Choo-Choo Charles – -apkrig

Osminohý kříženec vlaku a pavouka, který vypadá jako zubatá mašinka Tomáš na špatných drogách. To je hlavní záporák akčního survival hororu Choo-Choo Charles, a i když jsem kolem téhle hry zprvu jen nedůvěřivě kroužil, nakonec jsem neodolal, nasednul do obrněného vlaku s kulometem místo spřáhla a pustil se s Tomá… tedy s Charlesem do křížku.

Moje největší obava byla, že hra vsadí všechno na kartu vtipného nápadu s děsivým „arachno-vláčkem“ a veškerá hratelnost půjde stranou. Bál jsem se, že Choo-Choo Charles bude vlastně herní ekvivalent automobilu Nissan Cube. U toho mě taky hrozně baví jeho samotná existence, fakt, že taková věc vznikla, to ale rozhodně neznamená, že bych chtěl Cubem jezdit.

Takže jak to dopadlo? Je Choo-Choo Charles jenom vtipný nápad, za nímž se ukrývá hra úplně o ničem, nebo doopravdy stojí za to? Inu, protože o kousek výš vidíte tyčící se velkou sedmičku, můžu klidně prozradit, že i když to na kolejích místy trochu zadrncalo, ve výsledku jsem se svezl moc pěkně.

Jednoduchý příběh se slušnou atmosférou

Ostrované mají problém. Velký. Osminohý. S maniakálním výrazem a hubou plnou zubů. Jinak poklidný ostrůvek, žijící především z dolů, které zde provozuje Warren Charles III, sužuje svými útoky smrtící vlako-pavouk Charles (shoda jmen prý čistě náhodná). A právě s ním se máte vypořádat.

Na ostrov přijíždíte coby bezejmenný archivář muzea, abyste místním pomohli od problému a zároveň přišli na kloub případným ostrovním konspiracím. Jen co váš člun přistane u mola v deštivé noci, ujme se vás hostitel Eugene a ukáže vám vlak, který zbyl po posledním vyzyvateli Charlese a s jehož pomocí se můžete dopravovat po kolejích ostrova. Ten má kromě železnice už jen vyšlapané stezky.

Upřímně, moc sofistikovaný příběh tady nehledejte. Ale i to málo, které poodhalujete skrze rozhovory s místními a formou všudypřítomných popsaných papírů, vás bez problému zabaví po tu krátkou herní dobu, kterou se Choo-Choo Charles pyšní. Ne úplně malý ostrov působí sice trochu prázdně a ani jeho uspořádání nedává moc smysl, nedá se mu ale upřít, že má atmosféru. Noční svět s občasným zašustěním křoví a vzdáleným zahoukáním Charlese má něco do sebe a navíc hezky vypadá.

S objekty a hlavně postavami už to zdaleka taková sláva není. Tady se hodně propisuje nízký rozpočet a fakt, že závěrečné titulky obsahují všehovšudy pár jmen. Na druhou stranu, každá z postav, přestože při mluvení nehýbe pusou, je poctivě nadabovaná a našinci, kteří si úplně netykají s angličtinou, ocení přítomnost slušných českých titulků.

Z nuzné mašinky tank na kolejích

Po krátkém úvodu se vám ostrov celý otevře a vy se můžete svobodně rozhodnout, kterého z několika ostrovanů rozesetých po mapě pojedete ve svém vlaku navštívit. V rámci otevřeného světa můžete zažít tři druhy setkání. Hlavní příběhové mise, které vás posouvají vstříc velkému finále, potom vedlejší mise a mise, za které dostanete novou zbraň do svého repertoáru.

Zejména od vedlejších misí neočekávejte žádná velkolepá dobrodružství. Prakticky všechny se vejdou do pár minut a zpravidla spočívají v tom, že máte někam kus popoběhnout a dotyčnému něco přinést. Na druhou stranu, příběhy podivínských místních umí občas pobavit a třeba mise vzdávající hold Slenderu coby klasice nízkorozpočtových herních hororů mě vyloženě potěšila. Stejně tak mě pobavil muž, který si na obranu proti Charlesovi podomácku vyrobil plamenomet a teď stojí před svým hořícím obydlím s tím, že když mu je pomůžete uhasit, můžete si tu zatracenou věc nechat.

Nové zbraně na palebnou plošinu vlaku jsou ale předmětem jenom pár misí. Za většinu vedlejších questů dostanete základní herní komoditu v podobě šrotu. Ten slouží k opravování vlaku po setkáních s Charlesem, ale především k jeho vylepšování.

To, co dostanete k přepravě a boji, totiž ze začátku nestojí za moc. Obouchaná žlutá lokotka se plouží po kolejích a Charlesovi nedá moc práce ji pořádně pochroumat. Stačí ale trochu investovat a najednou máte obrněný kolejový tank, který po ostrovní železnici létá jako vítr, uděluje pořádné poškození a navíc ho můžete přebarvit pomocí plechovek s barvou, na které při ostrovních toulkách narazíte.

Uspokojivý boj, o to méně uspokojivé plížení

Výše už jsem naťuknul setkání s Charlesem. K těm dochází během hry několikrát nahodile. Prostě si ve vlaku všímáte svého, když tu náhle začne hrát dramatická hudba a z kopce či lesa se k vám řítí osminohý vlak.

Souboje jsou celkem sranda – sice hektická, ale sranda. Na váš rozjetý vlak Charles doráží zezadu a vy ho musíte držet zpátky zbraněmi, které mají různé parametry. Plamenomet Charlese sice moc nepoškodí, ale výrazně ho zpomalí, a to je ta správná chvíle doběhnout si do kabiny pro raketomet, který sice nezpomaluje, ale jedna dobře mířená pecka ubere spoustu života. V určitou chvíli to pak Charles vzdá, otočí se a odkráčí do lesů, aby to příště zkusil znovu.

Problém je, že jakmile vystoupíte z vlaku, nemáte jak bojovat. Charles vás neozbrojeného naštěstí nenapadne, jenomže osminohý vlak není jediný nepřítel, kterého na ostrově potkáte. Jsou tu totiž ještě maskovaní „mafiáni“ – brokovnicemi ozbrojená ochranka místních dolů střežící tajemství v podzemí. S nimi se naštěstí uvidíte jen během pár misí, ale nezbývá vám nic jiného než se kolem nich proplížit.

Tady jsem si vzpomněl na poučku, že když ne-stealth hra začne vyžadovat stealth přístup, dopadá to obvykle špatně. Vaším jediným pomocníkem je nepříliš užitečné vykukování zpoza rohu, jinak se nejde ani skrčit. A jakmile vás zloun s brokovnicí byť jen koutkem oka zahlédne, musíte se ho zdlouhavě zbavovat útěkem. Lidští nepřátelé naštěstí neoplývají příliš velkým dostřelem ani poškozením, takže jsem to několikrát nakonec vzdal, s maskovaným strážcem v zádech rychle proběhal lokaci a zase utekl.

Nemožnost bránit se mimo vlak je tedy trochu iritující, na druhou stranu jsem si o to víc užil jednu příležitost, kdy jsem na místní báňskou mafii narazil přímo na kolejích. Tváří v tvář mojí ocelové radlici a kulometu už to najednou nebyli takoví hrdinové.

Charles dohoukal

Těsně pod tři hodiny mi trvalo vypořádat se s hlavním příběhem, ale i se všemi vedlejšími misemi. Od 100% dohrání mě vlastně dělilo jen pár plechovek s barvou na vlak, které jsem na mapě nenašel. A i když kdekdo může namítat, že je to strašně málo, že za tříhodinovou hru není možné chtít 20 eur, já jsem s touhle herní dobou naprosto v pohodě.

Je potřeba si říct, že Choo-Choo Charles coby nízkorozpočtový projekt několika nadšenců nepřetéká herními mechanismy ani živoucí mapou. Takže jsem vlastně moc rád, že se tvůrci nerozhodli hratelnost uměle natahovat miliardou balastních vedlejších úkolů. Takhle dostanete intenzivní tři hodinky akčního hororu s pár sympatickými vtípky a s pocitem dobře vykonané práce můžete zase pověsit mašinfírskou čapku na hřebík.