Games

Recenze Star Wars Jedi: Survivor » Vortex

Ostřeji řezané rysy ve tváři, chladný pohled, hrubější hlas a neupravené vousy. Cal Kestis si v pozici jednoho z posledních rytířů Jedi své generace odpočinku moc neužije, zvláště když po 5 letech od událostí ve Star Wars Jedi: Fallen Order musí nadále nést pochodeň světlé strany síly při hledání zaslíbeného domova a úkrytu před Impériem. Vlajková loď akčních adventur přichází s prezentací hodnou značky Star Wars a mnoha dalšími vylepšeními, které hrají na všechny druhy emocí. Survivor je větší, hezčí a výpravnější pokračování, které stále tápe, na kterou stranu síly se má přidat.

Cal of Duty

Ačkoliv nové herní Star Wars nedokážou zaplnit prázdnou díru v srdcích fanoušků, kterou do nich kdysi vypálil Knights of the Old Republic, je zcela zřejmé, že se Fallen Order a nyní i Survivor právoplatně chopili role přední licencované adaptace s velkým rozpočtem v zádech. Silný příběh a postavy zanesené do komerčně nejoblíbenějšího žánru současnosti s lehkou příměsí neúprosných soulslike her a prvků metroidvanie? Proč ne! Navzdory možným rozporuplným názorům na první díl to byla právě kombinace oblíbených herních prvků a prvotřídního audiovizuálního zpracování, která zajistila studiu Respawn Entertainment místo na stupních vítězů. Dobrou zprávou pro všechny padawany je fakt, že se pokračování snaží vylepšovat všechny známé a oblíbené prvky. Snaží…

Cal Kestis je hrdina, na kterého si každý udělá snadno názor! Vizuálně ne zcela typický hlavní hrdina začal své putování v relativně nízkém věku a celý jeho osud tkví v neustálém prchání před impériem a Sithy. Příběh Survivor, jak název napovídá, ono téma silou ověnčeného sirotka nadále rozšiřuje, ale v jeho centru stojí starší a rozvážnější Cal zatěžkaný samotou a hledáním klidu, který mu dá sílu bojovat se zlem. Příběh je mnohem osobnější, více hraje na city a od začátku otevírá otázku přátelství a lidských obětí. Vyzrálejší vizáž hlavní postavě také sedí a přestože si ji můžete vizuálně upravit k obrazu svému, 5 let času udělá své. Co se však nemění je motiv, který Cala pohání při přelétání z místa na místo a který je průběžně artikulován v jednotlivých aktech příběhových oblouků.

Nomádství ovšem dlouho nevydrží a když se Cal dozví, že existuje jediská planeta, na které může najít věčné útočiště, rozhodne se kontaktovat staré známé z původní hry. Zde ovšem začínají příběhové pilíře selhávat, tvůrci se totiž snaží vyprávět emotivní příběh s důrazem na partu, která přestože nemá problém s rozmanitostí, nedokáže ve hráči vzbudit dlouhodobý pocit starosti. Na scénu se vrací mentorka Cere, strejdovský čtyřručák Greeze nebo čarodějka Merrin. Každý z charakterů zaujímá archetypální roli ve vztahu ke Calovi, navzdory čemuž budete mít problém si k ostatním hrdinům vybudovat dlouhodobý vztah, který nadále zastiňuje Cal a robůtek BD-1. První dvě třetiny hry jsou totiž převážně o sentimentálním povídání o starých dobrých časech, a tak trošku zmateném mapování situace na ploše tří hlavních planet, zatímco ta největší paráda v podobě příběhových zvratů a gradace vytáhne růžky až v poslední třetině.

Vůně licence

V ten moment se síla vyprávění přiblíží například i titánům v žánru jakým je God of War, v jehož váhové kategorii Survivor nepochybně boxuje. Bez jakéhokoliv spoilerování je ovšem nutné podotknout, že závěr hry postrádá silnější vyvrcholení a pomyslnou údernou tečku, která by uspokojivě uzavřela 25+ hodin hraní silným momentem. Autoři zkrátka citelně prošvihli momentum událostí a situaci nevytěžili tak jak by mohli, byť pracují se silnými motivy světa Star Wars a zejména pak s kodexy Jediů a Sithů. V čem ovšem Survivor absolutně exceluje, tak je celková prezentace a zejména filmovost hereckých výkonů i střihových sekvencí, kterými je hra doslova prošpikovaná a na které se senzačně kouká nejen díky špičkové grafice.

Jedi a provozní na půl úvazku

Planetu Koboh navštívíte jako jednu z prvních při příležitosti návštěvy dobrého známého Greeze. Ten na stará kolena provozuje putyku Pyloon’s Saloon, kde se budou objevovat všechna zajímavá NPC, která na své pouti potkáte. A s každou postav přichází i řada unikátních aktivit a side questů, jejichž plněním nejen utilizujete nalezené předměty, ale na oplátku získáte i nespočet jinak nedostupných odměn.

Kombinace senzačního nazvučení, grafiky a choreografie jasně dokazuje, že právě prezentace byla tou hlavní prioritu při inovování a je až překvapivé o jak výrazném upgradu se bavíme oproti první hře. Pro nefanoušky značky se situace těžce popisuje, ale pokud jste viděli alespoň jeden film, vše od estetiky světa až po nejzapadlejší ambientní zvuky zní a voní jako Hvězdné války. A když dáme stranou umělecký dojem, jak si titul stojí technologicky? Byť se váš pevný disk pod tíhou dat prohne jako prostitutka ve větru u D1, hře vizuálně nelze nic vytknout. Můžeme zajít mnohem dál a říct, že se bavíme o jednom z nejlépe vypadajících titulů současnosti, a to i na recenzované PS5 verzi. Až na malé ambientní detaily v okolí jsou textury dokonale křupavé a efekty maximálně osvěžující, skvěle doplněné o senzační nasvícení a environmentální design.

Co je ještě lepší, že hra vypadá skvěle i v režimu výkonu, ačkoliv běží v nižším rozlišení. Zaměření na krásu si ovšem v testované verzi hry (bez jakýchkoliv patchů) vybírá svou daň na dojmech. Zaprvé, hra trpí výraznými a všudypřítomnými propady snímkování i v módu výkonu, což je s trochou štěstí bug, který bude pro první zákazníky vyřešen. Zadruhé, ačkoliv hra běží v 60 snímcích za vteřinu, střihové sekvence jsou výrazně pomalejší, a tak je každý pokus o dynamický přechod výrazně citelný a paradoxně ubírá na celkovém dojmu. Pravda, to je aspekt, který bychom třeba ještě před několika lety vůbec neřešili, ale přišli jiní, kteří nastolili nový pořádek. Navzdory dominantní a respekt budící grafice hře ovšem chybí celková vyladěnost, kterou můžete nasát třeba už jednou zmíněného God of War a která dokazuje, že je tu stále ještě úroveň, na níž lze cílit.

Změny se dotknuly pak i dynamiky hratelnosti, a přestože klíčové aspekty soubojového systému, prozkoumávání a vylepšování zůstávají, váhy jednotlivých komponent se trošku mění. Hra je tentokrát více zaměřená na akci a platforming, naopak decentně ubírá na souls prvcích. Stále jste trestaní za umírání ztrátou zkušeností, hra ovšem nabízí mnohem více záchytných mechanismů a možností, jak se s těžkou situací vypořádat. A víte co? Sluší jí to. Znamená to, že je snadnější než předchozí titul? Trochu, pro mainstreamového zákazníka však nabízí stále hodnotnou výzvu. Mnohem častěji budete ovšem řešit různorodé hádanky, logické ale i motorické povahy, a ještě více budete šplhat, skákat, létat a sprintovat napříč všemi druhy terénů i situací. Právě platforming nabízí odpočinek od mnohdy náročné a frustrující akce a pomáhá prodávat senzační level design, který je nejenom promyšlený a estetický, ale také funkční.

Právě platforming nabízí odpočinek od mnohdy náročné a frustrující akce a pomáhá prodávat senzační level design, který je nejenom promyšlený a estetický, ale také funkční.

Současně ovšem odhaluje určité problémy spojené s čitelností prostředí. Zkrátka a jednoduše, nasteroidovaná grafika tak trošku usmrcuje detaily v prostředí, kvůli nimž není někdy úplně snadné objevit záchytné body. Tohle budiž odpovědí pro všechny nevěřící Tomáše kroutící hlavou nad cákanci žluté barvy v Resident Evil 4. Až na slabší místa je pak nový repertoár pohybů převážně potěšující, byť může větší koncentrace hádanek a pohybu více vadit po akci lačnícím hráčům. Již jednou zmíněný design úrovní prošel značnou změnou k lepšímu, zkratky lépe propojují jinak těžko dosažitelné lokace, což částečně řeší i možnost rychlého cestování před meditační body. Až na několik příběhově jednorázových lokací je každá z hlavních planet koncipovaná jako obří hub, z něhož se větší cesty drolí do menších a zpočátku nepřístupných lokací, kde najdete postranní úkoly nebo příběhově podstatné lokace.

Star Wars Jedi: Survivor tím velmi dobře zahlazuje jakékoliv pocity spojené s nedostatek rozmanitých míst. Ano, ve hře jsou zhruba 3 biomy, kde se odehrává většina prozkoumávání a byť mezi nimi budete v rámci backtrackingu často pendlovat, každá ze sub-lokací nabízí rozdílnou grafiku a jakousi archetypální atmosféru se spoustou skrytých zákoutí. Ne vždycky jsou přechody mezi nimi hladce vyřešené, ale vývojáři tentokrát umí lépe prodat pocity očekávání a touhy objevovat. Není náhoda, že dohrání příběhové linky zabere dobrých 20 hodin, ale dořešení postranních úkolů a průzkumu si dalších 20 vezme jak nic. Smysluplné motivace k průzkumu není málo a přestože velkou část odměn stále tvoří relativně bezcenné a mnohdy neatraktivní vizuální úpravy Cala i BD-1, odměn usnadňujících život je hned několik a tkví zejména v odemykání unikátních schopností a perků, k nimž se jinak nedostanete.

Neměň, co není rozbitý

V žádném z aspektů hratelnosti ovšem nedělá Survivor nic jedinečného, půjčuje si totiž prvky z podstatě všech akčních adventur posledních 6 let, od zmiňovaného God of War, přes moderní inkarnace Assassins’s Creed až po několik významných souls titulů, což rozhodně není na škodu. Soubojový systém byl pak obohacen hned o několik nových vrstev, přičemž tou první je například přítomnost naváděných parťáků, kteří se k vám po omezenou dobu přidávají a kterým můžete dávat jednoduché příkazy. Mnohem důležitější je ovšem rozšířený repertoár postojů. K základnímu a oboustrannému meči si můžete vybrat nově i dva meče současně, které těží z přidané agility, zatímco obětují hrubou sílu. Defenzivně založení hráči pak mohou sáhnout po pomalejší a delší čepeli a třešničkou na dortu je hybridní kombo meče a blasteru.

Každej hřebík čeká na svoje kladivo

Podobně jako Assassin’s Creed nabízí možnost lovit templáře rozeseté po celém světě, lovci lebek mají pro Cala přichystaný také malý kšeftík. Po objevení určité příběhové postavy se vám odemkne možnost přijímat úkoly spočívající v hledání hledaných zločinců či legendárních bytostí. Právě zde čeká výzva pro všechny hardcore mlátičky. Zadavatelku questů pak najdete nasávat v přízemí baru na Koboh.

Žádný z herních stylů není jednoznačně výhodnější, ale prodává klíčové aspekty individuálních postojů výměnou za kompromis v jiné oblasti. Cal se coby multifunkční Jedi nevyhýbá ani používání síly, tudíž je využívání jak vašich zbraní, tak telekineze a ovládání mysli nepřátel často nutností, a ačkoliv nové akční vrstvy pomáhají, ovládání se v některých situacích zdá být přehnaně překombinované a nešťastně napojené. Jsou tu pak 2 elementy akce, které se zdají být nevyřešené dodneška a těmi je vybírání cílů v situacích, kdy na vás jde hodně nepřátel v kombinaci s nablízko útočícími pěšáky a střelci. Cal se v takový moment mění z galaxii zachraňující rytíře v uslintané batole, které se nedokáže poprat se situací.

Druhým historickým a zdárně nevyřešeným neduhem mohou být dobře známé výkyvy v obtížnosti. Zvláště v posledních kapitolách můžete pociťovat skokové rozdíly v náročnosti nejen mezi boss fighty. Hra naštěstí mnohem více odměňuje hráče investující čas do průzkumu, ale i když přijdete kompletně naložení do konkrétních částí hry, jednorázový výkyv zaregistrujete. V obecnosti se ovšem na krájení imperiálních jednotek, ale i lokální havěti moc příjemně kouká a zejména souboje s bossáky si stále drží svou prvotřídní kvalitu, byť se možná pompézností neblíží špičkám v žánru. Jsou to ovšem právě schopnosti hráče, které pořád hrají hlavní roli při cestě za záchranou Cala a jeho skupiny.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *