Recenze Street Fighter 6 » Vortex

Blbě čumíš. Dostaneš pěst. Srkáš kafe nahlas a nosíš zmuchlaný polo trička? Dostaneš pěst. Tvůj pes kulhá a máma má cukrovku? Dostaneš pěst! Zhruba tak se cítí běžný obyvatel Metro City v nové iteraci Street Fighter, která snoubí prvky tradiční bojovky s open world elementy z her jako je Like a Dragon nebo Streets of Rage. Nový ročník, skutečné vykoupení, a to jak praktické, tak spirituální. Po debaklu s pátým dílem se autoři z Capcomu sídlícího v japonské Ósace rozhodli řadou riskantních kroků rozproudit zatuchlou krev žánru a daří se jim to více než náramně. A víte, co dostanete za přečtení prvního odstavce? Hádáte správně… bude to pěst! 

Tady je ta pěst šéfe! 

V civilizovaném světě platí několik základních pravidel. Na cizí auto a talíř s jídlem se nesahá! Hráči si mohou seznam rozšířit o fungující herní žánry, na které se nesahá, dokud nejsou rozbité. Nicméně, co když se daný žánr proviní jen tím, že zkrátka neinovuje? Bojovky na únavu materiálem dlouhodobě trpí nejvíce, navzdory skutečnosti, že každá z velkých značek inkrementálně rozvíjí a vylepšuje bojový systém, tedy tu nejpalčivější a nejdůležitější komponentu, na které celý zážitek stojí. Přesto se v průběhu času některým značkám dařilo zažité stereotypy bořit a například Soulcalibur od druhého dílu rozvíjí standardní skladbu herních módů o strategičtější režimy, podobně jako to na úrovni odměn dělá například Mortal Kombat se svou kryptou. Street Fighter 6 se nyní může hrdě hlásit k výše zmíněným.

Hlavní dominantou novinky je nepochybně režim World Tour, ještě příběhovější než ten nejpříběhovější mód předešlých ročníků, který mapuje putování vlastního bojovníka, snažícího se najít definici síly a probojovat se přes všechny možné lapálie a lokální vozembouchy až na stupně vítězů místního turnaje. Radikální novinkou je právě nová perspektiva, s níž na svět Street Fighteru nahlížíte. World Tour je totiž prezentován skrze otevřené lokace, po nichž se můžete se svou postavou volně pohybovat stejně jako v jiných akčních hrách a plynule přecházet mezi bitkami, dialogy, prozkoumáváním a vylepšováním. Street Fighter 6 se bez nadsázky hraje jako například série Like a Dragon, s tím zásadním rozdílem, že bojový systém funguje senzačně a všechny postranní aktivity vyživují bohatý RPG systém rozvíjející vaši postavu. Žádná minihra není gimmick, bez něhož se vy i ekonomika hry obejdou, i ta nejméně podstatná hříčka přispívá rozvoji postavy a tím pádem její efektivitě a potenciálu. 

Metro City je pravděpodobně nejnásilnější město v naší galaxii, protože se můžete porvat téměř s každým, na koho narazíte, ať už je to skupinka místních chuligánů nebo bába pod kořenem.

Integrace otevřeného světa a jeho průzkumu, kde minimálně polovina času trávíte mimo souboj, je již od podstaty věci extrémně riskantní a v podstatě binární. Buďto funguje na jedničku nebo hráče ubíjí zakrýváním jádra hratelnosti. Metro City nicméně nabízí řadu realizací, spoustu vertikálních i horizontálních tajnůstek a skrytých míst, které hráče odmění za investovaný čas. Estetikou pak herní mapa, která vlastně není tak moc veliká, jak se může na první pohled zdát, připomíná moderní metropoli vykreslenou v japonském stylu. Současně by šlo čistě statisticky říci, že jde o pravděpodobně nejnásilnější město v naší galaxii, protože se můžete porvat téměř s každým, na koho narazíte, ať už je to skupinka místních chuligánů nebo bába pod kořenem. Právě dynamika přechodu a aktivit funguje skvěle, vyzvat jiného člověka na souboj lze jedním stiskem tlačítka a přechod do arény je maximálně plynulý a instantní. 

O centimetr větší bicák 

Hráč tak dostává instantní gratifikaci a když ho jedna z aktivit začne nudit, může se ihned věnovat té druhé. Ne všechno zlato se ovšem třpytí a je potřeba si přiznat, že počáteční nadšení z možností a hustoty obsahu relativně rychle vyprchá, stejně jako variabilita možností, které jako fighteři máte. Mlácení kolemjdoucích a plnění vedlejších úkolů má své kouzlo a díky odměnám vás udrží v pozornosti po prakticky celou dobu hraní, nicméně právě rutina postranních aktivit a opakovaných soubojů váš drive relativně rychle otupí. Příběh je také víceméně plochý, nicméně stále v úrovni hloubky příběhu typické bojovky. Nutno podotknout, že kromě Metro City navštívíte i řadu jiných zemí, ale jejich dizajn už nekopíruje schéma otevřeného světa, ale jsou hráči podány formou jedné obrazovky, kde se můžete potkat s legendami z vesmíru Street Fighter.

World Tour ovšem není jen o bezcílném pobíhání po městě a přerážení klíčních kostí. Unikum režimu totiž spočívá v RPG prvcích, kde vaše postava leveluje a s ní i její základní statistiky, které vám dovolí porazit i silnější nepřátelé a mini bossy v pokročilejších fázích hry. Za každou aktivitu navíc získáváte jednorázové předměty, které vám dávají trvalé i dočasné bonusy případně vás vyléčí i v průběhu zápasu. Výčet vrstev pak obsahuje i možnost aplikovat nové oblečení a doplňky, které kromě šíleného módního aspektu mají i přímý dopad právě na vaše statistiky. Není tím pádem ostuda začít hru v seriózním kimonu a skončit ji s kočičí čelenkou a neonovou sukní, zkrátka protože vám výstřední hadry mohou přidat unikátní perky. 

Když ovšem dáme stranou speciální dovednosti a excelové tabulky, nejzajímavějším aspektem světového turné je potkávání legendárních postav v roli mentorů a jejich dopad na váš bojový styl. V průběhu hraní totiž potkáte řadu ikonických postav, přičemž jednou z prvních je například Chun-Li, kterou máme všichni rádi z mnoha různých důvodů. Každý mentor vás pak naučí svůj bojový styl a řadu speciálních útoků, které si můžete osvojit a co je hlavní, nakombinovat. Byť je základní pohyb vždy svázaný s mentorem, speciální pohyby lze poslepovat z několika různých stylů a tak se vám dostává řady kombinací, synergií a možností jak si vytesat svou vysněnou postavu a tu posléze přenést i do online režimů. 

Umíte kumite? 

S bojovým systémem se pojí několik významných vylepšení, ale také diskutabilních a politicky citlivých rozhodnutí. V první řadě je nutné říct, že nové arény a vizuální efekty dávají celkové dynamice šťávu a zakrývají jinak obecně slabší grafiku hry, obzvláště když ji porovnáváte s přímou konkurencí. Repertoár technik nově rozšiřuje takzvaný Drive systém, který je techničtější obdobou super útoků z jiných her, s tím rozdílem, že je lze využít nejenom na útok, ale třeba také na obranu a vykrývání či vracení útoků. Používání velmi účinných pohybů má svá úskalí a když vyčerpáte svou energii, naopak se dostanete do stavu výrazné zranitelnosti. Nutno podotknout, že s další vrstvou nových typů útoků je využití a místo každého typu trošku zmatené a mnohdy se účinností překrývající.

Repertoár technik nově rozšiřuje takzvaný Drive systém, který je techničtější obdobou super útoků z jiných her, s tím rozdílem, že je lze využít nejenom na útok, ale třeba také na obranu a vykrývání či vracení útoků.

Teď ovšem k té kontroverzi. Street Fighter 6 nově obsahuje dva typy ovládání, klasické a moderní. Klasické míří na oldschoolové fanoušky a hráče, kteří jsou zvyklí vyťukávat komba a speciální útoky sekvencí zmáčknutých tlačítek. Jde o obecně přijatý standard, který slouží i k poměřování pohlavních orgánů a také přirozenou cestou dělí zrno od plev a n00by od progamerů, že? Moderní zkracuje cestu k zážitku tím, že nahrazuje sedm stlačení dvěmi. Výsledkem je, že i začátečníci mohou používat pokročilá komba a útoky prakticky bez jakéhokoliv stresu a úsilí. Upřímně? Realita má několik rozměrů. První je ten osobní. Je to senzační rozhodnutí! I příležitostní hráči využijí kompletní potenciál obsahu bez radikálních investic do pochopení jedné sady pohybů. Z pohledu jednotlivce zkrátka neexistuje negativní aspekt moderního ovládání. 

Je nicméně třeba brát v potaz i sociologický aspekt moderního ovládání. Bojovky jsou odjakživa velmi kompetitivní žánr a součástí soupeřivosti je i schopnost ovládnout postavu. Vývojáři tohle naštěstí chápou, a tak si v multiplayeru můžete filtrovat místnosti, které jsou určené pro konkrétní skupiny. V obecnosti lze říct, že Street Fighter 6 funguje skvěle v situacích, kdy má fungovat skvěle, což je právě battle systém, vzniká tu nicméně určitá segmentace uživatelů, s níž si musí poradit čas. Snadnější používání speciálních útoků nicméně často vede k tomu, že jedna strana neustále opakuje složitě vykrývané pohyby a sází na hrubou sílu spíš než na techniku a preciznost. Přidaná hodnota ovšem převažuje nad negativy. 

Charakter dělá charakter 

Druhým významným pilířem je arkádový režim, který přináší klasickou strukturu příběhové kampaně hlavních postav tak jak ji znáte. Příběh každé z 18 legend i nováčků je vyprávěn krátkým komiksovým stripem na začátku i na konci a dokončením kampaně odemknete i řadu postranních materiálů v podobě artworků a cutscén. Využít můžete i řadu tréninkových režimů. A jak je na tom Street Fighter 6 z pohledu bojovníků? Vrací se 12 základních titánů mezi nimiž je například Ryu, Zangief nebo Blanka, k nimž tvůrci přidali 6 nováčků. Stále platí, že každý bijců používá nejen unikátní sadu útoků, ale například i způsob pohybu a skákání. Lehké postavy se rychleji posouvají po bojišti, často výměnou za kratší dosah a pak je tu například elektrický Blanka, který se po bojišti skoro válí a jehož pohyb je méně předvídatelný. Každý si najde to své, ale jak si stojí nováčci?

Mým osobním favoritem je jamajský Dee Jay, který, kdybyste to nečekali, se živí točením vinylových desek, hlavní je ale jeho bojový charakter. Když dáme stranou, že z něj mám podobný pocit jako z Eddieho Gorda z Tekkenu, jeho pohyby jsou kvalitním vyvážením síly, agility a také předvídatelnosti. Je to jedna z nejlépe uchopitelných postav pro začátečníky. Jak již padlo, spoustu ze zmíněných postav potkáte i v režimu World Tour a můžete se s nimi i poprat, hrát za ně však nebudete. Je tím pádem skvělé, že autoři nabídli právě arkádový režim, který cílí na staromilce a na ty, kteří chtějí instantní zábavu bez přílohy. 

Rok 2023 bude minimálně z pohledu bojovek zkrátka senzační! Čeká na nás nový Mortal Kombat i Tekken, ale Street Fighter 6 už teď nastavuje laťku zatraceně vysoko mírou produkční kvality i hutností obsahu. World Tour představuje radikálně odvážný koncept bojovky vložené do otevřeného světa, onlinové módy slibují zábavu na stovky hodin a 18 hlavních postav vás udrží v pozornosti na dostatečně dlouhou dobu. Jasně, několik malých věcí stále nesedí a například obecná kvalita grafiky je obzvláště v kampani spíše smutnější, ale zbytek nadchne jak nováčky, tak harcovníky v prokrvenými klouby a betonovým kolenem.