The Witch Queen pohledem vracejícího se hráče » Vortex

Kdyby mi někdo ještě na začátku měsíce řekl, že budu večer před vydáním Elden Ringu – mé jednoznačně nejočekávanější hry roku – dopisovat článek o novém datadisku pro Destiny 2, asi bych si o něm myslel, že je blázen. Zaprvé, když už bych měl o něčem psát, byl by to přece zákonitě nový patch pro World of Warcraft, který shodou okolností vychází ve stejný týden, jako zmiňovaný Elden Ring i datadisk Destiny 2: The Witch Queen. Zadruhé, Destiny jsem naposledy hrál před pěti lety, v době, kdy akorát vyšlo. Co bych k němu asi tak mohl psát? A zatřetí, i kdybych se k němu chtěl vracet, přece to neudělám v únoru, nedejbože týden před Elden Ringem. Neexistuje šance, že bych si vybral takhle špatné načasování…

Drogy jsou špatné, ano?

…každopádně můj první dojem po zapnutí hry byl ten, že mi její svět, ovládání i rozhraní přišly daleko povědomější, než bych na první dobrou čekal. Strávil jsem s ní kdysi sice pěkných pár desítek hodin a úvodní kampaň Red War si náležitě vychutnal, ale jak říkám – dalších pět let jsem dění okolo druhého Destiny sledoval spíše zpovzdálí. A když už jsem dostal chuť na nějaký ten looter shooter, padla volba na Ubisoft a jeho The Division, proklínaný Anthem nebo nadějně vyhlížející Outriders. Nic z toho však moji pozornost příliš dlouho neudrželo.

Za tu dobu se druhé Destiny dočkalo čtyř plnohodnotných rozšíření, několika sezónních přídavků, obří roadmapy, která ukazuje, jak mají scenáristé hry rozložený příběh na několik let dopředu. Došlo také speciálního balíčku ke 30. výročí studia Bungie, jenž byl inspirován předchozí tvorbou autorů Halo, a jenž měl zároveň zmírnit zklamání z toho, že musel být nejnovější datadisk The Witch Queen o několik měsíců odložen.

Nutno zmínit, že základní hra už je dnes free to play, což byl nakonec největší důvod, proč jsem reagoval jako zoufalý závislák, který nutně potřebuje svoji dávku řádné MMO akce předtím, než se na desítky, možná stovky hodin ponoří do ponurého fantasy světa z hlavy G.R.R. Martina a začne bojovat s úplně jiným typem démona. Bungie navíc zpřístupnilo příběhovou kampaň datadisku Forsaken všem zdarma, ta totiž spolu s některým sezónním obsahem, jednou lokací a několika questy v den vydání The Witch Queen nenávratně zmizela v tzv. content vaultu, neboli trezoru, kam vývojáři zametají starý obsah, aby uvolnili místo pro nový. Fakt, že k něčemu takovému dochází, a většina platících hráčů to navíc bez větších keců strpí, je mi dodnes záhadou. Stát se něco podobného například ve Final Fantasy či World of Warcraft, je Twitter do pár minut v plamenech. Teď už ale k tomu, jak se vlastně Destiny v roce 2022 hraje.

Vybavení, návykový gunplay a spousta puzzlů

Hned zkraje na mě čekala první těžká volba. Pokračovat v hraní za svoji původní postavu, Awoken Huntera, nebo začít od znova? Úrovně samotné zmizely a power level neboli síla vašeho vybavení za těch pár let razantně stoupla, moje stará postava na sobě tak měla doslova horší věci než čerstvě založený Warlock. Chopením se nové postavy jsem se však vyhnul i dalšímu problému, a to jisté míře dezorientace v endgame prostředí. Místo, abych náročně zjišťoval, kam jít, co jako první udělat, ocitl jsem se v jakémsi intro scenáriu zvaném New Light, v němž jsem si osvěžil základy, dozvěděl se něco nového k příběhu, a taky žasnul nad mírou detailů a skvělým grafickém zpracováním, jaké pár let stará hra i z dnešního pohledu nabízí.

Především jsem ale ochutnal to nejlepší – tedy vymazlený gunplay. Ať už držíte v rukou samopal, pulzní pušku, odstřelovací pušku, granátomet nebo třeba luk, pouhé mačkání spouště přináší blaho už od prvních minut. Hra navíc obsahuje doslova mraky zbraní, které navíc přichází s nejrůznějšími náhodnými perky, a které následně ještě můžete všelijak modifikovat. Vše si tak můžete upravit podle vlastních potřeb a přání. Zbraně je pak možné upgradovat na vyšší power level, takže když během kampaně narazíte na něco, s čím se vám dobře zachází, jednoduše si to sebou přenesete až do endgame části. To samé platí mimochodem i o zbytku vašeho vybavení. S novým rozšířením do hry přibyla také možnost zbraně vyrábět, a tím pádem jim vybírat vlastní perky. To už jsem si stihl vyzkoušet a zatím to vypadá na formu nenáročného grindu, která se hráčům v delším časovém horizontu odmění bohatou škálou úpravy jejich herního stylu.

Hned po připomínce, jak skvělé je v Destiny soubojích s vlnami nepřátel, vyřazování nepřátelské techniky a konečně i v boss fightech, dočkal jsem se dalšího milého překvapení. Už po vydání druhého Destiny jsem byl zaskočen tím, do jaké míry se ve hře pracuje s vlastním vznášením. Ne, stále nejsme na úrovni Anthemu a jeho leteckého free-roam režimu, jenž přes všechno to zlé, co hru potápělo, dodnes zůstal mojí nejlepší vzpomínkou. V Destiny takhle nelétáte, můžete se ale například na pár vteřin odlepit od povrchu a pokrýt nepřátele salvou raket ze vzduchu, skákat do dálky, případně tlumit pády z velké výšky. V praxi je to pak využito nejen při bojích, ale i během plnění nejrůznějších puzzlů v otevřeném světě, překonávání terénních překážek a nacházení skrytých bedniček s vybavením, surovin, nebo klidně i celých tajných sektorů. Ty zpravidla obsahují náročnější skupiny nepřátel s bossem a odměnou na konci.

Pohyb po světě ještě zrychluje váš vlastní personální kluzák, k pohybu mezi světy (a mezi loading screeny) pak slouží vaše vesmírná stíhačka. I zde samozřejmě dochází ke customizaci, vylepšování, nebo získávání nových, zajímavějších typů plavidel. Zde bych rád zdůraznil, že veškeré dosavadní dojmy s výjimkou výroby zbraní pochází teprve z prvních pár hodin free to play verze Destiny. Jak už jste se ale nejspíš dovtípili i ze samotného titulku, u toho už dávno nezůstalo.

https://www.youtube.com/watch?v=PYM7KDrx_Ho

Světlo vs. Temnota v několika aktech

Po pár dnech hraní a ochutnávce začátku příběhové kampaně Forsaken, kterou veteráni Destiny doporučují, kudy chodí, mi bylo jasné, že se do téhle králičí nory budu muset vydat hlouběji. Deluxe edice The Witch Queen mě sice vyšla na mastné dva tisíce korun, byl s ní ale spojený i Season Pass, který ve hře nabízí poměrně znatelné množství výhod. Záhy se ale dostavil další problém. Totiž předchozí rozšíření jménem Beyond Light, které do hry přidalo zásadní prvek jménem Stasis. Pro opáčko – každá ze tří class (Hunter, Titan, Warlock) má své tři Light subclassy (Arc, Solar, Void). Stasis je pak první Darkness subclass ve hře a ve zkratce se její ability točí okolo možnosti zpomalovat, mrazit a následně ničit nepřátele pomocí obřího AoE.

Subjektivně si myslím, že podobné věci by ve hrách neměly být uzamčeny za nutnost zaplatit, ale Bungie je v tomhle ohledu dost nekompromisní. Po dotazu, jestli se v budoucnu bez Stasis obejdu, a odpovědích, že s největší pravděpodobností ne (v PvP je například Stasis bezkonkurenčně nejlepší podtřída) jsem byl nucen opět sáhnout po peněžence. Tentokrát mě ale PlayStation Store potěšil 50% slevou na samostatný datadisk Beyond Light, k dispozici samozřejmě byly i jiné varianty obsahující například veškerý dosavadní obsah, které se ale zdály zaprvé zbytečně drahé, a zadruhé ne tak zásadní. Celkový vstupní poplatek za to, že si budu moci v roce 2022 užít Destiny 2 naplno, se tak zastavil na 2700 korunách. A ano, s PlayStation Plus si můžete ve hře užít desítky hodin zábavy, aniž byste utratili jedinou korunu. Jenom se tím připravíte o to, s čím si Bungie v posledních letech dává nejvíc záležet. Příběh.

Bungie současnou éru nazývá Light and Darkness Saga a de facto se jedná o jeden dlouhý souvislý příběh v němž vystupuje spousta vesmírných ras, různí záporáci, vy – členové skupiny elitních ochránců Země a jejího Světla, a pak taky mysteriózní Temnota, která začala promlouvat do příběhu teprve v posledních letech. Po za mě už tak parádní Red War kampani (která ze hry zmizela spolu s vydáním Beyond Light) se pak kvalita vyprávění, variabilita misí, a především level design datadisk od datadisku lepší.

Bezprostřední možnost přehrát všechny kampaně v takto krátkém sledu samozřejmě dost věcí zjednodušila, zejména co se dávkování děje týče. Přirovnal bych to ke sledování seriálu, jenž je pro mnohé lidi už dlouhé roky kultovní, vy mu však dáváte šanci až v současnosti a teprve s odstupem a díky binge watchingu rychle zjišťujete, proč ho vlastně všichni tolik milují.

Po skvělém Forsaken tak přišlo ještě masivnější Beyond Light, které nyní trumfl hon na královnu intrik, sestru Oryxe z první hry a bohyni rasy zvané Hive, Savathûn aka The Witch Queen. Ta totiž ukradla Světlo a nyní je na vás, abyste ho získali zpět. Záhy se tak ocitáte zpátky na Marsu, který posléze opustíte a odcestujete do královnina trůnního světa. A vážně nelžu, když vám řeknu, že některé části mapy a masivní komplexy, jimiž probíháte/prolétáváte jsou to nejhezčí, co jsem zatím nejen na své PS5 viděl. Dále nebudu spoilerovat, pouze dodám, že Bungie tentokrát přidalo do hry možnost kampaň hrát opakovaně, a to dokonce i na vyšší obtížnost, která vaše snažení bohatě odmění. Při míře detailů a množství práce, kterou do příběhu studio vložilo, je to pak zcela pochopitelné a hráčská komunita tuto možnost s nadšením kvituje. Zejména protože na těžší obtížnost samotné mise dostávají ještě větší grády. Ne snad, že bych se místy nezapotil i při té normální obtížnosti.

Bezprostřední možnost přehrát všechny kampaně v takto krátkém sledu samozřejmě dost věcí zjednodušila, zejména co se dávkování děje týče. Přirovnal bych to ke sledování seriálu, jenž je pro mnohé lidi už dlouhé roky kultovní, vy mu však dáváte šanci až v současnosti a teprve s odstupem – a díky binge watchingu – rychle zjišťujete, proč ho vlastně všichni tolik milují. Jsem si jistý, že roční čekání na další zásadní kapitolu mě opět vrátí nohama na zem. To je ale problém budoucího Ondry, protože nyní jsem zaháčkovaný, takže Bungie svoji misi splnilo. A nejsem zdaleka sám. Statistiky mluví jasně, datadisk The Witch Queen se stal nejprodávanějším rozšířením v rámci celé série – předobjednávky se zastavily za hranicí jednoho milionu. Krátce po naběhnutí aktualizovaných serverů pak hra dosahovala na Steamu svého vrcholu, kdy ji v jednu chvíli hrálo na PC 289 895 hráčů. Číslo pochopitelně nezahrnuje další hráče hrající na Xboxu a PlayStationu.

Thank you to the more than ONE MILLION Destiny players who have pre-ordered Destiny 2: The Witch Queen.

With your incredible support, it’s on track to be the most pre-ordered expansion in Destiny 2 history.

See you on 2.22.22, Guardians! pic.twitter.com/1fFzAWyV30

— Destiny 2 (@DestinyTheGame) February 1, 2022

Endgame, endgame a zase ten endgame

Nyní ovšem přichází na řadu další část. Část, která mě teprve čeká, ale jíž se z mnoha důvodů neobávám tolik, jako jsem se například zalekl potenciálního grindu v Lost Ark. Postup skrze endgame v Destiny se totiž skládá z mnoha aktivit, a byť se jedná o v zásadě o MMOFPS, vaši postavu můžete zcela v pohodě dotáhnout na maximální power level i coby sólový hráč. Což je v tuto chvíli můj preferovaný styl hraní.

V prvé řadě je tu PvP část, která se skládá ze dvou aktivit. Crucible je čistý PvP režim s několika módy (6v6, 3v3, 3v3 ale bez premadů atd.), přičemž na vašem power levelu v něm až tolik nezáleží, protože se v základu srovnáte s ostatními. Rozhodující jsou až různé perky, modifikace a další vylepšení vaší postavy, stejně jako pozornost, reakce a samozřejmě přesnost. Crucible může být na začátku nekompromisní a odrazující, řada hráčů Destiny si jej ale zamilovala a pro mnohé se dokonce jedná o primární důvod toho, proč hru hrají. Druhou aktivitou je Gambit, který kombinuje PvE elementy s PvP. V Gambitu bojujete proti vlnám nepřátel, snažíte se přivolat mocného bosse, a následně jej zabít dřív, než to zvládne soupeřící tým. Čas od času pak můžete vyrazit své protihráče sabotovat a jejich postup zpomalit. Gambit je relativně novou aktivitou, která si po přidání do hry nezískala příliš fanoušků. Přirozeně jsem si ji okamžitě zamiloval.

V PvE části pak máte na výběr z menších Striků, tedy kratších misí s několika fázemi a end bossem, které plníte ve třech lidech díky funkčnímu matchmaking systému. Každý týden je pak náhodně jeden Strike možné splnit i na tzv. Nightfall obtížnost, která už představuje solidní výzvu. Mimo Striků hra nabízí ještě Dungeony – ty starší mohou schopní hráči s dobrým vybavením projít sami, v opačném případě je nutné pro jejich splnění utvořit vlastní partu o třech lidech. To samé se týká i větších Raidů, které plníte v šesti lidech. Matchmaking v těchto dvou PvE aktivitách nefunguje, a to hlavně z toho důvodu, že obě zahrnují docela náročné puzzle, které bez hlasové či chatové komunikace nelze jen tak splnit, navíc už je u nich potřeba určitá míra znalosti vaší postavy, správně nastavených skillů a taky skvělého vybavení. Zpravidla vás ale odmění tou nejlepší výbavou ve hře. Nově si můžete Raidy vyzkoušet i coby sólo hráč v tzv. Guided režimu, který je zatím ve fázi beta testování. V podstatě se přidáte k již připravenému týmu, který vás Raidem následně zkusí provést. Sám jsem ale zatím této možnosti ještě nevyužil.

Spolu s novým rozšířením a novou sezónou pak do hry přibyly ještě tzv. PsiOps Battlegrounds, v nichž máte za úkol lovit vysoko postavené poručíky Hive obdařené Světlem, v zásadě je to ale jenom další PvE aktivita zahrnující plno skákání mezi světy, probíjení se přes vlny nepřátel a posléze end bosse. Pointou je, že každá z výše jmenovaných aktivit, stejně jako průzkum jednotlivých planet, čištění skrytých sektorů a veřejné eventy, vás nejenže sama odmění novým vybavením, ale zároveň se počítá i do týdenních výzev, jejichž plněním coby sólo hráč získáváte high end armor a zbraně.

Ty navíc můžete každou sezónu získávat i výměnou za speciální tokeny, tzv. Engramy, které lze dokonce výměnou za další vzácné suroviny využívat k tomu, že si přímo vyberete, jaký typ odměny chcete. Engramy lze farmit buď sbíráním zkušeností do Season Passu, plněním týdenních výzev, grindem reputací atp. Přidejte do toho nově i možnost sbírání receptů na zbraně a nový systém craftingu, a máte před sebou endgame, který vám vydrží na pěknou řádku týdnů. Což je ideální, protože jednotlivé sezóny v Destiny 2 trvají vždy tři měsíce, než se váš progress resetuje, a vy začínáte zase od začátku. Sezóny jsou nicméně důležité i z příběhové hlediska, vyplňují totiž mezery mezi datadisky, takže zahrnují nejen nové aktualizace endgame obsahu, ale i nové mise a nové nepřátele.

Pár slov na závěr

Předně musím říct, že jen co tento text dopíšu, čeká mě pár hodin spánku, a poté konečně Elden Ring. Není to tedy doslova tak, že by mi Destiny zcela uneslo veškeré mé plány na závěr měsíce. Kampaň jsem stihl dohrát a ten zbytek na mě i díky Season Passu počká. Minimálně vynechání prvního týdne nového patche ve World of Warcraft je pro mě ale velké poprvé, které ovšem souvisí i s dlouhodobými problémy týkajícími se Blizzardu a jeho (ne)přístupu k hráčům. Možná, že časem patch 9.2 vyzkouším. Možná počkám až na 10.0. Už teď ale vím, že jen co zdolám finálního bosse Elden Ringu a dojdu do bodu, kdy ze hry dostanu vše, co jsem chtěl, vrátím se naplno ke hře, která mě během dvou týdnů dokonale polapila nejen famózním gunplayem, pestrou škálou nepřátel a nádherně zpracovanými světy s neskonalou dávkou detailů, ale především svým vtahujícím příběhem plným prvotřídně zpracovaných filmečků. Ostatně i proto mi přišlo tak důležité, abych tuto informaci předal dál.

Spousta lidí na Destiny zanevřela. Většinu důvodů pak vlastně i docela chápu. Vstupní cena je extrémně vysoká, vaultování obsahu mi přijde zcela scestné, stejně tak nechápu ani zamykání zásadních věcí jako celá subclass za paywall v podobě placeného rozšíření. Jenže při pohledu na masivní ledové chrámy na měsíci Europa odkazující až někam k Lovecraftovi, při plnění misí v trůnním světě prohnané Savathûn, v zápalu akce v režimu Gambit, nebo třeba jen během postávání v hlavním hubu a obsesivním ladění transmogu, úpravě zbraní, hledání těch nejlepších kombinací perků a modifikací, jdou zkrátka a dobře tyto výtky stranou, poněvadž míra polishe a preciznosti v jednotlivých sférách hry je tak vysoká, že to snaživému týmu vývojářů z Bungie musíte odpustit. Ba naopak, dokonce jim začnete fandit, ať už kvůli aktivní komunikaci s hráči na Twitteru, týdenním souhrnům na webu, včasnému opravování bugů nebo pravidelnému přidávání nového obsahu do hry. Co by za takovou péči dal třeba ten Warcraft.

Destiny 2 je tak i v roce 2022 právem označován za krále žánru looter shooter. Pokud byste navíc hře chtěli dát šanci, nikdy pro to nebyla vhodnější chvíle. Power level všech začínajících hráčů se srovnal na stejnou úroveň, nové rozšíření označuje také začátek nové sezóny, po příběhové stránce se i podle veteránů jedná o nejlepší přídavek vůbec (zapomeňte, že vás bude hra přílišně vodit za ručičku) a počty aktivně hrajících hráčů vyjímaje vydání původní hry nikdy nebyly vyšší. Závěr února je sice s ohledem na současnou herní konkurenci celkem vražedný, Elden Ring ale nikam nezmizí, Horizon Forbidden West tu bude i v létě, a Cyberpunk na své první opravdové DLC stále čeká. Pokud vás tedy moje dojmy alespoň trochu zaujaly, dejte hře šanci. O tom, že vás překvapí, ostatně nemám vůbec pochyb. Otázkou je pouze to, jak moc jí posléze propadnete. A to mimochodem není řečnická. Fakt mě to zajímá.

Takže mi koukejte dát vědět.