Recenze Steelrising » Vortex

Když vývojáři ze studia Spiders v roce 2020 představili svůj nový projekt Steelrising, po velmi pozitivních dojmech z předchozího GreedFallu jsme náležitě zbystřili. Na obzoru se totiž rýsovala další zajímavá akční adventura, která rozhodně nelákala jen příslibem prvků soulslike her. Ještě o kousek víc na nás zapůsobilo zasazení a celkový námět hry, který sliboval alternativní pohled na dějiny, konkrétně pak na revoluční dění ve Francii na přelomu 18. a 19. století. Alternativní v tom, že se Ludvík XVI. bránil proti revoluci za pomoci automatonů, a podle všeho úspěšně. Přesto by to měl být právě onen rozpohybovaný stroj v podobě hlavní hrdinky Aegis, který nakonec zasáhne a zbaví Francii monarchie, ať už s tím souhlasíte, nebo ne.

Tohle byly naše představy, realita je ale bohužel trochu jiná, o čemž vám víc poví Petr v naší recenzi. Ve výsledku se totiž zdá, že Steelrising není tak nápaditý, jak by mohl díky výše popsanému zasazení být a vývojářům možná po úspěchu GreedFallu narostla křídla až příliš. Novinka nepřichází s příliš funkčním designem, odehrává se téměř celá ve tmě, příběh není vyprávěn bůhvíjak poutavě a v kombinaci s řadou chyb nepůsobí výsledek zrovna dobře. Zachraňuje ho ale ztvárnění revoluční Francie, mnoho různorodých zbraní, design nepřátel a hlavně ony soulslike prvky, které v případě Steelrisingu velmi dobře fungují.