Recenze Dakar Desert Rally » Vortex

Dakar Desert Rally je opravdu mimořádně rozporuplná hra. Je to taková emocionální horská dráha, že by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby příznivci hry na jedné straně našli spoustu pádných argumentů pro to novinku od studia Saber Porto pochválit, a přesto by se z opačného tábora snesla hromada oprávněných výtek, po jejichž vyslechnutí byste mohli získat pocit, že je to úplný propadák. Na to, zda je výsledkem této směsice výborných a špatných rozhodnutí, nakonec matematicky průměrná hra, se pokusíme najít odpověď v této recenzi.

Jak se ovšem až bezprostředně před vydáním ukázalo, autoři jaksi “zapomněli” fanouškům přiznat, že řada klíčových prvků do titulu přibude až po jeho uvedení na trh a některé očekávané prvky z Dakaru 18 chybí úplně.

Předchozí hra ověnčená licencí slavného závodu vyšla už před čtyřmi lety. Dakar 18 od studia Bigmoon Entertainment ale žádnou velkou díru do světa neudělal. I přes zjevnou snahu autorů sbíral pouze lehce nadprůměrné známky a zaujal v podstatě jen skalní fanoušky. Dakar Desert Rally mají na svědomí stejní vývojáři, přestože to nemusí být na první pohled patrné. Bigmoon se totiž v roce 2019 stal součástí Saber Interactive a přejmenoval na Saber Porto. Že se pokračování ujal tým vybavený zkušenostmi z předchozí hry, bylo znát od první chvíle. Novinka měla mnohem větší ambice a zdálo se, že chce vyhovět fanouškům a vylepšit v podstatě každou myslitelnou část hry. Jak se ovšem až bezprostředně před vydáním ukázalo, autoři jaksi “zapomněli” fanouškům přiznat, že řada klíčových prvků do titulu přibude až po jeho uvedení na trh a některé očekávané prvky z Dakaru 18 chybí úplně. V tomhle směru nebyla komunikace úplně transparentní a může se to negativně odrazit nejen na prvotním hodnocení titulu, ale i jeho dlouhodobém přijetí. Změnit mediální obraz hry po recenzích je totiž hodně obtížné. Ale k tomu všemu se dostaneme.

Nejprve si probereme nabídku Dakar Desert Rally. Autoři lákají na licenci slavného vytrvalostního závodu kombinovaného s dobrodružstvím a orientační výzvou. Nabízejí spoustu autentických závodníků, týmů a strojů včetně těch českých rozdělených do pěti kategorií od masivních kamionů až po motorky. Každý se přitom ovládá jinak a vyžaduje odlišný přístup včetně skutečnosti, že v kategoriích, kde jezdci závodí samostatně, nemůžete spoléhat ani na pomoc navigátora, který by vám do ouška šeptal, kam máte jet. To je podstatné zejména ve dvou pokročilejších režimech. Hra celkem láká na tři módy – Sport, Professional a Simulation. K nim se ale ještě dostaneme. Samotné závody i stroje jsou inspirované ročníky 2020, 2021 a 2022, takže výběr je opravdu široký. Autoři slibují singl i multiplayer, velký otevřený svět, dynamické počasí, střídání dne a noci i historické závodní speciály. Jenže na skoro každý plus připadá ten či onen minus a mnohdy se pochvala nebo papírově velkorysá nabídka pojí s tím, že musíme jedním dechem dodat nějaké “ale”.

Začněme optimisticky. Dakar Desert Rally má podle mě docela pěknou grafiku. Není to určitě špička ve své třídě, ale autoři udělali značný pokrok a přiblížili se hrám, které se na rozdíl od Dakaru prodávají za plnou cenu. Titul nabízí obrovské množství různých kamer v závislosti na tom, co zrovna ovládáte a troufnu si navíc tvrdit, že většina z nich má své opodstatnění a najde využití. Včetně vzdáleného širokého záběru připomínajícího televizní kameru z doprovodného vrtulníku. Dakar Desert Rally přináší bezprecedentní množství obsahu, ať už ve smyslu zahrnutých ročníků, závodníků, strojů a dalších licencí, ale také hromadu samotných závodů. Moc se mi líbí rozmary počasí, jeho dynamické změny, vliv na viditelnost, jízdní model a celkový prožitek. I když mě to samotného překvapilo, zaujal mě také soundtrack, který hezky podtrhuje drama, když například někoho v těsném závěsu stíháte a kvůli prachu nevidíte skoro na krok, anebo když si v noci prorážíte cestu sněhem se zběsile lítajícími stěrači za čelním sklem. V neposlední řadě, jak už padlo, hra má velmi sympatickou cenovku.

A pak je tu samozřejmě to nejdůležitější – samotné závodění. I kdybyste však chtěli coby ostřílení veteráni rovnou čelit té největší výzvě, nemůžete. Ten pravý Dakar v režimu Simulation na vás totiž čeká až ve chvíli, kdy dosáhnete na 25. úroveň. Zkušenosti musíte nejprve nasbírat v módech Sport a Professional. A připravte se na to, že to může, samozřejmě i v závislosti na vaší šikovnosti, zabrat dost času. Dlouhé hodiny tak strávíte hrou, kterou paradoxně mnozí hráči kritizují za to, že to Dakar tak úplně není. Zejména režim Sport připomíná jakousi variaci na sérii MotorStorm, k jejímuž odkazu se autoři také hrdě hlásí. Je to série velice rychlých závodů s hromadným startem, kde je upozaděna navigace, trasou vás navádí majáky, můžete kdykoli resetovat svou pozici, náklady na opravy jsou nízké, soupeři dělají víc chyb a hra se automaticky ukládá na každém waypointu.

Etapy jsou jsou sice s přibývajícím časem čím dál lepší, ale často evokují svým charakterem a profilem spíš WRC než Dakar.

Ani mód Professional byste ale nejspíš neoznačili za skutečně autentickou videoherní podobu slavného závodu. Už se sice musíte navigovat podle roadbooku, případně dobře naslouchat navigátorovi, pokud nějakého máte, nenavádí vás majáky a opravy v bivaku mezi jednotlivými etapami jsou nákladnější, ale státe máte k dispozici autosave na každém checkpointu i reset k tomu poslednímu, když se ztratíte. Jenže závodíte v podstatě na těch stejných tratích a v podobě zběsilém tempu jako v režimu Sport. A ani jedno klasický Dakar moc nepřipomíná. Etapy jsou jsou sice s přibývajícím časem čím dál lepší, ale často evokují svým charakterem a profilem spíš WRC než Dakar. Checkpoint je každých pár kroků, nemůžete moc zvolnit tempo, natožpak, že by vás čekaly nějaké delší přejezdy s tím, že má člověk občas prostor zabloudit a hledat správnou trasu. Chyby se neodpouští, ale nepůsobí to vždy jako záměr. Stejně jako chyby v navigaci, které dělá počítač, nepochybně nemají simulovat lidskou nedokonalost, ale jde o pochybení na straně autorů.

Režim Professional má nabídnout jakýsi kompromis mezi autentickým Dakarem a jeho ryze arkádovou verzí. I když to ale může znít kacířsky, hra je zjevně ušitá na míru spíš režimu Sport než Professional, a tak mnohdy působí přesvědčivěji coby nástupce MotorStormu, když akceptujete odlišnou atmosféru, šílenou rychlost závodů a checkpoint každých pár set metrů. V módu Professional hra sice po nějakém balancování přeci jen trochu ubere plyn a v některých pozdějších etapách dokáže nabídnout delší pestřejší závod, který není jen sérii kontrolních bodů, které máte protnout. Ale jakoby v tomto snažení zůstali autoři na půli cesty. A tak, pokud hledáte pravý Dakar, nezbývá vám než levelovat trpělivě na úroveň 25 a pak začít svým způsobem znovu. Přestože váš profil napříč singlem bez ohledu na režimy sdílí stejnou garáž, zkušenosti a finance, závody se otevírají separátně a konkrétně mód Simulation nabídne odlišné podniky, které mají působit jako Dakar. Jsou mnohem náročnější, delší a omezení budete třeba i maximální povolenou rychlostí. Je nicméně škoda, že ani tady nenajdete vše, co autoři slibovali. Chybí tu zatím vlastně ty autentické poslední tři sezóny, které mají přibýt až s bezplatným DLC, které přinese také dříve avizovanou velkou mapu.

A s tím teď přijde to “jenže”. I když si odmyslíme skutečnost, že řadě lidí může vadit ten prostý fakt, že autoři progressem omezují jejich obsah a nutí je hrát poměrně dlouho něco, co třeba nechtějí a kvůli čemu si nový Dakar nekupovali, hra má spoustu dalších objektivních nedostatků a hlavně věcí, které v ní, jak už jsem naznačil, nenajdeme. Nebo minimálně ne teď, i když vývojáři slibují, že některé klíčové funkce dorazí ještě v říjnu a další pak do konce roku. Na některé ale dojde až v příštím roce, jak odhalila na poslední chvíli zveřejněná roadmapa. V tuto chvíli můžete zapomenout na slibovanou velkou mapu a na ni navázané další dlouhé závody v režimu Simulation. Hra teď neobsahuje slíbený editor vlastních závodů ani možnost vytvořit si vlastní tým a polepy. Zatím nemůžeme volně zkoumat avizovaných 20 tisíc kilometrů čtverečních Saudské Arábie ve free roam režimu. V multiplayeru teď není možné hrát jako navigátor. Stejně tak v tuto chvíli nepodporuje cross-play. A konečně nedošlo dosud ani na fotomód, ba dokonce ani replaye, které by člověk u závodní hry automaticky čekal. A tak bychom mohli ještě pokračovat. Slíbená tematická placená DLC s různými dalšími stroji plánovaná na letošní i příští rok teď vem čert, o ně samozřejmě nejde.

Hráče Dakaru 18 zaskočilo i to, že ve hře scházejí některé prvky a funkce, které starší díl obsahoval. Marně byste v menu hledali split-screen multiplayer. V Dakar Desert Rally není možné ani opustit závodní stroj a pomoci třeba ostatním závodníkům. Možná by to člověka tolik netrápilo, pokud by vše jinak ve hře fungovalo dokonale. Ale zpracování má také svoje rezervy. Umělá inteligence se dopouští mnoha chyb a nejde přitom ani tak o chyby v navigaci, které by sloužily realismu, ale spíš zběsilé řidičské manévry, kdy jsou schopni vaši soupeři často havarovat ve skupině na tom stejném místě. Přispívá k tomu i poměrně bláznivá fyzika. Model poškození je sám o sobě fajn, ale zohledňuje především kolize a nárazy do překážek. Při mnohametrových skocích a těžkých dopadech ale jako by si vzala autenticita dovolenou. Kombinací těchto popsaných chyb dochází i k dalším trpce úsměvným situacím. Jako třeba když při dojezdech do cíle váš vůz pravidelně smete soupeře před vámi, jakmile se jej ujme umělá inteligence a začne “cut scéna”. Během jízdy vás mnohdy zastaví neviditelná nebo miniaturní překážka s razancí odpovídající nárazu do betonové zdi. Soupeři se zase řítí po cestě hlava nehlava a klidně v kamionu sestřelí vás i ostatní menší auta nebo motorky.

Evergreenem jsou ve hře chyby, kdy odpočítávání na startu nefunguje nebo se ani po opravě váš vůz nevrátí vzhledem do původní podoby a zůstává třeba bez čelního skla.

Při průjezdu checkpointy má hra tendenci zejména v režimu Sport drobně se trhat. Radost mi neudělala ani absence podpory haptické zpětné vazby a adaptivních triggerů. Respektuji, že u third party multiplatformní hry nejde o žádnou povinnost, ale zrovna v případě závodů už by si tu péči titul zasloužil. Zvlášť s přihlédnutím k tomu, jak otravné má klasické vibrace. Při poškození stroje v podstatě jednotvárně brní a nepřestanou obvykle ani po opravě přímo na trati, takže než dojedete do cíle mnohakilometrové etapy, budete hledat, kde je v nastavení vypnout. To je asi poprvé, kdy mě něco podobného u hraní vůbec napadlo. Když už je řeč o vibracích, narazil jsem i na stížnosti, pokud jde o podporu volantů a to mimo jiné i s ohledem na force feedback. Evergreenem jsou ve hře chyby, kdy odpočítávání na startu nefunguje nebo se ani po opravě váš vůz nevrátí vzhledem do původní podoby a zůstává třeba bez čelního skla. A když už je řeč o servisu, v bivaku by určitě mohl kromě peněz, za které také kupujete další stroje, hrát roli i čas nebo množství náhradních dílů, což hra nijak nezohledňuje. Nemělo by zapadnout ani to, že samotní autoři nazývají multiplayer Online Free Mode, protože nejde o plnohodnotnou hru pro více hráčů. Nabízí jen izolovaná svezení pro maximálně 4 hráče a během nich nezískáváte XP ani platidlo v podobě DP. Nezáleží ani na stavu vaší garáže z kariéry. Na druhé straně se ale můžete v kůži diváka alespoň proletět helikoptérou nad tratí a sledovat ostatní hráče, což je docela fajn i přes strohé ovládání.

Může to znít drasticky, ovšem pravdou je, že Dakar Desert Rally má i přes nemalé ambice a snažení autorů opravdu velké nedostatky, hru trápí mnohé chyby, ale také rozsáhlé popsané mezery v obsahu. Navzdory tomu výsledkem není propadák. Spíš je to momentálně velké zklamání ve srovnání s očekáváním komunity. Samotné závodění je zábavné, což je přirozeně u závodní hry klíčový plus. Aktuální ročník nešetří různými detaily, hezkými scénami i dramatickými situacemi. Z podstaty věci to není zaměnitelná závodní hra, má jedinečnou atmosféru a vezme vás na opravdu zajímavá i pěkně vytvořená místa. Otázkou zůstává, zda to pro vás v tuto chvíli bude dostatečně silný argument a dokážete se smířit se záplavou minusů. Protože momentálně představuje novinka hlavně příslib do budoucnosti. Přál bych jí, aby se z ní postupnou evolucí a doplněním chybějících funkcí stal další “Driveclub”, který se také dokázal vykoupit z kompromisní premiéry.