutečným rozdílem zde je zasazení a jiné starosti, s nimiž se musíme vypořádat. Zatímco do nemocnice lidé pochopitelně chodili se všemi možnými (i nemožnými) nemocemi, ve školním prostředí je to neustálé hlídání prospěchu a samozřejmě i rozpočtu. Tím však nechci říct, že je to úplně totéž a že vývojáři pouze změnili kulisy a rekvizity, protože tím bych jim upírala obrovské množství práce, kterou na nové hře odvedli. Velká část hry je totiž o nápadech. O nápadech, kterak hráče provést stavbou, jak jej motivovat a především jak jej bavit. Podobně jako Hospital je i Campus plný humoru, zejména pak toho situačního. A ten rozhodně nelze jen tak zkopírovat z nemocničních pokojů jej přenést do poslucháren.

„Připomínáme studentům, že volný čas neexistuje…“

Hra nás postupně zavede do řady různorodých lokalit, kde dostaneme za cíl vybudovat kampus, někdy od základu, někdy jeho část už převezmeme. A různorodost to rozhodně není jen tak ledajaká. Zatímco v úvodu se jedná o takovou běžnou školu, kde se studenti učí vědě a robotice, gastronomii nebo hudbě, časem dojde i na méně tradiční obory, například na rytíře, špióny, klauny nebo čáry a kouzla. Ačkoli školy začínají s částečně připraveným plánem výuky, postupem let lze obory přidávat, je-li na to samozřejmě prostor. Takové potřeby ale pak každopádně zvládne uspokojit sandboxový mód. V kampani to ovšem může být s prostorem trochu ošemetné. Základní budova málokdy stačí a plnění úkolů a postupného rozšiřování vede nakonec až k nákupům dalších pozemků. Postavit pořádnou školu koneckonců není jen tak, kromě prostorů pro výuku je třeba studentům zajistit i ubytování, hygienu, stravu nebo i zábavu.

Studenti tak mezi přednáškami ocení kromě postele i pořádnou party, promítání, školní kluby (například spánek, rychlochůze…) či setkávání s přáteli. Na rozdíl od Hospital vám nejde jen o rychlé vyřešení pacienta, zde si musíte své studenty hýčkat až do získání titulu. Nebo selhání, to je též možnost… Studenti často přicházejí s nápady, co by se jim na kampusu líbilo, případně co potřebují k výuce. Často se však nejedná o levnou či snadno dostupnou záležitost, proto jsem i já musela jednou za čas říct rázné ne, ačkoli bych jim nejraději snesla modré z nebe. Přece jen – spokojený student, výkonnější student. (Nicméně když mě jeden z nich požádal o automat Crazy Taxi, což je další z her mého dětství, musela jsem jeho přání zkrátka splnit.) Občas se mi však stávalo, že některý z požadavků nebylo možné vyřídit ani jedním způsobem a i když se předmět pořídil, zůstal nadále viset v seznamu až do konce úrovně. Kromě zábavy si ale vaši svěřenci, ať už z řad studentů nebo zaměstnanců, potrpí i na celkové příjemné prostředí a čistotu, a tak je vhodné už od začátku počítat s řadou estetických doplňků a nepodceňovat úklid.

„Nestřežené svačiny budou snědeny… mnou.“

Samotná výstavba není nijak obtížná. Nabídka je přehledná a detailní, dá se v ní vyhledávat a označit si cokoli dle libosti jako oblíbené, s místnostmi i předměty lze pak dále manipulovat, případně je možné si uložit celé plány. Hra navíc umožňuje detailní filtrování při pohledu na celou mapu, například podle zaměření jednotlivých součástí budov nebo i teploty, která je v některých oblastech zvláště důležitá. Navíc je téměř každé tlačítko ve hře popsáno a vysvětleno. Kromě stavby je přehledný i management. Můžete se podívat na všechny vyučující, asistenty i údržbáře, jaké mají schopnosti, co zrovna dělají, a totéž platí i o studentech. Můžete tak kontrolovat, zda všichni dělají to, co mají, nebo jaké mají studijní výsledky.

Občas je ovšem potřeba to kontrolovat o něco pozorněji, než jak hra patrně zamýšlela. Nezřídka se totiž stává, že studentovi naplánujete doučování, kterému nic nebrání (výuka, vytíženost vyučujícího) se na něj dostavit, ale ten se přesto poflakuje po kampusu s tím, že „přemýšlí, co dělat“. Abych byla upřímná, napadlo mě, zda se nejedná o mechanismus znázorňující neochotu plnit své povinnosti, ale když takto přestali zaměstnanci chodit i na kurzy, jichž se tak dožadují, od této myšlenky jsem upustila. Občas je proto nutné sem tam někoho popohnat a jeho úkol mu zopakovat. To bohužel kazí jinak plynulý a bezproblémový chod hry.

A když vše běží tak, jak má? Pak se staráte o spokojenost studentů, zaměstnanců, ale i inspektorů, kteří čas od času zavítají a podívají se, co je u vás nového. Kromě nich se však příležitostně do školy vplíží i narušitelé, o něž se musí postarat ochranka, než vám tam napáchají nějaké ty škody. Snažíte se zvelebovat školu, rozšiřovat nabídku oborů, zkoumat nové věci a ty pak nadále používat, konáte akce, soutěže, zápasy… Své svěřence chcete samozřejmě podporovat, zaměstnance proto lze poslat na kurzy, které vylepší některou z dovedností, případně naučí novou. Ale pozor, schopný zaměstnanec se může i ocenit, a tak to bude chtít i po vás, samozřejmě finančně. Hra dovede být poměrně komplexní co se týče některých dat, zrovna právě s ohledem na finance, ale nemáte-li zájem se touto složkou hry zabývat, nemusíte. Hra je poměrně benevolentní a umožní hladký průchod hrou, vlastně je i docela jednoduchá. V základu stačí získat jednu hvězdičku, dvě a případně tři už jsou pro ty, kteří chtějí hru projít skrz naskrz a jsou ochotni tomu obětovat čas i nervy. Tři hvězdičky dokáží velice rychle potrápit, vím, o čem mluvím, ale tři hvězdičky jsou tři hvězdičky…

„Nejčastěji kladené otázky – ne, nebudu vaše máma.“

Proč je ovšem tak zábavné Two Point Campus hrát? Není to jen dobře navržená budovatelská strategie, v jádru toho všeho je opět i humor. Vývojáři se museli podle všeho během tvorby velice dobře bavit, díky čemuž výsledek baví i samotné hráče. Hra je doslova studnicí nápadů a vtipných střípků, jež se skládají v jeden velký zábavný celek. Humor se skrývá už jen v lokacích nebo úvodním komentáři, v nabídce oborů a rozhlasovém hlášení, kde si tvůrci náramně vyhráli se slovy, ale především pak v mnoha a mnoha absurdních situacích, jejichž situační humor umožňují a umocňují neskutečně nápadité animace. Zdejší výtvarnou stylizaci mám v oblibě, ale animace jsou to, co dává této hře duši. Skoro mám pocit, jakoby se jednotliví animátoři předháněli ve své kreativitě a kolik zajímavých, zábavných a oku lahodících animací vytvoří. Ačkoli jsem po většinu času na své kampusy shlížela dost zvysoka, abych dobře viděla, co se kde děje, často mě hra donutila zaměřit se na jednotlivé místnosti nebo konkrétní postavy.

Ty zde mají cosi jako své osobní minipříběhy, či možná až grotesky, právě díky animacím. Nesledujeme jen potácení se mezi přednáškami, pauzu na jídlo, volný čas, spánek… Je to soubor obrovského množství dílčích animací, které dodávají vašim svěřencům i kampusům život. Jejich stylizace společně s výtvarným stylem samotné grafické stránky hry díky své nápaditosti vytváří skvělý situační humor. To vše navíc krásně pasuje dohromady s ruchy a hudbou. Audio je ve hře propracované a když se mrknete na detaily, je možné slyšet spoustu zvuků doplňujících situace, že se v kampusu odehrávají. S hudbou je to ovšem o trochu horší, přesněji řečeno, je jí málo. Výběr je rozhodně zajímavý, hru skvěle doplňuje, ale ocenila bych mnohem obsáhlejší playlist. Důležité však je, že ani časté opakování mě během hraní nijak nerušilo, což po delším hraní nemůžu tvrdit o hlášení v rozhlase. Ta jsou dobře napsaná a hlášky vtipné a mnohdy trefné (ano, já vím, že volný čas neexistuje), ale i když se neozývají tak často, po několika hodinách je začnete předvídat a působí trochu rušivě.

Celkově považuji Two Point Campus za výbornou strategii, která dokáže zabavit na dlouhé hodiny. Ve výsledku mě ale možná přece jen Two Point Hospital bavilo o trochu více, ale spíše vyloženě svým zasazením a bizarními nemocemi, tím nechci nijak snižovat kvality této hry. K ideálnímu zážitku mi zde však chyběla možnost nastavit si citlivost myši a nepotěšily mě časté výpadky titulků, i když se objevovaly zřídka, pouze u hlášení a komentářů v rádiu. Je však nutné zmínit, že ačkoli jsou během hraní k dispozici nové kurzy a s tím i nové možnosti a nové předměty, i zde hrozí, že sklouzne ke stereotypu, i když s tím obstojně bojuje. I proto je za mě dobré si hru spíše dávkovat, než u ní sedět dlouhé hodiny v kuse. Řízení univerzit a kampusů nicméně stojí za to.