Metroid Prime Remastered – -apkrig

Žánr metroidvanií, který ve svém názvu skládá hned dvě legendární značky stojící na jeho počátku, se v posledních letech těší mimořádné popularitě. Jeho mechanismy se inspirují hry všech druhů a velikostí. I pro mě patří mezi k těm nejoblíbenějším (a svou moderní Top 3 bych snadno složil z Hollow Knighta, Dead Cells a Ori and the Will of the Wisps), i tak se ale musím přiznat, že mám vlastně s původními Metroidy pramalou zkušenost a s vedlejší 3D odnoží Prime navíc úplně nulovou.

Doplňování kousků herního vzdělání nicméně patří mezi moje oblíbené kratochvíle, zejména když se mi ho tvůrci rozhodnou usnadnit remasterem nebo portem pro moderní platformu.

Velepříjemné překvapení

Proto jsem přijal s velkým povděkem, když se minulý týden Nintendo rozhodlo oznámit remaster, ba co víc, rovnou jej i vydat. Tato praktika je totiž stejně sympatická, jako je i vzácná, v letošním roce nicméně slaví úspěch už podruhé. Ano, stejně jako Hi-Fi Rush je i tahle záležitost něčím, co byste rozhodně neměli minout.

Klíčové slovo, které byste si s Metroid Prime Remastered měli spojovat, je nadčasový. Do hry jsem naskakoval bez růžových brýlí nostalgie, a přesto mě její více než dvě dekády starý základ okamžitě chytil za srdce. Na každém kroku mi dokazovala, že si svůj kultovní status jedné z nejlepších her historie jednoznačně zaslouží, a to i bez shovívavosti vůči anachronismům.

Děj vás vsadí do role legendární Samus Aran, která zachytí nouzový signál z lodě Orpheon a vydá se vstříc její záchraně. Velmi záhy se musí vypořádat s královnou parazitů, kterou sice pokoří, ale odpudivá mrtvola spadne do reaktoru lodi a způsobí explozi, kvůli které přestanou fungovat některé funkce Samusina obleku. Hlavní část hry se nicméně odehrává na planetě Tallon IV, kam naše hrdinka pronásleduje padoucha Ridleyho.

Trilogie Metroid Prime se od základní série liší především ve své době velmi odvážným přechodem do 3D prostoru. Na první pohled připomíná klasickou FPS, pouhé tupé střílení tu ale nečekejte. Budete totiž muset řešit i hádanky a v neposlední řadě vás čekají i plošinovkové pasáže. Hra je poplatná svému žánru, a tak se občas do některých míst nedostanete do té doby, než znovu získáte konkrétní schopnost.

Elitní zástupce žánru

Samus se přirozeně umí proměnit v kompaktní kouli, s jejíž pomocí lze jednak otevírat některé dveře, ale zároveň se i prosmýknout užšími a nízkými koridory. Mezi další podstatné schopnosti patří Grapple Beam, který v podstatě supluje vystřelovací hák, dvojité skoky a tak podobně. Většinu zásadních funkcí si můžete osahat už v tutoriálovém úvodu, bohužel se bez nich budete následně muset na čas obejít. Ale právě v jejich opětovném získávání logicky tkví velká část žánrového kouzla.

Akce je designovaná tak, že si skrz levý trigger uzamknete cíl, abyste kolem něj následně mohli pobíhat a uskakovat jeho útokům. Jakkoli to na papíře působí archaicky konzolovitě, asi jako stará GTA pro PlayStation 2, v praxi je to pro potřeby hratelnosti naprosto bezchybný a nesmírně zábavný systém, na jehož fungování jsem neměl ani na okamžik potřebu žehrat. Metroid Prime Remastered nicméně obsahuje hned čtyři možnosti nastavení ovládání, včetně gyroskopického zaměřování, které má simulovat zážitek z Nintenda Wii, případně původní ovládání z GameCube.

Aspektů, které bez problémů přežily dvacetileté období, během něhož herní průmysl prodělal překotný vývoj, je ale ještě spousta. Hra má například úplně bezchybné tempo, vývojáři hráčům zkušeně ukazují, kam by měly vést jejich kroky, ovšem pouze tak, aby měl po dosažení cíle dobrý pocit z objevování. Metroid Prime v každém okamžiku dokazuje, jak zásadní hrou pro herní historii i pro vývojáře z Retro Studios tenhle projekt byl, především prostřednictvím velkorysého množství lokací, kde můžete objevovat skrytá tajemství.

Znovu připomínám, s původní hrou nemám žádné zkušenosti, přesto jsem neměl ani na moment potřebu nějaké aspekty hratelnosti omlouvat a připisovat je překonaným postupům. Podobně jako v případě remaku Dead Space bylo hraní Metroid Prime Remastered čistou radostí, kterou jsem měl po dohrání okamžitě chuť absolvovat znovu. Jakou lepší poklonu lze jakékoli hře s mým nabitým recenzentským itinerářem vyseknout?

Ono to i skvěle vypadá!

No a pak je tu ten druhý aspekt, který již definitivně potvrzuje, že restaurování jednadvacet let starého Metroidu nebylo pro Retro Studios a Iron Galaxy Studios jen laciným pokusem vymáčknout ještě nějaké peníze z dávné herní legendy.

On totiž Metroid Prime Remastered na Switchi také úplně fantasticky vypadá. Samozřejmě je třeba brát na vědomí omezené možnosti této hybridní konzole, a pak také fakt, že se nejedná o remake, jaký jsme dostali třeba v případě Demon’s Souls, první Mafie nebo již zmíněného Dead Space.

Věc se má tak, že Metroid Prime byl kdysi první hrou, která běžela na proprietárním enginu RUDE, který si v Retro Studios vytvořili a od té doby používali pro všechny své další hry. Technologie samozřejmě v průběhu let procházela výraznými změnami a vylepšeními, i tak je ale Metroid Prime Remastered z technologického hlediska skutečným právoplatným potomkem svého předobrazu.

To by samo o sobě bylo možná příjemným nostalgickým pomrknutím, daleko důležitější ale je, že nová hra hlavně po čertech dobře vypadá a stejně skvěle se i hýbe. Můj dojem z ní byl dokonce tak dobrý, že strčil do kapsy celou řadu zbrusu nových moderních her, které jsem na Switchi v poslední době viděl, a mluvím především o třetí Bayonettě. Je to samozřejmě neférové srovnání, jen zázrakem byste v Metroidu našli tak frenetické momenty jako právě ve třetím dobrodružství čarodějky Cerezy, pokud se ale bavíme čistě o estetickém dojmu, vypadá Prime Remastered stabilně skvěle. A to jak na velké televizní obrazovce, tak na OLED displeji mého Switche.

Hra má (opět na poměry platformy) krásně ostré textury a modely, potěší množství detailů, jako jsou třeba kapky deště na zorníku, který zároveň funguje jako HUD. Atmosféře výrazně pomáhá i vydařené nasvícení. Zkrátka všechno je zhruba tak tip ťop, jak byste si mohli u remasteru 20 let staré hry vysnít, a ještě to běží v bezproblémových 60 FPS. Stačí se podívat na libovolné srovnávací video a uvidíte, že tohle rozhodně není jen líný port. Při hraní jsem často myslel na svůj milovaný Wind Waker, který pochází ze stejného období, ale remasteru se dočkal už na Wii U. Proč ho sakra ještě Nintendo nehodilo s touhle péčí na Switch?

A když už jsem u té všeobjímající chvály, ani soundtrack svými kvalitami nezůstal pozadu a skvěle podtrhuje tajemnou a jaksi smutně opuštěnou atmosféru hry a její minimalistické, především environmentální vyprávění.

Ano, ano, víc, ještě

Ještě jednou se vrátím k nedávnému remaku Dead Space, v jehož recenzi jsem psal, že zásadním prubířským kamenem u návratů slavných starých her je jejich schopnost přežít v moderní době i bez nostalgie. Metroid Prime Remastered jednoznačně dokazuje, že tomu tak je, a já (a vlastně my všichni) můžeme jen doufat, že se v dohledné době dočkáme i zbytku trilogie a hlavně regulérního čtvrtého dílu. Tahle série si to jednoznačně zaslouží.

Mám osobní pravidlo, že absolutní hodnocení remasterům či remakům nedávám, zkrátka proto, že nejsou originálním dílem. V případě Metroid Prime Remastered jsem ale měl velké cukání, hlavně kvůli tomu, že jinak prakticky nemám co vytknout a remaster vylepšuje už tak geniální hru. Bez ohledu na číslo vám ale jednoznačně doporučuju okamžitý nákup, těch 12-15 hodin čiré zábavy za tu cenu rozhodně stojí.