Recenze Matchpoint – Tennis Championships » Vortex

I kdybyste realistické tenisové hry sami nehráli, pravděpodobně víte, nebo alespoň tušíte, že v posledních letech se tento kdysi populární a vývojáři obletovaný žánr nachází tak trochu v krizi. Stačí letmý pohled do našeho vlastního archivu, abyste zjistili, že za poslední čtyři roky se většina vyzyvatelů nedokázala vymanit z průměru. Na nového šampiona digitálních dvorců stále čekáme. Po týmu Big Ant Studios, který má na kontě dva díly AO Tennisu, ale i Tennis World Tour 2, do zápasu nastupuje další Australan. Studio Torus Games posílá pod křídly společnosti Kalypso Media na kurt titul Matchpoint – Tennis Championships. Jeho forma však bohužel není nijak valná.

Nad tenisovými hrami jsem určitě nezlomil hůl a dál to s nimi budu zkoušet, ale už by to pomalu chtělo nějaký průlom. Matchpoint láká na kariéru, možnost vytvořit si vlastního hráče, 16 reálných tenistů a tenistek, několik licencovaných značek, komentář nebo dokonce oficiální českou lokalizaci. Přesto vás při prvním spuštění praští do očí zejména spartánská prezentace a omezená obsahová nabídka. Celou hru v podstatě tvoří jen režim exhibice proti AI nebo on-line a kariéra, což je vznešený název pro mód, který je ve skutečnosti velmi banální, staromódní a autoři se jej na rozdíl od konkurence ani nepokusili osvěžit žádnými netradičními prvky či novinkami. Ale k tomu se ještě dostaneme. V Matchpointu byste marně hledali čtyřhru nebo skutečné grandslamy, v zápasech nemůžete uplatnit jestřábí oko a v nabídce není žádný reálný český ani slovenský hráč, pokud si ho sami nevytvoříte.

Matchpoint trestuhodně přehlíží většinu ostatních aspektů reálných utkání, která i do her přinášejí nějaké zpestření a současně podporují uvěřitelnost a ponoření do hry.

První vstup na kurt působí velmi rozpačitě. Matchpoint má i přes nižší cenu poměrně slabou grafiku a postrádá veškerou omáčku nad rámec samotného tenisu, která by hru zpestřila. Hráči nenastupují na začátku zápasu na kurt, odpudiví naklonovaní diváci v hledišti nesledují hru ani tenisty, marně byste čekali na sběrače míčků a jakmile zápas skončí, bez velkých fanfár se z kurtu rychle přesouváte zpět do menu. Jinými slovy, Matchpoint trestuhodně přehlíží většinu ostatních aspektů reálných utkání, která i do her přinášejí nějaké zpestření a současně podporují uvěřitelnost a ponoření do hry. Po technické stránce se na hru nekouká pěkně a navíc obraz hyzdí různé chyby a trhání obrazu, které je patrné zejména při opakovaných záznamech, kdy kamera rychle kmitá mezi oběma hráči. V tu chvíli se scéna nehezky rozpadá. Nejeden replay je také tak nešikovně zvolený, že z detailního záznamu v podstatě nic nevidíte. Přímo během zápasu máte bohužel na výběr jen ze dvou dostupných kamer. Ta vyšší televizní je úplně klasická a zcela funkční. Ta bližší umožní sledovat kurt z jiné perspektivy, víc se ponořit do hry, ale zcela ji sabotuje skutečnost, že je prakticky nepoužitelná kvůli tomu, že přes síť nevidíte nepostradatelný zaměřovací kurzor.

Během pár minut pochopíte, že kromě jednotlivých zápasů ve dvouhře nenabízí hra vedle tréninku žádné jiné vyžití, a tak skočíte rovnýma nohama do kariéry. Ta je na tom s obsahem podobně jako zbytek hry. Je velice mělká. Počínaje zjednodušenou tvorbou vlastního tenisty až po samotný život na okruhu, kdy vás čeká maraton turnajů, exhibicí a občas nějaký ten trénink. Odměnou za vaše úspěchy vám budou nejen body do žebříčku, které vám umožní přihlásit se na ty nejprestižnější turnaje, ale také nové vybavení. Postupně sbíráte další rakety, boty a trenéry, s jejichž pomocí si můžete vylepšit statistiky. Vašeho vlastního svěřence z kariéry pak lze klidně vzít i do on-line zápasu, ale připravte se na to, že můžete narazit na problémy s plynulým spojením. Zasekával se mi i zaměřovací kurzor, což bylo velice nepohodlné.

V kariéře mě zaskočily i chyby v diakritice. Hra vám sice umožní pojmenovat si libovolně hráče, ale v zápase se jeho jméno nezobrazuje korektně. Na chybějící znaky jsem ale narazil rovněž na okruhu u dalších soupeřů, jejichž jména různě úspěšně imitují zemi, odkud pocházejí. Jinak ovšem generátor postav předvádí velmi divoké kreace co do vzhledu, oblečení i bizarních mixu ras a národů. Když už se tu objevila zmínka o češtině, musím si – ač nerad – bohužel postěžovat také na lokalizaci. Překlad místy zcela neodpovídá kontextu a je zjevné, že chyběla možnost ho dostatečně otestovat přímo ve hře.

Matchpoint zatím dostává pořádně naloženo, a tak vás možná překvapí, že na konci recenze se nenachází ještě nižší číslo. Jenže ačkoli sám obvykle raději začínám pozitivy, v tomto případě pořadí informací odpovídá přesně tomu, jaké dojmy jsem si ze hry postupně odnášel. Před úplným debaklem ale novinku nakonec přeci jen něco zachraňuje. A to opravdu klíčová věc. I přes omezené množství obsahu a lacinou prezentaci se tenhle titul opravdu překvapivě dobře hraje. Zápasy mohou působit velmi tenisově, mnohé výměny jsou pěkné na pohled, ale užijete si je hlavně herně. Zatímco některé tenisové hry jsou intuitivní a lehce uchopitelné, ale mohou se relativně rychle vyčerpat, Matchpoint přímo na kurtu nabízí překvapivou hloubku, až na práci na síti se dobře ovládá a umožňuje vám postupně pilovat vaši techniku. Protože jsme zvyklí soudit často knihu podle obalu, je mi jasné, že to na první pohled nemusí být patrné, ale samotná hratelnost je opravdu velice dobrá a i díky ní mě bavilo nastupovat do dalších zápasů. Užijete si precizní servírování i kombinaci různých úderů k základní čáře i za síť ve snaze prohnat vašeho soupeře, nebo ho vytrestat dobře zvolenou střelou do protipohybu.

Navíc musím na tomhle místě ocenit různé příjemné maličkosti, které celkový dojem zlepšují. Třeba možnost naprosto kdykoli přerušit zápas, uložit jej a pokračovat v něm jindy. Líbí se mi, jak během zápasu postupně odhalujete slabiny i silné stránky soupeře a můžete se jim přizpůsobit. I když mě mrzí absence grandslamů a menší počet skutečných hvězd mezi licencovanými hráči, musím říct, že díky slušnému množství reálných firem alespoň kurty působí jako na opravdových turnajích. A pak je tu ještě jedna věc, jejíž samotná přítomnost zasluhuje pochvalu, i když provedení bohužel pokulhává. A tou je komentář. Dlouhé roky jsem přesvědčený, že tenisové hry si stejně jako ostatní sporty komentář zasluhují a prospívá jim, pokud je dobře udělaný. Stačí se podívat na 10 let starý Grand Slam Tennis 2 od EA, kde se o něj postarali John McEnroe a Pat Cash. Bohužel Matchpoint svou výhodu komentáře neproměnil ve vítězství, protože působí nezáživně a zaznívá jen sporadicky.

Ani nejnovější tenisová hra prokletí tohoto žánru neprolomí. Torus Games nám servírují levnější titul, ale ten při vší úctě i přes sympatickou cenovku působí jako budgetová hra ve srovnání se špičkou lepších časů. Jak už ale bylo řečeno, je to podprůměr, nikoli propadák. Práce s míčkem, ovládání, hratelnost a jakási tenisovost hru vytahují z nejhoršího. Jsou to pro tenis často klíčové atributy. Oceňuji, že autoři nabízejí větší pestrost v různých nevynucených chybách a podobně, ale prezentace a strohá nabídka Matchpointu jsou současně trvalou připomínkou, že ani tenisová hra nevystačí jen s tím, co se děje na kurtu během zápasu.