Recenze Starship Troopers – Terran Command » Vortex

Když byl v roce 1997 uveden film Hvězdná pěchota režiséra Paula Verhoevena, kritici ho nepochopili. Rozhodně teď nechci snobsky útočit na recenzenty, zvlášť z vlastní pozice, ale pokud se bavíme o snímku, který byl naopak po deseti letech označen za jeden z nejlepších ve zmíněném roce, recenzenti asi potřebovali trochu „pomoct“ od fanoušků, aby pochopili, že z tohohle drsného, herecky mírně prkenného, ale přesto zábavného snímku může být kult. Je to už dlouhých 25 let, takže je rozhodně příhodné zavzpomínat si na tuhle záležitost, a proč ne i prostřednictvím videohry. Za strategií Starship Troopers – Terran Command stojí studio The Aristocrats, a ačkoliv ji za 25 let zřejmě nebudeme označovat za kultovní, pobavit se u ní dá vcelku uspokojivě.

Držte očekávání níže

Na začátku je nutné nastavit očekávání – Starship Troopers – Terran Command není hrou podle filmu. Ačkoliv budete kosit zástupy brouků, nečeká vás výlet na Klendathu, nýbrž na planetu Kwalasha, která ovšem ve výsledku vypadá podobně. Jde o pouštní planetu, jejíž neutěšený ráz tu a tam přetne nějaká budova, terénní nerovnost nebo hnízda brouků, která je nutná zničit, stejně jako všechno ostatní, co má víc než dvě nohy. V tomhle směru je počin studia The Aristocrats velmi přímočarý, čemuž odpovídá i herní nabídka, zahrnující pouze kampaň pro jednoho hráče. I to je nutné vzít v potaz, pokud byste se o tuhle strategii zajímali, protože skutečně nad rámec příběhu – a nutno podotknout, přísně lineárního – nenabízí ani skirmish, natožpak plnohodnotný multiplayer. Odráží se to ale i v ceně, která je nastavena na rozumných 25 eur, za které dostanete přibližně 15 hodin zábavy.

Ano, říkám zábavy, protože i když se můžeme nad rámec zdánlivě omezeného obsahu bavit třeba také o slabším technickém zpracování, vlastní hraní příjemně odsýpá a na monitoru umí vykouzlit solidní atmosféru i za přispění skvělého soundtracku. Děj hry se odehrává po zmiňovaném filmu, kdy je válka s brouky v plném proudu a všichni, „kdo se chtěli dozvědět víc“, jsou teď čerstvým masem ve válečném mlýnku. Hra navíc zůstává tematicky hodně odosobněná, protože i když příběh posouvají rozpohybované obrázky a v krátkých sekvencích se řeší podstata člověka či poslušnosti, hrajete zkrátka za velitele anonymních vojáků, kteří jsou jen číslem na seznamu. Co je možná trochu horší, během hry nedojde k žádnému cameu některých známějších postav, takže pokud čekáte nějaké pomrknutí, dostane se vám ho jen ve velmi obecné rovině.

Ne dokonalá, ale zábavná hra

Například prostřednictvím designu misí, které stáčí hraní k několika typickým scénářům, na které film přirozeně narazil. Pochod otevřenou krajinou a náhodné střety s brouky. Posouvání linie při masivním střetu s brouky. Bránění základen při koordinovaném střetu s brouky. Nebo plenění hnízd a podzemních slují, během kterého se rovněž nevyhnete střetu s brouky. Asi rozumíte, co jsem chtěl říct – bitvy jsou tím nejdůležitějším, co budete v Terran Command dělat a vývojáři se ani nesnažili předstírat, že by pro hráče připravili něco navíc. Nestavíte základnu, místo těžby pouze sbíráte suroviny po mapě, na místech výsadku doplňujete stavy a jediné, v čem lze najít trochu taktiky, je levelování veteránských jednotek, které při přestupu na jednu ze dvou pokročilých úrovní odemykají nové talenty či zbraně.

Pořád se ale vracím k tomu, že je hraní poměrně návykové, protože není mnoho lepších věcí, než půlkruh oddaných mariňáků, kteří kosí nabíhající arachnidy. Vývojáři se navíc snaží mise bez ohledu na opakující se hlavní cíle ozvláštnit vysíláním nových typů nepřátel, včetně přerostlých světlušek s plazmovými prdelkami, sloužících jako mohutné dělostřelectvo a i na střední úroveň obtížnosti vám umí poměrně zatopit. V takových momentech, a přijdou relativně záhy, si pak navíc uvědomíte jednu z dalších slabin hry, kterou je ale bezpodmínečně nutné přetavit ve výhodu. Zní to možná trochu zmatečně a na začátku je kritika, ve výsledku ale musím hru pochválit za to, že si jednotky mohou v boji zavazet. Abyste rozuměli, protože velíte četám jednotek, nikoliv jednotlivcům, může se klidně stát, že oddíly přes sebe nemohou střílet, což není znázorněno „střelbou do vlastních“, ale zkrátka tak, že jednotka na první pohled nedělá, co ji řeknete.

I brouci mají vrstvy

První pokus o mikromanagement pozic vašich jednotek je ale zároveň spouštěčem úplně nové vrstvy, která může zůstat skryta za určitou dávkou frustrace. Když ale přijmete nastavená pravidla a budete si dávat záležet na tom, kde kdo stojí a odkud na brouky útočí, pochopíte, že se za přímočarým postupem pěchoty skrývá přeci jen něco víc. Střelci do půlkruhu či do řady, plamenometčíci dopředu a nejlépe ze strany, odstřelovači na vyvýšená místa a nezapomenout prst na tlačítku pro házení granátů či speciální salvu z brokovnic. Tahle pravidla se stanou jakousi vojenskou mantrou, kterou zejména v soubojích pod zemí možná přetvoříte i na komplexní doktrínu, protože se bez ní nedá efektivně přežít. Má to ale také své mouchy, jako například nutnost manuálně u každé jednotky naklikávat či pomocí zkratek spouštět speciální útoky, mnohdy s označením konkrétního cíle, aby nedošlo k nedorozumění. Problémem jsou i snipeři, kterým buďto musíte před každým výstřelem určit cíl – což s ohledem na hektičnost některých soubojů nejde – nebo se prostě spokojíte s tím, že střílí halabala po čemkoliv. A to „čemkoliv“ zpravidla znamená výstřel do největšího nepřítele před vámi, namísto menších pohyblivějších brouků, kteří právě prochází kolem a žerou vaše plamenometčíky.

Více než dvacítka misí v Terran Command přináší uspokojení zejména pro fanoušky filmu, kterým nevadí místy neotesané hrany a chtějí prostě jen kosit a kosit brouky.

S určitými problémy hry se pojí také podivný pathfinding, s nímž má Terran Command plné ruce práce hlavně v podzemí, kde není tolik prostoru. Jednotky se tu a tam někde zapomenou, takže je nutné ukončit jejich bloudění manuálně a doufat, že se to nestane znovu v některé kritičtější chvíli. Stane, na to vemte jed, ale celkový kontext obestírající hru mi dovoluje být při hodnocení trochu benevolentnější. Týká se to i grafického zpracování, které není špatné, ale chybí mu lesk velké AAA produkce, kterou zkrátka lidé z The Aristocrats nemohou nabídnout. Shodně na tom jsou animace, předělové filmečky mezi misemi, ale také nepříjemně rychlé mizení zabitých brouků, aby mohla být hra i nadále plynulá a bez jakýchkoliv zaškobrtnutí. Hráč tím ale přichází o atmosféru, kterou by horda mrtvých arachnidů naskládaná před opevněním nepochybně umocnila. A pak tu jsou ještě drobnosti, jako nemožnost otáčet kamerou, i když je celá hra kompletně ve 3D nebo neuspokojivé vyřešení obtížnosti při volbě vyšších stupňů. Vývojáři se rozhodli pro to nejjednodušší, ale zároveň nejobyčejnější zpracování, tedy snížit poškození udělované vašimi vojáky, namísto většího počtu nepřátel nebo jejich efektivnějšího pohybu.

Více než dvacítka misí v Terran Command ale přináší uspokojení zejména pro fanoušky filmu, kterým nevadí místy neotesané hrany a chtějí prostě jen kosit a kosit brouky. Pokud ke hře přistoupíte jako milovníci strategií, kterých, přiznejme si, nevzniká hodně, bude vám pravděpodobně chybět makromanagement a zřejmě si nevystačíte ani s popisovaným taktickým přístupem. V kombinaci s cenou a jasně definovanými ambicemi bez falešných příslibů ale hodnotím Terran Command jako mírně nadprůměrnou záležitost, která vás jistojistě neurazí. A kdo ví, třeba kladné přijetí od hráčů přiměje vývojáře do budoucna popřemýšlet i nad nějakým rozšířením, neřku-li multiplayerem, protože hrát za brouky by mohlo být velmi osvěžující. Plné chytinu, klapání, praskajícího zvuku krunýřů, ale stále osvěžující.