Recenze Gran Turismo 7 » Vortex

Poměr sil je na bojišti licencovaných závodních her již delší ve výrazné nerovnováze ve prospěch evropských studií, které produkují majoritu závodní produkce. Po delší době se ovšem o slovo hlásí japonský vyzyvatel a praotec automobilových simulací, jímž je Kazunori Jamauči, duchovní otec série Gran Turismo a vedoucí studia Polyphony Digital. Sedmý díl má vrátit legendární značku zpátky na mapu světa a s ní i PlayStation coby platformu, která na úspěch své vlajkové lodi čeká stejně napjatě, jako její fanoušci. 

Starý známý je mezi námi 

Japonští vývojáři vždy vyvíjeli hry s určitou mírou tvrdohlavosti, ega a vlastního přesvědčení. Možná z toho důvodu hráčům přinesli řadu naprosto zásadních titulů, jejichž aura definovala nejen značky, ale rovnou celé žánry. Gran Turismo bylo po mnoho let ve stejné pozici, ostatně, je to série, která akcelerovala export japonských aut na západ a bez níž by neexistovala ani konkurence v podobě Forzy. Po vydání šestého dílu ovšem přišla čtyřletá odmlka, na jejímž konci leželo Gran Turismo Sport, experimentální díl popírající své kořeny, zaměřující se zejména na on-line hraní, který se těší oblibě, ale nedokázal komerčně nasytit původní očekávání komunity. O dalších 5 let později se vracíme k původnímu receptu!

Je to právě úvodní intro, které nastavuje příjemně melancholickou náladu, když začíná pohledem na první montážní linky automobilů a končí záběry na rekordy drtící prototypy, čímž krásně ukazuje, čeho všeho jsme jako civilizace ve velmi krátké době dosáhli. O několik sekund později už stojíte na světové mapě, která slouží jako rozcestník kariérních závodů, obchodů, multiplayerových režimů a dalších dobrot, které se vám během následujících hodin začnou odemykat. Jde skutečně o návrat ke kořenům? Zcela určitě! Hře nově vévodí obsah pro jednoho hráče a tomu je uzpůsobená i komunikace směrem k němu. Gran Turismo 7 je oslava automobilů a tvůrci po vás chtějí, abyste si pouť za jejich získáváním maximálně užili. 

Hlavním hybatelem děje v novém Gran Turismu je takzvaná Kavárna. Nejde přímo o herní režim, jako spíše o jednoduchý, byť velmi chytrý způsob, jak hráče navádět hrou, učit ho o historii i přítomnosti aut a současně jej za to odměňovat. Představte si běžný kariérní režim složený z dlaždic závodů a turnajů, které mají určitá pravidla a omezení. Tedy velmi standardní jev viděný v podobném typu her. Teď si představte Lucu, vašeho italského průvodce a majitele kavárny, který vás požádá o získání 3 různých aut, ke kterým vám řekne několik zajímavostí nebo vás naučí něco nového o vylepšování automobilů. A víte co? Jelikož se učíte tak rychle, dá vám na cestu ještě odměnu v podobě nové trati, kupónu do rulety nebo vám odemkne nový režim!

Kavárenskej povaleč

Kavárna v podstatě představuje velmi jednoduchý tutoriálový systém, který je ovšem roztažený napříč celou šíří obsahu a v jinak sandboxové době dává hře jasnou strukturu. Současně pak vymezuje váš postup napříč hrou. Začínáte sbíráním těch nejslabších hatchbacků, postupně se propracujete k nabroušeným hot hatchům, pokračujete přes americké svaly, rallye legendy, supersporty a skončíte třeba až u hyperbolických prototypů. Ve všech případech vám hra milníky nádherně odprezentuje a na mnoha úrovních dává jinak masivnímu obsahu výraznou hodnotu. Míra odměn navíc není vtíravá, takže nejste jako hráči příliš stimulování, současně je ale dostatečně frekventovaná na to, abyste se na další lekci opravu těšili.

Páteří hry je pak režim světových tratí, který obsahuje většinu arkádových režimů, ale hlavně pak oficiální kampaňové závody, kterými vás vývojáři nejen za pomocí kavárenského kamaráda Lucy provádějí. Hned několik desítek závodů s rostoucí náročností i odměnou využije takřka celý arzenál více než 400 vozidel, současně se na něm ale projevuje jeden fenomén, který v dnešní době působí bizarně a budete si na něj muset chvíli zvykat. Je jím struktura samotných závodu, kde začínáte ve vláčku a doháníte jednotlivé závodníky před sebou. Zpravidla je navíc na prvním místě to nejrychlejší auto, které si rychle udělá náskok a závod tak vypadá spíše jako stíhačka prvního místa. Ve smyslu zábavnosti a náročnosti to funguje, ale současně působí arkádově a v kontrastu s tradičními závody trošku nepatřičně.

Největší problém v tomto ohledu stojí na straně netransparentnosti indexu výkonu, což je komplexní bodový systém, který vyjadřuje celkový potenciál auta. V závodech není u oponentů viditelný a tak může být pro hráče těžké odhadnout, jak moc kompetitivní vůči umělé inteligenci bude. Díky funkčnímu fyzikálnímu modelu je pak třeba dávat pozor i na profil trati a vašeho auta. Jsou 2 různá auta se stejným indexem výkonu stejně rychlá? Vůbec ne! Agilní auta s relativně malým výkonem budou na klikatých tratích mít vždy výhodu před těžkotonážními motory, a tak je na hráči najít vhodný balanc pro každou ze soutěží. Gran Turismo ovšem hráči tuto skutečnost tolik nekomunikuje, a tak se musíte mnohdy přesvědčit sami formou pokusu a omylu, čímž byste mohli nabýt dojmu, že hra podvádí. Současně ovšem v objevování vhodného auta nebo nastavení leží odměňující pocit poznání a učení. 

Karle, fakt to neni stočený?

Vyhrávání závodů vám tak poskytuje peníze, které posléze investujete zpět do aut. Tento delikátní cyklus funguje na jedničku a byť se zpočátku může ekonomika zdát jako relativně přísná, s náročnějšími závody výrazně porostou i vaše honoráře! Gran Turismo 7 hráči pak jasně říká, že jsou to auta, která definují rychlost vašeho postupu hrou. Sběratelský level plníte kupování a získáváním nových aut, tudíž vás každá investice pozvolna posouvá kupředu. A jelikož nezáleží tolik na vyhrávání závodů, nové “GéTé” pro hráče vytváří velmi přátelskou půdu pro experimentování s novými auty a vylepšeními. A když vás hra zrovna neodměňuje, můžete navštívit jednoho ze 3 dealerů aut a nakoupit, co uznáte za vhodné.

Gran Turismo 7 vytváří velmi přátelskou půdu pro experimentování s novými auty nebo jejich vylepšováním.

Regulérní obchod se částečně překrývá s bazarem, ale obecně platí, že v každém z showroomů najdete unikátní inventář. Na vrcholku pak stojí obchod Hagerty, kde koupíte legendární stroje všeho druhu, zahrnující klasické Aston Martiny, ale třeba i top závodní mašiny od McLarenu, AMG, Alfa Romeo a mnoha dalších. Auta jsou pro závodní hry stejně důležitý artikl jako například střelné zbraně pro akční hry. Představují hlavní motivační prvek, centrum zájmu, radosti a nutno podotknout, že celkové množství 424 aut si nezadá ani s titány v žánru, jelikož dokáže ukojit i ty nejnáročnější závodníky přítomností řady raritních a v jiných hrách dosud neviděných strojů. Jejich rozložení je ovšem nerovnoměrné a zatímco úvodní třídy představují dostatek diverzity, vrcholné závodní kategorie často působí v kontrastu oslabeně. 

Co ovšem dělá z Gran Turisma 7 silný titul, je jeho schopnost dávat hodnotu takto masivnímu obsahu. Kolik her v posledních letech přineslo více než 100 aut? Upřímně, mnoho, ale u kolika z nich jste měli skutečný pocit, že přináší odlišný zážitek? Hodnota se dá vyjádřit několika způsoby, nám ovšem stačí dva aplikované v praxi. Jízdní model a prezentace. Sedmý díl nadále zůstává na pomezí arkády s větším náklonem k simulaci. Jízdní model poskytuje dostatek precizní odezvy na to, aby každé auto působilo jako nový a neviděný zážitek. Přechod z neohrabané “ameriky” do balistického hypersportu nutí váš mozek úplně změnit své vyhodnocování situací a tím pádem i styl hraní. Totéž ale platí i v rámci jedné výkonové kategorie, a řízení tak představuje výzvu, jejímž konstantním překonáváním získáte extrémně uspokojivý boost dopaminu do vašeho mozku.

Z nuly hrdinou

Polyphony Digital ovšem zvládnuli vystřihnout vcelku husarský kousek. Vytvořit hardcorovou hru, kterou můžete hrát jen na volantu a s reálným řidičákem není snadné, ale vyrobit hru, která zaměstná zkušené virtuální jezdce, ale současně poskytne dostatek opory začátečníkům, je už jiný příběh, zvláště když do hry zahrnete mechanické poškození a opotřebení, fyziku povrchů nebo vlivy počasí a denní doby. Vypnutí pomocných asistentů nádherně odkryje plný potenciál každého auta, jejich použití ovšem zaručí kompetitivní zážitek takřka každému. Co víc, bavíme se tu o jedné z nejlépe ovladatelných závodních hrách na běžných ovladačích. Ne všechno zlato se ovšem třpytí a kolize jsou obecně stále velmi neohrabané a působí, jako kdyby přijely z devadesátek i s vtipným zvukem připomínajícím kopání do barelu s vodou. Uspokojí Gran Turismo 7 hráče vyhledávající hardcore závodní zážitek podobný Assetto Corsa nebo iRacing? Nikoliv, ale to není jeho cílem.

Umělá inteligence také zažila výrazné obrození, je mnohem schopnější v bránění a adaptaci konkrétním situacím, chová se organičtěji, ale právě v kombinaci se zmíněnými kolizemi a mnohdy neohrabanou detekcí oponentů působí v mnoha situacích tankoidně. Na nejtěžší obtížnost vás ovšem dokáže slušně vytrestat a pravidelně dělá vlastní chyby. A co tedy druhá vrstva hodnoty, ona opěvovaná prezentace? Gran Turismo 7 je nefalšovaná automobilová nirvána, což vám hra dává najevo na každém kroku a slouží jako úžasně obsáhlá wikipedie automotive průmyslu. Pokud je Forza Horizon arkádový bar, do kterého si jdete pokecat se svými skejťáckými kamarády, Gran Turismo představuje klidný whiskey bar, kde se zaboříte do kožené židle a nasajete aroma kubánských doutníků. Ani jeden příklad není myšlen jakkoliv negativně! S trochou nadsázky (ale možná také vůbec) budete při hraní pravidelně navštěvovat konfigurátory aut a bazary se sportovními ojetinami, protože na vás hra efektivně přenese zájem o auta, byť třeba jen velmi povrchně. 

I ten nejlevnější stroj je luxusně odprezentován mimo závody ladnými střihy kamery. Navíc si o každém autě můžete přečíst obsáhlý popis faktů i zajímavostí, které dokazují, že vývojáři dělají hru tak trochu i pro sebe, aby ukojili svou vlastní formu obsedantně kompulzivní poruchy. Co lépe, my hráči z toho jen těžíme. Showroom každé automobilky pak obsahuje rozsáhlou dokumentaci její historie. A právě v tento moment nejvíce oceníte i excelentní českou lokalizaci ve formě titulků, která pokrývá nevídané množství textu, ale současně posiluje onen naučný aspekt. Překlad totiž vysvětluje i řadu pokročilý mechanismů při nastavování auta. Nejde jen o faktickou kvalitu překladu, ale i čtivost. Pakliže trávíte čas čtením motoristických magazínů, použitý žargon vám bude velmi blízký. A když už jsme nekousnuli prezentaci, nelze vynechat ani grafiku a ozvučení. 

Leasingový metaverse

Skutečnost, že Polyphony Digital představuje technologický powerhouse, jsme sami okusili v podstatě na každé generaci konzolí. Ostatně i Gran Turismo Sport, 5 let starý titul, vypadá stále senzačně a pokračování nastavuje značce ještě vyšší laťku. Nepotřebujete znát množství polygonů (až 500 tisíc na jedno auto ve srovnání s 300 polygony v GT1, pozn. Jirka) na to, abyste se do modelů aut zamilovali na první pohled. A rozhodně nepotřebujete mít doktorát z fyziky, abyste ocenili každé zhoupnutí karoserie při zatáčení. Technologická kvalita možná není stoprocentní, ale je všudypřítomná, ať už se bavíme o skvěle vypadajících efektech nasvícení, počasí a denní doby nebo prostě jen o líbivosti uživatelského rozhraní. Kde pak hra kladné body ztrácí, je okolí tratí. Fiktivní okruhy určitou formu sterility zakrývají až fantaskní kompozicí, ale drtivá většina okruhů trpí nezáživností a plochostí prostředí žijícího ve světě tam za svodidly.  

Stejně tak je třeba rozprášit obavy o špatném nazvučení. Zvuky aut jsou poprvé v historii skutečně živočišné a rozmanité, zohledňují nejenom samotnou povahu automobilů, ale i okolí. Audio zkrátka působí dynamicky a bezpečně rozeznáte produkční supersport od vybrakovaného speciálu, jehož řinčení je často doprovázeno frenetickým boucháním převodovky a nekontrolovatelnými explozemi výfuku. Ne všechna auta zní autenticky, ale berme to jako malou daň za jinak velmi výrazný posun vpřed. Zmateně pak zní popis dvou obrazových režimů. Mód zaměřený na výkon je ten hodnotnější, jelikož drží vysoké a stabilní snímkování, výměnou za absenci ray tracingu. Zábavnější ovšem je, že hra využívá ray tracingu pouze v replayích, ve fotomódu a v menu, čímž dělá tuto funkci relativně nehodnotnou.

Ačkoliv o sedmém Gran Turismu mluvíme v kontextu obsahu pro jednoho hráče, novinka si udržuje silné působení i na poli multiplayeru, jehož rozčlenění míří na jednotlivé skupiny hráčů. Okruhová setkání jsou obdobou track dayů pro ty nejvíce nekompetitivní hráče, kteří chtějí vyrazit na trať a jen kroužit dokola s ostatními bez jakýchkoliv omezení a ambicí vyhrávat. Tradiční vrstvu závodění pak obstará izolovaný systém místností potažmo hraní na rozdělené obrazovce. Tyto režimy ovšem trpí výrazným nedostatkem. Coby zakladatel místnosti nejste schopni měnit okruhy, ale ani pravidla bez zrušení celé seance a jejího znovuzaložení. Vrcholem kompetitivnosti je pak léty ověřený režim Sport, který se v původní vyladěné podobě vrací z předchozí hry a nepochybně bude sloužit jako hub esportu i těch nejnáročnějších závodníků. Stejně silná je pak i ona komunitní vrstva, která významným způsobem podporuje nejenom sdílení, ale právě i tvorbu obsahu.

Autoři skutečně nelhali, když Gran Turismo při oznámení prodávali jako kulturu, kde najdou uplatnění tvůrci všeho druhu. Pokud chcete fotit, můžete se vyřádit v pokročilém fotomódu, kde najdete i řadu lokací z České republiky. Milovníci grafiky pak mohou najít uplatnění při tvorbě polepů na auta či kombinézy. Je až pozoruhodné, jaké míře detailů byla věnována pozornost, což platí i o vylepšování vozidel. Tuning a modding jsou nebývale silnou součástí hry, bez mechanického vylepšování bude totiž váš život relativně náročný. Vynikající je ovšem i knihovna vizuálních úprav. Všechny automobily sdílí stejnou sadu základních spoilerů, splitterů a křidélek, ale řada modelů pak obsahuje opravdu unikátní díly, jejichž cílem je imitovat reálné závodní speciály. A co se stane, když si spojíte dobře známé doplňky a editor polepů a barev? Velmi elegantní způsob, jak vytvářet například závodní repliky i bez oficiální licence. A to všechno následně sdílet s celým světem!