Recenze Pikmin 4 » Vortex

První díl série Pikmin vyšel už v roce 2001 na GameCube a měl jsem to štěstí, že jsem byl u toho. Bizarně vypadající titul si mě velmi rychle získal díky své návykové hratelnosti a chytré kombinaci real-time strategie a logické hry. Od té doby jsme se dočkali několika pokračování a značka se rozrostla také o spin-offy. Na regulérní pokračování si však fanoušci museli počkat dlouhých 10 let. Trojka, kterou jsem také recenzoval, vyšla už v roce 2013 a navzdory tomu, že Pikmin 4 měl být podle Šigeru Mijamota velmi blízko dokončení už v roce 2015, dočkali jsme se až letos. Ale to čekání stálo za to.

Pikmin mate tělem, může vypadat jako další “dětská hra”, ale je poměrně komplexní a má řadu pravidel.

S Pikminem je to těžké. Je to skvělá série, ale hráči u nás ji podle mě příliš neznají. Na druhé straně bych skalní příznivce nerad dlouho nudil popisem základních mechanismů, které důvěrně znají. A proto se v této recenzi pokusím najít nějaký kompromis a informačně vybavit úplné nováčky, aniž bych opomněl zmínit novinky, které budou důležité zase pro veterány. I když na to Pikmin nevypadá, příběh v něm vlastně hraje docela důležitou roli. Pro naše potřeby ale snad postačí, když si řekneme, že někdejší hlavní hrdina kapitán Olimar se ztratil a vy mu musíte se svou jednotkou přijít na pomoc. Situaci ovšem poněkud zkomplikuje skutečnost, že i vaše loď ztroskotá na Zemi podobné planetě, a tak se z operace stane záchranná mise na druhou, kdy musíte zachránit sami sebe, své kolegy, další cestovatele i zmíněného Olimara.

Vůbec poprvé v celé sérii si za tím účelem vytvoříte svého vlastního hrdinu, s jehož pomocí hráč hledá ostatní druhy. Zpočátku je hra opravdu hodně ukecaná a hratelnost velmi fragmentovaná, což mi přijde spíš na škodu. Chápu, že autoři chtějí vše po letech hráčům připomenout a představit klíčové vlastnosti začátečníkům, ale spousta textu a málo interakce může skoro odrazovat. Vzdát to by ale byla chyba. Jakmile se hra rozjede, má skvělé tempo a vy se budete výborně bavit. Pikmin mate tělem, může vypadat jako další “dětská hra”, ale je poměrně komplexní a má řadu pravidel. Váš hrdina by v tomto světe nezmohl nic, kdyby nedokázal naverbovat malém pomocníky připomínající květiny – pikminy. Ti se liší a mají různou specializaci. Z ní vyplývají přednosti i slabiny, které si musíte osvojit a ovládnout. Červení se nebojí ohně, modří vody, žlutí elektřiny a bílí zase jedovatého plynu. Kamínek umí rozbít i to, co ostatní ne, jen jeden druh létá a noví ledoví pikmini zase dokáží v dostatečném množství zmrazit vodu nebo i nepřítele. Žádní velcí myslitelé to ale nejsou, takže musíte myslet za ně.

V množství je síla, proto musíte neustále verbovat další a zvyšovat limit své populace tím, že zvětšujete cibuli, ve které žijí. Důležitá je ale také rychlost. Na každou misi máte jen omezené množství času a když vyprší, musíte se vrátit zpět na základnu. Ideálně s celou skupinou. Pokračovat můžete samozřejmě další den. Čas je proto další klíčovou veličinou. Když organizujete své panáčky, musíte jim přiřazovat správné úkoly, hlídat, že se nikdo nefláká, a za všech okolností si počínat efektivně. To znamená třeba v misi opakovaně přesouvat vaši loď na nové přistávací plochy tak, aby s kořistí necourali pikminové přes celou mapu. Některé speciální výzvy, do nichž můžete vstoupit během hry, jsou přímo zaměřené na to být co nejefektivnější. V takových bitvách se můžete utkat proti umělé inteligenci, ale také proti živému hráči, pokud chcete. Kdo naopak dává přednost kooperaci, může přizvat k jedné obrazovce kamaráda, které se chopí zaměřovače, s jehož pomocí vám dokáže trochu asistovat, i když přímo neovládá hru, jen zlobí nepřátele a servíruje různé užitečné předměty.

I ta nejlépe zorganizovaná armáda bojující v zahradách s roztodivnými zvířátky, zachraňující trosečníky a sbírající vzácné poklady ve snaze opravit loď ale může narazit na problém, který je větší než pikmini a jejich velitel. A proto je tu nový psa připomínající spojenec jménem Oatchi. Je mnohem větší a postupně můžete mezi misemi dokonce vylepšovat jeho schopnosti. Umí vyčenichat různé věci včetně pohřešovaných členů posádky, dokáže plavat, ale také bojovat a sám odtáhne velkou kořist jako celá jednotka pikminů. Někam dokonce smí jen Oatchi, ale zase se nevejde úplně všude. Velmi šikovné je nasednout i s pikmini na jeho hřbet, ale vaše družstvo můžete klidně rozdělit, anebo se naopak přepnout a “psa” ovládat přímo. V misích a během boje vám pomáhají i předměty, které si vyrobíte na začátku dne ve vaší základně. Tady také můžete Oatchiho trénovat.

Plynutí času akcentuje třeba i skutečnost, že voda na mapě může v průběhu dne zčásti vyschnout, a tam, kde bylo mokro, najednou projdete suchou nohou.

Jak už bylo řečeno, čas je v misích klíčový. Postupně se vám otevírají nové mapy a vy tu můžete plnit hlavní i vedlejší úkoly v libovolném pořadí. Samotné zkoumání oblastí je něco, co zabere čas. Budete se na stejná místa vracet opakovaně ve snaze dostat se dál, získat víc věcí, anebo uspět tam, kde to dříve nebylo možné, protože jste neměli správnou věc anebo druh pikmina. Do akce můžete povolat jen několik typů současně, takže musíte vše dobře pomyslet a plánovat, jinak budete odsouzeni se neustále vracet k lodi a přeskupovat jednotku, čímž přicházíte o drahocenné minuty. Velká část kouzla ale spočívá právě i v tom, že těmto arénám postupně přicházíte na kloub a dokážete se dostat dál. Například postavíte most tam, kde dříve nebyl. Za pomoci určitého pikmina se zase dostanete výš než s jiným, když ho hodíte. Kromě povrchu budete prozkoumávat i víceúrovňová podzemí, kde čas plyne o něco pomaleji. Obtížně tu ale doplníte případné ztráty. Plynutí času akcentuje třeba i skutečnost, že voda na mapě může v průběhu dne zčásti vyschnout, a tam, kde bylo mokro, najednou projdete suchou nohou. A když už je řeč o času, včas se musíte vrátit se svojí družinou také zpátky do bezpečí, než padne noc. Nikoho byste neměli zapomenout. Pokud se vám to ale nepovede, případně pokazíte něco jiného, hra vám umožní poměrně benevolentně kdykoli přetočit čas nazpět a opravit zpackanou akci.

Jakmile se setmí, vrátíte se na svou základnu. Nemusíte se tu ale jen družit s ostatními, zkoumat encyklopedii pikminů či jiných druhů. Můžete se vypravit také na speciální nebezpečné noční expedice. Ty probíhají jinak než denní mise. Veškerá fauna je v noci agresivnější a zatímco přes den si vás mnozí živočichové ani nevšímají, pokud jim nic neděláte, tady vám jdou tvrdě po krku. Noční expedice připomínají tower defense hry, kdy se brání hnízdo speciálních světélkujících pikminů, které tu používáte. Snažíte se tak získat i zvláštní látku, s jejíž pomocí můžete vyléčit některé trosečníky. Uplatníte tu odlišnou strategii, ale podobně jako ostatní výzvy se vás i tyto mise snaží prověřit z toho, jak dokážete být efektivní.

Zase loading

Na závěr jsem si nechal nějaké výtky a technické zpracování. O ukecanosti hry a fragmentovaném úvodu už byla řeč, i když později se tohle trápení výrazně zlepší. Z grafiky mám trochu smíšené pocit. Stejně jako starší díly má Pikmin 4 pěknou stylizaci a je plný veselých tvorů a živých animací. Nicméně přestože hra zcela výjimečně u first party produkce Nintenda používá Unreal Engine, místy je znát, že už Switch naráží na omezené možnosti hardwaru. Grafika vás neurazí, jen by prostě mohla být někdy detailnější a ostřejší. Za skutečný nedostatek ale považuji dlouhé loadingy. Nahrávací obrazovku budete sledovat poměrně často a vzhledem k omezenému rozsahu jednotlivých lokací bych myslel, že se tu zdržím o poznání méně.

Tuhle hru není snadné zařadit a mnozí k ní budou nepochybně cítit určitou nedůvěru. Velkou výhodou ale je, že Pikmin 4 může každý vyzkoušet díky bezplatné demoverzi, aby si udělal lepší představu o tom, zda je to něco pro něj. Není nic snazšího než se přesvědčit na vlastní kůži. Já jsem si i přes některé výhrady bavil výborně.