Konec E3 by byla chyba » Vortex

Když jsem se dočetl zprávu, že E3 se ani letos neuskuteční, radost jsem z toho rozhodně neměl. Ne že bych zrovna toužebně se slzami v očích vyhlížel digitální verzi, nebo fandil stále nerealizované nové vizi festivalu pro fanoušky a influencery, kterou před několika lety ESA představila. Čím déle si ale nejslavnější videoherní veletrh dopřává pauzu, tím hůř se mu bude vracet. A tím spíš hrozí, že se nevrátí nikdy. A to je pro mě osobně docela nepříjemná vize. Nejen jako pro novináře, ale v první řadě coby pro hráče.

Není pochyb o tom, že veletrh potřebuje transformaci jako sůl. A určitě nemyslím tu, kterou nám pořadatelé opakovaně naznačili a která by z E3 učinila jen další spotřebitelský veletrh ve stylu Gamescomu.

Nemůžu říct, že bych to vůbec nečekal, ale docela mě překvapilo, kolik lidí už nad E3 definitivně zlomilo hůl, nepřejí si comeback této slavné akce nebo její ústup dokonce vítají. Není pochyb o tom, že veletrh potřebuje transformaci jako sůl. A určitě nemyslím tu, kterou nám pořadatelé opakovaně naznačili a která by z E3 učinila jen další spotřebitelský veletrh ve stylu Gamescomu. Nic proti tomu, ale takových akcí je na světě za celý rok dost. Veletrhů zaměřených na média a novináře už o poznání méně. I když i třeba zmíněný Gamescom má svoji byznys část, každý, kdo se jej opakovaně účastnil v roli novináře, vám potvrdí, že Gamescom v tomto konkrétním ohledu není žádná malá E3, ale mnohem méně komfortní akce s menšími příležitostmi. Prostě se tu výrazně hůř pracuje, naberete mnohem míň věcí a není tu tolik exkluzivních materiálů.

Je naprosto v pořádku, dokonce žádoucí, aby hráči měli své festivaly a cony, kde si mohou vyzkoušet chystané pecky, zúčastnit se turnajů, nakoupit merch, zapojit se do soutěže cosplayů a tak podobně. Ale E3 měla i v posledních letech před pandemií nezastupitelnou úlohu v setkávání novinářů a vývojářů. Nehledě na to, že za byznysem sem jezdí i další lidé. Pokud takové akce zmizí, vznikne vakuum, které nezaplní ani Gamescom na jedné straně ani akce typu GDC nebo Reboot Develop na straně druhé. Ostatně ani o to neusilují. Jsou to skvělé akce, ale zaměřené na něco jiného. I konference pro vývojáře jsou otevřené médiím a dají se tu pořídit zajímavé rozhovory a nabrat dobré materiály, ale přiznejme si otevřeně, že většina čtenářů a diváků pase po jiném obsahu. A takový tu nečeká.

To, že se do Los Angeles sjelo v jednu chvíli tolik lidí a upřely se sem zraky celého digitálního světa, mělo víc než symbolický rozměr. Byl to signál. Byl to způsob, jak dostat hry na přední stránky mainstreamových médií.

Hráče nepodceňuji. Sám dobře vím, že spousta z nich nepotřebuje nikoho, aby jim říkal, jak to na výstavišti vypadá, jak se daný titul hraje nebo co o něm kdo řekl. Názor si fanoušci často dokáží udělat sami. A mnohdy i docela přesný. Také ale vidím a ze zkušenosti vím, že zprostředkované dojmy z her jsou mimořádně vyhledávané a že k mnoha lidem a hrám se zejména média z menších zemí, jako je ta naše, jinak nedostanou. Ačkoli se v posledních karanténních letech Vortex účastnil mnoha on-line prezentací, hráli jsme preview verze přes cloud i lokálně, takových příležitostí je méně než na E3. V součtu je to propastný rozdíl. Za celý poslední rok jsem určitě pořídil méně hands on než za jediný den na výstavišti. Příležitostí k rozhovorům s největšími osobnostmi je ještě méně. A možnost přes internet někoho a něco improvizovaně ulovit je nesrovnatelně nižší, než když jste ve správnou chvíli na správném místě přímo na stánku. A přirozeně se nestydíte nebo vám nechybí trochu zdravé drzosti.

Nemluví ze mě jen nostalgie ani nehoruji pro staré dobré časy. Potenciál a přínos E3 nejčastěji podceňují ti, kteří se akce neúčastnili osobně, anebo tuhle příležitost nedokázali využít naplno. Nebo je zklamala jiným způsobem. Nejslavnější akcí ve světě videoher se nestala nedopatřením nebo jen proto, že je tu dlouho. Byl to a věřím, že zase bude svátek a oslava videoher a celé naší kultury. To, že se do Los Angeles sjelo v jednu chvíli tolik lidí a upřely se sem zraky celého digitálního světa, mělo víc než symbolický rozměr. Byl to signál. Byl to způsob, jak dostat hry na přední stránky mainstreamových médií. Právě koncentrace firem a her i přes vysokou konkurenci, které se teď vydavatelé přirozeně raději vyhnou, byla svým způsobem důvodem, proč se hrám dostalo takové pozornosti. Nalejme si čistého vína. O Kickoff Live ani PC Gaming Show se v novinách psát nebude. A to je zase něco, o co firmy velice stojí, a proč právě na E3 šetřily a soustředily ten nejlepší materiál z celého roku.

Moderní technologie umožnily, aby si každá firma uspořádala on-line svou vlastní akci. Náklady na stánek na E3 jsou astronomické, takže ty největší si klidně mohou uspořádat i vlasní fyzickou show a ještě ušetřit.

Není sporu o tom, že řada firem postupně E3 opouštěla. Ať už fakticky, nebo jen formálně. EA se E3 najednou neúčastnili, ale nebylo náhodou, že svou akci pořádali ve stejném termínu. Takže tu vlastně byli. Sony se s LA rozloučila úplně. Microsoft zůstal součástí E3, ale nic nedemonstrovalo jeho izolovanost lépe než skutečnost, že vše prezentoval ve vlastním prostoru mimo výstaviště, kam neměl běžný návštěvník přístup, pokud neměl pozvánku. A ano, už v posledních letech akci uškodila snaha sedět jedním zadkem na dvou židlích. Zavděčit se novinářům a lidem z oboru a současně se otevřít běžným hráčům, přestože podle mě pro ně akce nebyla koncipovaná. Ne že bych jim akci nepřál, ale bez přeskakování front, pozvánek, domluvených slotů a prezentací za zavřenými dveřmi jste si na showflooru ani přes vysokou cenu vstupenky stejně moc neužili.

Moderní technologie umožnily, aby si každá firma uspořádala on-line svou vlastní akci. Náklady na stánek na E3 jsou astronomické, takže ty největší si klidně mohou uspořádat i vlasní fyzickou show a ještě ušetřit. Internet ale dovoluje dnes, aby si svou akci klidně uspořádali i ti nejmenší. Za zlomek peněz. Nicméně to je dvousečná zbraň, jak poslední roky opakovaně ukázaly, protože to, že uděláte svou vlastní show, ještě neznamená, že na ni přijdou lidé. Stále se největší pozornost upíná k akcím Sony a Microsoftu, kde chtějí být i third party vydavatelé. Recyklované několikahodinové tiskovky plné indie her nedělají už dobrou službu ani vývojářům z nezávislé scény. Geoff Keighley nás zase třikrát do roka láká na vlastní dlouhé akce, které se těší obrovské pozornosti, a zasluhuje poklonu za to, co se mu povedlo. Je to ale upřímně řečeno jen náhražka E3. Tím spíš, když jednu z show záměrně pořádá v termínu tradičně vyhrazeném pro slavný veletrh. A svým způsobem je i chybou, že tu další – původně předávání cen – také postupně transformuje do podoby další “keynote”. Celé tohle rozdrolení akcí mi jako žádná velká výhra nepřijde. Ale nevím, třeba má někdo upřímnou radost z toho, že se koná každý druhý měsíc několik prezentací, na nichž se toho stane méně.

Je to tradice, která si zaslouží dodržovat. Jako každý jiný svátek, a to i ten skutečný, nás někdy zklame nebo máme občas pocit, že býval blyštivější. Ale pořád je to ten moment, který lidi stmelí, na který se těší a který zasluhuje další šanci, i když jste zrovna loni dostali fusekle namísto vesmírné lodi.

Možná si myslíte, že to všechno říkám, protože ze všeho nejvíc toužím udělat si jednou za rok “výlet do USA”. Nic nemůže být vzdálenější realitě. Přeju si, aby E3 přežila, i kdybych na ni z nějakého důvodu už nikdy nejel. Rád ji budu sledovat z pohodlí gauče. Rád ji budu dělat na dálku z redakce. A pokud dostanu možnost, rád se do LA vrátím, protože na mě nikdy nepadla deka, že je to rok od roku horší, jak se často mezi novináři traduje. Ono to totiž souvisí také s věkem, stárnutím, menší schopností nadchnout se pro podobné akce. Když vedle mě na sedačce během velkých konferencí nadšeně hýkal někdo pokaždé, když hlavní hrdina nové hry někomu uřízl hlavu, také jsem si říkal, jestli tu vlastně nejsem omylem. Ale E3 není přeci jen o jedné slabé konferenci. O zklamání z nepovedené prezentace nebo dema, které uteklo zoufale rychle.

Je to tradice, která si zaslouží dodržovat. Jako každý jiný svátek, a to i ten skutečný, nás někdy zklame nebo máme občas pocit, že býval blyštivější. Ale pořád je to ten moment, který lidi stmelí, na který se těší a který zasluhuje další šanci, i když jste zrovna loni dostali fusekle namísto vesmírné lodi. Protože pak přináší také ta překvapení nebo chvíle, kdy vystoupí na jeviště Keanu Reeves nebo Hideo Kodžima a celý sál zešílí. V dobrém slova smyslu. A i když to určitě není ten nejdůležitější moment, zapamatujete si ho. Zatímco v případě čistě digitálních konferencí a streamů si mnohdy nevzpomenete na to, co jste viděli, ani bezprostředně po jejich skončení. Natožpak abyste mohli za pár minut vyběhnout na pódium a sami si hry vyzkoušet. Jasně, zrovna tohle mohou udělat jen lidé na místě. Ale celá ta euforie tak nějak putuje dál až domů k tomu, kdo o tom jen čte nebo to sleduje na videu. Znám to i z pohledu pasivního konzumenta. Tak snad to E3 přežije, protože bez ní budeme za pár let mluvit o tom, jak tu podobná akce chybí a budeme křísit mrtvolu. A nejvíc si budou na nové formáty stěžovat ti, kteří za E3 zabouchli dveře.