Last Train Home – -apkrig

Některé skutečné příběhy působí doslova neuvěřitelně. Natolik, až se při tvorbě jejich adaptace sami sebe musíte ptát, jestli vám to vůbec někdo uvěří, nebo si bez dalšího zkoumání poklepe na čelo a ztratí pozornost, protože tohle je přece úplná blbost.

Jedním takovým příběhem je cesta československých legionářů napříč rozvráceným Ruskem, z evropské části na východ až do Vladivostoku. Parta chlápků s puškami zkonfiskuje flotilu vlaků, zorientuje se v chaotické, nepřátelské cizí zemi, předrandí čtvrt planety v prostředí, které svou nehostinností překoná leda tak Arktida nebo Měsíc, a pak se přeplaví zpátky domů na vlnách tropického oceánu.

Jsou to právě takové příběhy, které si zaslouží odvyprávět ze všech nejvíc. A přesně to se chystají udělat v brněnském studiu Ashborne Games.

Bitvy a management

Last Train Home vás posadí na vlak, svěří vám do rukou partičku legionářů a řekne: „Teď se čiň.“ Ono činění bude zahrnovat dvě hlavní složky. Jednak musíte být dobrý hospodář, aby vám ve vlaku nedošlo jídlo, aby se nerozbila kolečka, aby bylo ve vagónech teplo, aby bylo čím střílet a jak ovazovat zranění. A jednak musíte být dobrý stratég, který svoje muže schopně povede v realtimových bitvách s pauzou.

Sami tvůrci zážitek přirovnávají ke starému českému Ufo, případně z novějších příkladů citují kombinaci Company of Heroes a XCOMu. Z první jmenované jsou tu pěchotní bitvy založené na pečlivém krytí, do kterých občas vstoupí těžší vozidlo nebo dělostřelectvo. XCOM je zastoupený skutečností, že každý váš jednotlivý vojáček je unikátní, a pokud umře, je zkrátka a dobře po něm.

Výsledkem je zážitek, který je stejně tak survival jako realtimová strategie, hra založená na příběhu i na správě zdrojů a budování. A samozřejmě zážitek silně inspirovaný skutečnými událostmi, byť ne založený přímo na konkrétních lidech a okamžicích.

To, co na trati potká vaše virtuální legionáře, by ovšem i tak mělo působit velice autenticky. Přestřelky s rudou armádou? Obtížná jednání s jejich bílými oponenty? Nemoci devastující jedno kupé za druhým? Plány na záchranu carské rodiny? Možná se to celé stalo trošku jinak, v jiném pořadí a s jinými protagonisty, ale je to blízko.

Malebná Sibiř

I kdyby se na něm nedalo pochválit nic jiného, jako že dá, je potřeba konstatovat, že Last Train Home vypadá krásně. Pomalé popojíždění vláčkem napříč ruskou krajinou vám dává dost času na plánování toho, jak železného oře vylepšíte a na jakou misi vyšlete svoje vojáčky, ale až to všechno vymyslíte a připravíte, příjemné je i nicnedělání. Prostě se jenom dívejte, jak se mašinka sune od vesnice k lesu do polí a tundry. Garantuju, že vás popadne chuť si v lepších časech udělat výlet po Transsibiřské magistrále.

Pohledné jsou i realtimové bitvy. Na bojiště se vydáte jen s pár kumpány, malou eskadrou věrných, kteří často budou stát proti velké přesile a musejí chytře využívat nejen krytu, ale i plížení. Odhalit se v pravou chvíli, to je polovina úspěchu. A jakmile začnou štěkat zbraně, jakmile temnotu noční Moskvy protnou kromě lampiček v oknech i náhlé výšlehy z Nagantů, rozprostře se před vámi impozantní divadlo.

Je to divadlo s nejistým koncem. Nepřátelé se totiž taky dokážou krýt, umí být nepříjemní, agresivní, vůbec se nestydí po vás mrsknout výbušninu nebo provést nečekaný obchvat. A pamatujte, že smrt je permanentní, takže každá chyba může mít skutečně dalekosáhlé následky – byť je pravda, že vojáku padlému na zem ještě nemusíte vystrojovat pohřeb, pokud se někde poblíž nachází šikovný medik. I když ho ale polní doktor včas stabilizuje, počítejte s tím, že raněný si pak hezkou chvíli poleží v pojízdné vlakové nemocnici.

Když už zmiňuju mediky, specializace vašich vojáčků je extrémně důležitá. V boji se vám kromě obyčejných puškařů budou hodit i průzkumníci nebo chlápci s těžkým kulometem a každý legionář zvládá určité činnosti mimo boj. Někdo dobře vaří, jiný má talent na mechanická hejblátka, další z domova ví, jak se správně řídí mašinka.

O to víc bolí, když některý legionář skutečně definitivně padne. Nejenže přijdete o (scenáristy předpřipravené) zakončení jeho rozvíjejícího se osobního příběhu, ale navíc vám může zatraceně chybět daná specializace. Těžko ji budete nahrazovat, když uprostřed Sibiře nové Čechoslováky jen tak nenaverbujete…

Spirála smrti

Není to ale vyloženě XCOM. Sibiř není náhodně generovaná – maximálně si jednou za čas budete moct vybrat odlišnou výhybku a zamířit do jiné části Ruska. A tvůrci na nejnovější prezentaci zdůrazňovali, že nechtějí, abyste přišli o příliš velkou část postupu, takže nečekejte, že po padesáti hodinách zjistíte, že jste právě dojeli na konec svých možností a můžete leda tak začít od nuly. Nebude to strukturou úplně Company of Heroes, ale nečekejte ani žádnou roguelike, kde se postupnými selháními posouváte k lepším zítřkům.

Autoři Last Train Home ke svému úkolu přistoupili dost odvážně. Volí poněkud nevšední strukturu kampaně, u které mi pořád není tak úplně jasné, nakolik vás bude dlouhodobě trestat za chyby, a přidává kombinaci realtime strategie a správy pohyblivé základny. Do toho se na poměry malého týmu snaží dosáhnout pořádné výpravnosti.

I kdyby se jim ale něco z toho nakonec nepovedlo nebo se to ukázalo lehounce nemoudré, pořád ještě existuje dost záchytných bodů, aby si na hře spousta stratégů našla to svoje. Už teď tady je kompetentně působící taktická akce, spousta drobných lidských příběhů, samozřejmě pro našince extrémně přitažlivé a zoufale nevytěžené historické téma. Čichám čichám nadějnou prvotinu.