Deadlink – -apkrig

Tedy, abych byl zcela konkrétní, vy sami vlastně nikdy nepadnete. Jste totiž anonymní elitní pilot bojového skeletu vyslaný agenturou v rámci projektu Deadlink, jehož smyslem existence je pocuchat paraziticky rozlezlé megakorporace. To vše v neony prozářených ulicích, zvrácených laboratořích, skladech a kancelářských budovách. Veškeré prostředí i samotné pojetí hry je jeden velký milostný dopis kyberpunku jako sci-fi žánru, protkaný odkazy na knižní klenoty. Považte už jen fakt, že se nejvyšší obtížnost simulace, odemčená po dvou předchozích úspěšných průchodech, jmenuje Neuromancy…

Úchvatně rychlý tanec zbraní

Než se však k odkazu na „bibli kyberpunku“ od Williama Gibsona propracujete, čeká vás spousta neúspěšných pokusů. Po krátkém úvodním tutorialu, který představí základní mechanismy a ovládání pro první verzi vašeho bojového skeletu, vás hra vysadí jen pár kroků od první bojové vřavy. A právě v těchto vřavách se skrývá hlavní náplň a podstata toho, co Deadlink nabízí. Jen co se před vámi zjeví nejen první nepřátelští pěšáci, ale i drony, sumo zápasníci a mechanické arachno-tanky, začíná frenetická a skvostně zábavná show plná výbuchů a štěkajících zbraní. A hlavně pohybu.

Stejně jako třeba v Doomu je i zde pohyb naprosto stěžejní součást vašeho přežití. Zapomeňte na krytí, koneckonců váš skelet se neumí ani přikrčit, zato ovládá dvojité skoky, rychlé přískoky i metody, jak po bojišti doslova poletovat. První verze skeletu – univerzál nazvaný prostě a jednoduše „Soldier“, má kupříkladu hák na konci lana, kterým se bleskově přitáhne k nepříteli, aby ho na malou chvilku omráčil a pak svojí ohromnou pumpovací brokovnicí z bezprostřední blízkosti rozložil na kusy. Druhý skelet „Ghost“, schopný zanechávat nepřátelům svůj obraz jako návnadu, si zase umí prohodit se zvoleným nepřítelem místo, což dotyčného na moment dokonale zmate.  

Vedle těchto schopností mají skelety k dispozici také patřičný zbraňový arzenál. Do boje si nesete vždy dva kusy: Základní zbraň, která je pro každý oblek daná a do které máte nekonečně nábojů, a pak sekundární zbraň – třeba raketomet či paprskomet s municí omezenou na pár kusů. Další si pak musíte na bojišti získávat rozbíjením takzvaných C-Balls, což jsou vlastně levitující molekulární tiskárny, hacknuté, aby tisknuly střelivo. 

Zejména pro nezúčastněné pozorovatele je Deadlink až obskurně rychlý, ale pro vás jako pro hráče stejnou měrou zábavný. Ovládat bojový skelet je jedna radost, jednotlivé prvky boje jsou skvěle vyvážené a samotná střelba a likvidace nepřátel až obdivuhodně uspokojivá. Je to hektický tanec zbraní, v němž se snažíte zaměřovat korporátní padouchy, přitom se neustále pohybovat, hlídat náboje, štíty i životy a orientovat se v bojové aréně. 

A to všechno dělat pokaždé trochu jinak podle toho, jakými vylepšeními máte zrovna nabitý svůj skelet. Protože hned jak utichne vřava, padne poslední nepřítel a v dané aréně je dobojováno, otevře se vám někdy jedna a někdy několik cest ven. Můžete si tak vybrat, jestli chcete nový implantát, vylepšení samotného skeletu, vylepšení jedné nebo druhé zbraně, případně zda se stavíte u prodejního automatu, abyste nakoupili zdraví.

Občas mezi jednotlivými arénami potkáte taky pochybné překupníky kradeného hardwaru nebo zhrzené vývojáře, kteří vám rádi poskytnou vylepšení výměnou za protislužbu. Celkově má Deadlink v rukávu celou řadu věcí, kterými obzvláštní váš postup.

Systém perků je obsáhlý i promyšlený a často kompletně promění váš herní styl. Můžete si například zapnout, že z vás při každé výměně zbraně vyletí malý naváděný projektil, který jednoho nepřítele označí – z označených nepřátel pak po jejich zabití vylétnou štíty. Při jednom průchodu jsem třeba získal perk, který mi okamžitě obnovil přitahovací hák (jinak se pár sekund čeká, než ho budete moci znovu použít), pokud jsem nepřítele, ke kterému jsem se přitáhnul, zabil dostatečně rychle.

Najednou se způsob hry úplně změnil a slabší nepřátelé, které lze z dostatečné blízkosti zabít na jednu ránu, se svým způsobem stali mými přáteli, protože jsem se díky nim mohl prakticky neomezeně pohybovat po aréně. Obměn hratelnosti, které vyplývají z kombinace různých vylepšení, je k dispozici neskutečné množství.

Zemři, vybav se, opakuj

Ať už ale svůj vercajk a zbraně doladíte jakkoliv, stejně alespoň při několika prvních pokusech nevyhnutelně přijde okamžik, kdy se pod náporem nepřátelských projektilů skácíte k zemi a budete odpojeni ze simulace. Pak vás čeká návrat na ústředí agentury, kde váš postup, ale třeba i způsob, kterým jste zemřeli, okomentuje jednak váš šéf, jednak i inženýrka zabývající se vývojem bojových skeletů. Zde také můžete pořizovat jediné upgrady, které vám vydrží mezi jednotlivými průchody hrou.

Protože, jak už bylo naznačeno, po každé smrti se vracíte pěkně na samotný začátek. Do prvního prostředí, vstříc první korporaci. Zní to sice strašně, ale u dobře navržených roguelike (nebo v tomto případě správně roguelite) her to prostě funguje. Mapa světa je sice stejná, ale jinak přeházená, takže nemáte pocit, že procházíte pořád totéž prostředí.

Navíc můžete zkusit různé kombinace perků a vylepšení a než se nadějete, budete první část hry prolétávat bez zaškobrtnutí, připraveni pustit se do křížku s dalšími, ještě nebezpečnějšími korporacemi. Podstatné je samozřejmě i to, že samotný průchod nezabere příliš dlouho, takže nezačnete po chvíli nabývat pocitu, že jste přišli o příliš mnoho postupu.

Krom toho pokaždé, když se vám podaří dokončit další úroveň, odemknete i další skelet, který můžete provětrat hned při dalším pokusu. Jednotlivé průchody se tím pádem nepropadají ani zdaleka do takové jednotvárnosti, jak by se mohlo zdát na první pohled. Když jsem opakovaně umíral v laboratořích farmaceutického gigantu Watts-Rücker Bio, nebral jsem opakované boje s první korporací Tora Heavy jako otravnou nezbytnost, ale jako možnost postavit si do každého boje jinak nakonfigurovaný bojový skelet, silnější a zkušenější než ten před ním.

Ten pocit, když už umíte prvního bosse pokořit naprosto bez zaváhání a bez ztráty životu, je prostě zvláštně omamný, na druhou stranu jsou tu momenty, kdy si začnete říkat, že alespoň tu první část byste nemuseli opakovat donekonečna.

Celkově tedy neváhám označit Deadlink za skrytý klenot scény indie stříleček. Hratelnost postavená na frenetickém boji tady funguje špičkově, je úžasně zábavná, a i po tom, co utichnou zbraně, ještě dlouho přetrvá bohulibá zuřivost a žízeň po krvi. A to je pocit, který umí zprostředkovat jen nejlepší tituly střílečkového žánru.

Přidejte k tomu promakaný systém vylepšováků i čtyři skelety pro různé způsoby boje a Deadlink ve výsledku dokáže výborně motivovat k opakovaným průchodům hrou i ty hráče, kteří jinak upřednostňují přímočarý postup bez návratů na startovní čáru. A než se tahle motivace vyčerpá, uběhne pěkných pár hodin. Starý dobrý „ještě jeden poslední pokus“ se tady snoubí s neustále novými přístupy k boji a odhalováním dosud neobjeveného.

Sluší se taky vystřihnout poklonu tvůrcům z Gruby Entertainment, a to vzhledem k tomu, že jde o jejich vůbec první hru. Jelikož mladé polské studio zahájilo svou činnost teprve v roce 2020 a Deadlink vydalo jako prvotinu, nezbývá než smeknout.