Dread Delusion – -apkrig

No a pak tady je Dread Delusion. Staromilské RPG, které by graficky pokulhávalo i v době, kdy počítačovým obrazovkám vládla trilogie Might and Magic. Vadí to?

Levitující souostroví

Hned na úvod musím říct, že byť výtvarné zpracování odkazuje na éru prvního PlayStationu, tedy her, na které se s odstupem času nevzpomíná kvůli grafice, Dread Delusion alespoň naprosto výborně pracuje s budováním světa, bohaté historie a nápaditého příběhu.

Nacházíte se na souostroví levitujících pevnin, které obíhají kolem rudé „neuronové“ hvězdy. Snovým ostrovům vládne pevnou rukou Apostatická unie, která brutálně potírá jakékoliv uctívání bohů. Čerstvé jizvy světa si ještě velmi bolestivě pamatují zničující válku, která civilizaci přivedla na pokraj kolapsu a vyhlazení.

Na scénu přichází bezejmenný vězeň, tedy vy. Odkazem na začátky dobrodružství v hrách série The Elder Scrolls začíná příběh o lovu legendární žoldnéřky Vely Callose. Ta pátrá po prastarém artefaktu s nesmírnou mocí přepsat samotné předivo reality.

Když svět utváří příběh

Svět Dread Delusion je nesmírně poutavý, postavený z útržků rozhovorů a stránek zápisníků. V žádném případě nejde o standardní fantasy. Vznášející se ostrovy zdobí ruiny prastaré civilizace Emberianů, kteří zjevně vládli pokročilými technologiemi a výrobními procesy. Místní obyvatelstvo má zase detailní povědomí o kosmologii a pohybu planet a magie je součástí každodenního života.

Imaginace autorů přímo vybízí k vytváření vlastních příběhů a spekulacím o zvláštní architektuře, svíjejících se rostlinách a podivných kreaturách. Například dominantou hostince U Vratké Kebule je olbřímí lebka s dvěma páry očních dutin, přičemž v jedné je zabodnuté masivní kopí.

Útržky příběhu o podivné kraniální události můžete vypáčit z hospodského, odkazy na ni najít v knihovně či z úst historiků. Případně už existují videa, která prazvláštní „lore“ Dread Delusion vysvětlují podobně, jako když VaatiVidya přibližuje příběhy z her od FromSoftware.

Bohové nejsou velcí

I když předběžný přístup otevírá visuté mosty pouze mezi část roztříštěných království, nabízí velkou míru svobody rozhodování a zajímavě napsaných úkolů. Ty se povětšinou pohybují v tom známém šedém spektru, kdy ani jedna strana není vyloženě zlá a pravda je na obou stranách barikády.

Výborně to demonstruje například následující vedlejší úkol. Venkov sužuje hlad, neúroda a mor. Není tedy divu, že rolníci začali potají vzývat bůžka plodnosti a úrody, aby nasytili nafouklá břicha vyhladovělých dětí. Jenže frivolní bohové světa Dread Delusion neplní přání zadarmo a s rostoucími řadami stoupenců se exponenciálně zvyšují i jejich moc a ambice.

Není proto divu, že Apostatická unie tvrdě zakročuje proti veškerým organizovaným náboženstvím a kultům. Stoupenci morbidních bohů zdejšího univerza končí v oprátce. Nechceme přece, aby se opakovala krvavá válka bohů, no ne?

Do toho přicházíte vy a vaše rozhodnutí. Postavíte se na stranu strádajících rolníků i za cenu toho, že si to u silné unie rozházíte? Nebo vrtošivou modlu vypátráte a necháte ji napospas mečům a kouzlům vymítačů božstev?

Efekty nevolnosti

Než se pustíme do rozboru hratelnosti, zdržím se u vizuální stránky. Dread Delusion je přiznané retro. Dokonce do takové míry, že simuluje chvějící se textury. Což je efekt, který jsem musel okamžitě v hlavní nabídce vypnout, protože se mi z něj při pohybu prostředím dělalo špatně.

Jenže to, co hra ztrácí v oddělení grafiky, sebejistě vykupuje vybízením k prozkoumávání bizarního světa, kde je nebe šarlatové a krajinu zdobí několikapatrové slizem potažené houby.

Průzkumem ke zkušenostem

Dread Delusion je na bloumání krajinou přímo stavěné. Zkušenosti totiž získáváte nejen plněním úkolů, ale i sbíráním lebek šikovně poschovávaných po světě a v tajných zákoutích. Téměř každá budova, osada a jeskyně má nějakou skrytou místnost s pokladem, vybavením a zkušenostmi. Nějakou sérii kandelábrů a křivě visících obrazů, jejichž narovnáním otevřete ukryté dveře do záhadných sklepů a podkroví.

Po vzoru tradičních RPG s každou získanou úrovní rozdělujete body do čtveřice hlavních atributů, které dále ovlivňují podružné schopnosti – odemykání zámků, šarm, sílu útoku nebo třeba sesílání kouzel. Stejně jako například v The Elder Scrolls III: Morrowind ale můžete hru sympaticky rozbít nebo si hledat vlastní zkratky na dosud nepřístupná místa.

Například atribut lstivost přímo ovlivňuje vaši rychlost pohybu a délku skoku. Pokud si jej „vyexpíte“ na maximální úroveň a ještě na sebe sešlete kouzlo hbitost, které vás očaruje dalšími bonusy, může se vám povést přeskočit na rozpracované létající ostrovy, kam je zatím v předběžném přístupu vstup zapovězen. Doufám, že podobné taškařice ve hře zůstanou, protože to láká k originálnímu řešení hádanek a přemýšlení mimo stanovený rámec.

Kostrbatá hratelnost

Upřímně věřím, že hratelnosti se budou vývojáři a vývojářky z Lovely Hellplace v předběžném přístupu ještě věnovat, protože to je zdaleka nejslabší část Dread Delusion. Souboje na blízko jsou těžkopádné, nepřátelé vyloženě hloupí a třeba takové plížení ve hře nemá vůbec žádný smysl, protože všemu zkrátka utečete nebo to usmažíte extrémně silnou magií.

V podstatě ani nemáte žádný důvod bojovat, protože ze zabitých protivníků vypadne akorát pár zlaťáků, občas nějaký lektvar (kterých s sebou stejně taháte desítky) a nedostanete z nich ani zbla zkušeností.

Autoři ale podle informací o hře na Steamu plánují do plné verze dodat více kouzel, vybavení a detailnější RPG systém, což jsou přesně ty prvky, které by Dread Delusion náramně prospěly.

Indie hitovka

Obsahu k prozkoumání má hra i přes štempl předběžného přístupu na dobrých 15 hodin. Může za to bohatá ukázka vedlejších úkolů, systém vyrábění věcí, vylepšování zbraní a zbroje a možnost zakoupení a úpravy vlastního sídla i s přilehlými pozemky.

Na plnou verzi navíc nebudeme čekat nijak závratně dlouho. Dread Delusion by mělo dostat update 1.0 ještě letos.

Pokud skousnete prazvláštní retro stylizaci a kostrbaté herní mechanismy, čeká na vás v Dread Delusion nesmírně poutavý svět se zajímavými příběhy. Jestli ke hře přistoupíte s upřímnou chutí přehlédnout některé designérské slabiny, odmění se vám zážitkem, na který budete vzpomínat. Jasný kandidát na indie kultovku!