První erotické hry pro Atari vyšly bez povolení » Vortex

Přišel čas odstartovat náš další seriál. Jak už jsem dříve avizoval, zaměříme se v něm na erotické a pornografické hry, jejich historii, ale také současnost. Samotné téma není na Vortexu ničím novým. Už v minulosti jsme se věnovali v rámci seriálu o herních mýtech třeba legendě o nahé Laře Croft a tajném cheatu, který měl aktivovat takzvaný Nude Raider. Loni jsme vám přiblížili první japonské lechtivé hry, za nimiž stála manželská dvojice, která založila společnost Koei. Ve vidcastu jsme si povídali o první komerční erotické hře vůbec. A konečně zapomenout samozřejmě nesmíme ani na erotický remake první Duny od Crya vydaný pod názvem Behind The Dune. Nehledě na všechny aktuální články o různých nemravných novinkách…

Teď se k digitální erotice z jedniček a nul budeme vracet pravidelně v rámci uceleného seriálu. Cílem určitě není žádná laciná snaha šokovat. Je to oblast, která mě dlouhodobě zajímá a současně fascinuje tím, jak špatně je zmapovaná. Podobně jako v případě ostatní pornografie lze s úspěchem předpokládat, že tu virtuální konzumuje mnohem víc lidí, než by tomu mohla nasvědčovat omezená pozornost mainstreamových médií. Existují tu specializované weby, které se herní erotice věnují pravidelně, ale mnohdy dost povrchně. Mým cílem je prozkoumat tohle téma do hloubky a věnovat mu patřičnou péči bez zbytečných oplzlých komentářů. Z vlastní zkušenosti mohu prohlásit, že erotika ve hrách může sloužit i jinému záměru než je ten zjevný. Ale takové hry je třeba opravdu pečlivě hledat. V rámci seriálu Porno a pixely se v dalších dílech určitě podíváme na digitální sex z pohledu současnosti a budoucnosti, ale začneme u historie. A musíme se vrátit o celých 40 lez nazpět v tématu, které už loni důkladně zmapoval magazín Kotaku.

Na tento nápad je přivedl mimo jiné průzkum, který ukázal, že jeden ze tří předplatitelů magazínu Penthouse údajně vlastní konzoli Atari 2600.

Už dříve se nám určitě povedlo vymýtit lichou představu, že erotická hra je nějaký moderní vynález. Naopak. Podobně jako u filmové kamery nebo videa velmi rychle lidé přišli na to, že se takové technologické novinky hodí i pro pikantnější produkci. Přesně to si ostatně řekli i podnikaví pánové Stuart Kesten a Joel Martin, zakladatelé dnes málo známé, ale ve své době nechvalně proslulé společnosti American Multiple Industries. S nápadem na hry pro dospělé přišli někdy v roce 1981 a už o rok později se jejich plán začal s pomocí několika najatých vývojářů zhmotňovat. Na tento nápad je přivedl mimo jiné průzkum, který ukázal, že jeden ze tří předplatitelů magazínu Penthouse údajně vlastní konzoli Atari 2600. Sami přitom byli přesvědčení, že dospělí lidé přeci ve skutečnosti nechtějí ve hrách sestřelovat vesmírné lodě a podobně, což byla zjevná narážka na typickou produkci počátku osmdesátých let.

Tuhle potenciální mezeru na trhu – ze svého pohledu nepochopitelně ignorovanou – se proto rozhodli využít. Dali dohromady tým vývojářů a spojili se se značkou Caballero Control Corporation, která vydávala sérii filmovou Swedish Erotica. Se Švédskem neměla ve skutečnosti nic společného. Tato firma už dřív rozpoznala potenciál videokazet a odvážně skočila do tohoto odvětví, i když šlo ještě o nákladnou technologii. Ale za choulostivé záběry byli zákazníci na druhé straně ochotní královsky platit. Značka “exoticky” pojmenovaná Swedish Erotica se díky tomu rozšířila i na další vedlejší produkty a další na řadě měly být videohry výměnou za podíly plynoucí z příjmů.

Plány byly velkorysé a počítaly s tím, že lidé budou za erotické hry ochotní zaplatit vyšší cenu podobně jako u videa a filmů. Nové tituly s prémiovou cenovkou měly vycházet pravidelně a mohly se opřít také o filmy Caballero Control Corporation. Zakladatelé přitom věřili, že pokud půjde vše dobře, mohou následovat úspěch filmové společnosti a během jednoho roku se stát druhou největší herní firmou v odvětví hned po Atari. Smělé plány a ambice jim nescházely. Zástupci AMI také plánovali, že hry budou portovat na další konzole, domácí počítače a možná je i licencují výrobcům automatů. Objevil se dokonce nápad na kapesní hru, která by říkala uživateli nějaké sprosťárny.

Společnost investovala spoustu peněz do reklam a inzerci samozřejmě chtěla zacílit nejen na obvyklé herní magazíny, ale také časopisy pro dospělé. Ve skutečnosti ovšem nešlo všechno tak, jak si pionýři digitální erotiky vysnili a předpokládali. Lechtivé hry vycházely pod heslem “Mystique Presents Swedish Erotica”, kvůli čemuž je dnes mylně někteří připisují společnosti Mystique, a hned od počátku autoři vsadili na kopírování existujících trendů a poměrně vulgární explicitní obsah, který byl na hony vzdálen třeba pozdějším úsměvným dobrodružstvím sympatického proutníka Larryho.

Ostatně posuďte sami. Bachelor Party je variací na Breakout, kde nahý muž bourá do nahých žen. Hra Beat ‚Em & Eat ‘Em byla pro změnu kopií Kaboom! od Activisionu. Místo bomb se ale chytalo sperma nahého muže do úst žen. Teprve třetí hra ale zlomila značce a veškerým dalším plánům vaz. Ne pro svým způsobem neméně obscénní nekvalitu, ale kvůli obviněním z rasismus a schvalování sexuálního násilí. V Custer’s Revenge totiž musí hráč v roli známého generála znásilnit svázanou indiánku. Ale k tomu se ještě dostaneme.

Bachelor Party vyšla v roce 1982 a žádnou velkou díru do světa neudělala. Hra Beat ‚Em & Eat ‘Em vstoupila na trh ve stejném roce a dočkala se opět negativních recenzí. Pokud by vás zmíněné tituly a jejich obsah zajímal blíž, zaměřte svou pozornost na boxíky, kde najdete i některé nečekaně pikantní podrobnosti. Důležité je, že ve všech případech šlo o neautorizované tituly, takže AMI se od počátku pohybovala na velice tenkém ledu hned z několika důvodů. A upřímně řečeno, když už se firma vrhla na digitální erotiku, určitě mohla vyprodukovat lepší hry a nevsadit od počátku na kontroverzi a vulgaritu, na které nebylo publikum zdaleka připravené.

Naháč v kovbojském klobouk s pixelartovou erekcí znásilňující indiánku s velkým poprsím – to bylo moc na skupiny hájící ženská práva i původní obyvatele.

Před vydáním “simulátoru znásilnění” měla firma ještě nějakou naději, že o svých bohulibých revolučních záměrech na poli videoher zákazníky nakonec přesvědčí, ale tahle pohádka měla brzy pro všechny zúčastněné skončit bolestným probuzením. Custer ještě ani nebyl na trhu a už k sobě přilákal víc pozornosti, než bylo jeho autorům milé. Na nedostatek publicity si AMI rozhodně stěžovat nemohlo. Naháč v kovbojském klobouk s pixelartovou erekcí znásilňující indiánku s velkým poprsím – to bylo moc na skupiny hájící ženská práva i původní obyvatele.

Paradoxně některá média zcela opomněla zmínit, že žena je přivázaná a v jednom případě se dokonce psalo, že cílem hry je osvobodit ji. Naplno vše vyšlo ve chvíli, kdy výrobce začal titul propagovat, aniž si zřejmě uvědomoval, do čeho se tak bezelstně pouští. Nic nepomohlo, když manažeři tvrdili, že si indiánka ve skutečnosti pozornost hráče užívá a že ji hlavní hrdina svádí. Na její tváři se měl podle vydavatele dokonce po aktu objevit náznak úsměvu, což je spíš vtip vzhledem k minimálním detailům tehdejší grafiky.

Marná byla i snaha nabídnout protestujícím, aby si hru osobně vyzkoušeli. Firma totiž měla dojem, že ve skutečnosti odpůrci netuší, o co přesně v titulu jde. Ale to už většina lidí dobře věděla, že tento počin není ani nevinný ani příliš korektní hned z několika důvodů. Vydavatel ve snaze zamést stopy po znásilnění dokonce dodatečně upravil některé marketingové materiály a vypustil z nich zmínky o indiánce, přepisování historie a spoutání. Radost z mediální katastrofy neměli příbuzní Custera ani společnost Atari vyrábějící cílovou platformu, která se zcela bez vlastního přičinění ocitla uprostřed celé kontroverze. Když Atari oznámilo, že AMI zažaluje, zástupci firmy to obratem prezentovali v médiích jako svého druhu kompliment, že se někdo tak důležitý zajímá o malou začínající společnost. Tak zoufalá už byla komunikace v době, kdy se konec zdál neodvratný.

V době největšího poprasku se podle Atari na výrobce konzole obracely denně stovky lidí, kteří si stěžovali na závadné hry. Ostatně zkuste si to sami představit. Pro spoustu rodičů mohlo jít ve své době o první tvrdý střet s realitou a poznání, že ve stojanech s hrami se nemusí nacházet jen nevinná zábava s vetřelci z vesmíru. Vydávání podobných neautorizovaných her ale nemohl výrobce konzole učinit přítrž mávnutím kouzelného proutku. Společnost American Multiple Industries se v posledním zoufalém pokusu o napravení reputace začala bránit, že její produkce ve skutečnosti není pornografická, ale spíš jako neslušné vtipy. Nesnaží se prý vzrušit, ale pobavit. Hráči se měli hlavně smát. V tu chvíli už se ale nesmál nikdo, a to zřejmě ani v kancelářích AMI.

AMI původně optimisticky plánovala, že velmi rychle prodá statisíce až miliony kopií svých her. Výsledná čísla byla ale o poznání skromnější.

Kromě zjevné kontroverze, kterou produkce vyvolala u nehráčů, se totiž nakonec nesetkala s vřelým přijetím ani od hráčů. Zakladatelé se zjevně přepočítali, pokud šlo o potenciál erotiky na Atari. Jejich produkty si z recenzí odnášely nevalné známky a přestože řada lidí podotýkala, že tu nepochybně existuje prostor pro dospělé tituly, takto si je zákazníci zjevně nepředstavovali. Ještě předtím, než se nad AMI definitivně zavřela voda, plánovala společnost další sérii erotických her, ale sama ji už na trh nevypustila.

Nakonec průkopníci digitálního porna skončili ještě dřív, než herní byznys smetl velký krach v roce 1983 a práva na jejich aktivity později převzala společnost PlayAround, která v této produkci ještě nějakou dobu pokračovala. Ale to už je zase jiný příběh. AMI původně optimisticky plánovala, že velmi rychle prodá statisíce až miliony kopií svých her. Výsledná čísla byla ale o poznání skromnější. Custer’s Revenge má pravděpodobně na kontě jen asi 75 tisíc kopií, i když se objevily i informace o vyšších číslech. Mělo to být v každém případě přibližně dvakrát víc než u zbývajících her Bachelor Party a Beat ‚Em & Eat ‘Em, které propadly úplně. Je to málo, anebo až moc s ohledem na kvalitu? Realita buď jak buď zůstala daleko za původními smělými odhady. Neúspěch později zástupci společnosti přirozeně připisovali na vrub hlavně okolí, negativní kampani a skutečnosti, že řada prodejců odmítla zařadit tyto produkty do své nabídky. Nakonec se jim nedostalo očekávaného finančního úspěchu, ale nesmrtelnosti svým způsobem ano. Do historie se však AMI zapsala spíš nechtěně.