Recenze Advance Wars 1+2: Re-Boot Camp » Vortex

Strategie Advance Wars debutovala v roce 2001 na handheldu Game Boy Advance, jak už její název napovídá, a dočkala se několika pokračování i akčnější odbočky Battalion Wars. Celá série vyvíjená primárně ve studiu Intelligent Systems je ale ve skutečnosti mnohem starší a její základy položila už hra Famicom Wars z roku 1988. Ta a pokračování jako Game Boy Wars nebo Super Famicom Wars ale vycházela jen v Japonsku. Na Západ se poprvé dostala právě až tahovka Advance Wars, která tu také obratem zaslouženě uspěla. Během E3 2021 Nintendo oznámilo remake prvního a druhého dílu, který měl vyjít ještě v témže roce. Vlivem okolností ale vychází až nyní. Stálo to čekání za to?

Je to docela paradoxní. Pravděpodobně víte, nebo alespoň tušíte, že výrazně vylepšená kolekce Advance Wars 1+2: Re-Boot Camp byla nejprve odložena z prosince 2021 na duben 2022, aby později její vydání vydavatel odložil na neurčito v důsledku ruské invaze na Ukrajinu. Příběh prvních Advance Wars totiž začíná velice podobně – jedna země zaútočí na svého souseda a našly bychom tu i další nyní potenciálně citlivé paralely. A s něčím podobným se přitom potýkal už originál. Ten debutoval ve Spojených státech 10. září 2001, tedy pouhý den před nechvalně proslulým teroristickým útokem. Kvůli tomu bylo vydání hry v Evropě a Japonsku pozdrženo, ale ani to nezabránilo titulu, aby se z něj právem vyklubal velký úspěch.

Protože se Advance Wars často odehrávají na relativně malém prostoru, mají různé podmínky vítězství i výchozí rozestavění specifických jednotek, vždy mi svou náturou titul připomínal logické hry nebo dokonce partii šachů.

Hlavním důvodem je neuvěřitelně návyková hratelnost. Advance Wars jsou v první řadě tahovou strategií, jak už bylo řečeno, ale protože se často odehrávají na relativně malém prostoru, mají různé podmínky vítězství i výchozí rozestavění specifických jednotek, vždy mi svou náturou titul připomínal logické hry nebo dokonce partii šachů. Zdejší pravidla si musíte hned na začátku správně osvojit, jinak nemůžete v pozdějších bitvách uspět. Je třeba beze zbytku využít potenciál každé jednotky, znát její přednosti i slabiny na straně vaší i soupeře. Pohybujete se po mapě složené ze čtverců, z nichž každý představuje současně určitý typ terénu. Ten mimo jiné definuje, kdo a jak rychle se tu může pohybovat, ale také to, jakou obranu daný region případnému obránci poskytuje. V horách jste relativně v bezpečí, ale zase sem nemůže těžká technika a pěchota se tu pohybuje pomaleji než třeba po silnici, kde je hned na ráně. Nejde přitom jen o silnice a pláně, ale také lesy, hory, řeky, moře, pobřeží, města, továrny, letiště nebo základny. Ty posledně jmenované pak plní samozřejmě rovněž další funkce. Na letišti nebo v továrně si kupujete nové jednotky, dobytá města vám zase generují kapitál pro výrobu. A hlavně musíte bránit zuby nehty svou domovskou základnu, jejíž ztráta obvykle znamená automatický konec.

Jak už bylo řečeno, podmínky vítězství jsou různé, stejně jako vaše výchozí pozice a tomu musíte uzpůsobit svou taktiku. Někdy stačí jen zničit všechny jednotky soupeře, případně obsadit jeho základnu. Jindy se naopak bráníte přesile, musíte zlikvidovat nějaký specifický cíl nebo dosáhnout určitého úkolu během předepsané doby. Čas na vás dokáže tlačit stejně neúprosně jako nepřátelé. Mise jsou pestré a je na vás, abyste se neustále přizpůsobovali. Na některých mapách ani nezískáváte nové jednotky a musíte si vystačit s tím, co máte už na začátku. Někdy vám naopak ušetří spoustu práce a několik kol malá lest a výsadek pěchoty v týlu nepřítele, kde mu dobudete základnu, zatímco protivník si chystá všechny síly na mohutnou ofenzivu. Abyste uspěli, musíte vědět, kdo na koho může zaútočit a s jakým pravděpodobným úspěchem, nebo kdo může obsazovat neutrální a nepřátelská města a budovy. Měli byste využívat specifické funkce transportních, průzkumných nebo podpůrných jednotek, protože tady nevítězí vždy jen hrubá síla a ten, kdo má početní převahu. U plánování je třeba snažit se promýšlet několik možných tahů dopředu.

Každá jednotka má jiný dostřel a někdy i způsob boje. Ve vašich plánech musíte zohlednit i skutečnost, že vám může dojít palivo nebo střelivo. I maličkosti jako že ponorka pod hladinou spotřebuje více paliva než ta na hladině. Naštěstí oboje má řešení, stejně jako je možné doplnit stavy vašich poškozených a zraněných jednotek. Na některých bojištích pak tuhle skládačku komplikuje ještě fog of war a průzkum hraje o to důležitější roli. A v neposlední řadě jsou tu různí velitelé na vaší i nepřátelské straně. Zpočátku vám je hra servíruje automaticky, později si je můžete zvolit a s nimi získáte i nějakou unikátní speciální schopnost, kterou můžete aktivovat jednou za pár kol. Instantně tak třeba doléčíte své jednotky, získáte bonus k útoku či obraně nebo se dál dostanete i dostřelíte. Ale pozor, tyhle finty na vás vytáhnou i nepřátelé. Takže se rázem můžete ocitnout například uprostřed zimy, která vám na jeden tah přinese řadu penalizací. Podobné speciality dokáží zcela obrátit průběh bitvy. Možná máte z mých slov pocit, že je toho nějak moc a hráče to musí zahltit. Ale jednotlivá specifika si osvojíte postupně a velmi pozvolna i za pomoci řady šikovných tutoriálů a in-game tipů. Sluší se také zmínit, že kampaň není vždy přísně lineární, takže si můžete někdy zvolit, s jakou další misí chcete pokračovat. Nebo v případě neúspěchu zkusit jinou a pak se k problematické bitvě vrátit.

Advance Wars jsem hrál na Game Boyi Advance, takže jsem moc dobře věděl, co mě čeká. Jako pamětník originálu jsem se na remake těšil a přijde mi, že se velmi příjemně hraje i dnes, i když se doba posunula a dnes už by se vývojáři nemuseli při tvorbě hry omezovat věcmi, které byly nutné na GBA. Kolekce nabízí slušnou porci obsahu, když kromě kampaní z obou her láká také na jednotlivé bitvy proti počítači, on-line i lokální multiplayer až pro čtyři hráče, editor map, které lze sdílet s ostatními (ale jen s přáteli), nebo odemykání různých bonusů. Stěžovat si nemohu ani na vylepšení jako taková. Originál od Intelligent Systems si vzala do parády společnost WayForward a opravdu pěkně vypadá i zní. Esteticky ctí autoři předlohu a stylizace je úplně stejná, jak si ji pamatujete. A to navzdory tomu, že jde vlastně nově o 3D grafiku. Díky anime stylizaci navíc vypadá hra dobře nejen přímo na menším displeji Switche, ale sluší jí to i na velké obrazovce.

Některé bitvy mají poměrně rychlý průběh, ale postavy toho na začátku, na konci a mnohdy i v průběhu napovídají, jako by se chtěly k vítězství spíš prožvanit.

To na druhé straně neznamená, že by byla novinka zcela bez chyb. Některé výtky přitom mohou souviset spíš s originálem a byly vlastní už původním hrám. V první řadě je hra opravdu hodně ukecaná a místy mi to už začínalo vadit. Některé bitvy mají poměrně rychlý průběh, ale postavy toho na začátku, na konci a mnohdy i v průběhu napovídají, jako by se chtěly k vítězství spíš prožvanit. Na příběh jsem si moc nevzpomínal a upřímně řečeno mi nepřišel příliš zajímavý. Možná je to způsobeno i těmi rozvleklými dialogy a nepříliš atraktivní formou. Ocenil jsem, že mi hra v několika úrovních dovoluje vypnout či omezit různé různé animace, jako je průběh samotné bitvy nebo obsazování měst, protože se časem okoukají. Jakkoli jsou jinak hezké. I když jsem ale nakonec skončil u toho nejminimalističtějšího režimu, stále nejde přeskočit úplně vše. Třeba opakující se hlášky nepřítele a spuštění speciálního útoku, který doprovází stále stejný klip. Během jedné bitvy jej uvidíte klidně několikrát. Svižnosti celkového zážitku by také prospělo, kdyby loadingy byly o něco kratší. Neříkám, že jsou super dlouhé, ale také koneckonců titul nenahrává bůhvíjaké grafické složitosti.

Pokud jde o multiplayer, ten lokální a klidně až ve čtyřech lidech na jedné konzoli byl velkou předností už původní hry a funguje skvěle. Nicméně by vás mohla zklamat skutečnost, že stejně jako v případě sdílení vámi vytvořených map, můžete také do on-line hry naskočit jen s přáteli. Advance Wars nenabízí žádný matchmaking. Musíte obdržet pozvánku od kamaráda, anebo naopak kamaráda pozvat. Určitě bych neřekl chybou, ale Achillovou patou by v očích minimálně části hráčů mohla být také skutečnost, která mě naopak těší. A sice, že hra je maximálně věrná předloze. Nepřináší žádnou revoluci nebo vyloženě moderní prvky na poli hratelnosti. Je to autentický remake klasické hry, která na někoho dnes už může působit velmi konzervativním dojmem. Ale částečně v tom spočívá také její kouzlo. Je to nenáročná, a přesto komplexní zábava, která má hloubku, ale není překombinovaná. Možná jen cena mohla být o něco nižší, aby byla kolekce ještě atraktivnější.