Internacionální Hrot » Vortex
Z naší recenze nebo z vlastního hraní už víte, že je Hrot výtečná retro střílečka. Má povedený level design i zábavnou gunplay, značná část kouzla hry ale vyplývá také ze znalosti námětu, lokací i obrovského množství referencí. Ty ovšem zná pouze český hráč, a tak našince při hraní občas přepadne myšlenka, jak asi Hrot vnímají v zahraničí, zejména daleko na západ od hranic, kde nemají osobní zkušenost s šedivým socialismem, neznají rohlíky nebo létající labutě, nerozumí agitačním nápisům a netuší ani, kdo je Karel Čapek. Není to pro ně jenom nějaká pošahaná fantasy z Ruska? Stručná odpověď zní: není. Nejlepším důkazem jsou recenze na Steamu, které jsou z 97 % pozitivní a plné nadšených zvolání jako „Quake, ale hnědší“, „slovanský Dusk“ nebo „políbil jsem komunistického diktátora a líbilo se mi to“. Nám ale stručná odpověď nestačila. Vydali jsme se zeptat fanoušků hry na Discord kanál, pročetli jsme wiki stránku a především jsme vyzpovídali Spytihněva, autora hry.
Moje hra
„Mně se líbí, když se české hry odehrávají v Česku. Vždycky, když jsem se rozhodl do něčeho pustit, tak to bylo na motivy něčeho lokálního,“ prozradil mi před časem v rozhovoru Spytihněv. A pro koho hru vyvíjel? „Původně jsem Hrot vyvíjel asi jen pro sebe. Pak už pro všechny, ale ohledy na zahraniční hráče jsem nebral, možná až později přidáním titulků. Lokace a lokální motivy měla být jen přidaná hodnota pro zdejší hráče, ale nikdy to na tom nemělo úplně stát. Ostatně, ani čeští hráči nemusejí znát kdejakou stavbu v Praze,“ řekl Spytihněv. Dodal, že kdyby on sám vyrostl v Pensylvánii, třeba by lokace v Dusku také vnímal jinak a nostalgicky, ale takhle na hru hleděl zkrátka jako na titul se zajímavým level designem. „Podstatné bylo, aby to fungovalo herně. Stejně tak mi byly lhostejné americké motivy v Duke Nukem 3D a soustředil jsem se jen na hraní. Že jsou například v první mapě na chodníku hvězdy, toho jsem si všiml asi až po dvaceti letech,“ přiznal autor Hrotu.
Českých nápisů, agitačních hesel, nástěnek a cedulí jsou ve hře asi dvě stovky, ale pro samotný postup ve hře důležité nejsou. Tedy až na drobné výjimky jako je cedulka, která vás upozorní na nezvyklou lokaci klíče. Číst nápisy nemusíte, ale ochudíte se tím o hodně. Spytihněv se při jejich výběru vyřádil a mě vrtalo hlavou, jak se o nich vůbec dozvěděl, když byl během Sametové revoluce čerstvým prvňáčkem. „Různé nápisy byly k vidění ještě dlouhá léta po převratu, někde je vídám dokonce dodnes. Něco mám i z filmů nebo různých fotek. A velkým zdrojem byla sbírka krabiček od zápalek, kterou mám po dědovi. Pár motivů jsem překreslil a umístil na plakáty,“ zavzpomínal Spytihněv. Pochlubil se, že sbírka krabiček čítá 8402 exemplářů, takže o motivy na pár dalších případných pokračování snad nemusíme mít strach.
Bible Hrotu
Pro zahraniční hráče Spytihněv už od verze předběžného přístupu připravil překlad, který lze v anglické verzi vyvolat pomocí tlačítka E při zaměření na český nápis. Jak si ale dokážete představit, to ve zvídavém hráči (a nemusí to být ani cizinec) v mnoha případech jen vyvolá řadu otázek. Kdo je ten pán na zarámovaném obraze a proč ho můžu políbit? Co je to za podivnou digitální hru s vlkem? A co jsou zač ti divní… jak že se jmenují… mloci? Tady přichází na pomoc podrobná wiki stránka, na které najdete nejen návod na nalezení všech tajných lokací, ale i překlady nápisů, informace o skutečných lokacích, historických postavách, dějinných událostech a kontextu loru. Tak třeba k úrovni E3M4 nazvané Jiří z Poděbrad si tu můžete přečíst jeden odstavec o příslušném českém králi, další o stanici metra a třetí o kostele, který na stejnojmenném náměstí stojí. Všechno samozřejmě s fotkami a s odkazy na ještě detailnější Wikipedii. Wiki tvoří společnými silami komunita a je zajímavé, že mezi nejaktivnější autory nepatří ani zdaleka jenom Češi.
Viděl jsem plno fotek uvařených jídel podle receptů nebo fotky lokací, které hráči navštívili i ve skutečnosti.
„Práci komunity na herní wiki se zájmem sleduju. Fascinuje mě, kolik si s tím dávají práce a jak detailně prozkoumávají původ všech věcí, které jsem do hry umístil. Třeba co znamená hasák za opaskem bílé paní. Vždyť já ani nečekal, že si toho někdo všimne,“ chválí své fanoušky Spytihněv, který skoro nechápe, jak zarytí často jsou: „Viděl jsem plno fotek uvařených jídel podle receptů nebo fotky lokací, které hráči navštívili i ve skutečnosti. A když jsem třeba někde něco tajně pozměnil na úrovni pixelů, chvíli po aktualizaci už na to někdo upozorňoval ostatní.“
S těmi recepty je to vůbec zajímavé. Že je to poněkud zvláštní odměna za dokončení epizody? „Recept na hovězí stroganov byl náhodný zkušební text, který měl být později vyměněn za příběh. V této podobě se ovšem dostal do prvního dema pro Steam Fest. Už ani nevím, jestli záměrně nebo nedopatřením,“ vzpomíná Spytihněv. Jenže to zaujalo a objevily se vtipné komentáře jako „Hrot je ta hra s koněm v plynové masce a receptem na konci.“ To autora přesvědčilo a recepty ve hře nechal natrvalo. „Patří tam text o záchraně světa nebo recept na vejce v aspiku? Upřímně řečeno, s ohledem na žánr, oboje má srovnatelnou hodnotu,“ myslí si Spytihněv.
Už padlo, že má Hrot na Steamu 97 % kladných hodnocení. Živá diskuze probíhá také v tamním komunitním centru (viz třeba tento návod k loru) i na různých sociálních sítích. Reakce hráčů na jednotlivé reference, ale i na celkovou atmosféru hry, je skutečně nadšená a hra zjevně baví hráče po celém světě. Ostatně, v České republice Spytihněv prodal pouze asi 5 % kopií, což stačí až na třetí místo za Spojenými Státy s 43 % a Velkou Británií se 7 %. Překvapují Spytihněva tahle čísla, nebo výsledky z dalších zemí? „Já tyhle statistiky příliš nesleduju, vlastně je teď vidím poprvé snad po roce. Ale když na to koukám, tak mě trochu překvapuje, jak daleko vzadu je Slovensko s 0,6 %. Tam bych čekal podobný zájem jako u nás,“ neskrýval Spytihněv.
Názory a dojmy hráčů ze zahraničí jsem se vydal vyzvídat na oficiální Discord, kde jsem se zeptal, jak atmosféru hry, její lokace a jednotlivé reference vnímá někdo, kdo nejen, že nevyrůstal v Československu, ale nemá valné vědomosti o socialismu, Železné oponě a dalších poměrech ve východním bloku v období 80. let minulého století. Američan Makyta mi napsal, že sice nerozumí jazyku, přesto ale zřetelně vnímá poselství hry: „Hrot má sebevědomou identitu. Neznám kontext, abych jí dokázal pochopit, ale respektuju jí. Je to jako přítel, kterému tak docela nerozumím, ale hluboce si ho vážím a chci se o něm dozvědět víc. Atmosféra je na jednu stranu familiární, ale přesto cizí a svá. Obdivoval jsem různé lokace vytvořené podle skutečných budov v Praze a rád bych ta místa jednou navštívil i ve skutečnosti.“
Pozoruhodnou zkušenost učinil díky Hrotu také Just_Matt z Itálie: „Nejsem z velké dálky, ale o Českou republiku a její kulturní specifika a historii jsem se příliš nezajímal. Vnímal jsem jí prostě jako další zemi z východního bloku. Postupem času jsem si ale uvědomil, jak moc byla kultura, historie a jedinečnost jednotlivých zemí východního bloku zadušena představou jednoty v podání Sovětského svazu. Možná to bude znít hloupě, ale Hrot v tomto poznání sehrál svou roli. Jeho historické budovy a různé reference mi pomohly poskládat příběh České republiky jako země.“ Poučen o životě v Československu se cítil i Kam, který se o svou národnost nepodělil: „Nikdy jsem nevěděl, že jste jedli z konzervy krevní tučnici nebo že existuje kreslený seriál s vlkem, který má pirátskou digitální hru. Hrot mě fascinuje právě tím, jak ukazuje kulturu vaší země.“
O České republice jsem se z Hrotu a ze čtení návodů na Steamu se spoustou doplňujících informací dozvěděl víc než ze školního výletu v roce 2008.
Výrazně blíže k naší kultuře by měl mít 28letý Polák Nioruu, i pro něj byl ale Hrot dost výrazný zážitek: „Líbila se mi ta neděsivost podivných věcí, které se ve hře dějí a dodávají jí osobitost. Třeba padající astronaut, létající popelnice nebo pohybující se socha Babičky. O České republice jsem se z Hrotu a ze čtení návodů na Steamu se spoustou doplňujících informací dozvěděl víc než ze školního výletu v roce 2008. Rád bych se do Česka podíval znovu, tentokrát na Hrot Tour. Je to jedinečná hra, v tuto chvíli moje nejoblíbenější z České republiky. Mám k ní i osobní vztah, protože jsem díky polské speedruningové komunitě našel spoustu přátel a můj život se začal měnit k lepšímu.“
Na závěr bych rád zamířil naopak na východ. Hrot zcela určitě hrají také v Rusku, i když je zajímavé, že jsou tamní prodejní čísla v podstatě zanedbatelná, zhruba na úrovni Slovenska. Vysvětluju si to tamní vysokou mírou pirátství, což ostatně naznačuje i návštěvnost wiki stránky, kde je Rusko třetí hned po Spojených státech a Česku.
Terč
Na Discordu mi zajímavě odpověděl také jeden ruský hráč, Ilko: „Hru jsem si užíval, ale odkazy a narážky mě většinou minuly. Ne snad, že bych je úplně ignoroval, ale nevěnoval jsem jim moc pozornosti, a to ani ve chvíli, kdy se ve hře objevuje více historických detailů. Myslím, že to bude stejně vnímat i většina jiných lidí. Ocení Hrot hlavně jako retro střílečku a odkazy na historii budou ignorovat. Rád bych se mýlil, ale pro běžného hráče to bude prostě „Sovětský klon Quaka“, ačkoliv označení „Český Chasm“ by bylo přesnější.“ Nerad bych sahal Ilkovi do svědomí, v jistém smyslu vlastně tvrdí totéž, co v úvodu Spytihněv. Zdá se mi ale, že je jeho pohled na věc v takovém rozporu s jinými názory na Discordu či na Steamu, že jde dost možná o jakousi dobrovolnou slepotu. Raději tuhle nezanedbatelnou část hry ignoruje, než aby ho tížila. Ostatně, Rusko je zjevným terčem hry, zejména v závěrečné epizodě. O identitě finálního bosse asi není třeba diskutovat, i když mi Spytihněv na všetečný dotaz se smíchem opáčil, že to je „nějaký náhodný týpek v maskáčích a slunečních brýlích“.
Zajímavý je ale ještě jeden aspekt, na který koneckonců poukázal i Ilko. Hrot je totiž předmětem stereotypizace v herních médiích i mezi streamery a youtubery, kteří hru navzdory jasnému popisku na Steamu často označují za Ruskou. „Hlavně ze začátku docházelo k mýlce, že je to zasazené v Sovětském svazu nebo v Rusku,“ všiml si i sám autor. Označení „Ruský Quake“ ho jistě mrzí, ale těžko s ním něco udělá. Naštěstí se postupem času počet podobných omylů podle všeho snižuje, byť se sem tam stále něco podobného objeví – nedávno třeba Rock Paper Shotgun v titulku recenze píše o „Sovětské střílečce“. Přesto bych měl pro Spytihněva dobře míněnou radu. Pokud by pokračoval v tvorbě dalších epizod nebo plnohodnotných pokračování, pro šíření povědomí o České republice by udělal víc než velkolepá kampaň organizace Czech Tourism. Teď ale vážně – ať už se pustí do čehokoliv, hlavně ať je to stejně autentické jako Hrot. A pokud možno i lokální.
Pohled na to, jak zahraniční hráči vnímají ryze českou hru zasazenou do naší historie, zakončeme stylovou recenzí na Steamu: „Nějaký český boomer měl na začátku 90. let trauma z pádu Československa, ale naštěstí byl dost silný na to, aby ho překonal hraním Quaka a Chasm ve svém bunkru. O 25 let později vytvořil Hrot. A je to dobrá hra!“
