Games

Mad Games Tycoon 2 – -apkrig

Herní byznys, jak má být

Mad Games není první herní tycoon pokoušející se převést vývojářskou fantazii na herní obrazovky. Troufnu si ale říct, že vedle titulů jako Game Dev Tycoon, Game Dev Story a podobných představuje úplně jinou ligu. Nejde o žádnou primitivní klikačku, ale o poctivý simulátor – občas až znepokojivě návykový. A co všechno že vlastně simuluje?

Projde s vámi pouť jednoho herního studia od sedmdesátých let minulého století až do blízké budoucnosti. Ovládat budete celý byznys, nejen samotný vývoj her. Poté, co si vytvoříte a pojmenujete svého pajďuláka, je třeba vybudovat kanceláře, naházet do nich všechny náležitosti od pracovních stolů přes topení, koše a uklízecí roboty, až po kávovary. Někdo musí najmout lidskou sílu rozličných povolání, pro začátek programátory a designéry, ale ke slovu přijdou i výzkumníci, testeři nebo umělci. S nakupováním dalších nemovitostí nutných pro expanzi vašeho studia zjistíte, že se ansámbl rychle rozrůstá do vyšších desítek až stovek jedinců.

Budete zkoumat technologie, vyvíjet enginy, procházet nesčetné grafy, statistiky a recenze, trénovat personál a časem, pokud se vám tedy zadaří, se stanete sami sobě vydavateli. Tehdy přicházejí ke slovu skladiště plná fyzických kopií her (alespoň než se odemkne digitální distribuce), kde si můžete vyhrát i s takovými drobnostmi, jako jestli do balení umístíte černobílý či dražší, barevný manuál, plakát nebo dokonce i sběratelskou figurku.

Hrám můžete také určovat cenu, a pokud recenzenti a hráči pohrdnou vaším výtvorem a dílo vám zůstane na skladě, můžete starší kusy znovu vydávat ve zlevněných edicích. Dokonce si můžete poskládat vlastní herní balíčky čili bundly, které obsahují až pět her, a prodávat tímto způsobem celé série, které jste si vymazlili od prvního řádku kódu.

Pokud byste snad nevěděli, co s penězi, ve hře najdete také propracovaný systém vývoje vlastních herních konzolí. Pokoušet se porazit PlayStation a Nintendo (pardon, vlastně PonyStation a Mintendo) je příjemná endgame zábava. A až se svou hračkou ovládnete trh, můžete třeba začít nakupovat konkurenční firmy a dělat z nich své pobočky, kterým pak nařídíte, co přesně pro vás mají vyvíjet.

Možností je zkrátka opravdu hodně, a to jsme ještě ani nenakousli MMO, remastery, online obchody, free‑to‑play tituly s nastavitelnými mikrotransakcemi, budování vlastních herních značek a tak dále, a tak dále. Zkrátka neznám konkurenci, která by toho uměla tolik.

Překvapení příjemná i nemilá

Vše se navíc bezvadně ovládá. Hemžení zaměstnanců v desítkách různých místností může brzy začít dost zatěžovat pozornost, ale naštěstí si je můžete rozřazovat do skupin, třídit podle různých schopností a v neposlední řadě je i prachsprostě čapnout na mapě za límec a přehodit do místnosti, kde je jejich přítomnost žádoucí.

Věc, která mě u jedničky a v early accessu notně otravovala, totiž stěhování se do větších budov spojené s monotónní výstavbou kanceláří, také doznala příjemných změn. Nejenže si můžete nechat kancelář automaticky vybavit (a to ještě v cenově odstupňovaných variantách, i když nejekonomičtější je vše si navrhnout ručně), ale lze si dokonce zkopírovat nebo přetáhnout celé místnosti a plácnout je do nové destinace. Ony buňky si přitom také můžete tvarovat, jak se vám zrovna hodí, takže nejste odkázání na čtverce a obdélníky.

Tím nechci říct, že v Mad Games po stovkách hodin nejsou věci, které by mi pily krev. Hra má pevně nastavené, které téma funguje se kterým žánrem, a že pro RPG je ideální 8 bodíků z 10 v příběhové složce, ne 7 a ne 9. Kdybyste si snad všechny tyto údaje zapamatovali a hra se pro vás stala příliš jednoduchou a předvídatelnou, lze tyto ideální parametry herních žánrů nastavit na náhodné, což ovšem trochu kazí imerzi.

Ještě o poznání více imerzi kazí systém licencí knih, filmů či sportovních lig. Zatímco jinde jsem si třeba užíval čekání na rok 1999 a vydání licence k „Moon Wars 1“, abych naplnil své fantazie o vybudování na Star Wars založeného herního impéria, tady si licence vycházejí, kdy je napadne, jejich popularita je také čistě náhodná a ještě vám diktují, který žánr je pro ně vhodný.

Třeba v mé hře byla nejpopulárnější licence filmová Murderer, She Read (proti autorským právům ošetřená verze „To je vražda, napsala“). Že tou dobou ještě podobný seriál neexistoval a jsem si celkem jistý, že není ideální právě pro žánr simulátorů, hru už bohužel vůbec nezajímá.

Sandbox nebo hardcore simulátor?

Jak jsem naznačil v úvodním odstavci, Mad Games Tycoon 2 lze hrát tak trochu na dva způsoby. Pokud se pohybujete na nižších obtížnostech, jde o takový příjemný sandbox, kde si můžete vyhrát se vzhledem studia a dělat hry, které byste si sami jednou chtěli zahrát.

Jakmile ovšem obtížnost trochu osolíte (osobně se rád vztekám u very hard), máte ze hry Dark Souls ekonomických simulátorů. A v této podobě hra obzvlášť vynikne, protože vás donutí přemýšlet nad každým krokem. Nemůžete prostě chrlit pokračování za pokračováním a v každé hře nastavit ty nejdražší technologie a vývojářské možnosti. Taková hra sice může být prvotřídní, ale její vývoj vás přijde dráž než Star Citizen a dovede vás nejspíš tak akorát k bankrotu.

Ne, nejdřív se musíte podívat na trh. Dosud vás sice možná živila série fantasy RPG, kolem které jste už vybudovali silnou značku, ale pokud je trh přesycený, možná bude lepší pokusit se třeba o vesmírný survival, kterému se ostatní studia zatím vyhýbala. Ovšem pozor, pokud si vaše hra povede opravdu dobře, může se sama stát tím, kdo udává herní trend, ostatní studia ji začnou napodobovat a trh se opět přesytí.

Dále ne každý žánr vyžaduje to samé. Třeba akční RPG (žánry lze totiž kombinovat) jsou tahouni průmyslu, do kterých můžete efektivně narvat téměř každou vymoženost. To ovšem znamená, že pokud jste si třeba ještě neodemkli grafické studio, nebo se nepohybujete právě na špičce technologického vývoje, jen těžko s takovou hrou uspějete. Co takhle sáhnout raději po ekonomickém simulátoru, který zvládne dát dohromady i menší tým a kde grafika v recenzích nikoho nezajímá?

Zanedlouho pod tíhou ekonomického tlaku zjistíte, že se stáváte EA či Toddem Howardem. Pokud vám neustále teče do bot, stihnout vánoční sezónu s jejími zvýšenými prodeji je zkrátka důležitější než vyladit bugy – od toho jsou ostatně patche, no ne? Máte za sebou úspěšné vydání drahé, megalomanské hry? Chrlte levná DLC! Odemkli jste 16bitový zvuk a grafiku? Ale ty 8bitové jsou přece taky pěkné, zvlášť když konzole ještě 16 bitů nezvládají a kvůli PCčkářům se do neozkoušené, a tím pádem drahé a méně efektivní technologie investovat nevyplatí.

Mad Games Tycoon 2 vás prostě nechá si hrát tak, jak chcete vy. Vše může být náhodné nebo historicky věrné, těžké nebo lehké, pomalé či svižné. Vyberete si z různých map, jakému typu her se chcete věnovat, jestli chcete mít svůj titul prvotřídně realistický, nebo do své středověké akční hry integrujete podporu leteckého kniplu, protože přidává bodíky do škatulky akčních titulů. Pro určité hráče a hráčky se zkrátka jedná o splněný tycoonový sen.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *