Recenze Jagged Alliance 3 » Vortex

Představte si, že se řadíte k fanouškům nějaké herní série. Ta série je shodou okolností povedená, možná trochu specifická, ale rozhodně chválená a dvěma díly neřekla své poslední slovo. A pak čekáte. A čekáte. A čekáte bezmála čtvrt století, abyste konečně dostali pokračování. Zní to jako horor, ale se sérií Jagged Alliance se to mělo přesně takhle. Ano, od druhého dílu, vydaného v roce 1999, vyšlo několik spin-offů, žádný z nich ale neměl odvahu nazývat se plnohodnotným pokračováním, čemuž nakonec odpovídala i dílčí hodnocení, obvykle se pohybující na hranici průměru. Čekání je ale u konce a 24 let po vydání druhého dílu příchází vývojáři z Haemimont Games, aby po Tropicu nebo Surviving Mars potěšili i ty, kdo se nebojí bolesti a nezaleknou se místy možná trochu marné snahy ukočírovat nesourodou skupinu žoldáků během záchrany zmizelého prezidenta.

Nádech devadesátek

Pokud jste hráli předchozí dva díly, patrně byste se se mnou shodli na tom, že XCOM nemusí být jediná série, která táhne žánr týmových taktických a na tahy rozdělených strategií. Jagged Alliance je podobně neúprosný, místy značně frustrující, ale současně také odměňující záležitost, což se výrazně nemění ani v aktuálním pokračování. Nutno ovšem uznat, že ačkoliv se za hrou táhne nezaměnitelný a mnoha hráči stále zbožňovaný odér devadesátek, řada z mechanismů prošla modernizací a hra po prvotním šoku a pravděpodobně i jednom zcela zpackaném průchodu začne dávat smysl i těm, kdo se za pravověrné fanoušky nepočítají.

Pokud bychom měli třetí díl zasadit do časové linie celé série, vše se odehrává jen několik let po událostech prvního dílu. Přesunete se do Afriky, konkrétně bývalý francouzské kolonie Grand Chien, která nechvalně proslula kvůli diamantovým dolům. I když, přesněji bych měl asi říct, že to je kvůli lidem, kteří se o ně zajímají a využívají je k dosažení svých cílů. Ještě obecněji lze mluvit o tom, že Grand Chien je plné hodně nebezpečných lidí, kteří si nenechají jen tak někým zkřížit cestu, i kdyby tím člověkem měl být třeba prezident, takže se ho nezdráhají unést a vlastně ani příliš neskrývat, že se tak opravdu stalo. No, a přesně do takové situace jste vrženi na začátku hry s informací, že onou skupinou, která prvního demokraticky zvoleného prezidenta země unesla, je Legion a jejím vůdcem tajemný Major. Na vás je, abyste celý stát pečlivě prozkoumali, získali nad ním kontrolu, zjistili, co se vlastně stalo a zachránili prezidenta na žádost jeho dcery. Jasné jako facka, snadné ale rozhodně ne.

Hlásí se někdo dobrovolně?

Pokud je na Jagged Alliance 3 něco skutečně staromilského, pak je to přístup k hráči. Tam, kde se mohou jiné, mnohdy i zcela banální hry doslova přetrhnout, aby vám vysvětlily, co který knoflík dělá nebo jak máte hru ovládat, Jagged Alliance 3 neříká vůbec nic. Na většinu věcí si musíte přijít poměrně bolestivým procesem sami, což na jednu stranu přináší spoustu uspokojivých „ahááá“ momentů, ale na druhou stranu jsem nejednou kroutil hlavou, že mi hra ani trochu nepomohla. Nakonec se přikláním k tomu, že nedostatečně zpracovaný tutoriál je spíše ke škodě věci, protože může některé méně trpělivé hráče odradit a hlavně by jakékoliv podrobnější vysvětlení nestálo v rozporu s tím, že by hra i nadále zůstala solidní výzvou. Vše přitom začíná už před prvním soubojem, tedy na obrazovce, v níž musíte provést zásadní rozhodnutí o složení vlastního týmu žoldáků. Neříkám, že prvotní rozhodnutí před startem hry je stoprocentně určující po zbytek kampaně, trvající několik desítek hodin, ale jakékoliv chyby či přehmaty lze opravovat jen složitě a za vysokou cenu, ne vždy nutně vyjádřenou jen dostupným obnosem peněz.

Není nic neobvyklého, pokud před vlastním hraním strávíte dlouhé minuty vybíráním, s kým vlastně začnete, nemá-li to být rovnou vámi vytvořená postava.

Z jednotlivých položek menu, zpracovaných vtipně jako webové stránky z přelomu tisíciletí, musíte najmout první skupinu žoldáků. Výběr je opravdu pestrý, postavy jsou rozděleny do několika kategorií podle ceny, za kterou se nechají přizvat do týmu, stejně jako dle profese či specializace. Není proto nic neobvyklého, pokud před vlastním hraním strávíte dlouhé minuty vybíráním, s kým vlastně začnete, nemá-li to být rovnou vámi vytvořená postava. Na tomhle místě si vývojáři zaslouží pochvalu za interaktivní, vtipný, ale účinný dotazník, ze kterého vypadne vámi vyprofilovaná postava. I nadále však zůstává jen jednou z mnoha a postupem hraní, po přesunu na hlavní ostrov a osvobozování dílčích sektorů, budete stejně složení měnit podle potřeb, a to i v rámci většího množství týmů operujících současně na jiných částech mapy.

Rozhodující přitom skutečně není jen desítka atributů, jako je zdraví, odolnost, síla, inteligence nebo třeba schopnost léčení, ale také talenty a perky, které jednotlivé postavy mají, resp. které můžete postupně odemykat. Talenty jsou přímo spojené s žoldáky a jsou jedním z rozhodujících faktorů, proč jim platit za to, aby pro vás bojovali. Názvy jsou vtipné, někdy ani příliš nenaznačují, co můžete čekat, ale protože se skutečně bavíme o propracovaném role play prvku, vývojáři nezapomínají na popisky, i když si pod nimi ze začátku třeba neumíte nic moc konkrétního představit. Schválně, Eyes On The Back – talent žoldáka Omryna. Tipnuli byste si? Tak dobře, umí nastavit overwatch kolem sebe v kružnici, namísto kuželovité výseče jako ostatní postavy. Je to lepší varianta, ale o kolik procent, jak je využitelná, bude se často stávat, že vás nepřítel začne obcházet? To jsou otázky, na které najdete odpovědi až během vlastního hraní, a takhle je to vJA 3 se vším.

Schopnost jednotlivých žoldáků ale ovlivňují také charakterové vlastnosti, například specialista na stealth, souboj na blízko, ale stejně tak i negativní vlastnosti jako pocit strachu ze stísněných prostor, když už jsem nakousl toho Omryna. Jinak řečeno, v podzemí s ním bojovat jednoduše nechcete, ale i to je další vrstva taktiky, kterou musíte zvažovat a díky které je Jagged Alliance 3 tak plastickou a nápaditou hrou. Zapomenout pak nesmím na perky, třetí část speciálních prvků, které můžete odemykat a přidělovat k pěti z deseti atributů a posílit tím své možnosti v boji. Většinou ovlivňují přesnost zásahů, množství akčních bodů nebo třeba jednoduše sílu útoků a vylepšovat je můžete ve třech stupních.

Ze sektoru do sektoru

Jak už jste zřejmě pochopili, JA 3 chce po hráči značné soustředění a pečlivé promýšlení každého kroku, což ještě umocňuje na sektory rozdělená mapa Grand Chien. Tím, jak budete postupovat, se před vámi začnou větvit možnosti, ale také nutnost vybírat vhodné žoldáky, které do mise vezmete. Musím uznat, že bez ohledu na atraktivitu provedení vlastní hry je právě tahle strategická polévka tím nejchutnějším, co mi hra nabídla a současně tím nejhektičtějším, co jsem si musel při svých průchodech hrou prožít. Roztáhněte se do přílišné šíře a sektory pravděpodobně neudržíte. Postupujte příliš pomalu a dojdou vám peníze, protože neobsadíte diamantové doly, případně se připravíte o možnost někoho o zdroje okrást. Vlastně bych JA 3 nedoporučil těm, kdo se neumí rozhodovat, případně se obávají skoků do neznáma, protože tahle hra je jednoznačně koncipovaná tak, abyste se jí skrze jeden dva nevydařené a nekompletní průchody pořádně naučili, a teprve potom ji vyzvali na souboj. Opět, nemyslím si, že je to úplně šťastné rozhodnutí, protože jsem i já narážel na chvíle, kdy jsem jednoduše nechtěl potřetí rozehrávat celou hru a umím si představit, že někdo toho bude mít zkrátka dost a příliš pozitivní vztah se hrou nenaváže.

Vše přirozeně řídí akční body, hra jasně naznačuje, kam se můžete pohnout, případně pohnout s dostatkem akčních bodů na výstřel, ale to je přibližně vše, co ze hry vyčtete.

Nemělo by to být ale kvůli soubojům, protože ty i přes několik technických nedostatků nabízí další taktické hody. Předně, všechna bojiště jsou dostatečně členitá a čitelná, abyste v nich nacházeli skulinky pro alespoň zdánlivě efektivní průchod. Je nutné si zvyknout na to, že útok, pokud jej zahajujete bez předchozího odhalení, přichází z real-time zpracování do tahového, takže nemusí vše začít tak, jak si naplánujete. V momentě, kdy se ale rozběhne tahová bitva, máte každý krok vašich žoldáků plně pod kontrolou a děkovat i nadávat můžete jen a jen sobě. Vše přirozeně řídí akční body, hra jasně naznačuje, kam se můžete pohnout, případně pohnout s dostatkem akčních bodů na výstřel, ale to je přibližně vše, co ze hry vyčtete. Například se v JA 3 neobjevují procenta úspěšnosti zásahu, takže vše musíte od oka, a později podle zkušeností, odhadnout sami. Vystřelený projektil je navíc fyzickým objektem ve scéně, takže když po dráze k nepříteli narazí na nějakou pevnou překážku, zavrtá se do ní a k cíli nedorazí. Můžete sice utratit několik akčních bodů za delší míření, tedy za zvýšení přesnosti, ale poznámka o překážce platí pochopitelně i v tomto případě.

Systém se mi líbí, protože výsledkem je plynulejší, realističtější hraní, ale z druhé strany nejsem příliš spokojen s vyhodnocnováním jednotlivých akcí. Přijde mi, byť věřím v propracovanou matematiku na pozadí, že jsou zásahy počítány s obrovským důrazem na náhodu a pozbývají logiku. Třikrát se na vzdálenost několika metrů netrefíte do vojáka, který se vinou nepříliš pružné AI (hráno na normální úroveň obtížnost) vlastně nikam nehýbe, abyste následně dostali zásah z trojnásobné vzdálenosti od cápka ukrytého v křoví. Na druhou stranu, sami můžete mířit třeba na odkryté končetiny, které nejsou schované za krytem, a zkoušet své štěstí tímto způsobem. Záleží ale také na využívaných žoldácích, zmíněné mapě či situaci, do které mnohdy spadnete, ani nevíte jak a na řadě dalších faktorů, díky kterým jsou přestřelky ve výsledku i přes zmíněné chyby zábavné. Doplňují je navíc typické hlášky vašich vojáků a v kombinaci s vyšší obtížností se skutečně nezačnete nudit ani při dvacátém souboji v základně nepřátel.

Jsou tu ale věci, které už tak příjemné nejsou, jako je prazvláštní uživatelské rozhraní, okna vyskakující přes tabulky statistik, neohrabané zpracování inventáře nebo prazvláštní detekce klikání na jednotlivé akce, kvůli kterému někdy odklidknete i něco, co vůbec nechcete. Člověk si zvykne na vše, ale právě na těchto místech, společně třeba s podivnou animací všech postav ve hře, pochopíte, že se nejedná o AAA produkci a hra přichází s mnoha kompromisy. Nestojí však cestě kvalitnímu strategickému role play zážitku, který lze pod tvrdou slupkou Jagged Alliance 3 najít.