Recenze EA Sports FC 24 » Vortex

Počkejme a uvidíme. Tak vyznívala moje slova pokaždé, když jsem v uplynulých měsících mluvil o EA Sports FC. Bylo znát, že vývojáři z Electronic Arts vnímají ukončení spolupráce s Mezinárodní federací fotbalových asociací – alias FIFA – vážně a chtějí využít rebrand jedné z nejslavnějších herních značek k restartu. Z druhé strany se ale jen těžko restartuje něco, co patří k oněm nejslavnějším herním značkám, obzvláště pak, jde-li o sportovní titul. A i když jsem až do poslední chvíle, než jsem si mohl zahrát plnou verzi, věřil v radikální změny třeba i v režimech, které vývojáři dlouhé roky nechávali stát na vedlejší koleji, musím konstatovat, že nový název žádnou revolucí ani osvěžneí konceptů nepřináší. FIFA nebo EA Sports FC, po roce vezou lidé z EA další ročník svého fotbalu se vším, co byste očekávali. Něco nového, něco starého, něco zvláštního a něco, co vyvolává obrovskou bouří a vede k polemikám nad smyslem režimu Ultimate Team.

Ne tak úplně nový začátek

Co vás nepochybně praští do očí jako první, je přepracované menu. Pokud jste už byli unavení dlaždicovou strukturou, na kterou série spoléhala dlouhé roky, můžete se těšit z přehlednějšího vertikálního menu, které tentokrát přináší i rychlé vysvětlivky, co pod konkrétními položkami očekávat. Je to banalita, protože po několika hodinách strávených ve hře už půjdete na jistotu, ale musím ocenit přehlednost a účelnost nového menu. Nepropisuje se přitom jen do hlavní nabídky, ale také do designu uživatelského rozhraní v jednotlivých režimech, což oceňuji zejména v souvislosti s módem Ultimate Team. Dostanu se k němu později, ale až na drobné výjimky je správa karet, sestavy nebo jen pohled na dílčí úkoly mnohem přívětivější a intuitivnější.

Když už jsem ale načal herní režimy, je potřeba si vyhrnout rukávy a pustit se do díla, protože tady se lidem z EA moho věcí nepovedlo. Nechci změnit recenzi jen na výčet toho, co se mi na hře nelíbí, ale znáte to – recenze každoročně vydávaných titulů jednoduše sklouzávají k přímému porovnávání nebo vypichování věcí, které vývojáři přehlíží, a v tomto případě ani změna názvu celé série nevedla k tomu, aby se mohli mít hráči vysloveně nač těšit. Pokud mám promlouvat k těm, kdo nehrají online a nezajímá je Ultimate Team, patrně je budou zajímat režimy kariéry. Vybrat si samozřejmě můžete mezi hraním za vybraného hráče nebo manažera celého klubu, žádné extra velké hloubky a inovací se ale nedočkáte.

Vize, koncepce, trojúhelníky a gegenpress

Abych hře nekřivdil, pozitivní změnou kariéry manažera je nutnost zvolit si základní taktickou vizi pro celý tým. K dispozici jich je sedm, vybírat můžete například koncept Tiki Taka, Gegenpress nebo méně okázale nazvanou křídelní hru či protiútoky, vše ale pěkně funguje a podporuje přesně váš vybraný styl. To vše se pak může přirozeně promítnout do přístupu ke hráčům, případně trenérům všech čtyř složek – útok, záloha, obrana, brankáři – kteří mohou tvořit až tříčlenné týmy a starat se o efektivní zapracování hráčů do systému. S tím se pak pojí tréninkové plány s možností reagovat těsně před zápasem na informace o soupeři nebo jen vyhledávání vhodných adeptů na doplnění kádru, o což se starají vizi respektující skauti. Vše funguje, a pokud jste důslední, projevuje se to i ve hře, je to ale to jediné, co dostanete v kariéře manažera navíc. Hra se naopak pořád nezbavila otravných cutscén, plochých tiskovek, nutnosti uzavírat nevýhodné kontrakty za hodně peněz a/nebo na krátkou dobu a tak dále. Pokud jste hráli v předchozích letech, vězte, že za pár hodin všechno sklouzne do rutiny a v kombinaci s ne úplně přesvědčivou hratelností zjistíte, že tady se dalo udělat víc.

Agent umí vybrat úkoly, které je nutné splnit, aby s vámi stávající klub prodloužil smlouvu nebo aby přišli zástupci klubu, ve kterém chcete svou kariéru posouvat dál

Trochu méně to platí pro kariéru hráče, která přitom alespoň na papíře působí slibněji. Jednou z novinek, na níž jsem se opravdu těšil, bylo zapojení hráčova agenta. Ten má, nebo spíše měl, sloužit jako prostředek pro lepší pochopení situace, v níž se hráč – vy – nachází ve smyslu spokojenosti ze strany zaměstnavatele nebo zájmu jiného týmu. Jinak řečeno, agent umí vybrat úkoly, které je nutné splnit, aby s vámi stávající klub prodloužil smlouvu nebo aby přišli zástupci klubu, ve kterém chcete svou kariéru posouvat dál. Jenže ony úkoly nedávají smysl, protože si nemyslím, že by o něčím osudu pro další sezónu měly rozhodnout například góly nůžkami, jak se po mně chtělo, případně obecné střílení branek, když mám v systému spíše roli rozehrávače. Podobných kiksů či nelogických věcí je bohužel víc a nejhorší jsou ty spojené s chybou v počítání dílčích úspěchů popisovaných úkolů. Počítadlo vstřelených branek se mi přestalo hýbat a nepomáhalo nic. Naštěstí není tak těžké odstartovat kariéru znovu s úplně jiným, či svým vlastním hráčem, ale přesto jde o něco, co po několika hodinách rozhodně nepotěší.

Do kariéry hráče pak vstupují také nové prvky herních stylů, variace na perky, které můžete svému hráči přiřadit a posílit ho v některých atributech. Několik slotů je odemknutých na začátku, volit můžete ze stylů, které odpovídají osobnosti vytvořeného či zvoleného fotbalisty a další ze slotů se zpřístupní postupným hraním a zvyšováním vlastní úrovně. Asi nejsilnějším stylem je zvýšená rychlost, která se propisuje do hry automaticky, nebo například vylepšené skluzy či možnost házet dlouhé auty. Herní styly lze navíc ještě upgradovat na „plusovou“ úroveň a efekt těchto perků ještě posílit. Celkově jich je ve hře necelých čtyřicet, ne všechny vám budou dostupné vzhledem k osobnosti fotbalisty, ale jde o funkční prvek, který může hraní trochu ozvláštnit. Jak už jsem ale uvedl výše, nejde o tak zásadní změny, aby bylo možné mluvit o projevech extra péče a bůhvíjakém posunu.

Já to umím líp!

Nedílnou součástí série – ať už se jmenuje jakkoliv – je pak samozřejmě multiplayer, pro který platí jasné rozdělení. Ultimate Team a ten zbytek. Obyčejné online zápasy s podporou cross-platform hraní nejsou ničím zvláštní. Režim Clubs, který k sobě svádí velké množství hráčů ovládajících jednotlivé fotbalisty, dostal nově soutěžní systém rozdělený na divize s jasně definovaným progresem a odměnami. Největší bolestí je ale velmi nestabilní připojení a následně absentující mechanismy, jak zabránit někomu v tom, aby hru ostatním kazil. Když jsem se vývojářů při představování hry v Amsterdamu ptal – podotýkám, přímo, z očí do očí, na vzdálenost dvou metrů – odpovědí mi byla jen naučená fráze, že je pro EA tento režim velmi důležitý a chtějí ho do budoucna posilovat jako srdce celé komunity. Nic se ale nestalo a neustálé odpojování hráčů nebo padání celého zápasu mi zatím upřímně nedovolilo odehrát dostatek zápasů, abych byl schopný cokoliv podrobněji hodnotit.

A pak je tu Ultimate Team, o kterém jsem už pochvalně mluvil v úvodu skrz změnu navigace. Změn je ale mnohem víc, například možnost tzv. evoluce, pomocí které lze vybraného fotbalistu povýšit nad jeho stanovenou úroveň. Systém je ale v mých očích jen další ždímačka peněz, s čímž mám trochu problém. Abyste rozuměli, až na úvodní evoluci zdarma musíte za další možnost vylepšení karty platit s tím, že v momentě, kdy fotbalistu vyberete, stane se neobchodovatelným. Zároveň také EA dopředu omezuje, kdo může evolucí projít, a to sadou kritérií, jako je například celkové hodnocení, úroveň rychlosti nebo třeba národnost. Když vhodného hráče máte, po splnění jednoduchých úkolů jej povýšíte a přidáte několik bonusů, momentálně ale nejde vylepšovat top fotbalisty, na což hráči pravděpodobně čekají. A za vylepšování zaplatí, jako kdyby se jednalo o speciální varianty hráčů v podobě obyčejné kartičky ukryté v balíčku.

Stranou pak nesmí zůstat ona obří kontroverze, která hýbe celou komunitu a náležitě ji rozděluje. Jak už jste nepochybně stihli zachytit, EA se rozhodli se změnou názvu titulu přidat do tohoto módu fotbalistky, což má objektivní i subjektivní dopady. Objektivní v tom, že se jednoduše naředil počet karet, které lze najít v balíčcích, takže cesta za fotbalistou či fotbalistkou, kterého či kterou opravdu chcete, je statisticky náročnější. Subjektivní vrstva pak spočívá v tom, že hodnocení fotbalistek musí zákonitě vycházet z porovnávání s dalšími fotbalistky, což ale při „srážce“ s muži nepůsobí realisticky. Jinak řečeno, tělesná konstituce žen jednoduše zabraňuje tomu, aby se v rychlosti, síle, ale třeba i výšce obecně vyrovnaly mužům, přesto v Ultimate Teamu mužům zdatně sekundují a mohou je samozřejmě i převyšovat. Osobně s tím problém nemám, jde zkrátka o další karty, které lze vhodně využít a nevidím v tom sebemenší problém, zejména pak s odvoláním na to, že celý Ultimate Team je fantasy mód a s realitou nemá nic společného. Naopak, některé hráčky jsou vcelku užitečné díky nižšímu těžišti a tudíž i silnějším pokrytí míče, takže jaképak copak.

A jak se to teda hraje?

Je možná s podivem, že k hodnocení hry jako takové se dostávám až teď, ale do určité míry to předznamenává, jak na mě zpracování zápasů působí. Ano, podobně jako v loňském roce, jen s drobnými odlišnostmi, které „novou“ hru nedělají. Mluvit o tom, že se zápasy trochu zpomalily, hodně závisí na tom, jak je sami vnímáte. Líbí se mi nicméně rozšířené bránění, nad kterým máte kompletní kontrolu nebo třeba možnost provádět mnohem realističtější a plynulejší kličky. Vývojáři rozhodně nelhali když mluvili o vylepšeném systému animace, který na sebe přirozeně navazuje a „nečeká“ až se provede nějaká jiná animace, pokud už není v danou chvíli platná. Že to znamená spoustu glitchů a bugů, o tom žádná, na pár z nich jsem narazil a nad velkou spoustou jsem se už zasmál na YouTube, pro EA Sports FC to ale rozhodně není dobrá vizitka. Během hraní jsem rovněž narážel na nevyváženost obtížnosti, kdy jsem některými zápasy prošel jako nůž máslem a v jiných jen sledoval, jak si ze mě soupeř dělá kuželky. Samozřejmě se bavíme o porovnávání soupeřů obdobné kvality a podivných faktorech na pozadí, které zážitek stále ovlivňují a nelze je zcela prokouknout.

Přitom například pohyb hráčů je fantastický a vývojáři velmi silně zapracovali na tom, abyste hráče skutečně poznali i z výšky. Vylepšené animace se samozřejmě netýkají všech fotbalistů, ale ti hvězdní jsou zase o kousek blíž svým skutečným předobrazům. Ve velké míře pak tomu pomáhá grafické zpracování, které je ještě čistější a ostřejší než v minulém roce. Obličeje vypadají velmi dobře, jen jim bohužel chybí detailnější mimika, ale jako celek, včetně fanoušků a jejich nazvučení, vypadají zápasy velmi dobře. Také vám je bude komentovat nová dvojice komentátorů, resp. komentátor a komentátorka, což je příjemné osvěžení, ale – opět – nejde o revoluci, protože hlášky se začnou jako už tradičně velmi rychle opakovat. To samé platí o přepracovaných animací pro nástup na hřiště nebo v předělech o poločasových přestávkách. Hezké, bohužel na některých místech vytlačují tradiční nástupy na hřiště se sestavami, ale v nabídce příliš omezené a hodné přeskakování.

Nová éra?

Jak už jste patrně vycítili, nezískal jsem pocit, že by v EA tuhle příležitost využili ke změně či úpravě zásadních vlastností a do éry EA Sports FC vstupují vývojáři hrou na jistotu. Čekal jsem víc, přitom jsem dostal standardní záležitost, která se ani nesnaží ukázat lepší tvář než tomu bylo v uplynulých letech. Množství menších chyb, glitchů, designérských přehmatů a podivných situací na hřišti mi bohužel zabraňuje v tom, abych FC 24 jakkoliv vynášel do nebes. Rozhodně se nejedná o špatnou hru, pořád se ale nemohu zbavit pocitu, že tuhle příležitost vývojáři z EA jednoduše promarnili.