Dojmy z Gamescomu: Overpass 2 » Vortex

Ještě než budeme pokračovat v našich tradičních dojmech z Gamescomu videem, rozhodl jsem se vám nabídnout pár zážitků textem, protože před kamerou se se Zdeňkem opět sejdeme až v pondělí. Jednou z her, která mě na akci příjemně překvapila, jsou offroadové závody Overpass 2. Není to samozřejmě to nejzajímavější, co jsem během uplynulých dní hrál, ani si nemyslím, že se z novinky vyklube nějaké ultimátní překvapení a komerční hit, nicméně šlo o příjemný rozdíl mezi očekáváním a realitou. A to jsem přitom autory a priori nepodceňoval, hra mě upřímně zajímala a byl jsem na ni zvědavý. Jinak bych si ostatně ukázku nerezervoval. Nicméně jsem si myslel, že si odnesu spíš průměrný zážitek. Výsledek působil mnohem optimističtějším dojmem. Tedy v případě, že se do vydání povede opravit množství chyb v umělé inteligenci, kolizích a fyzice. To samozřejmě slíbit nedokážu.

První díl Overpass vyšel v roce 2020 a vytvořilo jej studio Zordix Racing. Průměrné známky v recenzích se v závislosti na platformě pohybovaly okolo 50 až 60 procent a podobně je na tom titul na Steamu, kde jej chválí 53 procent hráčů. Větší problém ale naznačuje skutečnost, že tu má jednička jen 73 (!) hodnocení. Nemá smysl si nic namlouvat, tohle téma je v rámci digitálního motorportu přeci jen trochu okrajové, ale to neznamená, že to nemůže být zábava, tak třeba se to napodruhé povede lépe. Pokračování se ujalo studio Neopica a opět vychází pod hlavičkou Naconu, na jehož stánku jsem si hru vyzkoušel. Vývojáři ji představili letos v květnu, lákají na licencovaná stroje i vybavení a hlavně Unreal Engine 5 od Epic Games. Overpass 2 nabídne 37 ATV a UTV ve třech kategoriích, vydáme se do pěti různých prostředí na 31 tratí v nejrůznějších režimech a tým slibuje kromě jiného také mnohem propracovanější kariéru.

Pokud vám to naznačuje, že by hra měla být pestřejší, je to správná emoce. Téma samozřejmě zůstává stejné, ale i já jsem měl alespoň během prvního kontaktu pocit, že toho hra nabízí poměrně hodně a snaží se z námětu vytřískat absolutní maximum, pokud jde o šíři obsahu. Autoři obecně lákají na vylepšenou grafiku, fyziku, terén i nové stroje. Najdete mezi nimi licencované kousky od společností jako Yamaha, Polaris, Suzuki, Kawasaki nebo Arctic Cat. Podobně je na tom samozřejmě také výbava, i když samotní jezdci jsou fiktivní. I vy si můžete vytvořit vlastního svěřence a pustit se s ním do kariéry, která má nabídnout podobný zážitek jako třeba hry ze série WRC, které Nacon dlouho vydával. To znamená, že se nebudete starat jen o svého jezdce či stroj, ale celou stáj, její personál či financování.

V jednotlivých závodech se pak tým snaží vymáčknout z pestrosti maximum a nabízí například závody do vrchu, jízdu na přesnost, maximální překážky ale třeba i závody na uzavřených okruzích, kde soupeříte ve stejnou chvíli s dalšími jezdci. Požitek mi přitom nabízelo samotné ovládání. Studio slibovalo přesvědčivou fyziku terénu, chování vozidla a celkově autentický zážitek. Dojka má být ještě náročnější než první díl a mohu potvrdit, že jsem se často musel řídit heslem “Spěchej pomalu”. Při zdolávání překážek a spletitých tratí v divokém terénu musíte přemýšlet, analyzovat prostor před sebou, pracovat s uzávěrkou diferenciálu a podobně. V těch nejlepších momentech pak hra připomíná jakousi akčnější a odlehčenou verzi her jako MudRunner a SnowRunner. Vlastně se nelze ubránit dojmu, že místy by podobný zážitek člověk měl pocítit třeba ve videoherním Dakaru, kde podobné napětí prakticky scházelo.

Když někde uvíznete, stane se z toho tak trochu survival, v němž velký kus skály zastupuje bosse.

Ve své hratelné ukázce jsem se opakovaně prokousával různorodou divočinou v několika zemích světa a měl potěšení z toho, když jsem dokázal najít kompromis mezi rychlostí, přesností a bezpečnou jízdou. Když někde uvíznete, stane se z toho tak trochu survival, v němž velký kus skály zastupuje bosse. V závodech proti soupeřům, kteří se pohybují po stejné trati, na vás sice nečíhají takové terénní nerovnosti, ale není to o nic menší divočina. Na tomto místě ale musejí autoři ještě hodně zapracovat na umělé inteligenci, která se po okruhu motala jako nepříčetná a nebyla schopná v podstatě dokončit kolo. Byl jsem ale předem upozorněn na to, že AI nefunguje a vše bude do vydání opraveno, tak doufejme, že ano. Ostatně další ladění nepochybně snese i fyzika a kolize nebo dopady strojů, které občas působí, jako by postrádaly skutečnou hmotnost.

Snad se autorům povede vše vychytat, moc času už jim nezbývá. Hra vychází totiž již 19. října. Míří na PC, PlayStation 5 a Xbox Series, což mělo umožnit, aby studio nemuselo brát ohled na starší hardware. A minimálně na grafice by to mělo být znát. Overpass 2 nebude hrát první ligu, ale může vypadat velmi slušně. A radost mi udělal třeba i velkým výběrem všech možných kamer, které usnadňují i orientaci v prostoru a přehled o okolí. Samým závěrem pak musím ještě zmínit, že ačkoli jsem neměl možnost vyzkoušet multiplayer, hra kromě on-line režimů nabídne i populární split-screen, na který se v posledních letech dost kašle. Malé plus tak za mě mají vývojáři už díky tomu, že hru na rozdělené obrazovce neignorují. Overpass 2 nejspíš nebude kasovní hit, ale mohl by potěšit fanoušky a důstojně reprezentovat svůj svět.