Recenze LEGO 2K Drive » Vortex

Sešlápnout plynový pedál na podlahu a až do cíle jej nepouštět. Pokud chcete porazit všechny soupeře, potřebujete rychlost… a rakety. V Bricklandii se nezávodí v rukavičkách a protivníky je nutné nemilosrdně zneškodnit. Vítěz pak bere vše: peníze, slávu, vozidla a především blyštivý Nebeský pohár. Ale pozor, cesta k němu je dlouhá a plná zatáček. Získá jej jen ten nejlepší sběratel šachovnicových vlajek.

Čekat od Lego 2K Drive něco víc než arkádovou zábavu, by bylo bláhové. Už po nedávném oznámení, které přišlo jako blesk z čistého nebe, se rovnou přirovnávalo k mixu Forzy Horizon nebo The Crew 2 s Mario Kart, a po několika hodinách testovacích jízd můžu tato tvrzení potvrdit. Vývojáři se však pokoušeli ze hry udělat něco víc než jen další variaci ztřeštěných závodů v motokárách nebo neomezeného závodního sandboxu v otevřeném světě. Jejich cílem bylo právě tyto dva aspekty seskládat. Ať se ale snažili sebevíc, pořád ve mně hlodala otázka, jestli do sebe tyto dílky vůbec zapadají? Tedy alespoň tak, jak o tom mluví vývojáři.

To stejné bohužel platí i pro příběhový režim, dostupný až pro dva hráče v kooperaci, který by měl být tím hlavním lákadlem. Zatímco premisa o snaze získat nablýskanou trofej v oblacích, a přitom porazit padoucha a jeho kumpány, je náznakem něčeho zajímavého, celé provedení je ve výsledku jen dalším Lego příběhem s infantilním humorem. Dříve mi připadalo, že scenáristé sice primárně svými vtipy mířili na mladší publikum, ale měli i snahu pobavit starší diváky. Viděl jsem v tom balanc a příliš jsem nesouhlasil s tvrzeními, že to jsou jen hry, případně filmy pro děti. Poslední dobou však mám pocit, že se misky vah skutečně přiklání spíše na dětskou stranu, a autoři pouze vsázejí na dříve osvědčené metody, aniž by se snažili přinést do vyprávění něco skutečně nového.

Na vlně repetitivnosti

Vývoj dějové linky je pak úzce spjatý se závoděním, a pokud se chcete dostat na konec hry, musíte absolvovat pětadvacet okruhů i sem tam se opakující miniherní mise, v nichž například likvidujete roboty, abyste zabránili zničení vysílačů, nebo zachraňujete legáčky od zlých robotických kovbojů, klaunů a podobně. Asi už je zjevné, že se herní náplň velmi opakuje a tuhle záležitost musím bohužel potvrdit. V některých fázích hry navíc musíte dosáhnout požadované úrovně, čímž se stereotyp ještě prohloubí, protože kvůli tomu je nutné odjet na vyšší nebo nižší obtížnost již dříve dokončené závody. K tomu musíte splnit mise, například sbírání krav či delfínů, nebo hledání osob, a některé časově ohraničené výzvy jako driftování nebo rychlé zajetí kol, rozeseté po částečně otevřeném světě, které ale mají také velmi podobný obsah, takže působí, jako by si vývojáři jen chtěli odškrtnout povinnou položku ze seznamu. Všechny události na mapě tak cílí na překonávání rekordů, což není zrovna pro každého, a chybí zde jakýkoliv nápad, který by obohatil hratelnost hráčům, kteří si třeba chtějí jen u nenáročné arkády odpočinout.

Plusem je, že objekty vytvořené z kostek jsou zcela zničitelné, a i díky tomu si můžete opravit poničené vozidlo

Ani o provedení světa se nedá mluvit příliš kladně, protože je rozdělený na čtyři ostrovy se specifickými biomy: zeleň, poušť, hory a strašidelné močály. Ty se od sebe ale příliš neliší, zejména pak pouštní a hornaté biotopy mi svými členěními připadaly jako totožné mapy jen v jiných barvách. A když už je řeč o barvách, jsou mimochodem velmi syté, což k Legu sedí, stejně jako kombinace typicky kostkovaného grafického zpracování s realistickým vyhotovením silnic, řek a krajiny, jako bylo v loňském Lego Star Wars: The Skywalker Saga. Plusem však je, že objekty vytvořené z kostek jsou zcela zničitelné, a i díky tomu si opravíte poničené vozidlo. Ježdění po okolí a bourání všeho možného ale po chvilce omrzí, protože za to hráč nedostává žádné odměny, podobně jako třeba ve Forze Horizon. Body zkušeností a peníze dostáváte pouze ve chvílích, kdy při průzkumu objevíte některou z hratelných událostí, garáž sloužící pro rychlé cestování i tvorbu vlastního vozu, nebo sběratelské předměty, kterých je ale na druhou stranu požehnaně.

Vytuň mi káru

Prim tu však hrají závody. Ty jsou ve většině případech složené ze tří typy terénu, tedy silnice, off-road a vodní plochy, abyste vyvětrali všechny své druhy vozidel určené na patřičná místa. Tratě jsou vždy odlišné, což dobře funguje jako protiklad k jinak stereotypní náplni hry. Jízdní model je jen o držení plynu a vybírání zatáček smykem, a používání férově rozmístěných power upů, které do hry vnáší určitý aspekt náhody, jenž vám může pomoci i uškodit, třeba těsně před cílovou rovinkou. O závodech nemůžu prohlásit nic špatného, protože mě vlastně bavily, a popravdě bych nic dalšího ve hře nepotřeboval. Jistě, nedosahují takové úrovně zábavnosti jako třeba jízda napříč sérií Mario Kart, ale troufám si tvrdit, že v tomto případě se autoři hry vážně snažili arkádovému klenotu přiblížit, co nejvíc to šlo a povedlo se jim to. Vývojáři si pak ještě ze Sonic & All-Stars Racing Transformed vypůjčili automatickou přeměnu vozidel při vjezdu na odlišný typ krajiny, takže když závoďákem sjedete ze silnice na řeku, automobil se automaticky přeskládá na plavidlo, a pak třeba na teréňák. Prostě jednoduchý, ale účelný mechanismus, který by ocenil nejeden řidič ve skutečném životě.

Vozidel je samo o sobě víc než dost, a hráč si tak vybírá dle vlastních preferencí. Jediné, co skutečně sleduje, je váha stroje, dále pak maximální rychlost, zrychlení, ovladatelnost a výdrž. Nedá se tvrdit, že by těžkopádná vozidla výrazně ztrácela na lehké rychlíky, a tak se skutečně nabízí velká variabilita závodních stylů. Vyhrát prostě můžete s čímkoliv. A to doslova, protože součástí hry je i editor vozů, kde si již předvytvořené závoďáky upravíte podle sebe, nebo si rovnou poskládáte zbrusu novou káru. Zjistil jsem, že skládat Lego kostky s gamepadem není nic pro mě, a tak vznikl naprostý úlet složený jen z podvozku a kol, který jsem ale mohl umístit na závodní dráhu a světe div se, vyhrával jsem. Faktem ale je, že v garáži je možné potunit auťáky, a tím jim upravit výše zmíněné vlastnosti, ale tuhle možnost přenechám opravdovým hračičkům.

Když se vám nedaří a jste ve spodní polovině žebříčku, můžete si všimnout, jak všechna vozidla před vámi zpomalí,

Obecně si ale nemyslím, že je nutné příliš dbát na statistiky vozidel, a ani dostupné perky vylepšující i zhoršující některé bonusy, protože k vítězství vám pomáhá i celkově nižší obtížnost závodění, ovlivněná zejména umělou inteligencí. Ta jednoduše podvádí, ale tím způsobem, že se snaží, aby hráč nezažil pocit zklamání ze špatné jízdy. Takže když se vám nedaří a jste ve spodní polovině žebříčku, můžete si všimnout, jak všechna vozidla před vámi zpomalí, a najednou bojujete o první místo. Napoprvé je sice fajn, že se pak cítíte jak Sergio Pérez při Velké ceně Bahrajnu před třemi lety, ale později tohle přenechávání výher začne být poněkud otravné. Opět se mi tím jen potvrdilo, že Lego hry čím dál víc spadají do dětského oddělení.

V závěru jsem pak zažil šok, když se laťka náročnosti při pohárovém závodě vyhoupla o dvě stě procent, a zhruba čtyři minuty trvající okružní jízdu jsem úspěšně absolvoval až po asi dvou hodinách hraní. Docela nepochopitelné rozhodnutí autorů, a doteď si lámu hlavu nad tím, proč nejdřív uživatele několik hodin tlačí k lehkému vítězství, aby jim pak těsně před cílovou rovinkou propíchli všechny pneumatiky.

Jelikož vozidla získáváte za poražení protivníků, tak si rychle rozšiřujete garáž, a proto můžete zcela ingornovat dostupný in-game obchod, ve kterém se další vozy kupují za herní měnu získanou během kampaně nebo za skutečné peníze. Ano, další hra směřující hlavně na děti, která obsahuje mikrotransakce. Naštěstí u Lego 2K Drive není absolutně nutné sahat pro debetní kartu, a celou hru absolvujete bez útraty jediné kačky.

Patálie více hráčů

Kdo nerad hraje sám, tak určitě ocení možnost kooperativního i soutěživého režimu. Kampaň můžete absolvovat ve dvou lidech ve split screenu, ale nečekejte, že se kvůli tomu zvýší třeba obtížnost, nebo že dostanete více odměn. Postup je sdílený, a ačkoliv po mapě si můžete jezdit dle libosti, tak veškeré aktivity, kromě časových výzev, musíte dělat společně. Když tedy jeden z hráčů spustí například závod nebo se přemístí na jiný ostrov, automaticky se s ním přesune i druhý závodník. Svým způsobem je vždy jeden uživatel řidičem a ten druhý spolujezdcem. Nicméně i zde však platí jednoduché pravidlo, že ve více lidech zažijete více srandy.

To je směrodatné i v dalších multiplayerových režimech. Závodit na rozdvojené obrazovce můžete taky přímo v módech šampionátu, jednotlivých závodů nebo miniher. Podobně pak funguje i online uzavřená sekce pro přátele. Jelikož zde je podpora cross-play hraní s pomocí zaregistrovaného 2K účtu, tak můžete hrát opravdu s jakýmkoliv vlastníkem hry na čemkoliv. A jde to i bez kamarádů, protože nechybí ani internetové závody s náhodnými lidmi. Někdy ale chvíli trvá, než se najde dostatek hráčů pro vytvoření online sekce, a několikrát jsem se ani nedočkal. Když se ale zadaří, tak zpočátku vás překvapí, že jste vhozeni doprostřed probíhajícího závodu. Poněkud zvláštní začínat hru na rozjetém okruhu, čímž ještě můžete zamíchat pořadím, ale je to vlastně i pochopitelný krok, pokud se tvůrci chtějí vyhnout právě dlouhému čekání při tvorbě online šampionátu. Samotné závodění pak s dalšími hráči je docela masakr, a laťka obtížnosti i zábavnosti je pochopitelně vyšší.  Jestli vás láká si pořídit Lego 2K Drive jen kvůli možnostem pro více hráčů, tak určitě nebudete litovat. I tak bych ale radil počkat na slevu.

Říká se, že za zkoušku nic nedáte… nevěřte tomu!

Při hledání odpovědi na úvodní otázku jsem dospěl k závěru, že cesta postavená společnostmi Visual Concepts a 2K má výmoly. Věřím ale, že někdy příště by se nápad mohl dotáhnout, zejména v náplni hratelnosti, čímž vznikne opravdu skvělý mix návykových mechanismů. Nevadila by pak ani větší inspirace z jiných videoherních počinů, pokud by však titul ukázal i originální prvky. Spoléhat se však v tomto jen na stavění vozidel ze světoznámé značky kostek a volný pohyb po mapách, je málo.

Ačkoliv z první půle recenze to vyznívá, že Lego 2K Drive není dobrou hrou, tak ve finále bych to o ní neprohlásil. Je to prostě těsně nadprůměrný kousek, který nikoho neurazí, a možná trochu nadchne všechny velké fanoušky dánských stavebnic. Nezaujatý hráč, co si třeba občas rád nějaké ty kostky ve fyzické podobě poskládá, se zabaví hlavně u závodění, ale jelikož cenovka dosahuje 60 eur, tak může rovnou sáhnout po nové Forze Horizon nebo Mario Kart, kde zažije mnohem větší srandu. Jak moc to bude bavit nejmenší publikum nemůžu soudit. určitě je ale fajn, že si k titulu mohou sednout rodiče s dětmi a společně absolvovat cestu za vítězstvím.