Hi-Fi Rush – -apkrig

Určitě jste někdy zažili ten pocit, kdy se procházíte po městě, v uších vám hrají sluchátka na plné pecky a najednou jako by se okolní život sladil s tempem zrovna přehrávané písničky. Každý krok mimoděk přizpůsobíte rytmu skladby a všímáte si, že i lidé kolem vás pulzují do beatu.

Stánkař na každou celou dobu obrací hamburgery, zelená na semaforu tiká do staccata bicích a oranžové vesty městských služeb támhle zametají chodník – co švih koštětem, to kytarový akord. A přesně tak působí Hi-Fi Rush od Tango Gameworks. Jako svět, kterému hudba udává chod a řád.

Příběh o rockové hvězdě

Muzikou posedlý Chai si to v daleké budoucnosti, kde jsou mechanické implantáty běžné asi jako lednička, štráduje na operační stůl, aby dal vale pravačce z masa a kostí a nahradil ji praktičtějším pochromovaným modelem. Jenže se sledem nešťastných náhod do štěpícího stroje připlete i Chaiův hudební přehrávač. Z mašinérie tak mladý rocker vychází s něčím navíc – mechanickým srdcem, které tluče v rytmu hudby.

Nebýt soundtracku, byla by Hi-Fi Rush obyčejná rubačka třeba ve stylu Devil May Cry, která je ozvláštněna pouze líbivou komiksovou stylizací. Jenže on to není obyčejný beat’em up. Celou hru totiž diriguje metronom. A když říkám celou hru, myslím tím opravdu celou.

Tepající svět

Zapomeňte na to, že by vám tempo udával nějaký ukazatel (byť si ho zapnout můžete, pokud vám dělají rytmické hry potíže). Hi-Fi Rush naprosto skvěle komunikuje beat skrze ztvárnění světa a jeho animace. Ventilace pravidelně vyfoukne oblak prachu, zářivky a světla počítačů střídavě pulzují, vegetace zvesela poskakuje do taktu, a dokonce i Chaiův běh ladí, když při běhu podrážky tenisek dopadají na každou dobu. Nebo když jen tak lelkuje, stojí na místě, podupává a luská prsty do rytmu hudebního podkresu, aby z něj nevypadl. Celý svět je zkrátka jeden velký koncert, který tepe basy rockové hudby.

Koncert, který vás od první minuty hodí do kotle sympatického rocku a až do epického závěru nepustí. Vaše cesta totiž povede skrz korporátní futuristické město, přes produkční linky, oddělení vývoje, chráněná datacentra až do samotné megalomanské pracovny zlotřilého CEO. Chai odhalí prohnilé tajemství nenasytného molocha, kterému se rozhodne zatnout tipec. K tomu vám dopomáhej elektrická kytara, řízný soundtrack a ansámbl milých parťáků.

Co rána, to pastva pro uši

Souboje proti široké plejádě robotických nepřátel se také drží zavedené rytmiky světa. Lehké útoky dopadají na každou dobu, zatímco ty těžké na každou druhou. Pravidelné klikání myši skvěle doplňuje soundtrack o akordy elektrické kytary pokaždé, když se správně trefíte do tempa hrající skladby. Pravidelná koordinace drtivých útoků pak připomíná třeba loňský Metal: Hellsinger.

Metronomu se ale drží i protivníci. Přestože potyčky se často mění v nepřehledný maglajz efektů, není v něm problém parírovat, svižně uhýbat a žonglovat s protivníky nad hlavami jejich ocelových kumpánů. To proto, že hra výborně poskytuje zpětnou vazbu skrz audio. Jakmile si začnete při skladbách podupávat do rytmu a sladíte si vstupy z klávesnice, myši nebo ovladače, mohli byste Hi-Fi Rush hrát téměř poslepu. 

Každý správně načasovaný útok navíc znamená vyšší poškození. Do toho vás Hi-Fi Rush pravidelně zásobuje odemykatelnými komby, speciálními útoky a rostoucí podporou vedlejších postav, které na zavolání přispěchají na pomoc. 

Bolestivé první tóny

Musím se přiznat, že první minuty Hi-Fi Rush pro mě byly těžko uchopitelné. Ne, že by mi podobné hry dělaly potíže, ale zprvu mi nedokázal koncept útočení přejít do krve. Jenže vůbec netrvalo dlouho a rytmus hry mi natolik sednul, že ke konci jsem už v perfektním načasování odrážel útoky a svištěl po bojišti jako rocková supernova, kterou nic nemůže zadržet. Hra vás své mechaniky naučí velmi rychle, i když i tady platí, že vyšší obtížnosti, útočení na nejvyšší skóre a nejtěžší achievementy znamenají pořádně tuhou výzvu.

Sluší se poznamenat, že soundtrack, tedy samé srdce Hi-Fi Rush, je špičkový. Ať už jde o autorské skladby, nebo licencované písničky, mezi kterými jsou třeba Nine Inch Nails a Prodigy, tempu a stylizaci hry výborně sedí. Hudba je převážně rocková, ale umně kombinuje pop, elektroniku, jazz i punk. Navíc jak už jsem psal výše, každou skladbu si v podstatě přizpůsobíte svým stylem boje. Každý správně načasovaný úder vyloudí akord nebo krátké arpeggio, které dále brilantně dokresluje hudební podkres.

Terapie hudbou

Každému nemusí být po chuti kreslená stylizace, ale kde se Tango Gameworks naprosto vytáhli, je scénář a osobité postavy. Dlouho jsem ve hře nenarazil na tak sympatickou sebranku hrdinů a tak nádherně hřejivý humor. Byť příběh je o relativně šablonovitém boji proti nenasytné korporaci, špičkový doprovod dabingem, vtípky a parádní slapstick komedií z něj dělá až naivně pozitivní hru, u které se budete usmívat od ucha k uchu a broukat si do taktu.

Skoro to vypadá, jako by Hi-Fi Rush byla terapie, kterou si Tango Gameworks naordinovali po všech těch The Evil Within a Ghostwire: Tokyo. Je to ekvivalent YouTube kanálu se štěňátky, který si pustíte po obzvláště znepokojujícím a nechutném hororu, abyste uklidnili pošramocené nervy.

Má to chyby? A mohl bych je vidět?

Mohl bych žehrat na to, že příběh by přece jen snesl více nápadů, že platformingové pasáže mezi souboji jsou zbytečně rozvleklé a chybí jim rytmická komplexita soubojů a že některé quick-time eventy možná až příliš striktně neodpouští chyby. To vše ale bledne v porovnáním s celkovým vyzněním hry.

Za velmi příjemnou cenovku 30 eur (případně v rámci předplatného Game Pass) totiž dostanete kreativní rubačku, která má spoustu obsahu, několik obtížností, odemykatelné kostýmy, tajné chodby, chytře udělané výzvy a ještě láká k několikerému dohrání oblastmi, do kterých jste při prvním průchodu neměli přístup. A to jsem ani nezmínil naprosto bravurní souboje s bossy, které jsou vysokooktanovým kytarovým sólem každé úrovně.

Hřejivá a povznášející

Tango Gameworks bez větších cirátů a marketingových kampaní vydalo povznášející hru, která má moc vás alespoň na chvíli odvést od pošmourného konce zimy, depresivních zpráv a osobních strastí. Hi-Fi Rush vás naučí vnímat rytmus a tempo výborného soundtracku, i kdybyste byli sebevětší hudební dřevo.

Dílo hraje na optimistické struny, ale i přes osobitý vizuál dokáže před hráče postavit hardcore výzvu, která je možná jednoduchá k naučení, ale obtížná k mistrovskému ovládnutí. Osobně doufám, že lednové datum vydání Hi-Fi Rush nespláchne do rybníka zapomnění, až se bude koncem roku rozhodovat o hrách roku. Protože v nominacích za inovativní game design by jistě neměla chybět.