Recenze Under the Waves » Vortex

V moři plném videoher, zejména v blížícím se přílivu očekávaných AAA titulů, má adventura Under the Waves stále šanci zaujmout. Zejména milovníky potápění a oceánů. Zatím největší hra francouzského studia Parallel, které pomáhá na svět Quantic Dream, hází hráče do hlubin, ale navzdory tomu, že někde na dně se kouzlo ukrývá, v tomhle oceánu je až moc ropných skvrn.

Kdo žije v obytném modulu na dně moří?

Hráč se v Under the Waves chopí ploutví potápěče Stana, který právě přijal pracovní nabídku ropného giganta Unitrench, aby dělal údržbáře jejich podmořských zařízeních. Práce to je dost osamělá, ale kvůli událostem z jeho minulosti jde přesně o to, co Stan hledá. Izolaci od okolního světa. Jediným stálým spojením s realitou mu je jeho šéf Tim ve vysílačce a příležitostný hovor od jeho ekologicky smýšlející manželky. Hráčům příběhových her se tato premisa může jevit povědomá. Ano, podobně začínal famózní Firewatch. Oproti němu ale Under the Waves nabízí zasazení podmořského světa a prvky survival her. Tím zase může evokovat druhý titul, na který budete při hraní myslet – Subnauticu. Zde je ale mnohem větší důraz kladen na příběh a atmosféra je ještě ponuřejší.

Příběh Under the Waves má dvě roviny. Ta první se soustředí na vývoj Stanova charakteru a jeho snahu přenést se přes svůj smutek a truchlení. Druhá se týká společnosti Unitrench a celkovho těžení ropy v oceánech. Je zde velmi silný ekologický podtext, který místy až hraničí s poučováním, ale to se týká jen občasného citování statistik. Pořád jde o narativní hru, ne dokument od Greenpeace. Pouhé ponoření do příběhu ve hráči vzbudí zájem o problematiku znečištění oceánů a přiměje ho zamyslet se, zejména v pozdějších částech hry. Příběh je sice dost jednoduchý a předvídatelný, ale dokáže vzbudit emoce, zejména, pokud s vámi jeho témata rezonují. Hra se v obou linkách snaží hráčům něco sdělit a dělá to docela úspěšně, což je chvályhodné.

Měl bys plavat, měl bys plavat…

Se Stanem budete každý den opouštět jeho obytný modul a pod vodou plnit rutinní úkoly zadané seshora. Vytrhat plevel. Opravit stroj na tvorbu kyslíku. Najít rozbitou komunikační anténu. Je to naprosto jednoduché a může se to zdát i nudné, ale pohyb a průzkum otevřeného světa pod vodou je natolik zábavný a atmosférický, že se většinu zhruba dvanáctihodinové hrací doby stereotyp nedostavuje. Později se navíc objevují mnohem dramatičtější úkoly, které posouvají dopředu děj.

Momenty, kdy si Stan ve Měsíci zpívá pirátské písničky, aniž by uměl většinu slov, a křičí to na celé tiché moře, patří k tomu nejlepšímu, co hra může nabídnout.

Plavání je melancholické a zároveň relaxující. Hráč cítí pohodu, touhu objevovat, ale i smutek a samotu. Kromě hlasu ve vysílačce je Stanovým jediným parťákem ponorka Měsíc, ke které si za dobu hraní vytvoříte vztah, jako by šlo o živou osobu. Strávíte v ní zhruba stejně času jako mimo ni a zážitek z plavby je stejně tak intenzivní jako ten z vlastního pohybu ve vodě. Dokonce s Měsícem můžete vyplavat až na hladinu a chvilku si tam odpočinout. Momenty, kdy si Stan ve Měsíci zpívá pirátské písničky, aniž by uměl většinu slov, a křičí to na celé tiché moře, patří k tomu nejlepšímu, co hra může nabídnout. Škoda, že Stan zná jen Wellermana. A taky je škoda, že ovládání Měsíce je dost neohrabané, což nevadí na otevřeném moři, ale v úzkých prostorech
budete často narážet do zdí. Nepomáhá ani kamera, která si v takovýchto situacích dělá, co chce.

Plasty v moři zachraňují životy

Ani pod vodou, ani na stanici vám ale skoro žádné nebezpečí nehrozí. Místní fauna a flora vám neublíží,i když přímo vplavete do hejna medúz. Jediný způsob, kdy vám hrozí smrt, je po vypotřebování všech zásob kyslíku. Kyslíkové lahve najdete při průzkumu stanic, nebo je můžete vyrobit. Ze začátku strach z udušení funguje, budete chamtivě sbírat každou plastovou lahev a děkovat každému, kdo kdy něco vyhodil do moře (i když se hra snaží o opak). Později ale kyslíkových lahví budete mít tolik, že se vám zkrátka nevyplatí kvůli každému odpadku vylézat z Měsíce a doplavat tam a zpátky. Sám jsem jich měl na konci hry přes padesát, takže se vám nevyplatí z podmořského smetí cokoliv vyrábět protože to, co najdete ve světě bohatě stačí.

Stejný problém platí nejen u kyslíkových lahvích, ale u všech herních předmětů. Všeho máte dostatek, takže výroba je zkrátka zbytečná. Tím pádem je i průzkum prostředí zbytečný od chvílie, kdy vás přestane bavit. A jediné, co se vyplatí hledat, jsou sběratelské předměty. Některé si můžete v obytném modulu vystavit, jiné, jako třeba kytaru, můžete i v rámci slabší, rytmické minihry používat. Můžete také hledat samolepky, které si Stan přilepí na oblek a na dně se válí i pár písniček, které si na kytaru můžete vybrnkat. Hledáte i schémata pro výrobu, ale o jejich zbytečnosti už víme.

Více směrů, více bloudění

Jenže hledání sběratelských předmětů v malém otevřeném světě může být rychle frustrující. Mapa sice ukáže všechny truhly nebo vraky aut a letadel, jenže mapa je jen dvourozměrná, zatímco pohyb v moři je samozřejmě trojrozměrný. Takže se sice dostanete přímo na bod, který vám ukazuje mapa, jenže truhlu nevidíte, protože mezi vámi je ještě pár set metrů kamene, o kterých z mapy nemáte šanci vědět. Nejde navíc jen o sběratelské předměty, totéž se stává i při hlavních úkolech. Ukazatel vám řekne, kam máte jít, ale vzdušná čára vám je k ničemu, když se cíl ukrývá v jeskyni. Můžete bloudit i několik desítek minut, než najdete správný vchod, a kolikrát vám hra nabídne vchodů víc, i když funkční je jen jeden. Hledání je obtížné nejen proto, že hledáte i nahoře a dole, ale také kvůli velké tmě, protože se pohybujete na dně oceánu. Ani hlas ve vysílačce vám nepomůže, jen výjimečně se Tim zmůže na něco ve smyslu „najdi jinou cestu“. Bloudění uvnitř budov není o nic lepší, tam je mapa přímo k smíchu, protože na ni ani nevidíte vlastní pozici a párkrát se mi stalo, že mi hra špatně označila místo úkolu.

Oslepující krásy moře

Možná někoho napadne, že pomůže zvýšit jas. S tím si asi budete hrát více než v jiných hrách. Hra je sice dost temná, ale stylizace, kterou vývojáři zvolili, dělá všechna světla ve hře extrémně jasná. Takže jsem hru hrál spíše s nižším jasem, protože mě ze světla místy bolely oči a ve výjimečných případech jsem musel plavat světlem zaslepen. Když hru navíc stopnete ve špatný moment, nevidíte na bílý text v menu. Kvůli stylizaci také po celou dobu hraní budete mít na obrazovce černé pruhy. Chápu, hra chce vypadat filmověji, ale podobně jako třeba v hororu The Evil Within, hráče to spíše rozptyluje. Navíc, když se přes ně občas vykreslují ukazatele. Neuškodila by možnost pruhy vypnout.

Jinak ale graficky nevypadá Under the Waves vůbec špatně a na moře je vesměs hezký pohled – i když tomu určitě pomáhá zmíněná tma. Horší už to je s modelem postavy, který je v pohybu ošklivý. Při mluvení Stanovi splývají rty a co je nejhorší, nemá vůbec žádnou artikulaci. Když mluví, tak prostě jen odklápí bradu a „lip sync“ vůbec nesedí. Při vývoji byl sice použitý motion-capture (a plavání vypadá opravdu hezky), na obličej ale zjevně ne. Je to škoda, protože Stanův dabing v podání Bena Lamberta je velmi poutavý. V jeho hlasu je opravdu slyšet Stanovo vnitřní utrpení. Aby si našinec mohl potápěčův příběh vychutnat, ve hře máme češtinu. Více méně kvalitní, jen párkrát zadrhne kvůli špatnému kontextu, ale nikdy při důležitých částech.

Co ve hře naopak chybí, je větší využití ovladače DualSense. Vlastně, jakékoliv využití. Takové atmosférické hře by haptická odezva a adaptivní triggery velmi slušely. Bohužel, hra nemá ani obyčejné vibrace. Ale nejspíše se jedná o chybu než záměr, protože v menu možnost pro povolení vibrací je – defaultně vypnutá a schovaná v položce přístupnosti. Jenže když jsem ji zapnul, s ovladačem to nic neudělalo. Škoda, ale pokud to je globální problém, snad to v budoucnu vyřeší update.

Petr Fejtek je studentem oboru Mediální studia a žurnalistika na Masarykově univerzitě. Recenze byla publikována jako součást bakalářské práce autora.