Recenze Cities: Skylines II » Vortex

Letošní podzimní sezóna je nebývale silná, což dokazuje i fakt, že nad rámec očekávaných hitů z řad sportovních, akčních či dobrodružných titulů přichází i několik velkých strategií. V případě Cities: Skylines II jde navíc o příchod toužebně vyhlížený miliony hráčů po celém světě, kteří osm let po vydání původní hry žádají celkové vylepšení. Vývojáři ze studia Colossal Order se do práce pustili už před dlouhou dobou, od začátku pracovali s členy komunity, snažili se vybrousit zážitek k dokonalosti a teprve letos v březnu hru blíže představili. Čekání se od té doby mohlo zdát nekonečné, ale minimálně pro hráče na PC už je téměř u konce. Zatímco na konzolové verze musíme počkat až do příštího roku, ta patrně nejočekávanější dorazí na Steam a do Game Passu už za několik dní.

Hodně velké boty

Pokud jste hráli Cities: Skylines a ještě lépe – strávili jste se hrou delší dobu – je téměř jisté, že o druhém dílu víte první poslední. Vývojáři se v posledních týdnech nijak výrazně netajili tím, jak se Cities: Skylines II hraje, jak vypadá, co nového v porovnání s původní hrou umí a bohužel postupně přidali i zprávy o tom, co zatím neumí nebo umět nikdy nebude. Bylo by tedy nošením dříví do lesa a zároveň gargantuovským úsilím detailně popisovat, co je Cities: Skylines II, proto se pokusím ze svého hraní z uplynulých dní vyextrahovat postřehy i hodnocení celkového plynutí hry a jednotlivých prvků, ať už s druhým dílem přibyly, nebo v něm prozatím nejsou. Je rovněž nutné poukázat na to, že se Cities: Skylines II bude částečně potýkat s podobnými problémy jako například Payday 3, kdy se nová hra snaží předčít svého předchůdce, který se však roky koupal v záři komunitních reflektorů a byl hýčkán mnoha oficiálními i neoficiálními vylepšeními. Nepropadejte ale skepsi, v porovnání se zmíněným Payday přináší druhé Cities: Skylines mnohá vylepšení už v základní verzi a hraní se ve většině důležitých ohledů skutečně posunulo na vyšší úroveň.

Předně, Cities: Skylines II je svou nabídkou v menu stejně strohá záležitost jako v případě prvního dílu. V zásadě se dá říct, že můžete volit pouze mezi sandboxem a simulací s tím, že hra nenabízí žádné scénáře a za ruku vás povede jen v tutoriálu. Nevnímám to však jako nedostatek, protože Cities je přesně tím typem hry, ve kterém si veškerou zábavu obstaráváte hlavní náplní – tedy budováním města se vším všudy – a musím rovněž pochválit vývojáře za přehlednost i rozsáhlost tutoriálu. Jinak řečeno, při své první hře i nováčci mohou hodiny a hodiny jen plnit úkoly, které herní nápověda předkládá a velmi přesně zjistit, jak dílčí věci v Citites: Skylines II fungují a co všechno lze i bez modifikací dělat. Problém nemám ani s desítkou map, což se sice může zdát na papíře jako nedostatečný počet, ale vývojáři učinili obrovský krok kupředu a dramaticky zvětšili prostor, na kterém můžete stavět. Dokupováním dalších kusů mapy za částky, začínající na jednotkách tisíc dolarů, můžete postupně budovat město až na 160 kilometrech čtverečních, což je rapidní nárůst i v porovnání s remasterovanou verzí prvního dílu, která v maximu nabízela 100 kilometrů. Zda někdy takový prostor vyplníte, je samozřejmě otázkou, určitě se ale nemusíte omezit jen na jednolité město a klidně si vytvořit celou aglomeraci s vesničkami, vláčky, loděmi, autobusy, políčky, povrchovými doly a dalšími zajímavými body.

Nikoliv velikost, ale zkušenost

Pokud nesáhnete po sandboxovém režimu a nezpřístupníte si všechny možnosti hned od startu, čeká vás samozřejmě postupné odemykání jednotlivých zón, budov, služeb, ale i funkcí jako takových, což je jedna z největších novinek. Tam, kde by budovatelská strategie hodnotila průběh na základě toho, kolik obyvatel žije ve vašem městě, spoléhá Cities: Skylines II na body zkušeností. Ty sice získáváte konstantně i za rozšiřování města, mnohem větší balík ale obdržíte v momentě, kdy se zaměříte na některou z oblastí, která se vám s přechodem na další úroveň odemknula. Typicky se například rychle dostanete ke zdravotní péči, takže pokud postavíte nemocnici – což vás přirozeně stojí peníze na stavbu i provoz – získáte i několik set zkušeností a posunete se blíž k dalšímu levelu. Odměnou po dosažení nové úrovně vám pak jsou nejen funkční oblasti hry, ale také samotné peníze, kterých není zrovna málo, sloty pro nákup dalších políček mapy a hlavně body do výzkumu. Ten totiž celý systém progrese rámuje a dovoluje vám do určité míry směřovat vývoj svého města. Ačkoliv jsou jednotlivé technologické cestičky veskrze lineární, na některých místech se přeci jen větví, takže pokud se například rozhodnete, že kašlete na vlaky, tramvaje či metro a chcete rovnou letiště, máte tu možnost. Oblastí je ale celá řada, od silnic, přes distribuci elektřiny či vody, až po vzdělání nebo bezpečí města, a jde o opravdu velmi dobře vybalancovaný a příjemný způsob, jak se k novinkám dostat postupně. Navíc hra nelpí na takové komplexitě, bavíme-li se o produkci, takže vše hezky doplňuje a i když poskytuje grafy a podrobné přehledy, není těžké se ve hře po několika hodinách zorientovat.

Nejen, že můžete například stavět dvě rovnoběžné silnice najednou, což se hodí například pro budování dálnic, ale můžete v přepracovaném rozhraní velmi přesně určovat sklon, jít pohodlně i pod zem a hloubit tunely s maximální přesností, nebo se zaměřit na již postavenou silniční síť a upravovat přechody, semafory, silniční značení u křižovatek nebo ulice dekorovat.

Příjemné je i to, že hra neskrývá popisky prozatím zamknutých či nedostupných větví, takže máte šanci posoudit, co je pro vás vhodné a kdy body šetřit, nebo utrácet. Jednou z věcí, kterou jsem si na Cities: Skylines II hodně oblíbil, je správa silnic a chodníků, která působí, jako kdybyste první díl obalili hned několika sofistikovanými mody. Nejen, že můžete například stavět dvě rovnoběžné silnice najednou, což se hodí například pro budování dálnic, ale můžete v přepracovaném rozhraní velmi přesně určovat sklon, jít pohodlně i pod zem a hloubit tunely s maximální přesností, nebo se zaměřit na již postavenou silniční síť a upravovat přechody, semafory, silniční značení u křižovatek nebo ulice dekorovat. Dostupné nástroje fungují velmi dobře, jejich použití je intuitivní, a pokud chcete řešit například dopravní situaci, máte tu možnost.

Ne vše je ale bez chybičky, takže například snahu o udělení přednosti pomocí značky stop nelze zvolit jen pro jeden směr příjezdu ke křižovatce, ale automaticky pro všechny. To stejné platí o semaforech, což je ve finále mírně nepraktické a zácpy musíte řešit jinak. Hlavně proto, že Cities: Skylines II přichází s kompletní změnou dopravy, kdy auta plně využívají všechny pruhy, umí se mnohem lépe navádět k cíli, a co je nejdůležitější, zůstávají na silnicích a nemizí „v kapse“ každého z obyvatel. Proto jim musíte dělat místa, ať už parkováním přímo na ulici nebo stavbou parkovišť a parkovacích domů. Ve finále je to ale zase o kousek blíž realitě a přirozeně vzniknou situace, které zřejmě znáte ze svého okolí nebo jste na ně už někdy sami narazili. Třeba když očekáváte, že do vašeho města budou jezdit turisté, ale vy nechcete, aby vám ucpali centrum. Vybudujete proto vlakové spojení a k vlakové stanici u dálnice postavíte parkovací domy, jak prosté. Ani tím ale určitě nevyřešíte zhoršující se dopravu ve městě, které pod vašima rukama roste, takže určitě oceníte třeba i pohodlnější změnu šíře vozovky, značení v pruzích nebo přidávání kruhových objezdů doslova na jedno kliknutí.

Potřeby každého z nás

V čem se Cities: Skylines II hraje jinak nežli jeho předchůdce, resp. kde vývojáři uplatňují trochu jinou filosofii, je budování jednotlivých zón – rezidenční, komerční, průmyslové a kancelářské – které nelze jen držet v jakés takés rovnováze podle aktuálních požadavků. Udržet obyvatele spokojené a udržet je ve městě, dá mnohem víc práce, protože o tom rozhoduje více faktorů. Za tímto účelem vývojáři přepracovali systém městských služeb, který odpovídá tomu, jaké požadavky mají lidé různého věku či vzdělání. Skutečně to tak ve hře funguje a je vidět, jak odlišné jsou jednotlivé části města vycházející z typu lidí, kteří se v nich pohybují. Asi nejvíce je to vidět v řídce obydlených zónách, kde žijí převážně rodiny s dětmi či naopak starší lidé. Chtějí parky, místa pro venčení svých mazlíčků (!), chtějí trochu zábavy, mladí kvalitní spoj do školy či levný za zábavou a starší pro změnu nepříliš dlouhou cestu do obchodu. Musíte skutečně dělat konkrétní kroky, aby lidé přišli a bydleli na místě, které jste jim vybrali, což je velmi povedené a vyžaduje to hodiny učení. Mrzí mě ale například, že parky v podstatě nelze dekorovat, jsou to předem připravené dlaždice, a vůbec jakýkoliv detailing jde stranou, protože v nabídkách toho zkrátka očividně ještě hodně chybí. Ať už pomohou modifikace nebo DLC od vývojářů, třeba lavičky nebo koše jen tak nepostavíte, zdroj vody nevyrobíte a umístit v jedné linii stromy – rostoucí navíc ze „sazenice“, aby tvořily pravidelnou alej, chce bez rovnacího nástroje opravdu hodně času a pevné nervy. Jednu z věcí ale Colossal Order vyřešil, a to je distribuce elektřiny, pro kterou už nemusíte budovat odpudivé vedení, ale dráty zakopat pod zem, napojit je na silnice, které s elektřinou vedou i vodu, cucat zdroje od sousedů, pokud si nechcete zasmradit vlastní dvorek (nebo investovat do čisté energie) a vlastně tuhle část skoro vůbec neřešit.

Protože je Cities: Skylines II v základu obří hra, mohl bych jen namátkou zmiňovat další a další funkce, které převážně pozitivně ovlivňují hraní, a popsal bych další dvě stránky. Za zmínku ale určitě stojí počasí, resp. „téma“ každé mapy, které dopředu určuje, do jakých extrémů vás zažene například teplota či povětrnostní podmínky. Už před spuštěním tak víte, zda na vaší mapě napadne sníh, nebo jak vydatné deště můžete očekávat, což je následně určující pro další desítky hodin, kdy se budete piplat se svým městem. A nejde samozřejmě jen o to, jestli se bude váš výtvor vyjímat i pod nánosem sněhu, ale jestli bude podnebí dostatečně přívětivé, abyste také mohli něco pěstovat nebo se pustit do průmyslové části hry. Všiml jsem si také, že v chladnějších měsících skutečně stoupla spotřeba elektřiny nebo že v létě si lidé mnohem méně stěžovali na to, že nemají kam zajít a raději byli venku. Jsou to pochopitelné věci zanesené do simulace, ale je příjemné na ně narazit a potvrdit si, že fungují podle očekávání. Součástí jsou pak samozřejmě i přírodní katastrofy, ale ty se opět odvíjí od toho, v jakém podnebí se nacházíte a jdou – podobně jako mnoho dalších věcí – zcela deaktivovat, pokud se nechcete potýkat s následky. K zásahům záchranných složek ale mohu doplnit ještě jeden zajímavý postřeh, a to je vyhýbání dopravy houkajícím vozidlům. Hloupost, řeknete si, ale doprava je skutečně o řád výš, než jak byla zpracovaná v prvním dílu a mumraj v ulicích je radost sledovat.

Na něco se zapomnělo

Ačkoliv je hraní vcelku příjemné a už v základu jde o trvanlivou záležitost, Cities: Skylines II má několik nedostatků, které budou mizet postupně a zřejmě nějakou dobu potrvá, než je vývojáři odstraní. Dám-li stranou například nepříliš detailní správu hromadné dopravy, zmíněné dekorování nebo otřepané fráze hrající z rádia, jde především o technickou stránku věci, která je jednoduše neuspokojivá. Vývojáři ještě před vydáním zvýšili hardwarové nároky a jen několik dní před vydáním recenzí informovali, že o špatném technickém stavu ví, ale hru přesto hodlají 24. října vydat. Problémy se samozřejmě odvíjí od toho, jaký máte k dispozici hardware, ale není to jen neplynulý chod či nutnost hledat kompromisy. Ani s vysokými grafickými detaily zkrátka hra nevypadá moc hezky, což se dá omlouvat šíří simulace a rozlohou, ale pokud chtěli vývojáři učinit viditelný skok, na tohle už nestačili. Anebo nestačil engine Unity, na kterém titul běží, to nedokážu kvalifikovaně posoudit. Fakt je ale ten, že pokud si vezmete léty vybroušenou verzi prvního dílu, dramatický skok ve dvojce neuvidíte. Více dopravy, chodců, rozmanitější budovy, viditelnější změny počasí a krásné pohledy, když obraz oddálíte, to všechno platí. Ale v celkovém pohledu nelze nevidět prolínání textur, bídnou animaci postav, zelené placky reprezentující trávu, zubaté stíny a třeba nepřirozené žluté světlo vycházející z kancelářských budov po setmění.

Hra sice disponuje robustním fotomódem i možností natáčet vlastní videa díky možnosti klíčovat kameru, volit rychlost a další finesy, ale výsledek uhrančivým dojmem nepůsobí. Nepodezřívám lidi z Colossal Order, že jen tak něco zanedbali – umím si představit, že tenhle na procesor náročný kolos rozhýbat stojí značné úsilí – ale výsledkem v očích hráče je jen to, že dostane hru, na které osmiletý posun proti prvnímu dílu není tak vidět. Co mi ale určitě nevadí, jsou umírněnější barvy a často až trochu smytý obraz, který odpovídá realitě, takže nic přesaturovaného, jako například v Anno 1800, by se do Cities: Skylines II nehodilo. Ani technické nedostatky mi ale nebrání v tom, vidět na hře spíše pozitiva a ocenit zejména to, že v základu, bez nutnosti utrácet za budoucí DLC, nabízí Cities: Skylines II mnoho povedených nástrojů a mechanismů, které rozšiřují celkový zážitek z hraní a dávají vám možnosti, které jste dřív od startu neměli. O všem dalším rozhodnou nikoliv měsíce, ale roky dalšího, snad spokojeného hraní.