Patrick’s Parabox – -apkrig

Ke hře Patrick’s Parabox mě nepřitahovalo jen její vskutku nádherné a nedostižné jméno, ale taky od prvního pohledu zřejmý příslib zážitku přirovnatelného k fenomenální logické hříčce Baba Is You. A tento příslib byl zcela naplněn, protože Patrick’s Parabox je stejně, ne-li ještě více hlavu zamotávající veledílo, které si pořádně pohraje s vaší schopností představivosti a logického uvažování při řešení leckdy opravdu náročných rébusů.

Základ hry by přitom nemohl být jednodušší. A ani starší. Vychází totiž ze 40 let staré hry Sokoban, jejíž odkaz přežívá díky mnoha a mnoha variacím dodnes. Jste čtvereček, který má za úkol dostrkat jiné čtverečky na určitá místa. Výzva spočívá v tom, že jakmile něco přistrčíte ke stěně, už nemáte šanci to od ní odlepit. Logický rébus proto staví na práci s velmi omezeným prostorem a velmi omezenými možnostmi pohybu.

Patrick’s Parabox k této klasice přibaluje práci s paradoxy, rekurzí, nekonečny a jinými hůř představitelnými jevy. Vaším cílem totiž není došoupat na nějaké políčko jen tak obyčejný čtverec, ale čtverec, který je ve skutečnosti celou místností, přestože je stejně velký jako vy a jeho návštěva se zdá krajně nepravděpodobná.

Avšak jakmile si takovou místnost o něco zapřete, další pokus o její posunutí vám umožní do ní vstoupit. Animace plynule přiblíží vnitřek původně malého čtverečku tak, že vyplní celou obrazovku. A až v této místnosti se může ukrývat objekt, který z ní máte vystrkat ven do původní místnosti a až tam ho umístit na pozici pro přechod k dalšímu rébusu.

Tohle je naprostý základ, se kterým vás Patrick’s Parabox seznámí v několika málo prvních úrovních. A pak se začnou dít věci. Od jisté chvíle budete po místnosti nahánět čtverečky představující místnost, po níž je honíte. Tedy vaše místnost obsahuje sebe sama a ta opět sebe sama a ta opět sebe sama…

A když se vám podaří vlézt do téže místnosti v téže místnosti, tak… se vlastně vůbec nic nestane, protože jste pořád v téže místnosti. Jakmile ale takovou místnost vytlačíte ven ze sebe sama, nastane paradox, dostanete se nad úroveň celé hry, do vesmíru, spatříte nekonečno a – co se daného puzzlu týče – i game over, protože z takové situace už není úniku. Ale pro ten pocit to za to stojí.

Hra neustále nabaluje další a další nápady, jak pracovat s posouváním kostek, jak pracovat na plochách velmi omezených místností, jak ohýbat svá vlastní pravidla a jak hráči co nejvíc zamotávat hlavu.

V pozdějších rébusech budete opouštět svou místnost a vynořovat se v mnoha jiných místnostech, vstupech a výstupech a bez pořádného zamyšlení se a četného pokus-omylování se k cíli třeba ani nedoberete.

Zatímco spoustě rébusů, jejich provedení a magii, která se za vším odehrává, nakonec porozumíte, poslední výzvy už působí jako ze zcela jiného světa, a byť jsem je nakonec zdolal a spatřil konec celé hry, nemám nejmenší tušení, o co v nich vlastně šlo, protože můj mozek si to zkrátka už nedokázal přebrat.

Patrick’s Parabox sice obsahuje přes 350 rébusů, ale k dokončení hry jich stačí dokončit méně než polovinu. Nicméně ty nepovinné vám nedají spát. Budete je chtít dokončit všechny, budete se s nimi trápit, protože často jsou mnohem komplikovanější než ty v „hlavní linii“ a obsahují další jedinečné nápady, které by byla škoda minout při slepém následování cesty k závěrečným titulkům.

Ale když přeci jen půjdete rovnou za nosem, dostanete se na konec během několika málo hodin (samozřejmě záleží, zda se někde nezaseknete). Od Patrickova paraboxu neočekávejte žádný příběh ani náznak vyprávění, nic jiného než řešení hádanek tu opravdu nenajdete a je na vás, zda je to klad, či zápor.

Pro mě je to rozhodně klad, jelikož jsem se mohl plně soustředit na nepochopitelnou genialitu vývojáře Patricka Traynora, před jehož schopností něco takového navrhnout a naprogramovat jednoduše smekám. Vyřešit hádanku v pevně daném, byť prapodivném a paradoxním systému je jedna věc, ale vymyslet ji tak, aby byla pro hráče zajímavá a představovala výzvu? Na to už je potřeba určitý druh talentu, kterého se jen tak někomu nedostává.

Chtěl bych říct, že Patrick’s Parabox je jedinečná hra, ale to bohužel není pravda. A teď nemyslím fakt, že je jednou z mnoha postavených na Sokobanu. Autor se totiž velmi, ale velmi silně inspiroval ve freewarové hře Sokosoko, kterou již před lety stvořil tvůrce jménem juner během game jamu.

No co. Protože je Sokosoko stylem své naprosto minimalistické pixelové grafiky velmi nepřehlednou hrou, a protože její autor nemá nejmenší zájem svůj výtvor dále rozšiřovat, můžeme být jedině rádi, že se našel někdo, kdo jeho nápad převzal a dotáhl prakticky k dokonalosti.

Patrick’s Parabox sice už něco stojí, ale za ty peníze vám poskytne mnohem přehlednější a svým způsobem roztomilejší grafiku, pořádnou nálož rébusů, nesčetně skvělých nápadů vycházejících ze Sokosoko a v neposlední řadě velmi příjemný a nerušivý soundtrack.

Navíc mezi autory zjevně nepanuje žádná rivalita. Juner otevřeně přiznává, že svou hru nehodlá dál posouvat a zájemce o víc přímo odkazuje na Patrick’s Parabox, zatímco Patrick přiznává inspiraci v závěrečných titulcích. Juner odkazuje i na hru Inbox Unbox, která je teprve ve vývoji a bude další variací na rekurzivní puzzly. Uvidíme, jestli povedenou.

Aby toho nebylo málo, sám juner se se svým Sokosoko inspiroval ve hře Recursed z roku 2016, takže cesta vedoucí ke vzniku Patrick’s Parabox začíná připomínat řešení jeho zamotaných rekurzivních puzzlů…

Abychom se v té historii úplně neztratili, pojďme recenzi zakončit následujícím doporučením: Pokud si rádi necháte zamotat hlavu, baví vás řešení originálních rébusů a nevadí vám, že nejde vlastně o nic jiného než procvičování logického myšlení, na nic nečekejte a pusťte se do paraboxu. Budete v neustálém úžasu.