Recenze Resident Evil: Lék » Vortex

Série Resident Evil už dávno překonala hranice videoher a vydala se vstříc mainstreamu. Ačkoliv za to vděčíme především filmům s Millou Jovovich, které do zlatého fondu celosvětové kinematografie nepatří, název se mezi fanoušky všeobecně vžil, každý si zřejmě představí boj proti zombíkům a zapamatovatelné postavy, které proti nim – a také korporaci Umbrella – neúnavně bojují. Co byste si ale představili pod názvem seriálu Resident Evil, který, pravda, dostal v češtině ještě podtitule Lék? Reboot veškerého televizně-filmového snažení? Snahu vysvětlit i těm, kdo náhodou tuhle látku neznají, aby se zorientovali. Jak už zřejmě tušíte, pomyslné „c“ je tou správnou otázkou, takže se připravte na podivný, nekanonický, roztěkaný a v mnoha ohledech velmi hloupý seriál, který nedělá dobrou službu ani značce Resident Evil, ani jejím vývojářům z Capcomu.

Autorem 8dílného seriálu Resident Evil: Lék je americký scenárista Andrew Dabb, kterému byl projekt svěřen po úspěchu se seriálem Lovci duchů, v originále Supernatural. Bez ohledu na původní název chtěl Dabb pokračovat ve vyprávění příběhu kolem Alberta Weskera a představit vlastní vývoj dějové linky, která následuje po událostech v Raccoon City. Bohužel už vlastní rozdělení na dvě časové roviny neprospívají seriálu ve smyslu tempa vyprávění a od prvních okamžiků jsem nabyl pocit, jako kdyby někdo právě kladivem udeřil do skleněné tabulky a spoustu střepů se rozlétlo po místnosti. První dějová linie je zasazena do roku 2022, druhá pak o 14 let později. Také místopis není shodný – zatímco na začátku sledujeme Alberta Weskera a jeho dvě dcery Billie a Jade, kterak přijíždí do Nového Raccoon City v Jižní Africe, druhá část je vyprávěna z Velké Británie, resp. části Francie. Nejedná se samozřejmě o nic, co by Webb vymyslel, nutno ovšem připustit, že tohle roztříštění přispívá spíše nesrozumitelnosti seriálu, motivacím jednotlivých postav a ve výsledku příliš záhad a mystérií neschovává.

Dvě dějové linky pro (prázdný) efekt

Děj tak lze popisovat chronologicky, a s přihlédnutím k velmi rozvleklému tempu a stopáži – každý díl má kolem 50 minut – by možná autoři udělali lépe, kdyby vypustili všechny flashbacky a nechali vše plynout přirozeně. Pohodlněji byste tak mohli začít sledovat podivně nelogický příběh o vývoji léku jménem Joy, který má zatočit s problémy jako jsou deprese či úzkosti. Jak už ovšem tušít, korporace Umbrella, která za průlomovou látkou stojí, se nedokáže obejít bez T-viru, který je příměsí zmíněného léku a z jeho uživatelů dříve nebo později udělá zombie. Zarážející na tomhle všem je, že ředitelka tamější větve Umbrelly Evelyn Marcus je zcela neskrývaný padouch, který si je moc dobře vědom vedlejších účinků léku Joy, ale nikdo z jejich spolupracovníků se jí to vlastně ani neobtěžuje naznačit. Včetně Alberta Weskera, který sice má obecné výhrady, ale nepohodlným se stane tak trochu náhodou. Aniž bych chtěl prozrazovat příliš, aby se v Umbrelle „něco“ stalo, musí se do všeho vložit zmíněné Billie a Jade, které se navíc spojí s investigativním bloggerem a kamarádem ze střední, což je jen jeden z mnoha momentů, kdy budete kroutit hlavou.

Nelze se proto asi ani divit, že dcery Alberta Weskera vypustí Cerberuse, T-virem nakaženého dobrmana, který navíc Billie pokouše.

Tím to ale nekončí, resp. nezačíná, protože spouštěčem dalšího incidentu je nespokojenost obou dospívajících dívek, které si všimnou, že jejich otec v Umbrelle pracuje se zvířaty. A to i přes to, že ve společnosti k žádným pokusům na živých tvorech docházet nemá. Ale holt když nejíte maso a máte na tričku uvedeno, že vás pohání jen květiny, nemůžete to nechat jen tak být a prostě se do korporace vloupáte, abyste vše zjistili na vlastní oči. Podotýkám do budovy, ve které se před lety stala velmi nepříjemná věc, kterou musely řešit atomové zbraně, ovšem tentokrát v Jižní Africe nikdo neklade důraz na zabezpečení a mechanismy, které by měly všem problémům předcházet. Nelze se proto asi ani divit, že dcery Alberta Weskera vypustí Cerberuse, T-virem nakaženého dobrmana, který navíc Billie pokouše. To vše, aby zachránili králíčky, na nichž je pácháno zlo a bezpráví. Tolik přibližně k zápletce, jak se svět dostane do osidel globální apokalypsy s tím, že vše ostatní už pak skoro nemá smysl popisovat. Snad vyjma vysvětlení, jak Albert Wesker přežil první incident, protože ale jde o nejzajímavější odhalení seriálu, komentáře se stejně jako v posledním vidcastu zdržím.

Všichni mají šanci

Jak jste asi vytušili, problémem seriálu Resident Evil: Lék je jeho naivita a značná hloupost, kterou podtrhují nevýrazné herecké výkony a zkrátka nudné dialogy i scény. Pokud čekáte zombie rubačku, netěšte se – místní rychlí zombíci, nazývaní bůhvíproč Nuly, budou na scéně jen zlomek celkové stopáže a k jediné výraznější bitce, nepočítám-li tu z úvodu, dojde přibližně v polovině seriálu, a pak už pro změnu vůbec. Zbytek vyplňují oduševnělé rozhovory, teenagerská traumata, přenesená navíc i do dospělosti, a chování, ve kterém se neobjevuje ani špetka ponaučení z předchozích nezdarů. To se samozřejmě zdaleka nejvíc týká Jade Wesker, která je ústřední postavou celého seriálu a je na ní aplikováno skoro vše, co patří k výbavě načančaného filmového či seriálového přeživšího apokalypsy. Krásné oblečení, téměř vždy perfektní účes, dokonalá výbava a ochrana ze strany scénáře, která je zárukou dalších nesmyslů a nelogických situací, že ani tady nepřestanete kroutit hlavou, ale hlavně že hon za lékem může pokračovat.

Co se týče hereckého obsazení, hlavní trio – Albert Wesker a jeho dvě dcery – ztvárnili Lance Reddick, Ella Balinska coby Jade a Adeline Rudolph v roli Billie. Pokud jste obsazení sledovali od začátku, určitě vám neunikla kontroverze kolem skutečnosti, že zejména Alberta Weskera ztvárnil herec tmavé pleti, věřte ale, že to je ten nejmenší problém, který může Resident Evil: Lék mít. Zvlášť, když Reddick hraje poměrně přesvědčivě a od výše naznačeného odhalení je to ještě lepší. To samé se však nedá říct o Balinské, kterou svazuje scénář a popisované nelogické situace, kterými je ve smyslu herectví nepříjemnou obětí. Ostatní postavy jsou poměrně jasně nalinkované, ale je rozhodně škoda, že některé z vedlejších rolí nedostaly více prostoru, protože jsou potenciálně zajímavější než Jade a zejména Billie později. Velká škoda to ale není, protože si tak nějak nedokážu představit, že by Netflix chtěl navázat další sérií. Pokud ano, budeme také patrně svědky velmi křečovitých digitálních triků a nepřesvědčivých zombíků, které ztvárnili namaskovaní herci. S kvalitou masek v Živých mrtvých se rovnat nemohou a v té hrstce scén působí zejména detaily na ně nechtěně komicky.

Přidáte-li k tomu přehnanou míru vulgarismů, snahu poukazovat na problémy dnešní doby, jako je covid, ale také diskriminace či boj za rovnoprávnost či postavení menšin v obecném měřítku, dostanete sice korektní, ale velmi nevýrazný koktejl, který vám v ústech zanechá jen nepříjemnou pachuť, že tohle všechno mohlo dopadnout lépe. Nebo, ještě optimističtěji řečeno, mohlo jít o úplně jiný seriál, který by třeba i splnil své žánrové zařazení – horor – protože tím Resident Evil: Lék nad rámec mnoha dalších věcí také rozhodně není.