Recenze filmu Gran Turismo » Vortex
O filmové adaptaci závodní série Gran Turismo jsme na Vortexu psali opakovaně. S přihlédnutím k tomu, že nás v redakci rychlá kola velmi zajímají, jsme snímek vyhlíželi se značným očekáváním, možná ještě větším poté, kdy se režisérské role ujal Neill Blomkamp. Také herecké obsazení – zejména pak v podání Davida Harboura a Orlanda Blooma – znělo jako příslib zajímavé podívané, navíc postavené kolem skutečného příběhu Janna Mardenborougha. Vítěz GT Academy, soutěže pořádané společností Sony a automobilkou Nissan, se totiž od hraní na konzoli probojoval až do světa opravdového závodění a dokázal v něm uspět, což zní jako chytlavý námět pro film, bez ohledu na jeho propojku s videohrou. Přesto ji měli filmaři k dispozici a mě osobně velmi zajímalo, jak s tímhle mixem naloží. Předpremiéru snímku, který bude v českých kinech uveden už zítra 9. srpna, jsme shlédli společně s Petrem Streckerem a vše probereme ve vidcastu, na následujících řádcích vám nicméně přináším svoji recenzi, psanou – logicky – pohledem hráče i částečného automobilového nadšence.
Patrně se shodneme na tom, že série Gran Turismo už od svého prvního dílu prokazuje i díky vášni designéra Kazunoriho Jamaučiho obrovskou míru autenticity a co nejvěrnějšího zpracování. Nejen jednotlivých vozů či jejich nastavení, ale také tratí a automobilové kultury obecně. Je proto zcela na místě, že film začíná pohledem do kuchyně, přsněji letmým vysvětlením, kdo za sérií stojí, co je vlastně zač a s jak obrovským důrazem na detail vzniká. Do celkového pojetí filmu to dobře zapadá, protože i když je v popředí příběh zmíněného Janna Mardenborougha, nezapomíná se na to, že hybatelem všech věcí je právě Gran Turismo. Pokud tedy do kina vezmete někoho, kdo o hry nejeví zájem, dostane i skrze úvodní scénu, sledující založení celé iniciativy GT Academy, poměrně polopatě vysvětleno, že tahle závodní hra je natolik kvalitní, aby uměla z obyčejných lidí udělat profesionální závodníky.
Kde jsem to už viděl…
Příběh GT Academy rozehrává Danny Moore (Orlando Bloom) coby marketingový manažer britské pobočky Nissanu. Letí do japonské centrály, aby zástupcům automobilky nejprve sdělil zdrcující zprávu – mladí se už o auta vůbec nezajímají – ale zároveň jim nabídl řešení v podobě soutěže, která bude propojená se hrou a právě skrze ní se na Nissan a zřejmě i další výrobce automobilů oči mladých lidí opět zadívají. Program dostane zelenou, ovšem Moore musí sehnat někoho, kdo za celou soutěž, v níž se nezkušení mladí lidé budou prohánět v závodních speciálech, převezme zodpovědnost. Tím někým je i přes očekávané a nutno říct i velmi klišé přemlouvání na poslední chvíli Jack Salter (David Harbour), bývalý závodník, který v minulosti něco pokazil a od té doby už za volant nesedl. I Harbourova role je ryze archetypální, když ztvárňuje starého morouse, který za ostrými slovy vůči svým svěřencům maskuje jistou sklíčenost, strach a patrně i nenaplněné ambice. Ani zde ale značná schematičnost celého konceptu nekončí.
Jann Mardenborough (Archie Madekwe) je britský mladík, který nade vše miluje Gran Turismo, strávil podle svých slov ve hře už tisíce hodin a sní o tom, že se jednou stane skutečným závodníkem. Nutno uznat, že mu virtuální závodění poměrně jde, naráží ale na konflikt se svým otcem, který ve hrách nevidí žádnou budoucnost a neustále mu předkládá jako příklad svého bratra, jenž se snaží stát profesionálním fotbalistou. I v této rovině se rozehrává tradiční příběh rodinného nepochopení, velkých ambic a možnosti, která nesmí za žádných okolností přijít vniveč, čímž se ale film několikrát v úvodu dostane do velmi podivných a nepříliš uvěřitelných situací. Namísto jasného vysvětlení, co Janna možná čeká, je kolem svého snu značně tajnůstkářský a jen prohlubuje nedorozumění se svým otcem. Film navíc kvůli nutnosti vměstnat do 134minutové stopáže nejen výcvik v GT Academy, ale také vlastní závodění, pádí kupředu jako splašený a mnoho momentů tak působí velmi zkratkovitě.
Z nuly hrdinou
Tím narážím na značně neautentické ztvárnění mnoha momentů, včetně vykreslení Mardenborougha jako zázračného dítěte, které se od konzolí dostalo až do světa motorsportu. Nemluvím o tom, že sám Jannův příběh znám a na rozdíl od lidí, kteří žádné závody automobilů nesledují tuším, jak to zřejmě funguje v paddocku a závodním týmu obecně. Ne, narážím na momenty, kdy si musí i laik položit otázku, zda je něco takového možné, proč člověk, který na trati bourá od ostatních, ještě nedostal nějakou penalizaci, případně proč by měli najednou všichni členové týmu hlavního hrdinu nenávidět a při každé zastávce v boxech mu říkat, že je noob? Takových momentů je ve filmu celá řada a prostupují do zážitku na mnoha úrovních – tedy nejen těch závodních, ale i herních. Film sice nabízí několik skvělých easter eggů, včetně jednoho, u kterého jsem se opravdu upřímně pousmál, ale třeba ony herní záběry využívá málo nebo úplně špatně. Hra Gran Turismo je v dobrém slova smyslu sterilní záležitostí, ale několik filmových scén zdobí grafika jako z GTA. Proč? Protože je to herní film? Zároveň mi také přišlo, že použití záběrů z aktuálního GT7 by možná vypadalo lépe, nežli několik CGI momentů, které se ve filmu mihnou. Na druhou stranu ale musím pochválit Blomkampa, že si stál za výrazným využíváním praktických efektů a natáčel skutečná auta.
Ty jsou vrcholem celého snímku a nutno uznat, že do určité míry mohou působit jako nový standard, jak závodní filmy točit. Skvělá práce s drony i kamerami umístěnými v přilbě či u pedálů umocňuje dramatické okamžiky a působí v celkovém ohledu opravdu skvěle. Fantastické jsou také zvuky, syrové, nezastíněné žádnou hudbou, díky kterým si budete připadat opravdu blízko závodícím speciálům. A za zmínku stojí i několik přesně vykreslených momentů Mardenboroughovy kariéry, u kterých zůstanete – pokud na tyto momenty nejste připraveni – s pusou dokořán. Jen škoda, že filmaři nebyli příliš kreativní v tom, jak zvýšit napětí a už od prvních okamžiků ve virtuálních závodech používají stále ty stejné nástroje. Když se zopakovaly potřetí počtvrté, začal jsem se už sám sebe ptát, jestli je to vůbec možné a zda by někdo skutečně věřil, že se vše odehrálo tak, jak se snaží film vykreslit.
Nebyl první
Ačkoliv film spěje k očekávanému konci, několikrát je přetnutý něčím, co nemusíte čekat, a je to tak dobře. Z pozice člověka, který příběh GT Academy a jeho vítězů alespoň částečně zná, jsem ale z kina odcházel se značně rozporuplnými pocity. Předně, příběh Mardenborougha pluje ve vakuu a nebere v potaz mnoho historických souvislostí. Například skutečnost, že GT Academy nevznikla v době, kdy se jí Jann účastnil. Nevznikla ani v době, kdy se hrálo Gran Turismo 7. To je zase tak moderní a tak profláknuté, že je zvláštní sledovat scénu, v níž Danny Moore představuje lidem z Nissanu, o co vlastně jde. Je to zvláštní i z pohledu nastíněného sporu mezi Jannem a jeho otcem, kterému by přitom bylo jednoduché vysvětlit, že se nejedná o první ročník a úspěšného vítěze už tahle soutěž má – Lucase Ordóñeze. Film ale skutečného průkopníka a toho, kdo změnil pohled na virtuální závodníky ve spjoitosti s opravdovým závoděním, zcela zamlčuje, a to i v momentě, kdy se věnuje slavnému závodu v Le Mans. Právě Ordóñez byl Mardenboroughovým stájovým parťákem, film ale tuhle záležitost odmítá divákovi prozradit a dosazuje do role anonymní piloty. Vrcholem odklonu od jakékoliv snahy zpracovat příběh autenticky, je promíchání závodů, vybudování zcela nerealistické linky na mnohem kratší ploše, než tomu bylo ve skutečnosti a hlavně ztvárnění komunikace mezi Jannem a Jackem Salterem během závodů. Neutuchající konverzační výměna je využitá pro pohodové plynutí filmu, ale zkuste si řídit ve špičce, když po vás někdo bude chtít neustále odpovědi na nějaké otázky, natož když se řítíte v rychlosti přes 300 kilometrů po de la Sarthe.
Ale budiž, jako oddychovka to není díky audiovizuálnímu ztvárnění vysloveně zlé, jen nečekejte ani příliš skutečný příběh, ani příliš uvěřitelný závodní film. Několik skvělých momentů v mých očích bohužel nevyvažuje průhlednost scénáře, opakující se klišé a momenty, u kterých jsem jen s pozdviženým obočím kroutil hlavou. Rivalové, ale třeba i starší Bouřlivé dny v mých očích zůstávají stále o trochu výš.
