Baldur’s Gate: Dark Alliance 2 (remaster)

Pozor na zvučné jméno

Pokud jste k sérii Dark Alliance nikdy nepřičichli, nenechte se zmást názvem Baldur’s Gate. S původními hutnými příběhovými RPG totiž Temná aliance nemá nic moc společného, tedy kromě zasazení na Mečové pobřeží – a v případě druhého dílu přímo do města Baldurova brána.

Dark Alliance 2 sází mnohem víc na akci než na cokoliv jiného a v podstatě pasuje do šuplíku diablovek. Nějaký ten čas si sice v družném hovoru s ostatními postavami užijete, ale dialogové možnosti jsou velmi přímočaré. Nikdy nemáte možnost říct ne a možná by bylo jednodušší dát do dialogů prostě jen tlačítko „pokračovat“.

Je ještě nutno dodat, že tato série nemá příběhově ani hratelností nic společného s ne moc vydařenou akční mlátičkou Dungeons & Dragons: Dark Alliance. Zřejmě si jen někdo ve vydavatelství Wizards of the Coast, které všechny tyto kousky vlastní, řekl, že slova Baldur’s Gate a Dark Alliance znamenají úspěch!

Pro fajnšmekry v Dark Alliance 2 čekají známé frakce Harfeníků nebo Zhentarimů a řada dalších reálií, při kterých znalec moudře pokývá hlavou. Neznalým však hra servíruje generické fantasy prostředí bez nějakého hlubšího vysvětlení jakéhokoliv jeho aspektu. Místo toho jen zahlcuje jmény cizích božstev, temných hradů či hvozdů.

Váš průměrný epický příběh

Nové dobrodružství přímo navazuje na první díl, ale pokud jste ho nehráli, zas o tolik nepřijdete, maximálně minete pár pomrknutí nebo postav, které se již v sérii objevily. V rámci příběhu nečekejte nic světoborného: Neznámé zlé síly sužují kraj okolo města Baldur’s Gate, což přece jako potulní dobrodruhové nemůžete nechat jen tak.

Vaši zaměstnavatelé vás posílají nazdařbůh od jednoho vyvražďování celé lokace k druhému. Na konci vždycky sídlí nějaký zlotřilec, který se vám před svým skonem vysměje do obličeje. A tak probíhá drtivá většina hry. Sice se naskytnou nějaké ty vedlejší úkoly, ale jsou ve stejném gardu jako hlavní dějová linka.

Pokud se těšíte na tvorbu postavy, nechte si rychle zajít chuť. Budete mít na výběr z pěti předpřipravených hrdinů, mezi nimi elfího nekromanta, lidské kleričky a trpasličího zloděje. Moc se o svých neohrožených gerojích nedozvíte – ani z hlediska příběhu, ani statistik. Na druhou stranu, každá z postav má svůj unikátní úkol, který vám nejenže přihraje kopec zkušeností, ale taky nové znalosti o daném hrdinovi.

Za celou hru potkáte celou řadu různorodých nepřátel a prostředí, což je fajn, ale pozor: Pokud neznáte svět Forgotten Realms, spousta monster i lokací vám pravděpodobně zamotá hlavu, protože si musíte vystačit se strohým vysvětlením toho, kde zrovna jste, nebo, v případě stvůr, s vůbec ničím.

Bolesti při boji

Dark Alliance 2 je typické izometrické akční RPG. Mácháte kolem sebe mečem, metáte kouzla, vylepšujete postavu a sbíráte všechno, co z nepřátel nebo nádob vypadne. Během boje musíte různě kličkovat, abyste o něco nezavadili nebo někam nespadli, a ještě se přizpůsobujete útokům různorodých nepřátel.

Celé to funguje dobře, až na některé výjimky, z nichž tou nejzásadnější je přepínání kouzel či schopností. To je během boje takřka nemožné. Nemůžete totiž rychle kliknout na jedno tlačítko či klávesu, protože hra nezvládne příliš mnoho stisků naráz. Poté musíte ještě správně odhadnout, která ikona je zrovna vybraná, a pak jen doufat, že vás do té doby už nějaký ten kostlivec nevykuchal.

Hra vás tak v podstatě před každým střetem nutí na sebe naházet všechna obranná kouzla a schopnosti či vyvolat nějaké ty parťáky a pak si zvolit jedno kouzlo či schopnost, kterou budete v rámci konkrétního souboje používat. A běda, jestli bude skvadra nepřátel různorodá a po vás se bude chtít, abyste svoje útoky přizpůsobovali!

Někdy zlobí i špatné vybalancování spotřeby many nebo energie. Některá kouzla, která nejsou až tak účinná, energii rychle vyčerpají, ale vějíř šípů můžete vysílat donekonečna. Do toho ještě zamíchejte ono vylepšování postavy plus učení se nových úrovní kouzel a vyjde vám hotový guláš, který často musíte kompenzovat vpravdě obscénním množstvím zkonzumovaných lektvarů.

Tenkrát to musela být paráda

Kdybychom se nacházeli na začátku 21. století, moje dojmy z hraní by pravděpodobně byly úplně jiné a mnohem pozitivnější. V tehdejším kontextu musela být Baldur’s Gate: Dark Alliance 2 opravdová pecka, pokud jste v dobrém vzpomínali na Diablo 2. Spousta různých lokací i nepřátel vás nenechá v klidu a dobrodružství plné magie i mečů hezky odsýpá. Navíc je to vše provedené v pěkné 3D grafice, která zestárla s grácií a dodnes si zachovává estetickou hodnotu. Jenže dneska už je to celé dohromady skutečně záležitost pouze pro pamětníky.

Pravda, i moderního hráče může bavit lokální kooperační multiplayer, který sice dovoluje jen hru dvou hráčů, ale hraje se velmi příjemně. Otevírá se vám tak spousta nových strategií, jak vyzrát na hordy nepřátel a jejich bossovité šéfy. Pokud hledáte nenáročnou hru pro dva na dlouhé zimní večery a máte rádi staré díly Diabla, Dark Alliance 2 by vám ve finále mohla posloužit velice dobře.

Zlozvyky ze staré školy

Hra si s sebou bohužel nese nepříjemné dědictví, nešvary her staršího data vydání. Zářný příklad je opravdu pekelně náročná obtížnost: Pokud nezvolíte tu nejlehčí variantu, jen málokterý střet přežijete napoprvé, pokud nejste vyloženě ostřílený matador.

Nehledě na obtížnost vás na konci dané lokace většinou čeká nějaký ten boj s bossem. Nutno uznat, že hra se snaží být originální a u každého záporáka vymyslet nějaký ten zvrat. Kreativita je ale bohužel někdy až příliš divoká, a tak na vás bez varování nebo jakéhokoliv náznaku třeba spadne ohnivá koule, které se nemůžete vyhnout. Místo nějakého strategizování se jenom modlíte, pobíháte sem a tam a doufáte, že vás nic netrefí.

Když nějakého toho zlotřilce či potvoru konečně odpravíte, ve většině případů vás čeká nudná cesta zpět. Žádná zkratka nebo teleportace, pěkně musíte zpátky přes všechen ten nepořádek, který jste v lokaci natropili. Možná to byl umělecký záměr vývojářů, aby si hráči uvědomili, že jsou jen chladnokrevní vrazi a ničitelé…

Jedna z hlavních mechanik žánru je samozřejmě sbírání kořisti, které si v tomto titulu užijete do sytosti. Škoda, že u většiny předmětů chybí jakékoliv vysvětlení, co dělají nebo jaký mají efekt. Jedinou indicií jsou jejich názvy a útočné či obranné číslo, ale co konkrétně dělá náhrdelník ohně, to se nedozvíte.

Velkou promarněnou příležitostí je odfláknutá hudba, která zní, jako kdyby ji někdo vytáhl z té nejprofláklejší databanky – je to jednoduše řečeno ta nejgeneričtější fantasy muzika, jakou si umíte představit. A to je mezi jejími autory zapsán i Jeremy Soule, který má na kontě spoustu kvalitních herních zářezů včetně The Elder Scrolls V: Skyrim!

Remaster? Ani omylem

Jak už z textu asi vyplynulo, největším problémem tohoto remasteru je, že to remaster vůbec není. Zdá se, že jedinou prací, kterou vývojáři udělali, bylo převedení na širokoúhlé zobrazení a port na PC a novější konzole, jinak je stáří originálu vidět na každém kroku.

Kvalita textur je všelijaká, inventář zůstal v poměru 4:3, ovládání na klávesnici i na ovladači je nesmírně těžkopádné. Největším nepřítelem se leckdy stávají dveře, kterými je problém projít nebo je vůbec otevřít. K tomu si ještě připočtěte vtipné animace útoků hlavních postav a myšlenky na aspoň trochu moderní zážitek se vám hodně rychle vypaří z hlavy.

Baldur’s Gate: Dark Alliance 2 byla jistě v roce svého vydání výbornou hrou. Zub času je však nemilosrdný a nekvalitní textury, zastaralé mechaniky nebo krkolomné ovládání v dnešní době neobstojí, zvlášť když byl místní proces „remasterování“ velice, velice vlažný. Zábavu si tady užijí pouze milovníci retra nebo univerza Forgotten Realms, zejména ti, kteří mají náladu na kooperativní multiplayer.