Recenze Planet of Lana » Vortex

Zatímco Lana při své „procházce“ téměř na každém kroku naráží na nějaké pasti a hádanky, já při návštěvě pražského lesa objevím na cestičce přinejlepším tak psí hovínko. Alespoň ale, že máme v parku vysokou nesekanou trávu, do které bych se mohl schovat, kdyby nás snad napadla havěť z vesmíru. A taky bych mohl překážku obejít ze strany, to Lana ve dvou dimenzích taky neumí, ač je jinak docela šikovná. Inu, Planet of Lana se vám dostane pod kůži, přitom je to vlastně docela drobná a nenápadná hra, kterou máte „odbavenou“ za nějaké čtyři až pět hodin. A dobrá zpráva je, že zaujme nejen silným vizuálním stylem, ale i hratelností.

PODMANIVÁ PREZENTACE

Planet of Lana je další cinematická plošinovka. Před pár měsíci jsem tu recenzoval Lunark a v textu jsem mimo jiné popsal, co to taková cinematická plošinovka vlastně je. Vyjmenovával jsem věci jako věrná animace, rozmanitá interakce se světem, výrazný vizuální styl a imerzivní vyprávění. Tohle všechno dokonale sedí také na debut švédského studia Wishfully, které vzniklo jako odnož úspěšné reklamní agentury.

Vývoj prý začal jedním obrázkem, který v roce 2017 nakreslil Adam Stjarnljus a na němž je vidět dívka zvědavě zírající na robotickou příšeru. Z obrázku se ne nadarmo vyklubal key art hry, protože vám o hře prozradí vlastně úplně všechno. Je z něj zřejmé, že vás čeká sci-fi svět plný nebezpečí, který je ale současně vyvedený v nádherných živých barvách a v pohádkovém grafickém stylu. Ten nápadně připomíná klasiky studia Ghibli jako Cesta do fantazie nebo Můj soused Totoro.

Planet of Lana také neobsahuje žádné textové dialogy, ačkoliv hrdinka pro vyjádření emocí používá velmi jednoduchý fiktivní jazyk. Významnou součástí kouzelné, ale zároveň tajemné a napínavé atmosféry je pak také hudba. Po většinu času při hraní slyšíte jen zvuky prostředí podpořené nenápadnými ambientními efekty, ale v různých důležitých situacích (herně, příběhově, či emočně) začnou hrát výrazné motivy, které už tak silnou atmosféru ještě více podporují. Sound design hře dodává jedinečné kouzlo a zdánlivě obyčejnému výletu Lany punc epičnosti. A kromě toho jsou zvuky i součástí vlastního příběhu a některých hádanek.

Pokud je mi známo, autor soundtracku Takeši Furukawa (The Last Guardian) oslovil vývojáře sám po zhlédnutí zmíněného artworku. Vůbec se mu nedivím, kdybych něco uměl, taky bych jim napsal. Onen hlavní obrázek a potažmo celý vizuální styl je totiž opravdu výrazný, okamžitě vás upoutá a probudí vaší zvědavost, se kterou pak spolu se zmíněným „němým“ vyprávěním napříč celou hrou šikovně pracuje. Kde to jsem a co se to tu děje? Během dobrodružství jsem se s Lanou podíval na různá místa oné úchvatné planety, ale navzdory těm nepříjemným událostem a zjevnému nebezpečí jsem se cítil pořád klidně a vyrovnaně. Prožitek to byl vskutku fascinující.

MŮŽETE SI POHLADIT

Herně lze Planet of Lana připodobnit k jiným severským cinematickým plošinovkám Limbo a Inside. Pohybujete se (zpravidla) zleva doprava, čelíte nebezpečím a překonáváte četné překážky počínaje jednoduchými prostorovými bariérami přes stealth pasáže s nepřátelskými příšerami až po důmyslnější stroje a hlavolamy. Ze všeho nejvíc budete k jejich překonání potřebovat důvtip. Hra je navržena primárně pro casual hráče, takže laťka obtížnosti není nastavena nijak vysoko. Výzvu hra ale rozhodně nepostrádá – jen to není ten typ výzvy, kdy budete půl hodiny přešlapovat na místě a zmateně se drbat na hlavě. Řešení obvykle odhalíte buď okamžitě, nebo po kratičkém experimentování. Satisfakce se ale přesto dostaví.

Design je spolu s ovládáním navržen velmi dobře, takže pokud víte, co máte udělat, obvykle to také hned na poprvé dokážete provést. S občasnými výjimkami to platí i pro stealth sekce s nemilosrdně hlídkujícími smrtícími roboty, kterým se musíte šikovně vyhýbat mimo jiné ukrýváním ve vysoké trávě. I když tu sem tam přeci jen umřete, frustrující to nikdy není. Už proto, že jsou tu velkoryse rozmístěné checkpointy, takže se ani v nejvypjatějších okamžicích necítíte být pod velkým tlakem.

Záměrně jsem nebyl konkrétní, protože objevování nových lokací a překážek v nich patří mezi největší radosti, které vám Planet of Lana předkládá. Hra vás průběžně seznamuje s novými mechanikami a alespoň stručně naznačím, že se hrdinka časem naučí například i hackovat cizí technologie. Především ale záhy po začátku potká malé roztomilé zvířátko Mui. To si rychle ochočí (jistě, že se můžete i pomazlit) a využívá ho pak pro překonání většiny překážek. Lana například může Mui poslat na vysokou skálu překousat kabel, nebo ho nechá stát v úzké jeskyni, aby tam na sebe strhlo pozornost nebezpečného prasete. I díky intuitivnímu ovládání je to spolupráce příkladná a bezchybná, vztah Lany s Mui je navíc důležitý i v emotivním vyprávění, jakkoliv je hlavním motivem cesty hledání unesené sestry… Víc už vám ale raději neprozradím.

CHYBÍ VÝZVA

Prozradit vám naopak musím určité výhrady. Složitost hádanek je subjektivní věc, ale i když jsem výše ocenil jejich intuitivnost a přístupnost, přeci jen jsem občas v duchu volal po trochu vyšší výzvě a komplexnosti. I vzhledem k absentujícím klasickým střetům s nepřátelskými roboty a zvířaty je činnost hráče poměrně jednostranná a Planet of Lana je navíc zcela prostá jakýchkoliv hlavolamů nebo miniher.

Po konvenčních soubojích s bossy nevolám, ty by se sem jistě nehodily, ale místo nich mohlo přijít alespoň pár klíčových hádanek, které by hráče svou složitostí přeci jen trochu prověřily. Je tu jen jeden náznak něčeho takového, kdy se obrazovka nadějně odzoomuje na složitý mechanismus. Řešení ale i tady máte neustále před očima. To je trochu škoda. Hluchá byla především prostřední část příběhu, kdy se úkoly často opakují. V závěru se hra ale opět moc pěkně rozjíždí až do strhujícího a finále.

Příběh je nesmírně uspokojující. Na rozdíl třeba od Inside neposkytuje Planet of Lana prostor pro různé interpretace a vyznění vyprávění je dost jednoznačné. Kouzlo Lany přesto spočívá především v tom, co explicitně řečeno není. Nejpoutavěji k vám totiž během hry promlouvá svět kolem vás. Kromě lesů s loukami a skalami navštívíte také podzemí, bažiny nebo poušť. Klidně by to mohla být i naše Země, z jistých drobných náznaků ale víte, že není. A tak hltáte každý sebemenší detail tohoto speciálního místa, kocháte se působivým prostředím a místy spolu s Lanou žasnete nad výjevy, které se kolem vás rozehrávají. V tomto směru se dílo podařilo. Planet of Lana je povedená hra a ještě povedenější zážitek.