Kirby’s Dream Buffet – -apkrig

V rámci rodinného hraní s dětmi jsem po solidním úspěchu „velkého“ Kirbyho musel během nebezpečného procházení online Store („tati, co to je?“) pořídit („tati, já bych to moc ráda vyzkoušela, to je Kirby, prosíííím“) i samostatnou party hru Kirby’s Dream Buffet. Odsud tedy pramení tato opožděná recenze.

Kirby’s Dream Buffet je ve svém jádru velmi jednoduchá hra a na rovinu je třeba říct, že krom onoho jádra tu mnoho není. V zásadě je to párty závodní hra, v níž valíte své různobarevné hladové kuličky po trati a snažíte se sníst co nejvíc jahod. Čím víc jahod sníte, tím je váš Kirby větší a rychlejší, ale zároveň se kvůli tomu nedostane pod některé překážky a vydrží se mnohem kratší dobu vznášet.

Na konci teoreticky nevyhrává ten, kdo je první, ale ten, kdo je nejnajedenější, nicméně designéři na konec tratě umístili tři poháry s různým množstvím jahod, které většinou zajistí, že první zůstane opravdu první. 

Na trati můžete kromě jahod sbírat i klasické kirbyovské power-upy, které vám propůjčí ohnivou stopu nebo vás promění v malé růžové tornádo. Pokud máte s Kirbym zkušenosti, většinu těchto bonusů poznáte, což děti ocení. Je to jedna z věcí, které hry od Nintenda umí – držet typické schopnosti a vlastnosti postaviček napříč hrami, což vzbuzuje pocity povědomosti a u dětí vyvolává představu konzistentního virtuálního světa.

Pravdou ale je, že Kirby’s Dream Buffet toho se schopnostmi zase tolik nedělá a jde spíše o milý bonus než plnohodnotnou mechaniku jako třeba ve Forgotten Land. Což vlastně tak nějak platí pro celou hru – milý bonus, ale nic víc.

Když totiž pomineme základní závody, ve hře jsou jen další dva maličké módy, a to battle royale a krátké minihry, které většinou spočívají v pozření co nejvíce jídla a strkání do soupeřů. Což rozhodně na nějakou chvíli zabaví, ale celkově hře hodně rychle dojde dech, a to především, pokud se na ni díváme jako na párty zážitek.

Zatímco obě verze Mario Party (Super Mario Party a Mario Party Superstars) mají široký repertoár her a vyčerpání z opakujícího se obsahu se dostaví až hodně pozdě, Dream Buffet vydrží tak dva až tři kompletní závody s mezihrami v podobě miniher, než vy i vaši potomci budete chtít hrát něco jiného. 

Navíc, do herní pohody přináší Dream Buffet jedno kritické a těžko pochopitelné rozhodnutí: Zatímco online můžete hrát ve čtyřech hráčích, lokálně jen ve dvou. Tedy, můžete si pořídit víc konzolí a kopií her pro kvarteto hráčů, ale to asi není úplně realistický požadavek.

Omezení dvou hráčů na jedné konzoli je vyloženě tragické, protože s dvěma dětmi už nastávají hádky o to, kdo bude hrát. Navíc, je to párty hra, a pokud si ji budete chtít zahrát i s dospělými jako třeba Mario Kart, omezení na dva hráče nutí ostatní k nudnému sledování toho, jak se ostatní baví. V tomhle Dream Buffet selhává a zásadně to ovlivňuje celkové hodnocení.

Ve výsledku je Kirby’s Dream Buffet krásně stylizovaná, milá, malá hra, čemuž také odpovídá cenovka pod 500 korun. Jako vždy je pak jen na vás, co od hry chcete. Jako chvilková zábava pro dva určitě poslouží, ale s větším počtem lidí se její kouzlo ztrácí. A, na rozdíl od Mario Party nebo Mario Kart, tu pořád chybí ten nutkavý pocit „tak ještě jeden závod a konec“.