Recenze Park Beyond » Vortex

Když jsem před více než měsícem vyzkoušel preview verzi manažersko-budovatelské strategie Park Beyond, dovolil jsem si predikovat, že pokud se vývojářům podaří do vydání vychytat všechny technické chyby a menší nedostatky v manažerování, tak by se mohlo jednat o titul, ke kterému se hráči budou rádi vracet. Předpoklady na to rozhodně měl, a to díky chytlavé nenáročné hratelnosti, u které je možné si odpočinout. Nyní konečně nastala možnost zjistit, jak moc jsem byl naivní, když jsem své naděje vložil do rukou tvůrců. Dámy a pánové, pozorně čtěte, protože takovou horskou dráhu smíšených dojmů zažijete jen zřídka…

Staré známé kolotoče

Z obrázků je jasné, že náplní Park Beyond je budování zábavních parků plných radosti a smíchu návštěvníků, kterým chcete vyprázdnit obsah peněženek, abyste mohli sledovat tabulky v zelených číslech. Jasné jak facka. Navíc pokud se do hry pustí hráči se zkušenostmi z Planet Coaster od Frontier Developments, nečeká je žádný šok, protože hry jsou si v lecčems podobné.

Na první pohled – a to zaznělo už v preview – vám bude známé uživatelské rozhraní. Jisté odlišnosti v novince od Bandai Namco jsou, ale zároveň se již při prvním hraní nezbavíte pocitu, že jste se s nabídkou pokynů setkali někdy dřív, a tak intuitivně tušíte, na co kliknout, či kam se podívat. Podobně se budete cítit i při samotném stavění atrakcí, obchodů, chodníků, doplňujících objektů nebo při úpravě terénu. Že hrajete jinou hru, si uvědomíte v momentě, když zjistíte, že nemá tolik komplexních možností jako konkurence. Zatímco v Planet Coaster je možné vypiplat kdejaký detail, v Park Beyond se spíš míří na striktně předem vytvořené objekty, které je možné upravovat kosmeticky. Jako jim třeba změnit barvu. Tím se novinka stává uživatelsky přívětivější pro začátečníky, nebo jedince preferující jednoduché stavění. Naopak ale může odradit všechny hračičky, co si chtějí vytvořit svůj vlastní dreamland do nejmenšího detailu. Dostupné omezené tvůrčí možnosti rozhodně nenabídnou takovou svobodu jako u Frontieru, nemluvě o tom, že fungují krkolomně.

Problém s opakováním budov se dostává do začarovaného kruhu a z vás se může vytrácet nadšení, protože máte pocit, jako byste vytvářeli satelitní městečko.

Problém taky nastává při správě opravdu rozsáhlého zábavního parku. Pokud chcete postoupit na vyšší úroveň, a tím si odemknout nové atrakce, budovy či tematické dekorace, musíte splnit jistá očekávání zákazníků, kam patří mimo jiné zábavnost a lidské potřeby. Ty však produkují konkrétní kolotoče, baviči nebo obchody, a tak je třeba stavět již vlastněné objekty, abyste dosáhli svého. Jenže tím se pak vytrácí pocit jedinečnosti vašeho výtvoru. V realitě byste asi taky nebyli nadšení z pěti totožných řetízkáčů a deseti stánků s párky v rohlíku. Tomuto nešvaru se sice můžete dočasně vyhnout pomocí vylepšování budov, nebo i zaměstnanců, což jim zcela změní design, statistiky, potenciální zisk i náklady na údržbu. K tomu je však nutné dobíjet ukazatel úžasnosti (volně přeloženo – pozn. redakce), a proto musíte stavět atrakce, které tento atribut produkují ve větším množství. Tím se tedy problém s opakováním budov dostává do začarovaného kruhu a z vás se může vytrácet nadšení, protože máte pocit, jako byste vytvářeli satelitní městečko.

Pokaždé originální jsou pouze horské dráhy. Ty si stavíte zcela dle vlastní fantazie, a jen si pomocí takzvaných hooks – což jsou jakési taháky na zákazníky. Vyberete, co musíte konkrétně udělat (například dosáhnout rychlosti 120 km/h), abyste stanovili atributy zábavnosti, úžasnosti a ziskovosti. Bez toho pak není možné zahájit provoz. Můžu potvrdit, že horské dráhy jsou zároveň největším tahákem na hráče, a jejich budováním lze strávit spoustu, spoustu hodin. Jen škoda, že se sebelepší výtvor neprojeví na žádném z nutných atributů nebo celkovém hodnocení parku, stejně tak ani dekorace nebo tematicky založené okruhy, například ve stylu žůžového světa plného sladkostí. Pouze z toho budete mít dobrý pocit a hezkou podívanou.

Ukecaní kolotočáři

Samozřejmě Park Beyond nabízí i něco svého, a tím je zajímavě pojatá kampaň o podivné rodince kolotočářských magnátů budujících zábavní parky po celém světě… Na můj vkus v žánru příliš ukecaná, ale cením si možnosti vybrat si cíle každé mise. Nejedná se sice o nic převratného, a spíš si tím jen určíte tematické zaměření, cílovku a zda upřednostníte kolotoče před horskými dráhami či naopak, aby vám posléze hra sama vybrala konkrétní dosažitelné hodnoty, přičemž je ještě nutné splnit předchozí sérii vygenerovaných cílů. Tímto se ale nabízí variabilita pro opakování dějové linky, ačkoliv ta funguje spíš jako dlouhý tutoriál se zvyšující se obtížností. Tipuju však, že většina hráčů nakonec stejně skončí v sandboxovém režimu, který si zcela nastaví dle preferencí, jako oblasti, rozpočet, cíle a podobně. Možnosti tedy nikoho v ničem nepřekvapí, jen je tento mód prostě zábavnější.

Každá sranda něco stojí

Jenže svět hráčů není růžový, a tak se ani zde nevyhnete momentům, při kterých byste nejraději sežvýkali klávesnici. Problémy s technickým stavem jsou snad ještě horší, než byly v preview verzi, a bohužel to má velký vliv na hratelnost i celkový zážitek z hraní. Největším nedostatkem jsou samotní návštěvníci, u kterých to vypadá na chybu umělé inteligence. Například jsem vlastnil velmi prosperující park na centrálním ostrově, ale jakmile jsem se rozhodl koupit vedlejší ostrov, abych se rozšířil, návštěvníci z nevysvětlitelného důvodu přestali využívat původní oblast a najednou jsem zkrachoval. K řešení problému nepomohly ani manažerské funkce. Z tabulek jsem se nedočetl, proč tak učinili. Taky jsem narazil na atrakce, u kterých se zákazníci zasekli ve vchodu nebo východu, nikdo další nemohl nastoupit, a tím jsem prodělával peníze. Dále pak návštěvníci vyžadují obchody s jídlem i pitím, toalety, lavičky a odpadkové koše na každém metru čtverečním, jinak budou nespokojení nebo udělají bordel na chodnících. Legrační přitom je, že některé obchody pak stejně přestanou používat a vznikne kolotoč otravného překlikávání efektivnosti budov, abyste zbytečně nepřicházeli o peníze. O zasekávání na chodnících pak není nutné nic víc psát, protože to je v žánru již klasika.

Z manažerského hlediska mi chybí i možnost přidělit zaměstnancům určité sekce parku.

Co se tabulek, grafů nebo heat map týče, přiznám se, že zpočátku jsem uvítal jejich zjednodušený model oproti konkurenci. Po delším čase stráveném v rámci jednoho zábavního parku bylo poznat, že management je zde méně podstatný než samotné budování, a tak není zcela propracovaný. Například se mi nedařilo zjistit, proč dle grafu jsou lidi nespokojení kvůli hladu, když heat mapa nic takového neukazovala, a nedokázal jsem ani zjistit, o koho konkrétně se tedy jedná. Taky nastavení ideálních cen je spíš formou pokus-omyl a sledováním, co na to říkají lidé. Z manažerského hlediska mi chybí i možnost přidělit zaměstnancům určité sekce parku, a tím zvýšit jejich efektivnost a snížit vytížení. Zatím je pouze možné odškrtnout určité náplně práce, což není příliš účinné, ale nemůžu ani tvrdit, že by to aspoň trochu nepomohlo.

Po grafické stránce Park Beyond vypadá vesele, barevně a naskýtají se opravdu nádherné záběry na parky, kde nefungují gravitační zákony. Dojem však kazí maličkosti v podobě překrývajících se textur. Například chodník běžně mizí pod povrchem země, a tak to místy vypadá nedodělaně – jak váš park, tak i samotná hra. Líbí se mi ale, že díky zvukům atrakcí, jejich muzice – kterou je možné měnit – ohlasům návštěvníků a dalším efektům vzniká opravdu kolotočářská atmosféra. A pokud byste letos chtěli ušetřit, a přitom si užít pouťovou zábavu, tak můžete využít pohledu kamery z první osoby. Ale to je jen perlička.

Může to být zážitek, ale…

Odnáším si rozporuplné dojmy. Na jednu stranu vidím potenciál v jednodušším stavění zábavních parků, který je de facto uživatelsky přívětivější pro méně náročné fanoušky žánru nebo nováčky. Jenže náročnější uživatelé vyhledávající téměř absolutní volnost při budování či propracovanější správu zde narazí na limity, z nichž nebudou nadšení. Titul se pak sám shazuje horším technickým stavem výrazně zasahujícím do hraní a ne zcela ideálně vyřešenými řídícími funkcemi, jež na první pohled vypadají přehledně, ale po delší době se projeví nedostatky, což může vyústit až ve frustraci. A faktem taky je, že ve srovnání s konkurencí nenabízí zase tak markantní rozdíly nebo originalitu, ačkoliv má své prvky, které obohacují hratelnost, a hráči je uvítají. Je to skutečně horská dráha dojmů a emocí, kdy smích střídá pláč, dokonce občas se vám udělá nevolno, ale pak zase se vše vrátí do normálu a jste šťastní a chcete si jízdu zopakovat. Věřím, že pokud se vývojáři budou o hru nadále starat a přidávat nový obsah, pokusí se opravit všechna rezavá místa, minimálně pro nenáročné hráče vznikne solidní titul, u něhož snadno ztratí pojem o čase.