Recenze Ride 5 » Vortex

Italští mistři inkrementálních změn přijíždí do ringu závodních her na nové generaci jednostopých závodů! Osazenstvo milánského studia Milestone vytáhlo na trať svou vlajkovou loď Ride, motocyklový simulátor koncepcí blízký čtyřkolovým titánům, jakými jsou například značky Forza či Gran Turismo. Dnes již zavedená série s novinkou ocejchovanou číslovkou 5 nově vychází pouze na aktuální generace konzolí a PC, čímž přirozeně nastavuje zvýšená očekávání. Pod kapotáží se ovšem skrývá nejenom naleštěná technologie, ale také řada vylepšení na prakticky všech úrovních, které dělají z Ride autentičtější a masitější zážitek. Pátý díl se nově nese v duchu konsolidace obsahu a oslav hráčských úspěchů! 

Valentino z ústeckýho výběžku

O operativní strategii Milestone bychom mohli vést sáhodlouhé hospodské debaty, obzvláště když si vyložíte karty na stůl a zjistíte, že tvůrci jen za poslední 3 roky vydali již 17 her. Ano, slovy SEDM-NÁCT HER! Na dříve malou italskou dílnu docela slušné množství, že? Když dáme stranou arkádové Hot Wheels, v itineráři studia naleznete další licencované závody v podobě MotoGP, bahňácké MXGP a Monster Energy Supercross či okruhové superbiky SBK. Kde se v tom všem nachází Ride? Řekněme, že všechny výše zmiňované vydělávají peníze a poskytují dostatek zdrojů na to, aby autoři mohli dělat to, co je skutečně baví a tam právě spadá Ride, všehochuť silničních motocyklů prohánějících se na licencovaných okruzích. Kvalitou jde o nejvíce vyleštěnou hru, kterou se Italové i zcela prozřetelně nejvíc chlubí. Jako když k vám přijde návštěva a vy jí první ukážete své nejchytřejší dítě a teprve poté Honzíka, který v deváté třídě stále ještě počítá na prstech.

Od vydání Ride 4 uplynuly necelé tři roky, co se tedy odehrálo v mezidobí s pátým dílem, který nově přijíždí pouze na aktuální hardware? Dominantou je nejen obsáhlý balík motocyklů, tratí a závodů, ale také novinek v oblasti hratelnosti a prezentace. A víte co? Když už se bavíme o výhradním fokusu na relativně nový hardware, je vhodné si na začátek přivonět k vlastnímu výfuku. Ride je odjakživa motocyklová výkladní skříň co se grafiky týče. Až fetišisticky detailní zpracování modelů motocyklů je vodou na mlýn každému nerozhodnému sjížděči obchodů s novinkami i ojetinami. Design motocyklů a technokratický cit pro detail dává hráči skutečný pocit hodnoty a odříznutí starých konzolí přineslo své ovoce. Navzdory skutečnosti, že kvalita modelů ve smyslu geometrie neprošla výrazným upgradem, detailnost materiálů, nasvícení a sekundárních efektů zahrnujících například fyziku kapalin už novinku dokáže skvěle prodat. 

V obecnosti si zlepšení všimnete, ale ne nutně na první pohled. Kde však pětka prodává svůj nově objevený potenciál, je výrazně přepracovaný systém změny času a počasí, který se teď projevuje u všech typů závodů, a nejen u těch vytrvalostních. A s ním se zásadně změnilo například i nasvícení, takže si užijete skvělých západů slunce, drsných deštivých nocí a to i v těsném sledu a na všech tratích. Je to právě určitá romantika spojená se změnou denní doby, kdy se po 10 minutách závodění rozsvítí lampy podél tratě a vy plynule přejedete z šera do plnotučné tmy. Unikát? Ve světě závodů rozhodně ne, v případě Ride jde ovšem o jednu z nejpříjemnějších novinek. Problém ovšem nastává v kontrastu prvků na trati. Zatímco se kocháte pohledem na pornografické supersporty, bezprostřední okolí tratí nadále zůstává bez nápadu, hloubky a dynamiky, která po vylepšeních působí obzvláště kontrastně. Kontrastně nedobře a nudně!

To odpružíš!

Dojem novosti a prémiové prezentace motorek v menu tak běžně vyvažuje sterilní a plochá prezentace okruhů, kde přeci jen trávíte většinu času. Změny se nicméně dotknuly i dalšího aspektu titulu a tím je obsah, respektive pak jeho prezentace. Když jsem na začátku článku zmiňoval konsolidaci obsahu, měl jsem namysli zejména jeho poskládání a navázání v hlavní kampani, která tvoří páteř obsahu pro jednoho hráče. Ride 4 se potýkal se vcelku pozoruhodným problémem. Obsahoval totiž ohromné množství závodů a turnajů, které byly na hráče hozeny bez větší direkce a příčiny. Je to kuriózní problém, ale ačkoliv jako hráči masu hmoty a odměn obvykle vítáme, jistou potíží byla ovšem právě bezcílnost a absence logického napojení, kdy hráč skákal z veteránů na moderní závodní speciály v podstatě v řádu minut, čímž naopak trpěl přirozený dojem růstu a motivace.

Autoři problém řeší vcelku kuriózními mechanismy, tím prvním jsou rivalové. Se svým závodníkem přirozeně postupujete globálním žebříčkem sbíráním bodů a v průběhu cesty potkáváte vtipně stereotypní rivaly z jednotlivých zemí, se svým vlastním příběhem a chováním na trati. Hra se snaží vyprávět příběh tam, kde příběh není a každý závod například obohacuje pohledem na reálné záběry lokací okruhů, doprovázených motivačními citáty o závodění. Je to právě ta část hry, která neškodí, ale ani nepomáhá, jedná se tak o dokonalý gimmick s takřka nulovým dopadem na personalizaci zážitku, zvláště když se podíváte na vtipně vypadající karikatury závodníků, kteří svým vzezřením připomínají nejdivočejší NPC z Dark Souls. Odvážnější změny se nicméně odehrávají na úrovni kampaně, která je nyní jinak strukturovaná a hráče více vede za ruku a snaží se jej uvést do děje postupným zpřístupňováním obsahu.

Nenechte se vysmát, šampionátů a odměn je ve hře stále požehnaně, ale mají logičtější spád a přispívají růstu. Procházíte postupně z nejpomalejších kraksen až po hypersporty a rozdíly mezi klasikou a modernou jsou čitelnější na více úrovních. Jakmile dokončíte jednu z hlavní kapitol, odemkne se kategorie vedlejších závodů, kde můžete vyhrát jinde nedostupné motorky. Tyto závody představují trošku náročnější a zapeklitější výzvu. Jako hráči jste tak přirozeně motivování závodit v nepovinných soutěžích, ale ačkoliv je odměna obvykle unikátní či jinak výhodná, velmi rychle dojde k překryvu obsahu a pocitu nasycení. Navzdory zhruba 220 motocyklům a velmi štědré čtyřicítce tratí se určitá únava dříve nebo později dostaví a vy prozřete. Kampaň Ride 5 je obdobou čtyřky, akorát s tím rozdílem, že je její obsah poskládán více sekvenčně. Rozhodně se jedná o zlepšení, nicméně velmi marginální.

Netaktní dvoutakt

Určitě si ale zamilujete i novou kalibraci závodů. Většina turnajů v hlavních kapitolách se jede zhruba na 3 kola, takže postup hrou odsýpá a rozvolnění potkalo i ekonomiku, kde nové motocykly stojí výrazně méně než v minulosti a totéž potkalo i vylepšení. Je tím pádem snazší pořizovat nové stroje, skákat z jednoho na druhý a experimentovat, aniž byste byli nuceni dřít od rána do večera. A právě výběr strojů patří ke špičce na trhu, na své si přijdou milovníci veteránů i moderních strojů a je velmi dobře vidět, že hru vyrábí milovníci motorek a berou Ride tak trošku jako kroniku motocyklové historie. V nabídce aktuálně chybí několik motorek z předchozích DLC, tudíž se dá očekávat, že se nově příchozí stroje mohou v budoucnu opakovat. A co je lepší než na motorky koukat? Motorky řídit!

Živočišnost není Ride cizí a jízdní model velmi příjemně prohlubuje rozdíly mezi povahou jednotlivých strojů, ať už se bavíme o výkonu, váze, tlumičích a nově také i aerodynamice a například šířce pneumatik. Ride je odjakživa simulátor a každý díl příjemně rozšiřuje nuance jízdního modelu, který je přes svou neúprosnost stále zábavný a odměňující. Vítanou změnou je větší odolnost vůči nárazům do ostatních závodníků, takže vás už nerozhodí každé sebemenší ťuknutí, což je právem ocenitelné, zvlášť když zjistíte, že umělá inteligence mnohdy působí, jako kdyby v civilu řídila BMW. Výrazně responsivnější je pak i naklánění závodníka z jedné strany na druhou a je tím pádem snadnější radikálněji měnit směr v případě krize a motocykly tak náhle nepůsobí jako nahřáté bloky eidamu. Výměnou za zvýšenou responsivitu je nutnost citlivěji pracovat s plynem a brzdami a obzvláště na nejtěžší nastavení simulace je kombinace divokosti strojů a jejich zvukového projevu skutečně návyková. 

Teď si představte následující scénu, kde vedle sebe postavíte moderní Kawasaki H2, dvousetkoňové karbonové monstrum s dvaceticentimetrovými salámy na zadním ráfku tlačené k zemi hromadou křidélek a ostrých hran kapotáže. Máte? Dobře! A teď vedle ní postavte miniaturní Hondu RC181 z roku 1966 s tenoučkými pneumatikami, miniaturní kapotáží a technikou primitivnější než kámen. Oba dva stroje představují významný milník své doby a jsou krásné ze všech úhlů pohledu a změny v simulačním enginu nově výrazněji definují unikátnost ovládání konkrétního stroje a dávají každému z nich unikátní povahu. Může za to mnohem pestřejší spektrum efektivní rychlosti pro naklánění, a tak je snazší odhadnout chování motocyklu pouhým pohledem. Tam, kde okřídlená monstra s rafinovanou aerodynamikou, jakou má zmíněná H2ka, zvládnete pokládat i v relativně malých rychlostech, jednodušší stroje a naháče vyžadují mnohem delikátnější přístup. Na papíře malá změna do už takhle povedeného receptu přidává další vrstvu dynamiky, která osvěžuje celkový zážitek. 

Klopí to jak starej Babula

Určitou kaňkou na kráse je právě chování umělé inteligence, která se i přes zvýšenou agresivitu stále nedokáže vyvarovat základních chyb a často nemá ani tendenci se kolizi vyhnout. Zvláště pak starty 20 motocyklů současně připomínají uličku s moukou v supermarketu během vánočních slev. Naštěstí to není jen obsah pro jednoho hráče, kterým je uživatel živ. Nově je ve hře dostupný cross-play, tudíž lze očekávat, že herní lobby vydrží déle svěží. Pakliže máte kamarády, užít si můžete i režim rozdělené obrazovky. Příjemným zpestřením je pak vylepšený editor šampionátů a závodů, pomocí něhož si můžete nakonfigurovat vlastní vysněný seriál, čímž autoři možná přesouvají část zodpovědnosti na hráče, ale dělají to velmi efektivně.

A tak jsme tu po třech letech zase. V mnoha ohledech bych mohl zkopírovat text předchozí recenze, proházet odstavce a znovu jej vydat. Schéma vylepšení je v případě Ride vždycky stejné, inkrementální změny hru posouvají malými krůčky kupředu, mnohdy za doprovodu neefektivních prvků a změn, které mají kompletně neutrální dopad. Ride si nadále drží právoplatné prvenství v segmentu motocyklových závodů svým puristickým citem pro přesnost, detail a maskulinní projev motocyklového závodění, ale pátý díl současně nepřináší zdaleka nic nového a rozhodně zplna nevyužívá faktu, že běží výhradně na omlazeném železe. Nový systém počasí a posílení jízdního modelu představují nejpozitivnější novinky v updatu, pseudopříběh je ovšem zcela zapomenutelný a obsah se prakticky nedočkal výrazných rozšíření. A pokud si nový Ride zaslouží o jedno číslo menší známku než díl předchozí, tak je to právě kvůli nedostatku ambicí se výrazněji posunout kupředu.