Recenze Ghostrunner 2 » Vortex

Překonat své limity. To je hnací motor lidstva, který se promítl i do videoher. Hráči se neustále snaží pokořit svá nebo cizí maxima a dosáhnout nejvyššího skóre. Stejně tak vývojáři chtějí, aby jejich nové tituly byly lepší než ty předchozí. Ačkoliv u mnohých to skončí pouhým přáním, existují i tací, kteří se nakonec mohou zdárně poplácat po zádech. Mezi ně se letos zařadí i polské studio One More Level stojící za sérií Ghostrunner. Před třemi lety první díl frenetické akce z pohledu první osoby všem vyrazil dech svou rychlostí, důrazem na precizní ovládání a náročností, ale i nápaditým propojením soubojů s plošinovkovými pasážemi. Nyní to druhý díl předvedl znovu. A navíc přidal kousek svých osobitých vlastností, aby zážitek ještě vylepšil a dokázal, že i koridorová hra, ve které pouze rozsekáváte protivníky a přeskakujete překážky, může mít originálně provedené pokračování s neokoukanými prvky.

Když smrt sluší

Mohl bych jednoduše napsat, že Ghostrunner 2 dělá to samé, co jeho předchůdce. Znovu je principem celé hry běžet od začátku levelu do konce a zdolávat různé platformové překážky i skupiny nepřátel. Zůstává akce, rychlost i nemilosrdnost, jelikož jediná chyba vás pošle k poslednímu checkpointu, kterých je naštěstí mnoho. I zde během několikaminutových pasáží zažijete spoustu umírání, kvůli čemuž se občas může dostavit mírná frustrace, ale motivací pokořit výzvy vám bude přesvědčení, že celé je to pouze o cviku, načasování a volbě provedení. Čili dřív nebo později dostanete do ruky ten správný grip a všechno zvládnete.

Ačkoliv jsou základní mechanismy stejné, ve druhém dílu objevíte menší i větší změny, které ovlivňují hratelnost, a tím ji taky odlišují od původní hry. Největší z nich je systém staminy, na kterém závisí používání sprintu, zpomalení času při pohybu, blokování střel či parírování. Nemusíte se ale obávat hraní à la Dark Souls, jelikož stamina se dobíjí velmi rychle, když neděláte žádnou ze zmíněných aktivit. A navíc zde se musíte stále pohybovat dopředu, pokud nechcete zbytečně zemřít. Funkce do hraní rozhodně vnáší nový rozměr, protože si tak dáváte větší pozor na svůj pohyb, ale zároveň získáváte i víc času, například pro bránění se před střelami.

Zásadní proměnou si prošly i schopnosti hlavní postavy Jacka. Místo čtyř jsou nyní tři, které se postupně naučíte, a nechybí oblíbené šurikeny. Kybernetický ninja pak do vínku dostal pět ultimátních akcí, ale aktivní lze mít pouze jednu, jako například laserový paprsek nebo ovládnutí mysli protivníka, který se tak dočasně přidá na vaši stranu. A tentokrát se váš hrdina naučí i létat, což přidává do pohybu i soubojů další vítanou originalitu. Na schopnostech je však nejzajímavější jejich možné kombinování, což ještě umocňuje pocit z akčního pojetí celého titulu, takže se někdy cítíte jako skutečný zabiják, na kterého jsou krátké fyzikální zákony. Spolu se schopnostmi byl přepracován i strom dovedností – především se rozšířil. Za body ze zabíjení nepřátel nebo plnění časových výzev si lze zakoupit spoustu atributů, které mohou pozměnit hratelnost, díky čemuž si užijete ještě víc akce. Pro aktivaci zvolených vylepšení již nečekejte Tetris, jako tomu bylo v jedničce, ale zato zjednodušené tradičnější přiřazování ikonek do okýnek limitovaných úrovní vašeho kybernetického systému, který lze upgradovat pomocí čipů nacházejících se různě v úrovních. Přitom se nijak zvlášť nezdržíte, jelikož se jedná například o kratší odbočky, pouze v části s motorkou – o ní víc za chvíli – tahle aktivita může působit zdlouhavě.

Vynikající level design

Úpravy lze zaznamenat i v soubojovém systému, ve kterém nadále platí, že jedna rána stačí – pro vás i nepřátele. V misích lze narazit na známé protivníky z prvního dílu, jako třeba střelce s pistolí či kulometem, ale i zbrusu nové jedince organizace Asura, kteří vám dokáží pořádně zatopit pod kotlem. Mimo ně pak čelíte takzvaným kybernetickým zombíkům, kteří se ale bohužel svými vlastnostmi, až na jednu výjimku, téměř vůbec neliší od dříve zmíněných protivníků. To je rozhodně velká škoda, a tvůrci mohli v tomto případě upustit uzdu kreativitě. Částečně to ale žehlí přepracovanými souboji s bossy, které byly nejslabší stránkou prvního dílu. Tentokrát totiž nejsou pouze o postřehu a následném jednom seknutí během tří fází, ale naopak musíte skutečně bojovat. Fáze a postřeh sice zůstávají nedílnou součástí, ale přidává se k nim vlastnoručně ovládaná akce, díky které neztrácí souboj tempo. A řekl bych, že tím se zvedla i obtížnost. Nepopiratelně si pak zapamatujete i vzhled a schopnosti hlavních protivníků, což jen podtrhuje výborně provedené bossfighty.

I v případě pokračování platí, že Ghostrunner vyniká v level designu. Různé typy plošinek v normálním i kybernetickém světě jsou velmi nápadité, a to se týká i způsobů, kterými je lze využít při pohybu nebo soubojích. Můžete přes ně běhat, skákat, přitahovat se k nim pomocí háku nebo si je zpřístupnit šurikenem či hacknutím. To sice zní, jako by se jen přepracovaly prvky z předchozího dílu, což je částečně pravda, objevíte ale také několik zbrusu nových překážek. Dlouho na sebe nenechají čekat ani propracované sestavy platforem, při jejichž zdolávání budete muset během svižného tempa vhodně kombinovat všechny své schopnosti, abyste se dostali dál. Občas se nevěřícně zahledíte, jak je důvtipně vývojáři nastražili. Nejspíš u nich párkrát zemřete, ale stejně je za ně pochválíte. Jedná se prostě o hlavní aspekt, který zvýší hodnotu adrenalinu v těle – obzvlášť v kombinaci s bojem – a je vidět, že si na něm tvůrci dali velmi záležet.

Klid není vždy k užitku

Největší novinkou je již zmíněná jízda na motorce. V tomto případě teprve doopravdy otestujete své reflexy, jelikož budou nutné pro překonání rychle se objevujících překážek před vámi.
Po zdevastovaném povrchu mimo obydlenou věž, kde jinak běžně mečem řešíte problémy, zažijete doslova adrenalinovou jízdu, která se vám v dobrém zaryje do paměti, ačkoliv se občas budete cítit, jako byste vystrčili hlavu z okna rychlíku a trefili sloup. Chvíli pak trvá, než si zvyknete na těžkopádnější ovládání, ačkoliv se zpravidla pohybujete zleva doprava a naopak, což vám občas může připomenout arkádové závodní hry. O to je méně pochopitelné, proč se v této fázi vývojáři rozhodli zkusit pootevřít svět a přichystat několik zdlouhavých úseků, kterými musíte projet, aniž by se něco dělo. Tím se vlastně zcela naboural jinak většinou svižný koncept titulu, což je nesmírná škoda.

Podobně pak působí i příběhové pasáže odehrávající se pomocí rozhovorů na základně. Ačkoliv oceňuji snahu tvůrců víc zdůraznit vyprávění, než tomu bylo v jedničce, způsob provedení mi zrovna nesedí k typu hry. Je fajn, že se můžete dozvědět víc o vedlejších postavách, jejich názorech na situaci či dění kolem misí, ale vytržení z akce jen kvůli několika větám k ději, který je sice zajímavý, ale stále hraje druhé housle, je vlastně zbytečné. Navíc jsou dialogy dobrovolné, takže si můžete pokecat jen o následném úkolu a rovnou se vrhnout rozsekat pár zloduchů. Kromě toho zde ve speciálním přístroji nakupujete i vylepšení, ale ten pak naleznete i na povrchu, což vyvolává otázku, proč se mohl objevit v téměř neobydlené části světa, ale nikoliv ve věži, kde to žije? Na základně taky můžete absolvovat výzvy v simulátoru a získat nové kosmetické vzhledy vybavení, což je vlastně další záležitost, která se mohla objevit někde po cestě. Přeci jen vzhledy mečů či sběratelské předměty lze hledat během čištění úrovní, tak proč by se stejně nemohlo věnovat i vedlejším aktivitám? Na druhou stranu faktem je, že tyto možnosti budou zajímat pouze hráče, kteří rádi vyzobávají vše, co je k dispozici, protože jiný užitek v nalezených předmětech či skinech nenajdete.

Výčet nedostatků ukončím horším grafickým ztvárněním postav, ale s tím se muselo u menší produkce počítat, obzvlášť když nejsou nejdůležitější součástí. Taky musím upozornit na místy se vyskytující glitche u překážek, které občas způsobí vaši smrt, což se projevuje nejčastěji zaseknutím a následným pádem v části, kde by se to stát nemělo. Zda to můžou způsobit i levé ruce recenzenta, je otázka, na kterou odmítám odpovědět.

Ghostrunner 2 jistým způsobem posouvá sérii o další úroveň

Jinak ale nemám titulu co dalšího vytknout. Herní doba se opět pohybuje do desíti hodin, ačkoliv čas závisí zcela na šikovnosti a rychlosti hráče. Ale i za tak krátkou dobu zažijete spoustu chytlavé zábavy, kterou si užijí i vaše smysly, jelikož hra nádherně zpracovává onu neonovou věž, zaprášený pustý povrch i brutální efekty zabíjení nepřátel, což se k celému stylu náramně hodí. Opět je skvěle propracovaný i zvuk, který v určitých chvílích pomáhá hráčovi ve správném načasování při pohybu či souboji, a také chválím soundtrack vytvářející perfektní podkres v akčních pasážích. Dovolím si tvrdit, že Ghostrunner 2 jistým způsobem posouvá sérii o další úroveň, a tak doufám, že se v budoucnu dočkáme i třetího dílu, protože jsem zvědavý, zda vývojáři dokáží laťku ještě zvýšit, nebo ji alespoň udržet, případně, zda se stejný koncept napotřetí hráčům prostě nezají.